Přeskočit na obsah

Studie DETO2X‑AMI – The Determination of the Role of Oxygen in Suspected Acute Myocardial Infarction

Souhrn:
Ludka O. Studie DETO2X‑AMI – The Determination of the Role of Oxygen in Suspected Acute Myocardial Infarction. Remedia 2018; 28: 179–180.
Úvod
Klinický účinek rutinní kyslíkové terapie u pacientů s podezřením na akutní infarkt myokardu, kteří nemají počáteční hypoxemii, je nejistý.
Metodika
Pacienti s podezřením na infarkt myokardu a se saturací krve kyslíkem ≥ 90 % byli náhodně zařazeni do větve, která dostávala 6 litrů kyslíku za minutu po dobu 6–12 hodin, nebo do větve, která dostávala okolní vzduch.
Výsledky
Do studie bylo zařazeno 6 629 pacientů. Primární cílový ukazatel, úmrtí z jakékoliv příčiny do jednoho roku po randomizaci, se vyskytl u 5,0 % pacientů (166 z 3 311) v kyslíkové skupině a u 5,1 % pacientů (168 z 3 318) ve skupině okolního vzduchu (HR 0,97; 95% CI 0,79–1,21; p = 0,80). K rehospitalizaci pro infarkt myokardu do jednoho roku došlo u 126 pacientů (3,8 %) léčených kyslíkem a u 111 pacientů (3,3 %), kteří dostávali okolní vzduch (HR 1,13; 95% CI 0,88–1,46; p = 0,33). Výsledky byly konzistentní ve všech předdefinovaných podskupinách.
Závěr
Rutinní použití kyslíku u pacientů s podezřením na infarkt myokardu, kteří neměli hypoxemii, nevedlo k poklesu roční mortality ze všech příčin.

Key words: myocardial infarction, oxygen.

Summary:
Ludka O. DETO2X‑AMI trial (The Determination of the Role of Oxygen in Suspected Acute Myocardial Infarction). Remedia 2018; 28: 179–180.
Background
The clinical effect of routine oxygen therapy in patients with suspected acute myocardial infarction without hypoxemia at baseline is uncertain.
Methods
Patients with suspected myocardial infarction and an oxygen saturation >90% were randomly assigned to receive either supplemental oxygen (6 l/min for 6 to 12 hours) or ambient air.
Results
A total of 6,629 patients were enrolled. The primary endpoint of all‑cause mortality within 1 year after randomization occurred in 5.0% of patients (166 of 3,311) assigned to oxygen and in 5.1% of patients (168 of 3,318) assigned to ambient air (hazard ratio [HR], 0.97; 95% confidence interval [CI], 0.79 to 1.21; p = 0.80). Rehospitalization with myocardial infarction within 1 year occurred in 126 patients (3.8%) assigned to oxygen and in 111 patients (3.3%) assigned to ambient air (HR, 1.13; 95% CI, 0.88 to 1.46; p = 0.33). The results were consistent across all predefined subgroups.
Conclusions
Routine use of supplemental oxygen in patients with suspected myocardial infarction without hypoxemia was not found to reduce 1‑year all‑cause mortality.

 

Úvod

Kyslík je více než století běžně používán k léčbě pacientů s podezřením na akutní infarkt myokardu a je doporučován v klinických guidelines. Důvodem je omezit velikost infarktového ložiska a následné komplikace zvýšením dodávky kyslíku do ischemického myokardu. Nadměrné koncentrace kyslíku v krvi mohou působit i nepříznivě (koronární vazokonstrikce, zvýšená produkce reaktivních forem kyslíku). Na negativní vliv kyslíkové terapie poukázala studie AVOID, ve které byla u pacientů s infarktem myokardu léčených kyslíkem doložena větší velikost infarktového ložiska. Účinnost rutinní kyslíkové terapie u pacientů s podezřením na akutní infarkt myokardu, kteří nemají počáteční hypoxemii, je otazná.

