Pod povrch znalostí o interleukinu 17A u spondyloartritid

V Barceloně se ve dnech 11.–14. června 2025 konal každoroční kongres Evropské aliance revmatologických asociací EULAR 2025. Sympozium společnosti Novartis, kterému předsedala doktorka Clementina López‑Medina (Cordoba, Španělsko), se ve svém odborném programu zaměřilo na spondyloartritidy (SpA) a roli inhibice interleukinu 17 (IL‑17).

Navzdory pokrokům zůstává léčba SpA nadále spojena s řadou výzev. Sympozium se proto zaměřilo na otázku, jak může časná intervence ovlivnit průběh onemocnění a jakou úlohu v tomto procesu hraje IL‑17. Přednášející nabídli přehled současných problémů v diagnostice a terapii SpA, představili mechanismus dráhy IL‑17 v patogenezi nemoci a v jejích komplikacích a diskutovali nejnovější poznatky o dostupných možnostech léčby, včetně potenciálního přínosu časné inhibice IL‑17A.

Současná situace v oblasti léčby SpA a klíčové výzvy

Doktor Nigil Haroon (Toronto, Kanada) v úvodu shrnul klíčové klinické projevy SpA, které jsou zásadní pro včasnou diagnostiku a hodnocení rizika pacienta. Upozornil na význam sakroiliitidy, kterou lze pomocí magnetické rezonance (MRI) detekovat již v časných stadiích, často ještě před plně rozvinutými symptomy. Zdůraznil rovněž častý výskyt entezitidy (30–40 % pacientů) a připomněl také mimokloubní manifestace, jako jsou kolitida, uveitida či psoriáza. Postiženy mohou být i prsty (daktylitida) a nehty [1]. Přednášející připomněl, že ankylozující spondylitida (AS) je spojena se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem a mortalitou, a zdůraznil potřebu komplexního screeningu a léčby modifikovatelných rizikových faktorů [2]. Švédská populační studie doložila, že riziko mortality u pacientů s psoriatickou artritidou (PsA) je asi o 10 % vyšší než v běžné populaci, zejména u žen a u nemocných s delším trváním onemocnění [3].

Léčebné cíle u SpA zahrnují kontrolu aktivity onemocnění (zánětu páteře, periferní artritidy a mimokloubních manifestací), úlevu od symptomů (bolest, únava, zlepšení funk­čních schopností) a zvýšení kvality života. V dlouhodobém horizontu je cílem rovněž snížení kardiovaskulárního rizika a prevence strukturálního poškození, například spinální fúze [4,5]. Dostupné léčebné strategie se liší podle jednotlivých forem SpA; jejich přehled je znázorněn na obrázku 1.

Volba terapie u PsA se odvíjí od aktivity onemocnění, tedy od převažující manifestace (kožní, nehtové, axiální), nebo podle charakteru artritidy – mono‑/oligo‑ či polyartikulární. Zdůrazněna byla nutnost využití tzv. okna příležitosti, kdy lze včasnou diagnózou a časným nasazením účinné léčby zvýšit pravděpodobnost dosažení remise, zpomalit progresi onemocnění a předejít ireverzibilnímu poškození.

Doktor Haroon popsal vztah mezi zánětem, mechanickým zatížením a postižením v oblastech podobných entezím. Mechanické zatížení může vést k vazodilataci, zánětu a následné tvorbě nové kostní tkáně. Data ukazují, že vyšší počáteční aktivita onemocnění je spojena s rychlejší radiografickou progresí postižení páteře u pacientů s AS [6], zatímco udržování nízké aktivity nemoci pomocí biologické léčby koreluje s pomalejší progresí [7,8].

IL‑17 představuje klíčovou patofyziologickou osu u SpA. Experimentální práce autorů van Tok a kol. ukázala, že blokáda IL‑17A může ovlivnit strukturální poškození včetně patologické novotvorby kostní tkáně [9]. Inhibice této dráhy vede k potlačení zánětu a omezení destrukce kostní a chru­pav­či­té tkáně. Přesto se u části pacientů nedaří dosáhnout nízké aktivity nemoci. Úloha IL‑17A u axiální SpA (axSpA) a PsA je doložena i klinickou účinností prokázanou u inhibitorů IL‑17A v těchto indikacích [10].

V závěru svého vystoupení doktor Haroon upozornil na cíle, které je nutné dále sledovat: zkrácení prodlevy v diagnostice, nalezení vhodných biomarkerů pro časnou diagnózu a predikci průběhu onemocnění a vývoj léčby schopné modifikovat průběh nemoci u celého spektra pacientů. Součástí komplexního přístupu je rovněž efektivní zvládání bolesti a komorbidit během celého onemocnění.

