Komentář: Subkutánní belimumab

Belimumab je první biologický lék specificky vyvinutý pro systémový lupus erythematodes (SLE). Byl schválen americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) i Evropskou lékovou agenturou (EMA) v roce 2011 a od té doby se stal standardní součástí léčby středně závažných a závažných forem SLE s vysokou aktivitou navzdory konvenční terapii a s přítomností autoprotilátek. Dlouhodobé observační studie z posledních let jeho přínos v klinické praxi dále potvrzují.

Aktualizovaná doporučení Evropské aliance revmatologických asociací (EULAR) z roku 2023 zahrnují belimumab jako součást standardní léčby SLE již ve druhé linii [1]. U pacientů, kteří neodpovídají na hydroxychlorochin (samostatně nebo v kombinaci s glukokortikoidy [GK]) či u kterých nelze snížit dávku kortikoterapie, se doporučuje přidání dalšího imunosupresivního nebo biologického léku, včetně belimumabu. Recentní studie naznačují, že belimumab je účinný i u pacientů užívajících nízké dávky GK nebo zcela bez nich, což může přispět ke snížení potřeby GK a k redukci jejich nežádoucích účinků.

Podle doporučení EULAR je belimumab využitelný v léčbě kožního postižení a v rámci kombinované terapie i u lupusové nefritidy, lze jej zvážit v indukční i udržovací fázi léčby. Nová doporučení American College of Rheumatology (ACR) z roku 2024 doporučují indikovat belimumab v léčbě lupusové nefritidy již v první linii [2]. Konkrétně u lupusové nefritidy třídy III a IV se doporučuje léčbu zahájit tzv. triple terapií, tedy kombinací kortikoterapie a jedné ze tří následujících možností: mykofenolát + belimumab, mykofenolát + kalcineurinový inhibitor, nízkodávkovaný intravenózní cyklofosfamid + belimumab. Belimumab je možné užít i v léčbě lupusové nefritidy třídy V, zde se však upřednostňuje triple terapie GK + mykofenolát + kalcineurinový inhibitor.

Populační observační studie potvrdily, že dlouhodobá léčba belimumabem snižuje frekvenci exacerbací SLE a má příznivý dlouhodobý bezpečnostní profil. Belimumab je tedy důležitou součástí moderní terapie SLE přispívající ke zlepšení kontroly onemocnění a kvality života pacientů. Lze očekávat, že se jeho indikace budou v budoucnu dále rozšiřovat a počet léčených pacientů poroste. V tomto kontextu představuje subkutánní forma belimumabu vítanou alternativu, která zvyšuje dostupnost léčby a usnadňuje terapeutický režim, což může pozitivně ovlivnit adherenci pacientů k léčbě.

Oproti intravenózní formě, která vyžaduje návštěvy zdravotnického zařízení, umožňuje subkutánní aplikace větší flexibilitu a komfort pro pacienta. Zároveň snižuje zátěž zdravotnického personálu i provozní náklady spojené s infuzní léčbou. Informace o dostupnosti subkutánní formy a jejím potenciálním ekonomickém přínosu mohou být do budoucna důležité zejména pro zdravotní pojišťovny a lékaře rozhodující o úhradě terapie.

Celkově lze říci, že subkutánní belimumab představuje významný pokrok v léčbě SLE, zejména z hlediska komfortu pacientů a možného snížení zátěže zdravotnického systému. Další výzkum by se měl zaměřit na dlouhodobou efektivitu této terapie, její dopad na kvalitu života pacientů a farmakoekonomická data.

MUDr. Marta Olejárová, CSc.
Revmatologický ústav
Na Slupi 450, 128 00 Praha
e-mail: olejarova@revma.cz

Literatura

[1]    Fanouriakis A, Kostopoulou M, Andersen J, et al. EULAR recommendations for the management of systemic lupus erythematosus: 2023 update. Ann Rheum Dis 2024; 83: 15–29.
[2]    New ACR guideline summary provides guidance to screen, treat, and manage lupus nephritis. Dostupné na: https://rheumatology.org/press‑releases/new‑acr‑guideline‑summary‑provides‑guidance‑to‑screen‑treat‑and‑manage‑lupus‑nephritis