Boření bariér u roztroušené sklerózy – směrem k optimální kontrole onemocnění
Řadu satelitních sympozií v rámci 41. kongresu ECTRIMS (European Committee for Treatment and Research in Multiple Sclerosis), který se konal koncem září 2025 v Barceloně, odstartovalo odborné setkání uspořádané společností Merck. Skutečnost, že je u roztroušené sklerózy (RS) stále o čem diskutovat, dokazuje plně obsazená největší hala Barcelona International Convention Center.
Sympoziu předsedala profesorka Celia Oreja‑Guevara (Madrid, Španělsko) společně s profesorem Gavinem Giovannonim (Londýn, Spojené království). Úvodem představila časovou osu významných objevů v oblasti RS, pro niž až do 90. let minulého století neexistovala účinná léčba a principy patobiologie tohoto onemocnění zůstávaly skryté. V roce 1993 vstupují do hry interferony beta (IFNβ), začátkem třetího tisíciletí jsou publikována první McDonaldova kritéria, která v podstatě umožnila přesnější diagnostiku RS a jejichž poslední verze byla uveřejněna na tomto kongresu. S postupujícím časem přibývá jak léků, tak poznatků, což vede k nyní přijímanému obecnému paradigmatu nejen včasné, ale současně vysoce účinné léčby (high efficacy therapy, HET) RS. K zásadním změnám dochází po uznání konceptu PIRA (progression independent of relapse activity) a doutnající RS. Pro sledování aktivity se od roku 2009 používá kritérium NEDA (no evidence of disease activity), jehož autorkou je profesorka Eva Kubala Havrdová a jež se stále aktualizuje podle přibývající evidence. Profesorka Oreja‑Guevara zdůraznila, že se v současnosti dává přednost hodnocení RS jako jediného onemocnění [1] před dělením na různé fenotypy, protože v pozadí je jediný patobiologický proces, který začíná mnoho let před prvními klinickými příznaky (atakou).
Podle profesorky Oreja‑Guevara nová McDonaldova kritéria z roku 2024 usnadňují včasnou diagnózu: radiologicky izolovaný syndrom (RIS) je za určitých podmínek chápán jako RS, diagnosticky lze vedle oligoklonálních pásů (oligoclonal bands, OCB) využít i koncentraci lehkých řetězců neurofilament kappa (NfLκ) v likvoru, zrakový nerv nyní slouží jako pátá topografie v centrálním nervovém systému (CNS) pro diagnózu. Znak centrální žíly (central vein sign, CVS) a léze s paramagnetickým lemem (paramagnetic rim lesion, PRL) lze použít jako podpůrné důkazy pro diagnózu RS. Naopak již není striktně vyžadován průkaz diseminace v čase [2].
Mění se i kritéria hodnocení progrese RS. K tradičním, jako jsou roční počet relapsů (annual relapse rate, ARR), NEDA‑3, nálezy na magnetické rezonanci (MR) a škála disability (Expanded Disability Status Scale, EDSS), přibyla data o kvalitě života, kognici, únavě, přítomnosti PIRA, duševním a fyzickém zdraví, atrofii mozku, NEPAD (no evidence of progression or active disease), produktivitě a neurodegeneraci. „V důsledku mnoha terapeutických možností jsou naši pacienti léčeni déle, proto stárnou a je nutné zvažovat i možnosti následných terapeutických postupů,“ komentovala profesorka Oreja‑Guevara.
Dále přednášející zaměřila pozornost na perorální kladribin, jehož používání má oporu ve výsledcích klinických studií (CLARITY, ORACLE‑MS), které probíhají od roku 2005. Perorální kladribin byl pro léčbu RS schválen v Evropě v roce 2017 a ve Spojených státech amerických v roce 2019. Stále probíhá farmakovigilance (registr PREMIERE), byly provedeny studie fáze IV (extenze studií MAGNIFY‑MS, CLARIFY‑MS a CLASSIC‑MS) a jsou zahajovány nové studie sledující účinnost a bezpečnost kladribinu.
Pacient v centru pozornosti – holistický přístup k léčbě RS
Profesorka Jai Perumal (New York, USA) zahájila svou prezentaci „Treat early and holistically: patients in focus“ prohlášením: „Všichni se shodneme, že včasná léčba má nejlepší dopad na dlouhodobou disabilitu.“ Existují studie, které prokazují, že včasná léčba snižuje riziko konverze klinicky izolovaného syndromu (clinically isolated syndrome, CIS) do definitivní RS v porovnání s odloženou terapií. V porovnání s placebem došlo ke snížení rizika ve studii ORACLE‑MS s kladribinem o 67 % po dobu trvání studie [3], s teriflunomidem o 43 % (studie TOPIC) a s IFNβ‑1b o 31 % (studie BENEFIT). Kladribin však nemá v Souhrnu údajů o přípravku (SPC) indikaci k léčbě CIS.
Perorální kladribin je vysoce účinný lék (patří do kategorie HET) s časným nástupem účinku a setrvalou účinností, jak ukázala čtyřletá studie MAGNIFY‑MS a MAGNIFY‑MS EXT. V průběhu prvního roku léčby došlo k redukci počtu gadolinium enhancujících lézí (v 83 % se neobjevily žádné) a aktivních T2 lézí (67 % pacientů nejevilo aktivní T2 léze). Po celé čtyři roky zůstal nízký ARR (0,09–0,08). Bez progrese a bez aktivity onemocnění (NEPAD) bylo po 24 měsících léčby kladribinem 60 % pacientů, 79 % udrželo NEDA a po 48 měsících zůstal podíl pacientů s NEDA stejný [4].