Rozumíme plně roli IL‑17A u SpA?

Profesor Andreas Ramming (Erlangen‑Norimberk, Německo) se ve svém příspěvku zaměřil na patofyziologii SpA. Za klíčový mechanismus označil entezitidu. Mechanické zatížení podle něj ovlivňuje lokalizaci zánětu a poškození tkáně. Rozložení zánětlivých a erozivních změn je omezeno na mechanosenzitivní oblasti s unikátní mikroanatomií. Kombinace těchto faktorů podporuje abnormální imunitní odpověď, mobilizaci a migraci imunitních buněk do cílových tkání a následný rozvoj chronického onemocnění [11–13].

Dosavadní hodnocení účinnosti terapie se opírá především o klinické ukazatele a zobrazovací metody (MRI, ultrazvuk). Informace o změnách na molekulární úrovni jsou však zatím omezené, mimo jiné kvůli obtížné dostupnosti kvalitních vzorků entezí. Přednášející představil minimálně invazivní metodu odběru tkáně pod ultrazvukovou kontrolou [14] a výsledky prospektivní otevřené studie EBIO, která jako první poskytla detailní obraz buněčných změn v zanícených entezích u pacientů léčených anti‑IL‑17 [15]. Biopsie byly provedeny na začátku a po 24 týdnech léčby; primárním cílovým ukazatelem byla více než 50% redukce infiltrace imunitními buňkami. Srovnání prokázalo nejen pokles hodnoty IL‑17A, na který léčba cílila, ale i změny v mikroprostředí tkáně.

Fibroblasty hrají zásadní roli v regulaci zánětlivých procesů. Existují anatomicky oddělené a funkčně rozdílné podskupiny fibroblastů s odlišnými úlohami, které se podílejí buď na udržování zánětu, nebo na poškození tkáně [16]. V průběhu ústupu zánětu se fenotyp fibroblastů mění [17]. Biologická léčba může modulovat aktivitu i odpověď těchto buněk, přičemž na buněčné úrovni lze pozorovat určité analogie mezi jednotlivými typy buněk.

Profesor Ramming uvedl, že biopsie entezí otevírá možnost zkoumat procesy, které nejsou zachytitelné běžnými klinickými ukazateli. Molekulární data umožňují detailnější vhled do účinku léčby nad rámec kompozitních skóre (např. SPARCC, LEI). Anti‑IL‑17 terapie (např. secukinumab) byla v této studii spojena se snížením nálože IL‑17 v zánětlivých tkáních a s redukcí zánětlivé aktivity v oblasti entezí.

Pohled na léčbu SpA v dlouhodobém horizontu

Doktorka Clementina López‑Medina se ve své prezentaci věnovala významu signalizace IL‑17 v souvislosti s komorbiditami, které se často vyskytují u pacientů se SpA, a diskutovala možnosti jejich ovlivnění v rámci dlouhodobé léčby.

SpA jsou imunitně zprostředkovaná revmatická onemocnění, která významně ovlivňují funkční schopnosti a kvalitu života pacientů. Tito nemocní mají zvýšenou prevalenci kardiometabolických poruch, včetně obezity, hypertenze, dyslipidemie a diabetes mellitus. Přítomnost těchto komorbidit bývá spojena s vyšší aktivitou SpA a zvýšeným rizikem kardiovaskulárních příhod. Aktuální doporučení EULAR a GRAPPA (Group for Research and Assessment of Psoriasis and Psoriatic Arthritis) proto zdůrazňují nutnost aktivního screeningu komorbidit a jejich zohlednění při volbě léčby [18,19].

IL‑17A hraje klíčovou roli v patofyziologii SpA, kde podporuje zánět a remodelaci tkání v postižených kloubech a entezích. Jeho zapojení do mechanismů subklinického zánětu u kardiometabolických poruch naznačuje možné propojení těchto procesů [20]. IL‑17A působí na cévní a srdeční buňky, ovlivňuje zánět, hemokoagulaci a aterosklerotický proces [21], přičemž může přispívat k expresi prozánětlivých mediátorů a k nestabilitě aterosklerotických plátů. Studie rovněž ukazují na roli IL‑17 v patogenezi metabolicky asociovaného ztukovatění jater (metabolic‑associated fatty liver disease, MAFLD) a jeho progresi [22] i na souvislost s rozvojem inzulinové rezistence a diabetes mellitus 2. typu [23].

Zvýšená exprese IL‑17A u pacientů s PsA a axSpA tak může představovat jeden z faktorů přispívajících k rozvoji metabolického syndromu. V této souvislosti se diskutuje, zda cílená biologická terapie proti IL‑17 může mít vliv i na kardiometabolický profil nemocných. Observační studie u pacientů s psoriázou ukázala, že léčba biologiky byla spojena se změnami charakteristik koronárních plaků (graf 1) [24]. Tyto výsledky jsou však prozatím exploratorní a nejsou součástí schválených indikací.

