Očkování zdravotníků

Souhrn

Smejkal P. Očkování zdravotníků. Remedia 2025; 35: 284–286.

Očkování (respektive neočkování) zdravotnického personálu je v České republice opomíjeným tématem a není to dobře. Zdravotníci obecně jsou vzhledem ke své profesi ohroženi zvýšeným rizikem získání infekcí, mají vyšší riziko komplikací těchto infekcí v dospělosti (zarděnky, plané neštovice, hepatitida B) a zvýšené riziko přenosu na pacienty, zejména ty vysoce rizikové (imunokompromitovaní, těhotné, chronicky nemocní, starší lidé). Očkování zdravotníků je tedy ochranou vlastní osoby (a rodiny), a stejně tak i ochranou pacientů. Zvýšená nemocnost personálu na preventabilní onemocnění (zejména v sezoně respiračních nákaz) má negativní dopad na ekonomiku zdravotnického zařízení, dochází tím k omezování provozu a péče o ostatní nemocné. České zdravotnictví se v porovnání s jinými zeměmi bohužel vyznačuje minimalistickým přístupem k této problematice. Podívejme se nejprve na celý problém obecně a pak uveďme, na která konkrétní preventabilní onemocnění je nutné se při očkování zdravotníků zaměřit.

Klíčová slova: očkování – zdravotnický personál – preventabilní onemocnění.

Summary

Smejkal P. Vaccination of healthcare professionals. Remedia 2025; 35: 284–286.

Vaccination (or lack of vaccination) of healthcare personnel is a neglected issue in the Czech Republic, and this is not good. Due to their profession, healthcare workers generally have an increased risk of contracting infections, a higher risk of complications from these infections in adulthood (rubella, chickenpox, hepatitis B), and an increased risk of transmission to patients, especially those at high risk (immunocompromised, pregnant, chronically ill, elderly). Vaccinating healthcare workers therefore protects not only them (and their families) but also their patients. Increased staff morbidity due to preventable causes (especially during the season of respiratory infections) has a negative impact on the economy of healthcare facilities, leading to postponed operations and limitations of other healthcare. Unfortunately, compared to other countries, the Czech healthcare system is characterized by a minimalist approach to this issue. Let us first look at the problem in general and then identify the specific preventable diseases that should be targeted in the vaccination of healthcare workers.

Key words: vaccination – healthcare personnel – preventable diseases.

Úvod

Naše zdravotnictví obecně trápí velký nedostatek důrazu na prevenci, absence dat a malá digitalizace − a na přístupu k očkování zdravotníků jsou všechny tyto tři věci vidět. Přesná data o proočkovanosti personálu jednotlivých nemocnic (nejilustrativnější je chřipka) je prakticky nemožné dohledat. Porovnáváme se na setkáních s kolegy infektology a epidemiology z jiných nemocnic, navzájem si sdělujeme, kolik se nám každý rok podařilo proočkovat personálu na chřipku, ale to nestačí. Jsou země, kde je tento povinně hlášený údaj k dispozici i pacientům. Týká se to především chřipky, ale i ostatních onemocnění preventabilních očkováním, stejně tak jako i ostatních jasně definovaných infekcí spojených se zdravotní péčí, jako jsou postoperační infekční komplikace, katétrové sepse atd.

Zdravotníci jsou vzhledem ke své profesi ohroženi zvýšeným rizikem získání infekcí a hrozí také přenos těchto infekcí na pacienty. Rovněž zvýšená nemocnost personálu na preventabilní onemocnění má negativní dopad na ekonomiku zdravotnického zařízení, dochází tím k omezování provozu a péče o ostatní nemocné [1]. Je tedy třeba si především uvědomit, že na míru proočkovanosti zdravotníků proti preventabilním infekčním nemocem se ve většině vyspělých zemí dívají jako na indikátor kvality péče. Míra proočkovanosti personálu nemocnice totiž odpovídá bezpečnosti, a tím i kvalitě poskytované péče. Ve Spojených státech amerických se pacient může dozvědět na webu o míře proočkovanosti personálu proti chřipce a tato data nemocnice samozřejmě předává do databáze National Health Safety Network (NHSN), kam se povinně zasílají veškerá data o infekcích spojených se zdravotní péčí. NHSN tyto údaje poskytne kupříkladu i státním pojišťovnám (Centers for Medicare and Medicaid Services, CMS), aby i ony znaly a mohly rozlišovat rizikovost zdravotnických zařízení z tohoto hlediska.