Selektivní imunorekonstituční terapie (SIRT)
Chorobu modifikující léčba (disease‑modifying therapy, DMT), ať už imunomodulační, nebo imunosupresivní, ovlivňuje průběh RS různým způsobem. Většina DMT se podává kontinuálně v udržovacím režimu, s čímž souvisí kontinuální imunosuprese a s ní spojená rizika [5]. Odlišným mechanismem účinku je selektivní rekonstituce imunity, kdy se lék podává v krátkých pulzech, ale účinnost je zachována i v období, po které pacient lék neužívá. Po podání kladribinu může následovat období imunosuprese, ale jakmile dojde k repopulaci lymfocytů, tato imunosuprese zmizí. V důsledku selektivní imunitní rekonstituce je však účinnost zachována [6,7].
Prvním schváleným přípravkem SIRT byl alemtuzumab, u něhož hrozí zhruba 30% riziko sekundární autoimunity, proto je nutné takto léčené pacienty monitorovat. Perorální kladribin podle doposud provedených klinických studií a postmarketingového sledování tímto rizikem zatížen není a dlouhodobý bezpečnostní profil je bez nově zjištěných rizik [8].
Bezpečnost perorálního kladribinu
Perorálním kladribinem bylo na světě léčeno více než 100 000 pacientů (více než 250 000 pacientoroků), což představuje dobrý základ pro sledování výskytu nežádoucích účinků. Vážné infekce se vyskytly u 0,5 % léčených, oportunní infekce u 0,02 %, tuberkulóza u 0,01 % a herpes zoster u 0,33 % pacientů. Nevyskytl se žádný případ potvrzené progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML), závažná lymfopenie byla hlášena v 0,10 případu na 100 pacientoroků a incidence malignit byla pozorována v 0,16 případu na 100 pacientoroků [9]. Pacienti léčení perorálním kladribinem mohli vyvinout protilátkovou odpověď na vakcinaci proti chřipce, onemocnění covid‑19 a viru varicella zoster [10–12].
Účinnost a bezpečnost perorálního kladribinu jsou vysvětleny specifickými účinky na dynamiku imunitní odpovědi. Po 48 měsících léčebného cyklu přetrvává nízký počet paměťových B lymfocytů i snížený počet regulačních a nezralých B lymfocytů v porovnání s výchozí hodnotou, ale počet naivních B lymfocytů je v měsíci 48 dokonce vyšší než před podáním kladribinu. Koncentrace sérového imunoglobulinu G (IgG) a IgM zůstávají u většiny léčených v normálních mezích a koncentrace sérových NfL setrvávají pod výchozí hodnotou po dobu čtyř let. Rekonstituce lymfocytů k méně patogenním typům je principem prokázané účinnosti perorálního kladribinu ve třetím a čtvrtém roce [13–15].
Základní terapeutické informace (podle SPC)
Perorální kladribin se dávkuje na základě tělesné hmotnosti (kumulativní dávka 3,5 mg/kg po dobu 2 let). Pacient užívá v prvním a druhém měsíci prvního roku jednu nebo dvě tablety po dobu 4–5 léčebných dnů. Ve třetím až dvanáctém měsíci pacient perorální kladribin neužívá. Ve druhém roce se terapeutický režim opakuje a v roce 3 a 4 je pacient bez léčby [16]. V průběhu prvních dvou let se vyžaduje monitorace, v dalších dvou letech není sledování nutné. Perorální kladribin je podle profesorky Perumal vhodný pro dospělé s vysoce aktivní relabující RS, kteří preferují krátké léčebné pulzy bez nutnosti opakovaných vyšetření. Provádí se kontrola krevního obrazu ve 3. a 7. měsíci po zahájení užívání kladribinu [8,16]. Při výrazné lymfopenii, která se vyskytuje nepříliš často, je možné zvážit protiinfekční profylaxi. Léčba perorálním kladribinem vykazuje vysokou adherenci, perzistenci a spokojenost pacientů. Změna z léčby kladribinem na jinou DMT není častá [16–19].
Závěrem profesorka Perumal zdůraznila, kteří pacienti mohou mít z léčby perorálním kladribinem největší prospěch:
- jedinci s problematickou adherencí k dlouhodobé léčbě,
- nemocní, u nichž je trvalá imunosuprese nežádoucí,
- pacienti plánující rodičovství (týká se žen i mužů), k otěhotnění může dojít po šesti měsících po posledním užití kladribinu ve druhém roce [1,5,8,16].
Mozek ve hře o čas
Profesor Gavin Giovannoni předeslal, že již před 10 lety vedl tým expertů, který se shodl na strategickém dokumentu „Brain health: time matters in multiple sclerosis“ [20]. V tomto duchu se nesla i jeho přednáška „Treat early and holistically: time is brain“. Profesor apeloval na své kolegy, aby přehodnotili pohled na RS: „Je nutné se zamyslet nad změnou našeho pohledu na roztroušenou sklerózu. Musíme skutečně začít přemýšlet o terapeutické a preventivní strategii, jak zabránit disabilitě pacientů s roztroušenou sklerózou.“ Terapeutickým cílem by mělo být zachování zdravého mozku pacientů s RS co nejdéle, aby se mohli vypořádat s problémem stárnutí.