U pacientů s PsA je prevalence kardiovaskulárních rizikových faktorů vyšší než v běžné populaci [25], což se týká zejména mladších jedinců a žen. Častěji se vyskytuje obezita, hypertenze a kouření. Podle švédské populační studie [26] mají pacienti s PsA přibližně o 10 % vyšší riziko mortality než běžná populace, přičemž nejvyšší riziko bylo zaznamenáno u žen a u nemocných s delším trváním onemocnění. Tento rozdíl je do značné míry vysvětlován vyšším výskytem komorbidit, zejména kardiovaskulárních onemocnění a malignit.

Léčba může ovlivňovat kardiometabolický profil pacientů se SpA, a naopak přítomnost kardiometabolických komorbidit může modifikovat léčebnou odpověď, a to jak z hlediska účinnosti, tak i rizika nežádoucích účinků [20]. Pacienti s PsA a současnou obezitou mají podle dostupných dat 2,5–3krát nižší pravděpodobnost dosažení remise či nízké aktivity onemocnění než pacienti bez obezity [27].

Metaanalýza autorů Zhao a kol. [28] ukázala, že pacienti s axSpA mají vyšší výskyt komorbidit než běžná populace. Tyto komorbidity negativně ovlivňují závažnost onemocnění, a to jak z hlediska aktivity a funkčního postižení, tak i kvality života, pracovní produktivity a mortality.

Navzdory pokroku v terapii zůstává část pacientů, u nichž se nedaří dosáhnout remise. Práce Habermanové [29] identifikovala faktory spojené s opakovaným selháním terapie a nutností její změny. Patřily mezi ně pohlaví (ženy), obezita, přítomnost deprese, vyšší míra axiálního postižení a vyšší aktivita onemocnění (graf 2). Tyto poznatky zdůrazňují nutnost individualizovaného přístupu a přesné strategie léčby ke zlepšení výsledků a kvality života.

Zdůrazněn byl rovněž význam duševního zdraví a jeho vliv na hodnocení onemocnění. U nemocných s PsA a depresí byla popsána výrazná nesouladnost mezi zlepšením v parametrech hodnocených lékařem a výsledky hlášenými samotnými pacienty [30]. To podtrhuje nutnost aktivního řešení deprese a psychické zátěže jako součásti komplexní péče.

Italská observační studie z reálné klinické praxe přinesla čtyřletá data o léčbě secukinumabem u pacientů s PsA. Studie potvrdila konzistentní profil účinnosti a bezpečnosti ve všech hlavních doménách onemocnění a popsala dobré setrvání pacientů na léčbě, která nebyla významně ovlivněna přítomností komorbidit [31].

V závěru bylo zdůrazněno, že komorbidity mohou ne­pří­zni­vě ovlivňovat výsledky léčby, a je proto nutné je zohledňovat při rozhodování o terapeutické strategii. Zásadní význam má časná a cílená intervence. IL‑17A představuje klíčový faktor zánětlivých procesů u SpA i souvisejících komorbidit. Inhibitory IL‑17A podle dostupných dat zlepšují kontrolu onemocnění a snižují míru systémového zánětu, přičemž jejich vliv na komorbidity je předmětem dalšího výzkumu.

Okno příležitosti u psoriatické artritidy

Profesorka Laura Coates (Oxford, Spojené království) v úvodu prezentace uvedla, že v průběhu psoriatické nemoci se objevuje několik období, která lze považovat za potenciální „okna příležitosti“. Prostřednictvím ilustrace vývoje PsA z psoriázy (obr. 2) ukázala, jak se tato okna otevírají v různých fázích onemocnění.

Možnost ovlivnit průběh onemocnění existuje již v době, kdy má pacient pouze kožní projevy psoriázy. Klinické studie ukázaly, že časná intervence [32,33] může zasáhnout do mechanismů onemocnění a zpomalit jeho progresi. Pacienti s kratším trváním nemoci dosahují při léčbě lepší kontroly a mohou zůstat bez relapsu i po vysazení terapie. To naznačuje, že časnější zahájení léčby může přispět k dlouhodobé stabilizaci středně těžkých až těžkých forem psoriázy. Práce kolektivu autorů prof. Konráda doložila existenci tzv. paměti onemocnění, která může být zprostředkována epigenetickými změnami [34]. Tyto poznatky podporují koncept časné intervence jako faktoru schopného ovlivnit přirozený průběh nemoci.