Když se podíváme i na to málo dat, která máme v České republice k dispozici, je nám jasné, že stejně jako u problematiky jiných nemocí spojených se zdravotní péčí nám do budoucna nebudou stačit apely, letáky, důraz na „snahu o zvýšení proočkovanosti“ apod. Z toho už se pomalu stávají fráze, kterým málokdo věnuje pozornost. Pohled do zahraničí naznačuje, že nejlepším způsobem vedoucím ke zlepšení by mohla být motivace finanční začínající u zdravotních pojišťoven. Ty mohou jistě zvýhodnit nemocnice s vyšší proočkovaností personálu, protože, jak jsme uvedli, se jedná o indikátor kvality poskytované péče. Druhou možností zlepšení je způsob akreditace nemocnic, který ještě donedávna infekce spojené se zdravotní péčí a problematiku očkování personálu prakticky opomíjel.

Mnozí z nás (ať lékaři, sestry, obecně zdravotníci v kontaktu s pacientem, studenti), kteří jezdí pracovat nebo stážovat do zahraničních nemocnic, jsou konfrontováni s jejich nesrovnatelně přísnějšími požadavky na evidenci imunity zdravotníka. Takový průkaz imunity zahrnuje více preventabilních nemocí než jen chřipku a hepatitidu B, popř. spalničky a bez něj nejsou zdravotníci připuštěni k pacientovi. Moje osobní zkušenost z dlouholeté práce v nemocnicích v USA obsahuje každoroční povinné doložení očkování proti chřipce (bez kterého vyváznete minimálně s povinností nosit po celou dobu chřipkové sezony respirátor) a pravidelné prokazování imunity vůči vybraným infekčním onemocněním podle doporučení Centers for Disease Control and Prevention (CDC; viz níže). Vše hradí nemocnice. Mimochodem, proočkovanost proti chřipce ve zdravotnickém zařízení v USA nižší než 90 % se pokládá za neúspěch. Vedle toho je trochu zvláštní plošně zakazovat v době chřipkové sezony v českých zdravotnických zařízeních návštěvy jako možný zdroj rizika nákazy, zejména když je návštěva očkovaná a má respirátor nebo roušku, zatímco po nemocnici pobíhá neočkovaný personál bez jakékoliv ochrany dýchacích cest. V rozporu s často slýchaným mýtem imunita českých zdravotníků není opravdu v důsledku „promořování v zaměstnání“ robustnější než u ostatní populace, a samozřejmě data o nákaze pacienta zdravotníkem nejsou k mání.

Malá proočkovanost zdravotníků úzce souvisí s očkováním celé populace. Nepodaří se nám příliš zvýšit proočkovanost dospělé české populace proti mnoha preventabilním onemocněním, pokud zdravotníci nepůjdou příkladem. Troufnu si tvrdit, že mezi tři hlavní důvody nízké proočkovanosti celé naší populace patří obecně malá dostupnost vakcín, dále jejich cena a − asi nejvíce − mýty, nepravdy a polopravdy provázející očkování. Ani jeden z těchto faktorů by neměl být u zdravotníků problémem, tedy pokud jsou vakcíny alespoň částečně hrazeny nemocnicí (kupř. z FKSP) a pojišťovnou. Přesto tomu tak je, zejména co se mýtů týče. Výborná studie docentky Denisy Hejlové z Fakulty sociálních věd UK a primáře Milana Trojánka z FN Motol z loňského roku ukázala, jaké jsou důvody odmítání očkování proti chřipce u zdravotníků [2]. Přes 40 % zdravotníků respondentů jasně deklarovalo, že se proti chřipce nechce nechat očkovat, 18 % je nerozhodnutých. Jako hlavní důvody uváděli, že si nemyslí, že to potřebují, a odmítají „zbytečnou chemii“. Zaměstnanci i studující preferují, aby se o očkování proti chřipce dozvídali z odborných zdrojů, které budou prezentovat nejnovější výzkumy a odborné studie. Jsou ale velmi citliví na jakýkoliv nátlak nebo povinnost se nechat očkovat. Hodnota osobní svobody je pro ně naprosto klíčová a téměř všichni se na ní shodnou jako na určující morální kategorii. I ti, kdo jsou očkovaní, se zdráhají vynucovat tuto povinnost po svých kolezích v zájmu loajality nebo zvýšení efektivity celého týmu. Čtvrtina z těch, kdo se očkovat nechtějí, říká, že si „nechce dávat do těla další chemii“. Z dat je patrná relativní nedůvěra vůči farmaceutickému průmyslu jako takovému a složení vakcín. Pokud jde o komunikaci, respondenti upřednostňují informativní a odborný styl, naopak se vyhrazují proti „strašení“ nebo „zjednodušování“ (např. odmítají slogan rýma není chřipka nebo vizuální výstražné značky). V organizaci očkování respondenti oceňují mobilní očkovací tým i otevírací dobu očkovacího centra. Toliko studie z FN Motol [2].