Roztroušená skleróza způsobuje významnou progredující disabilitu, která se zpočátku neprojevuje jako fyzické postižení, ale přesto snižuje produktivitu a práceschopnost. Podle pozorování profesora Giovannoniho asi polovina populace lidí s RS v Evropě ztrácí zaměstnání zhruba za 10 let od stanovení diagnózy.
Neviditelná disabilita
Kanadská studie [21] ukazuje, že z 512 zaměstnaných pacientů s RS 97 % nevykazovalo žádné nebo vykazovalo jen mírné postižení (EDSS < 3,5), ale 55 % zaznamenalo v předchozích třech měsících ztrátu produktivity v důsledku RS. Celková ztráta práceschopnosti za tříměsíční období činila v průměru 60 hodin, což vedlo k průměrným nákladům na ztrátu produktivity ve výši 2 480 kanadských dolarů na pacienta. Ztráta produktivity byla způsobena zhoršenou zrakovou ostrostí, zpomalením kognitivního zpracování a omezenou manuální zručností [22]. „Toto jsou důvody, proč nemůžeme u pacientů hodnotit jen skóre EDSS, ale musíme přemýšlet o zdraví mozku a o tom, jak udržet co nejvyšší kvalitu života,“ komentoval profesor Giovannoni. Ke sledovaným parametrům, které již zmiňovala profesorka Oreja‑Guevara, přiřadil profesor Giovannoni měření mozkové atrofie, dynamiku OCB a koncentrací gliálního fibrilárního acidického proteinu (GFAP) a NfL, které jsou ukazateli zánětu a axonální ztráty.
V roce 2024 byla uveřejněna práce [23], která na základě volumetrických dat prokazuje, že mozková atrofie je známkou ireverzibilní axonální ztráty.
Mozková atrofie ve studiích MAGNIFY‑MS a MAGNIFY‑MS EXT
Podle výsledků studie [24] vede léčba perorálním kladribinem k redukci mozkové atrofie na 0,4 % ročně (mezi rokem 2–4 léčebného cyklu), což je hraniční hodnota u zdravých stárnoucích jedinců. Autoři práce uvádějí, že excesivní mozková atrofie (excessive brain atrophy, EBA) je prediktorem progrese onemocnění a kognitivního zhoršení u lidí s RS. Data prokázala, že k redukci EBA dochází během dvou let po zahájení léčby perorálním kladribinem. Čtyřletá analýza posoudila dlouhodobý účinek kladribinu na změny objemu mozku. V rámci studií MAGNIFY‑MS a MAGNIFY‑MS EXT byla v pravidelných intervalech po dobu čtyř let prováděna vyšetření MR. Excesivní mozková atrofie byla definována jako roční procentuální změna objemu mozku (annualised percentage brain volume change, aPBVC) o –0,4 % nebo více (od šestého měsíce). Pacienti s RS byli rozděleni do dvou podskupin podle stavu EBA v měsíci 48 a charakterizováni pomocí následujících klinických parametrů: EDSS, ARR, PIRA, zhoršení spojené s relapsy (relapse‑associated worsening, RAW), potvrzená akumulace disability (confirmed disability accumulation, CDA) a zhoršení o ≥ 20 % v testu chůze na vzdálenost 25 stop (Timed 25‑Foot Walk, T25FW) a testu s devíti jamkami (Nine‑Hole Peg Test, 9HPT).
Do studie MAGNIFY‑MS EXT bylo zařazeno celkem 219 pacientů s RS. Ženy tvořily 64,8 %; průměrný věk byl 40,4 ± 9,5 let; na začátku studie dosud nebylo léčeno 89 pacientů a 130 již bylo dříve léčeno.
Průměrná hodnota aPBVC byla v letech 2–4 méně než 0,4 %. V měsíci 48 u dosud neléčených pacientů činil úbytek mozkové tkáně –0,39 % (±0,33); u pacientů s předchozí léčbou –0,37 % (±0,32). Ve 24. měsíci nemělo 109 (49,8 %) pacientů patrnou EBA, 95 (43,4 %) pacientů mělo EBA (15 pacientů, tj. 6,8 %, nedokončilo 24 týdnů studie). Ve 48. měsíci nejevilo 107 (48,9 %) pacientů EBA, 63 (28,8 %) pacientů mělo EBA (nedokončilo 49 pacientů, tj. 22,4 %). Ve 48. měsíci se u 75 % pacientů bez EBA nevyskytla změna skóre EDSS oproti 50 % nemocných s EBA. Průměrná hodnota ARR pro pacienty bez EBA byla 0,043 (±0,120) oproti 0,155 (±0,258) u pacientů s EBA, nebyl zjištěn rozdíl v pravděpodobnosti PIRA mezi oběma skupinami. Ve 48. měsíci měl pacient s EBA vyšší pravděpodobnost RAW a CDA oproti pacientům bez EBA. Celkem 83,2 % a 90,7 % pacientů bez EBA nevykazovalo zhoršení v testech T25FW nebo 9HPT oproti 69,8 % a 88,9 % pacientů s EBA. Pacienti bez EBA ve čtvrtém roce vykazovali výrazně nižší ARR a mírnější klinické zhoršení ve srovnání s pacienty s EBA, což posiluje význam zachování objemu mozku jako terapeutického cíle u RS.