 

Metodika

V této randomizované multicentrické, paralelní otevřené, kontrolované klinické studii byly použity celostátní švédské registry pro zařazení pacientů a sběr dat. Pacienti s podezřením na infarkt myokardu a se saturací krve kyslíkem ≥ 90 % byli náhodně zařazeni v poměru 1 : 1 buď do větve, v níž jim bylo přes otevřenou obličejovou masku podáváno 6 litrů kyslíku za minutu po dobu 6–12 hodin, nebo do kontrolní větve, kde sledovaní pacienti dostávali okolní vzduch. Ze studie byli vyloučeni pacienti, kteří dostávali kyslík, stejně tak jako ti, kteří se prezentovali srdeční zástavou. Primárním cílovým ukazatelem byla smrt z jakékoliv příčiny v průběhu jednoho roku po randomizaci. Sekundární cílové ukazatele zahrnovaly smrt z jakékoliv příčiny do 30 dnů po randomizaci, rehospitalizace pro infarkt myokardu, rehospitalizace pro srdeční selhání a kardiovaskulární smrt a cílové ukazatele složené z uvedených cílových ukazatelů posuzované za 30 a 365 dnů. Tento článek popisuje úmrtí a rehospitalizace pro infarkt myokardu a jejich složený cílový ukazatel, ostatní data nejsou k dispozici.

 

Výsledky

Do studie bylo zařazeno 6 629 pacientů. Infarkt myokardu byl konečnou diagnózou u 5 010 pacientů (75,6 %), z toho 2 952 pacientů (44,5 %) mělo infarkt myokardu s elevací úseku ST (STEMI), angina pectoris byla doložena u 374 pacientů (5,6 %), další onemocnění srdce u 511 pacientů (7,7 %), plicní onemocnění u 32 pacientů (0,5 %), nespecifikovaná bolest na hrudi u 492 pacientů (7,4 %) a další nekardiovaskulární příčiny u 210 pacientů (3,2 %). Střední doba trvání kyslíkové terapie byla 11,6 hodiny a medián saturace na konci léčebného období byl 99 % u pacieng1.jpgtů, jimž byl aplikován kyslík, a 97 % u pacientů zařazených do skupiny kontrolní, která dostávala okolní vzduch (p < 0,001). Hypoxemie se vyvinula u 62 pacientů (1,9 %) v kyslíkové skupině ve srovnání s 254 pacienty (7,7 %) ve skupině s okolním vzduchem (p < 0,001). Dalších 403 pacientů (6,1 %) nedokončilo studii, z toho 297 pacientů v aktivní skupině s kyslíkem (nejčastějším důvodem bylo, že pacient nechtěl pokračovat v léčbě kyslíkem) a 106 pacientů ze skupiny kontrolní. Konečná analýza zahrnovala 3 014 pacientů (91,0 %) z aktivní větve a 3 212 pacientů (96,8 %) z větve kontrolní. Medián nejvyšší hodnoty troponinu v průběhu hospitalizace byl 946,5 ng/l v kyslíkové skupině a 983,0 ng/l ve skupině kontrolní. Primární cílový ukazatel, úmrtí z jakékoliv příčiny do jednoho roku po randomizaci, se vyskytl u 5,0 % pacientů (166 z 3 311) v kyslíkové skupině a u 5,1 % pacientů (168 z 3 318) ve skupině, která dostávala okolní vzduch (poměr rizik [hazard ratio, HR] – 0,97; 95% interval spolehlivosti – CI – 0,79–1,21; p = 0,80), jak ukazuje graf 1. Rehospitalizace pro infarkt myokardu do jednoho roku byla zaznamenána u 126 pacientů (3,8 %) s léčbou kyslíkem a u 111 pacientů (3,3 %) ze skupiny kontrolní (HR 1,13; 95% CI 0,88–1,46; p = 0,33). Složený cílový ukazatel se vyskytl u 275 pacientů (8,3 %) v kyslíkové skupině a u 264 pacientů (8,0 %) ve skupině s okolním vzduchem (HR 1,03; 95% CI 0,87–1,22; p = 0,70). Výsledky byly konzistentní ve všech předdefinovaných podskupinách.

 

Závěr

Rutinní použití kyslíku u pacientů s podezřením na infarkt myokardu, kteří neměli hypoxemii, nevedlo k poklesu roční mortality ze všech příčin.

Podpořeno projektem č. LQ1605 z Národního programu udržitelnosti II (MŠMT) a MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705).

Seznam použité literatury

  • [1] Stub D, Smith K, Bernard S, et al. Air versus oxygen in ST‑segment­‑elevation myocardial infarction. Circulation 2015; 131: 2143–2150.
  • [2] Hofmann R, James SK, Jernberg T, et al. Oxygen Therapy in Suspected Acute Myocardial Infarction. N Engl J Med 2017; 377: 1240–1249.

Sdílejte článek

Doporučené