Doporučení k očkování zdravotníků

K doporučení očkování zdravotníků konkrétně existuje mnoho vodítek, v první řadě stanoviska Světové zdravotnické organizace (WHO), CDC a mnoho dalších světových doporučení, která se liší jen minimálně s ohledem na rizikovost pacientské populace, skladbu zdravotníků a rizikovost jejich zemí původu a lokality.

Každý zdravotník by měl být v první řadě očkován po­dle aktuálního očkovacího kalendáře platného v ČR pro děti i dospělé (dostupné na stránkách České vakcinologické společnosti).

Pro zdravotníky je zásadní vakcinace proti následujícím onemocněním.

Hepatitida B

Očkování je povinné pro všechny zdravotníky v možném kontaktu s biologickým materiálem. Pokud nebyla podána žádná předchozí dávka, obvyklé jsou tři dávky vakcíny proti hepatitidě B nebo vakcíny, která chrání před hepatitidou A a B (Twinrix), v měsíci 0, 1 a 6. Za účelem dokumentace imunity provedeme vyšetření protilátek u zdravotníků v minulosti řádně očkovaných, u nichž nebylo sérologické vyšetření provedeno.

Pokud je hodnota protilátek anti‑HBs alespoň 10 mIU/ml (pozitivní), je očkovaná osoba imunní. Další sérologické testy ani očkování se nedoporučují. Pokud je hodnota anti‑HBs nižší než 10 mIU/ml (negativní), očkovaná osoba není chráněna před infekcí virem hepatitidy B (HBV) a měla by dostat další tři dávky vakcíny proti hepatitidě B podle rutinního schématu, následované testem anti‑HBs provedeným 1–2 měsíce poté. Očkovaná osoba, u které zůstává hodnota anti‑HBs nižší než 10 mIU/ml po dvou kompletních sériích, je považována za „non‑respondéra“. Zdravotničtí pracovníci, kteří jsou non‑respondéry, by měli být považováni za vnímavé k HBV a měli by být poučeni o preventivních opatřeních proti infekci HBV a o nutnosti profylaxe imunoglobulinem proti hepatitidě B (HBIG) v případě známé nebo pravděpodobné parenterální expozice krvi pozitivní na povrchový antigen hepatitidy B (HBsAg) nebo krvi s neznámým HBsAg.

Chřipka

Každoročně jedna dávka vakcíny, očkování je plně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. V nadcházejícím roce to bude trivalentní vakcína. Zdravotníci se běžně nakazí od pacienta a pak šíří infekci na další pacienty i zdravotníky [3].

Covid‑19

Podobně jako proti chřipce by měli být všichni zdravotníci očkováni proti nemoci covid‑19 podle posledních platných doporučení. Česká vakcinologická společnost doporučuje očkování proti nemoci covid‑19 pro všechny zdravotníky [4].