Sdíleno z EAN a ACTRIMS
Profesor De Stefano na kongresu Evropské neurologické akademie (EAN) 2025 na posteru demonstroval, jak je ztráta mozkového objemu spojena s poruchou kognitivních funkcí měřených prostřednictvím SDMT (Symbol Digit Modalities Test) [25]. Pacienti s větším objemem mozku měli lepší kognitivní funkce (vyšší skóre SDMT), přičemž největší význam měl celkový objem šedé hmoty a objem hluboké šedé hmoty u pacientů s nízkým skóre SDMT. Profesor Giovannoni podotkl, že dvouletá léčba perorálním kladribinem přispívá ke stabilizaci kognitivních funkcí.
Na kongresu ACTRIMS (Americas Committee for Treatment and Research in Multiple Sclerosis) 2025 byla představena data (podstudie MAGNIFY‑MS) svědčící o tom, že po 24 měsících léčebného cyklu s perorálním kladribinem se snížil počet OCB v likvoru, a po 48 měsících dokonce u části pacientů OCB vymizely, což svědčí o protizánětlivém působení kladribinu [26]. Léčba kladribinem taktéž snižuje koncentraci NfL (o 60 % ve 12. měsíci), která následně zůstává až do 48. měsíce nízká (52,8 % původní hodnoty).
Posterová sdělení
Na kongresu ECTRIMS 2025 byly představeny další výsledky studie MAGNIFY‑MS [27]. Práce profesora Heinze Wiendla a kolegů prokázala, že biomarkery neurozánětu a intratekální aktivity u pacientů léčených perorálním kladribinem klesají. Jejich koncentrace byla měřena na začátku studie, ve 12. a 24. měsíci. Sledovaly se koncentrace GFAP, ligandu chemokinu 13 (CXCL‑13), index volných lehkých řetězců kappa (κFLC) a index IgG. Koncentrace GFAP v séru se snížily z 23,1 (±11,4) na 21,3 (±9,8) v měsíci 12 a na 21,0 (±9,4) v měsíci 24, což naznačuje redukci poškození astrocytů a zmírnění neurozánětu. Průměrný index κFLC se snížil z 62,20 (±77,66) na 37,08 (±30,21) v měsíci 24. Obdobně se průměrný index IgG snížil z 1,05 (±0,31) na 0,72 (±0,11) v měsíci 24, což svědčí pro sníženou intratekální syntézu imunoglobulinů. Koncentrace CXCL‑13 se snížily ze 76,49 (±54,6) na 20,82 (±13,2) v měsíci 24, což odráží snížený intratekální počet B lymfocytů a redukovanou zánětlivou aktivitu.
Perorální kladribin také působí na periferii – depletuje paměťové B lymfocyty a brání kompartmentalizaci zánětu v CNS a rozvoji doutnající RS, proto snižuje ARR, počet T1 gadolinium enhancujících lézí a T2 lézí na MR. Současně zvyšuje podíl pacientů s NEDA‑3.
Další poster na ECTRIMS 2025 [28] znázorňoval souhrnnou analýzu integrované databáze zahrnující čtyřletá data ze studií CLARIFY‑MS a MAGNIFY‑MS a jejich dvouletých prodloužení bez léčby u pacientů s RS léčených perorálním kladribinem. Byly zkoumány šestiměsíční potvrzené PIRA, RAW a CDA. PIRA byla založena na EDSS a zahrnovala šestiměsíční potvrzenou progresi disability (confirmed disability progression, CDP). RAW zahrnuje jakoukoliv událost CDP, která se nekvalifikovala jako PIRA, a jako CDA byla hodnocena jakákoliv událost PIRA nebo RAW. Kompozitní (c) PIRA zahrnovala CDP a 20% progresi buď v T25FW, nebo v 9HPT. Ukazatele cRAW a cCDA byly vypočítány pomocí kritérií cPIRA.
Analýzy podskupin zahrnovaly pacienty ve věku ≤ 40 let vs. > 40 let s anamnézou DMT nebo bez předchozí léčby. Do souhrnné analýzy bylo zařazeno celkem 752 pacientů s RS (CLARIFY‑MS: n = 482; MAGNIFY‑MS: n = 270). Z nich bylo 444 pacientů ve věku ≤ 40 let a 251 pacientů bylo dosud neléčených. Ve čtvrtém roce byly odhady pro PIRA, RAW a CDA 10,8 %, 6,3 % a 16,4 %. Míra PIRA byla vyšší u pacientů ve věku > 40 let oproti mladším (15,4 % vs. 7,6 %), ale byla podobná u podskupin dosud neléčených a pacientů s předchozí DMT (10,5 % vs. 11,0 %). Pravděpodobnost první příhody PIRA byla odhadována (Kaplanova–Meierova analýza, KM) na 10,8 % u všech účastníků. Míra cPIRA byla 24,8 %, míra cRAW 8,7 % a míra cCDA 30,6 %. „Všichni pacienti z léčby perorálním kladribinem profitovali, ale větší prospěch přinesla mladším jedincům,“ komentoval výsledky analýzy profesor Giovannoni.
Souhrnné analýzy CLARIFY‑MS a MAGNIFY‑MS
Souhrnná analýza čtyřletých dat ze studií CLARIFY‑MS a MAGNIFY‑MS u pacientů s RS [29], včetně jejich dvouletých extenzí bez léčby, sledovala CDP a potvrzené zmírnění disability (confirmed disability improvement, CDI) u pacientů s vysoce aktivní RS léčených perorálním kladribinem. CDI bylo definováno jako snížení skóre EDSS oproti výchozímu stavu o ≥ 1 bod pro EDSS ≤ 5 nebo o ≥ 0,5 bodu u EDSS > 5 potvrzené za ≥ 6 měsíců. Analogicky byla hodnocena CDP. Podskupinová analýza byla provedena u pacientů s RS bez předchozí léčby v porovnání s pacienty již dříve léčenými. Pacienti s CDP/CDI byli charakterizováni podle skóre SDMT, T25FW, 9HPT a ARR. Studijní populace byla totožná s populací v předešlé analýze. Většina pacientů nezaznamenala ani CDI, ani CDP (n = 483; 64,2 %). Ve 48. měsíci byl odhad CDI podle KM 15,4 % (17,1 % u pacientů dosud neléčených; 14,5 % u pacientů s předchozí terapií). Na začátku sledování byl ve skupině s CDI (n = 98) oproti skupině s CDP (n = 95)průměrný věk o pět let nižší (35,7 roku vs. 40,7 roku), kratší průměrná doba od diagnózy RS (69,5 měsíce vs. 80,4 měsíce) a vyšší medián skóre SDMT (54 vs. 48). Medián skóre EDSS na začátku byl 2,5 v obou skupinách a časy T25FW a 9HPT byly také srovnatelné. V 1., 2., 3. a 4. roce léčby prodělalo relapsy méně pacientů s RS ve skupině CDI (6 %, 5 %, 6 % a 7 %) než ve skupině CDP (20 %, 23 %, 16 % a 8 %). Většina pacientů (77,3 %) nezaznamenala CDP. Zjištění naznačují, že dosažení stability nebo zmírnění postižení je možné u většiny pacientů s RS léčených perorálním kladribinem, zejména u mladších pacientů a pacientů v časných stadiích onemocnění.
Studie MAGNIFY‑MS EXT a CLARIFY‑MS EXT [14,15] hodnotily kognitivní funkce prostřednictvím SDMT, který byl ověřen pro kvantifikaci kognitivních schopností [30]. Celkem 88,1 %, respektive 77,5 % pacientů léčených perorálním kladribinem vykazovalo stabilní nebo zlepšené kognitivní funkce.
Analýza studie CLARIFY‑MS EXT (prezentovaná Landonem na ACTRIMS 2025) hodnotila kvalitu života pacientů léčených perorálním kladribinem (kompozitní skóre MRQoL‑54). U všech sledovaných pacientů se oproti výchozímu stavu zlepšila kvalita života, více však u pacientů bez předchozí léčby.
Závěrem profesor Giovannoni ujistil lékaře v auditoriu, že léčbou perorálním kladribinem prospějí svým pacientům.
Jak dále v pátém roce?
Profesor Christoph Kleinschnitz (Essen, Německo) se v příspěvku „Treat long‑term: practical experience with cladribine tablets“ věnoval otázce pokračování v léčbě po uplynutí čtyřletého období od zahájení léčby perorálním kladribinem.
Souhrn informací o přípravku neposkytuje informace, jak postupovat v pátém roce od počátku léčby, nicméně neuvádí, že by měla být další léčba perorálním kladribinem kontraindikovaná [16]. Profesor Kleinschnitz upozornil, že začínají přibývat zkušenosti z reálné praxe nebo z prospektivních kohortových studií a z nich pak čerpá i doporučení expertů [31]. Podle něj je klíčová aktivita RS v průběhu dosavadní léčby:
- žádná nebo mírná aktivita vyžaduje strukturovaný monitoring bez aktivní léčby,
- střední stupeň aktivity je možné zvládnout znovuzahájením léčby perorálním kladribinem,
- vysoká aktivita RS si zpravidla vynutí převedení pacienta na jinou HET DMT.
Německá kohortová studie – účinnost a bezpečnost v pátém roce
V Německu byla provedena retrospektivní kohortová studie z reálné praxe s cílem posoudit implementaci tří experty navržených postupů v pátém roce [32]. Do studie, které se zúčastnilo šest RS center z celého Německa, bylo zařazeno 187 pacientů s vysoce aktivní relabující RS. Celkem 75 % tvořily ženy, průměrný věk činil 38,6 roku, medián EDSS 2,5, 21 % pacientů nebylo dříve léčeno DMT. Celkově 27 (14 %) pacientů změnilo léčbu v 1.–4. roce, 36 (19 %) pacientů pokračovalo v léčbě tabletami kladribinu v pátém roce a osm (4 %) pacientů změnilo léčbu v pátém roce. Všichni ostatní pacienti (n = 118; 63 %) byli i v pátém roce nadále sledováni bez terapie.
Z dat 162 pacientů z německé kohorty dále vyplývá, že z monitorovaných nemocných bez léčby (n = 118) bylo 90 % v pátém roce klinicky stabilních a u 88 % nebyla patrna progrese nálezu na MR. Ve skupině pacientů s opakovaným podáním kladribinu (n = 36) bylo 83 % klinicky stabilních a v 83 % nedošlo k progresi na MR. V těchto dvou skupinách nebyla zaznamenána vysoká aktivita RS. U pacientů se změnou DMT (n = 8) byla v 38 % vysoká klinická aktivita RS, mírná ve 13 % a setrvalá v 50 %; k mírné progresi na MR došlo u 13 %, setrvalý nález byl doložen u 88 % nemocných [32].
U 37 pacientů, jimž byl podán třetí pulz perorálního kladribinu, byl ARR nízký (0,1) a 94,4 % pacientů bylo bez relapsu. U 13 pacientů s pulzem v pátém a šestém roce činil ARR 0,1 a 0,1; 92,3 % pacientů nezaznamenalo relaps [32].