MMR (spalničky, příušnice, zarděnky)

Kvůli klesající proočkovanosti globálně i v Evropě přibývají případy spalniček. Zdravotnický personál tak může být ohrožen získáním spalniček a může participovat na jejich šíření v populaci. Proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se v dnešní době očkuje většina dětí na celém světě očkovací látkou označovanou jako MMR. Ne všichni dospělí jsou ale očkováni a všichni zdravotníci by měli mít tzv. evidenci imunity. Za evidenci imunity jsou považovány dvě dávky vakcíny (pro zarděnky stačí jedna dávka) nebo pozitivní protilátky ve třídě IgG. V USA se za evidenci imunity považuje také anamnéza onemocnění, které však musí být laboratorně potvrzeno [5,6]. Zdravotnickému personálu narozenému po roce zahájení očkování (USA – 1957, ČR – 1968) nebo později bez sérologického důkazu imunity nebo předchozího očkování se doporučuje podat dvě dávky MMR v odstupu čtyř týdnů. Zdravotnickým pracovníkům se dvěma doloženými dávkami MMR CDC nedoporučuje provádět sérologické testy na imunitu. Česká vakcinologická společnost v recentním doporučení k očkování dospělých pacientů před transplantací solidních orgánů a po ní za evidenci imunity považuje rok narození 1967 a dříve, dokumentované kompletní očkování (2 dávky pro spalničky a příušnice, 1 dávka pro zarděnky), ve zdravotnické dokumentaci zaznamenané prodělání onemocnění nebo pozitivní protilátky proti onemocnění kdykoliv v minulosti [6]. Všichni zdravotníci, kteří nemají evidenci imunity a nemají kontraindikaci vakcíny (imunokompromitovaní, gravidita), by měli být doočkováni. V případě epidemie příušnic je možné zvažovat očkování i u zdravotníků, kteří již v minulosti byli očkováni dvěma dávkami [5,6].

Varicela (plané neštovice)

Varicela je vysoce infekční virové onemocnění, které je v dospělosti spojeno s vyšším rizikem komplikací než v dětském věku. Asi 1−2 % dospělých pacientů s varicelou vyžadují hospitalizaci. Všichni zdravotničtí pracovníci by měli být imunní proti varicele. Evidencí imunity u zdravotnických pracovníků je dokumentace dvou dávek vakcíny proti varicele podaných v odstupu nejméně 28 dnů, laboratorní důkaz imunity (anti‑VZV IgG) nebo anamnéza planých neštovic nebo herpes zoster (pásový opar). Zdravotníkům, kteří nemají evidenci imunity, se doporučuje podat dvě dávky vakcíny proti varicele v odstupu čtyř týdnů, pokud nemají kontraindikaci (gravidita, imunokompromitovaní) [5,7].

Tetanus, záškrt, černý kašel

Všichni zdravotničtí pracovníci, kteří dosud nebyli očkováni nebo si nejsou jisti, zda již byli očkováni dávkou Tdap (tetanus, difterie, acelulární pertuse), by měli co nejdříve dostat dávku Tdap bez ohledu na dobu, která uplynula od předchozí dávky Td (tetanus + difterie, „tetanovka“). CDC doporučuje podat jednu dávku Tdap co nejdříve všem zdravotnickým pracovníkům, kteří dosud nebyli očkováni Tdap, všichni zdravotničtí pracovníci by poté měli dostávat posilovací dávky Tdap každých 10 let a těhotné zdravotnice při každém těhotenství. V případě pertuse neexistuje termín evidence imunity, vyšetření protilátek nemá žádný smysl.

Meningokoková infekce

Mikrobiologové, popř. jiné rizikové skupiny (anesteziologové), kteří jsou běžně vystaveni izolátům Neisseria meningitidis, by měli být očkováni vakcínami MenACWY i MenB proti všem sérotypům N. meningitidis. Obě vakcíny mohou být podány současně, ale pokud možno na různých anatomických místech.

Další vakcinace

V posledních letech je nutné myslet na zvýšené riziko u zdravotníků, kteří přišli ze zemí se zvýšenou prevalencí tuberkulózy (TBC) a kteří pracují s pacienty se sníženou imunitou.

CDC doporučovalo u zdravotníků očkovaných BCG provést IGRA test (Quantiferon), u neočkovaných BCG dvoustupňové vyšetření mantoux testem (PPD). V případě pozitivity mantoux/PPD (> 10 mm) nebo Quantiferon testu následuje rentgenové vyšetření plic (boční a předozadní) k vyloučení TBC.

V České republice existuje vyhláška MZ ČR č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, upravující zvláštní očkování proti virové hepatitidě B a proti spalničkám nebo u vybraných profesí proti vzteklině. Vzhledem k epidemiologické situaci v ČR bylo od 1. ledna 2018 zavedeno zvláštní očkování proti spalničkám u osob, které jsou nově přijímány do pracovního nebo služebního poměru na pracovišti infekčním, dermatovenerologickém, urgentním atd. Očkování se provede aplikací jedné dávky očkovací látky. Neočkují se jedinci, kteří prokazatelně spalničky prodělali, a lidé s pozitivním titrem IgG protilátek proti viru spalniček.

Očkování proti virové hepatitidě A a virové hepatitidě B se povinně provádí u zaměstnanců a příslušníků základních složek integrovaného záchranného systému stanovených zákonem o integrovaném záchranném systému nově přijímaných do pracovního nebo služebního poměru [1]. Vybraných skupin zdravotníků se může týkat i očkování proti vzteklině, které se provede u fyzických osob pracujících na pracovištích s vyšším rizikem vzniku vztekliny, tedy zejména v laboratořích, kde se pracuje s virulentními kmeny vztekliny.

Závěrem k postexpoziční profylaxi

Postexpoziční profylaxe už je mimo dosah tohoto textu, přesto připomeňme krátce nemoci, u kterých to má smysl.

V případě absence očkování u níže uvedených chorob a významného rizika kontaktu je postexpoziční profylaxe indikována u těchto onemocnění:

•        plané neštovice – jedna dávka vakcíny do pěti dnů po expozici; u těhotných a imunosuprimovaných osob je ke zvážení pasivní imunizace imunoglobulinem proti varicele (VZIG);
•        spalničky – jedna dávka vakcíny do 72 hodin po expozici;
•        pertuse – pět dní po kontaktu léčba antibiotiky (azitromycin, kotrimoxazol);
•        hepatitida A – aktivní imunizace, možná i pasivní;
•        hepatitida B – pasivní imunizace non‑respondérů;
•        meningokoková infekce – u úzkého kontaktu zajištění antibiotiky (peniciliny, cefalosporiny III. generace, ciprofloxacin, rifampicin).

MUDr. Petr Smejkal
Institut klinické a experimentální medicíny
Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha 4
e-mail: smep@ikem.cz

Literatura

[1]    Pellantová V, Rumlarová Š, Kosina P, Haltmar J. Očkování zdravotníků. Remedia 2019; 29: 551−553.
[2]    Hejlová D, Trojánek M. Výzkum postojů zaměstnanců a studujících ve FN Motol k očkování proti chřipce – hlavní závěry, 2024. Výzkumný projekt ve spolupráci FN Motol a Centra pro strategickou komunikaci FSV UK.
[3]    Influenza Vaccination Coverage Among Health Care Personnel – United States 2022−23 Influenza Season. CDC, 2025. Dostupné na: https://www.cdc.gov/fluvaxview/coverage‑by‑season/health‑care‑personnel‑2022‑2023.html
[4]    Doporučení České vakcinologické společnosti (ČVS) k očkování proti onemocnění covid‑19. 11. 9. 2024. Dostupné na: https://vakcinace.eu/doporuceni‑a‑stanoviska/doporuceni‑ceske‑vakcinologicke‑spolecnosti‑cls‑jep‑cvs‑k‑ockovani‑proti‑onemocneni‑covid‑19‑4
[5]    Shefer A, Atkinson W, Friedman C, et al. Immunization of Health‑Care Personnel: Recommendations of the Advisory Committee on Immunization Practices (ACIP). MMWR 2011; 60(RR07): 1−45. Dostupné na: https://www.cdc.gov/port‑health/media/pdfs/CDCs‑vaccine‑recommendations‑for‑healthcare‑personnel.pdf
[6]    Dražan D. Očkování zdravotníků. IXX. Hradecké vakcinologické dny, 3.−5. října 2024; https://www.vakcinace.eu/
[7]    Healthcare Personnel Vaccination Recommendations, CDC, 2025. Dostupné na: https://www.immunize.org/wp‑content/uploads/catg.d/p2017.pdf