V rozhodování o léčbě hraje velmi důležitou roli bezpečnost, v případě perorálního kladribinu především počet lymfocytů. Dostupná data [32–34] svědčí o tom, že vývoj počtu lymfocytů byl po třetím a čtvrtém pulzu stejný jako po prvním a druhém a nebyla pozorována závažná lymfopenie.
Uvedená data z německé kohorty potvrzují správnost expertního doporučení. Primárním cílem je udržet stabilní RS vysoce účinnou léčbou co nejdříve po diagnóze.
Hodnocení dlouhodobé účinnosti a bezpečnosti
CLIP‑5 je neintervenční studie, která také hodnotí dlouhodobou účinnost a bezpečnost perorálního kladribinu, k dispozici jsou již pětiletá data. Celkem 34 pacientů s RS, kteří byli léčeni v prvním a druhém roce, pokračuje v léčbě v roce pátém. Průměrný věk je 43,0 (±11,9) roku, 97,1 % pacientů má relabující RS, 2,9 % sekundárně progresivní RS. Rozhodnutí o léčbě v pátém roce vycházelo z rozhodnutí pacienta a jeho neurologa v 64,7 % bez přítomnosti klinických nebo paraklinických symptomů. Ve 23,5 % šlo o symptomatickou reaktivaci RS a v 11,8 % o asymptomatickou reaktivaci (nález na MR). Interim analýza po 18 měsících od znovuzahájení léčby potvrzuje, že počet lymfocytů má podobnou dynamiku jako po prvních pulzech: objevuje se jen mírná lymfopenie, která je v souladu s mechanismem účinku, a nebyl pozorován žádný případ lymfopenie 4. stupně [33].
Závěrem profesor Kleinschintz shrnul, že většina pacientů s vysoce aktivní RS nepotřebovala opakování terapie. U přeléčených pacientů se neobjevila nová bezpečnostní rizika. Pokračování v léčbě může vycházet z rozhodnutí pacienta.
Proč potřebujeme data reálné praxe?
Profesor Gabriel Pardo (Oklahoma, USA) v úvodu své prezentace „Optimize treatment: the role of real‑world data“ upozornil, že rozhodnutí o léčbě nevychází z dat z reálné praxe, ale z výsledků klinických studií, které však nepokrývají celou pacientskou populaci. Proto je shromažďování dalších informací prostřednictvím registrů a studií reálného světa velmi důležité.
V současnosti se řeší dva velmi specifické scénáře: stárnoucí populace a sekvenční léčba. Průměrný věk pacientů s RS je v mnoha regionech kolem 50 let a tyto věkové skupiny obvykle nebývají zahrnuty do klinických studií. Stárnutí přináší biologické změny způsobené samotným tímto procesem, a to nejen v imunitním systému (imunosenescence), ale i v CNS (přirozená mozková atrofie, redukce synaptické denzity, snižování kognitivní rezervy a remyelinizační kapacity). Tyto změny pak ovlivňují nejen průběh RS, ale i volbu DMT.
Jak léčit pacienty převedené z léčby anti‑CD20 přípravky a starší 50 let
Účinnost perorálního kladribinu je nejvyšší u časné RS s potenciálem dlouhodobého ovlivnění progrese onemocnění. Na naléhavosti nabývá otázka, jak léčit populaci pacientů ve věku ≥ 50 let. Profesor Pardo již na kongresu ACTRIMS 2025 uveřejnil poster s výsledky sledování 305 pacientů s relabující RS, kteří byli rozděleni do dvou skupin – 54 z nich bylo převedeno na kladribin z anti‑CD20 monoklonálních protilátek a 183 pacientů bylo starších 50 let. Studie probíhala v Oklahoma Medical Research Foundation od dubna 2019 do května 2024 a zařazeni do ní byli dospělí (≥ 18 let), kteří byli léčeni alespoň jedním pulzem perorálního kladribinu. Téměř všichni pacienti z obou skupin byli do pátého roku bez relapsu, počáteční ARR byl velmi nízký (switch 0,06; ≥ 50 let 0,04) a v roce 4 a 5 byl nulový. Skóre EDSS zůstalo stabilní nebo se zlepšilo u 88,1 % z celé kohorty, konkrétně u 81,1 % switchovaných pacientů a u 88,7 % pacientů ve věku nad 50 let. Stabilní nebo zlepšený byl výsledek T25FW (87,5 % a 89,5 %).
Tloušťka retinální vrstvy nervových vláken (retinal nerve fibre layer, RNFL) může být do jisté míry náhradním markerem axonální ztráty a neurodegenerace a velmi dobře koreluje s volumetrickou analýzou mozku. Po celou dobu sledování byly nálezy zjištěné optickou koherentní tomografií stabilní u obou skupin. Dynamika počtu lymfocytů odpovídala tomu, co bylo zjištěno v klinických studiích i v klinickém postmarketingovém sledování – objevila se lehká lymfopenie stupně 1–2, 20,4 % pacientů mělo lymfopenii stupně 3 a jen 1,3 % stupně 4. Mezi skupinami nebyly zjištěny rozdíly.
Studie Aging a MSBase
Aging [34] je 24měsíční observační jednoramenná studie fáze IV z reálné praxe, provedená ve 14 centrech ve Spojených státech amerických. Do studie byli zahrnuti pacienti ve věku ≥ 50 let s relabující RS nebo s aktivní sekundárně progresivní RS, u kterých byla zahájena léčba perorálním kladribinem. Primárním cílovým ukazatelem byl ARR 24 měsíců po zahájení léčby. Průměrný věk pacientů (n = 115) byl 60,8 roku (rozmezí 52–77 let) a většina pacientů byly ženy (75,7 %). Nejčastěji používanými DMT před zahájením byly okrelizumab (16,5 %) a teriflunomid (14,8 %). Vstupní ARR byl nízký (0,07) a zůstal nízký v 6. a 12. měsíci; byl nižší u pacientů ve věku ≥ 65 let oproti pacientům ve věku < 65 let. Ve 24. měsíci nemělo 93,5 % pacientů ve skupině ≥ 65 let žádné relapsy. U 70 pacientů s provedenou MR bylo 100 % bez nových T2 lézí a 98,6 % nemělo aktivní T2 léze. Přibližně 70 % pacientů zaznamenalo ≥ 1 nežádoucí účinek; míra závažných nežádoucích účinků byla nízká (7,0 %). Lymfopenie (44,3 %) a infekce (24,3 %) byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky, přičemž většina z nich byla mírná až středně závažná. Nebyly zjištěny žádné nové/neočekávané bezpečnostní problémy. Tato zjištění podporují použití perorálního kladribinu u stárnoucích pacientů s RS (ve věku ≥ 50 let).
Další studie prezentovaná na kongresu ECTRIMS 2025 vychází z dat registru MSBase [35]. Bylo do ní zařazeno 993 pacientů s RS ve věku ≥ 50 let se záznamem v MSBase k 1. únoru 2025, kteří zahájili léčbu kladribinem. V kohortě byla perzistence léčby pozoruhodně vysoká, přičemž méně než 4 % pacientů ročně přešla na jinou DMT. Parametr ARR byl velmi nízký (0,03–0,07). Pouze 6 % účastníků kohorty zaznamenalo každý rok událost CDP a události CDI byly také vzácné (1–4 % ročně). Tato analýza ukazuje, že léčba perorálním kladribinem je vysoce účinná a má velmi vysokou perzistenci u starších pacientů.
„Je potěšující zjištění, že perorální kladribin je účinný jak u stárnoucí populace, tak u těch, kteří na něj přešli z anti‑CD20 monoklonálních protilátek, a to při dobrém bezpečnostním profilu,“ konstatoval profesor Pardo.
Závěr
Ukončení sympozia patřilo profesoru Gavinu Giovannonimu. Podle jeho slov může časná léčba perorálním kladribinem zachovat kognitivní funkce se setrvalou účinností. Kladribin ovlivňuje jak periferní imunitní systém, tak centrální zánět. Data reálné praxe ukazují, že perorální kladribin je vhodný pro dlouhodobý management roztroušené sklerózy u širokého spektra pacientů.
Komentář odborníka přineseme v dalším vydání Remedií.
Literatura
[1] Giovannoni G, Hawkes CH, Lechner‑Scott J, et al. Multiple sclerosis is one disease. Mult Scler Relat Disord 2022; 63: 103961
[2] Montalban X, Lebrun‑Frénay C, Oh J, et al. Diagnosis of multiple sclerosis: 2024 revisions of the McDonald criteria. Lancet Neurol 2025; 24: 850–865
[3] Leist T, Comi G, Cree BAC, et al. Effect of oral cladribine on time to conversion to clinically definite multiple sclerosis in patients with a first demyelinating event (ORACLE MS): a phase 3 randomised trial. Lancet Neurol 2014; 13: 257–267
[4] De Stefano N, Barkhof F, Montalban X, et al. Early Reduction of MRI Activity During 6 Months of Treatment With Cladribine Tablets for Highly Active Relapsing Multiple Sclerosis: MAGNIFY‑MS. Neurol Neuroimmunol Neuroinflamm 2022; 9: e1167
[5] Giovannoni G. Disease‑modifying treatments for early and advanced multiple sclerosis: a new treatment paradigm. Curr Opin Neurol 2018; 31: 233
[6] Sørensen PS, Sellebjerg F. Pulsed immune reconstitution therapy in multiple sclerosis. Ther Adv Disord 2019; 12: 1756286419836913
[7] Baker D, Herrod SS, Alvarez‑Gonzalez C, et al. Both cladribine and alemtuzumab may effect MS via B‑cell depletion. Neurol Neuroimmunol Neuroinflamm 2017; 4: e360
[8] De Séze J, Suchet L, Mekies C, et al. The Place of Immune Reconstitution Therapy in the Management of Relapsing Multiple Sclerosis in France: An Expert Consensus. Neurol Ther 2023; 12: 351–369
[9] Leist T, Giovannoni G, Jack D, et al. Safety information on cladribine tablets from clinical trials and post‑approval experience. MENACTRIMS 2024; P1004
[10] Rolfes L, Pfeuffer S, Skuljec J, et al. Immune Response to Seasonal Influenza Vaccination in Multiple Sclerosis Patients Receiving Cladribine. Cells 2023; 12: 1243
[11] Schmierer K, Wiendl H, Oreja‑Guevara C, et al. Varicella zoster virus and influenza vaccine antibody titres in patients from MAGNIFY‑MS who were treated with cladribine tablets for highly active relapsing multiple sclerosis. Mult Scler 2022; 28: 2151–2153
[12] Sormani MP, Inglese M, Schiavetti I, et al. Effect of SARS‑CoV‑2 mRNA vaccination in MS patients treated with disease modifying therapies. EBioMedicine 2021; 72: 103581
[13] Wiendl H, et al. Durable Impact of Immune Cell Reconstitution Over 4 Years Following Short Course Cladribine Tablets: Results from MAGNIFY‑MS Extension Study. ACTRIMS 2025; P144
[14] De Stefano H, Vermersch P, Wiendl H, et al. Long‑term effectiveness of cladribine tablets over 4 years in relapsing multiple sclerosis: Results from the MAGNIFY‑MS Extension study. ECTRIMS 2024; P349
[15] Selmaj K, Langdon D, Brochet B, et al. Longterm effects of cladribine tablets treatment on cognition, relapses, MRI, and safety outcomes in patients with relapsing multiple sclerosis: 4‑year results from the CLARIFY‑MS Extension study. ECTRIMS 2024; P846
[16] SPC Mavenclad. Dostupné na: https://www.ema.europa.eu/cs/documents/product‑information/mavenclad‑epar‑product‑information_cs.pdf
[17] Negrotto L, Liwacki S, Sciascia do Olival G, et al. Real‑World Treatment Patterns and High Treatment Completion Rate in a Large Cohort of LATAM MS Patients who Received Cladribine Tablets. ACTRIMS‑ECTRIMS 2023; P1562
[18] Brownlee W, Amin A, Ashton L, et al. Real‑World Evidence with Five‑Year Data (2017 – 2022) on the use of Cladribine Tablets in Patients with Multiple Sclerosis in England: An Updated Analysis From the CLARENCE Study. ACTRIMS‑ECTRIMS 2023; P1558
[19] Evans E, Robertson D, Miravalle AA, et al. Self‑reported Adherence and Interval Safety from the US Phase IV MASTER‑2 and CLICK‑MS Studies of Cladribine Tablets in Patients with Relapsing Forms of Multiple Sclerosis After Suboptimal Response to Prior Disease‑Modifying Therapy. ACTRIMS 2023; P088
[20] Giovannoni G, Butzkueven H, Dhib‑Jalbut S, et al. Brain health: time matters in multiple sclerosis. Mult Scler Relat Disord 2016; 9(Suppl 1): S5–S48
[21] Llorian ER, Zhang W, Khakban A, et al. Productivity loss among people with early multiple sclerosis: A Canadian study. Mult Scler 2022; 28: 1414–1423
[22] Llorian ER, Zhang W, Khakban A, et al. Employment status, productivity loss, and associated factors among people with multiple sclerosis. Mult Scler 2023; 29: 866–874
[23] Hoffmann O, Gold R, Meuth SG, et al. Prognostic relevance of MRI in early relapsing multiple sclerosis: ready to guide treatment decision making? Ther Adv Neurol Disord 2024; 17: 17562864241229325
[24] Barkhof F, Schmierer K, Vermersch P, et al. The Effect of Cladribine Tablets on Brain Volume Over 4 Years in the MAGNIFY‑MS Extension Study. ECTRIMS 2025; P687
[25] De Stefano N, Wiendl H, Vermersch P, et al. Relationship between SDMT and brain volume following short court cladribine tablets: Results from MAGNIFY‑MS. EAN 2025. EPR‑275.
[26] Schmierer K, Vermersch P, Wiendl H, et al. Durable effects of cladribine tablets on CSF OCB and NfL over 4 years in relapsing multiple sclerosis: Results from the MAGNIFY‑MS Extension study. ACTRIMS 2025, P143
[27] Wiendl H, Derfuss T, Sponton L, et al. Impact of Cladribine Tablets on GFAP Levels and Intrathecal Biomarkers in RMS: Results from the MAGNIFY‑MS Study. ECTRIMS 2025; P1694
[28] Montalban X, De Stefano N, Hodgkinson S, et al. Cladribine Tablets Show Low 4‑Year PIRA Rates in MS: Insights from Pooled Analyses of CLARIFY‑MS and MAGNIFY‑MS Studies. ECTRIMS 2025; P1707
[29] Vermersch P, Wiendl H, Leocani L, et al. Long‑Term Effect of Cladribine Tablets on Disability Progression and Improvement: Insights from Pooled Analyses of CLARIFY‑MS and MAGNIFY‑MS Studies. ECTRIMS 2025; P335
[30] Weinstock Z, Morrow S, Conway D, et al. Interpreting change on the Symbol Digit Modalities Test in people with relapsing multiple sclerosis using the reliable change methodology. Mult Scler 2022; 28: 1101–11011
[31] Sørensen PS, Centonze D, Giovannoni G, et al. Expert opinion on the use of cladribine tablets in clinical practice. Ther Adv Disord 2020; 13: 1756286420935019
[32] Kowarik MC, Ernst M, Woitschach S, et al. M. Real‑world therapy management of patients with multiple sclerosis receiving cladribine tablets beyond year 4 – Results from a German cladribine cohort. Mult Scler Relat Disord 2024; 88: 105704
[33] Korsukewitz C, Richter N, Klehmet J, et al. Treatment continuation with cladribine tablets (CladT) beyond year 4 – second interim analysis of the CLIP‑5 study. ECTRIMS 2025; P1803
[34] Katz J, Hughes B, Gutierrez A, et al. Clinical Outcomes of Cladribine Tablets in Aging (≥50 years) Patients with Relapsing Multiple Sclerosis in a Real‑World Setting: Insights From the ‘Aging’ Study. ECTRIMS 2025; P332
[35] Spelman T, van der Walt A, Havrdova E, et al. Real‑world Experience with Cladribine Tablets in Older Age Groups in the MSBase Registry. ECTRIMS 2025; P1985