Některé studie se zaměřily i na preklinickou fázi a naznačily, že biologická léčba psoriázy by mohla oddálit nebo snížit riziko rozvoje PsA [35]. Podle profesorky Coates je však nutné při těchto úvahách vždy zohlednit výchozí charakteristiky jednotlivých pacientů.

Subklinická fáze představuje období, kdy jsou u pacienta s psoriázou přítomny zánětlivé nebo erozivní změny na základě vyšetření zobrazovacími metodami, avšak bez klinicky manifestní PsA. Studie IVEPSA naznačila, že časná intervence v této fázi může vést k redukci kožních projevů, bolesti a subklinického zánětu, a tím potenciálně oddálit vznik PsA u vysoce rizikových pacientů [36].

U již manifestní PsA se doporučuje proaktivní přístup s časným nasazením intenzivní terapie, zejména u pacientů se středně těžkým až těžkým onemocněním a nepříznivými prognostickými faktory [37]. Randomizovaná kontrolovaná studie STAMP [38] ukázala, že časná léčba secukinumabem vedla k rychlému klinickému zlepšení, s patrnou odpovědí již během tří měsíců a s menší potřebou eskalace léčby ve srovnání s kontrolní skupinou. Data potvrzují, že včasné dosažení nízké aktivity nemoci má zásadní význam i v dlouhodobém horizontu [39–41]. Naopak nedosažení tohoto cíle je spojeno s horšími výsledky hlášenými pacienty. Dlouhodobé klinické hodnocení se secukinumabem dále doložilo jeho efekt na udržení pacientů v remisi nebo při nízké aktivitě onemocnění.

Profesorka Coates uzavřela, že u psoriatické nemoci lze identifikovat více období, která lze považovat za okna příležitosti. Časná léčba psoriázy s dosažením remise může ovlivnit další průběh nemoci. Léčba psoriázy před rozvojem symptomů PsA i intervence v preklinické fázi mohou snížit riziko progrese do klinické fáze. Včasná terapie u již manifestní PsA přináší velmi dobré výsledky, přičemž u pacientů s nepříznivými prognostickými faktory je vhodné zvážit intenzivnější léčebný přístup. K dosažení remise je klíčové tato okna příležitosti efektivně využít.

Závěr

Navzdory pokrokům zůstává léčba SpA komplexní vzhledem k heterogenitě klinických projevů, přítomnosti komorbidit a častému opoždění diagnózy. V patogenezi má zásadní úlohu dráha IL‑17, která se podílí jak na kloubním postižení, tak na mimokloubních manifestacích. Byla popsána také souvislost mezi zvýšenou expresí IL‑17A, přítomností komorbidit a horšími léčebnými výsledky. Inhibitory IL‑17A představují cílenou možnost léčby, která může zlepšit kontrolu onemocnění a snížit zánětlivou zátěž. Jejich potenciální vliv na dlouhodobý průběh onemocnění je předmětem dalšího výzkumu.

Literatura

[1]   Poddubnyy D. Classification vs diagnostic criteria: the challenge of diagnosing axial spondyloarthritis. Rheumatology (Oxford) 2020; 59(Suppl4): iv6–iv17.
[2]   Harron NN, Paterson JM, Li P, et al. Patients With Ankylosing Spondylitis Have Increased Cardiovascular and Cerebrovascular Mortality: A Population‑Based Study. Ann Intern Med 2015; 163: 409–416.
[3]   Exarchou S, Di Giuseppe D, Klingberg E, et al. Mortality in patients with psoriatic arthritis in Sweden: a nationwide, population‑based cohort study. Ann Rheum Dis 2024; 83: 446–456.
[4]   Ramiro S, Nikiphorou E, Sepriano A, et al. ASAS‑EULAR recommendations for the management of axial spondyloarthritis: 2022 update. Ann Rheum Dis 2023; 82: 19–34.
[5]   Gossec L, Kerschbaumer A, Ferreira RJO, et al. EULAR recommendations for the management of psoriatic arthritis with pharmacological therapies: 2023 update. Ann Rheum Dis 2024; 83: 706–719.
[6]   Ramiro S, van der Heijde D, van Tubergen A, et al. Higher disease activity leads to more structural damage in the spine in ankylosing spondylitis: 12‑year longitudinal data from the OASIS cohort. Ann Rheum Dis 2014; 73: 1455–1461.
[7]   Llop M, Moreno M, Navarro‑Compán V, et al. Sustained low disease activity measured by ASDAS slow radiographic spinal progression in axial spondyloarthritis patients treated with TNF‑inhibitors: data from REGISPONSERBIO. Arthritis Res Ther 2022; 24: 30.
[8]   Kavanaugh A, van der Heijde D, Beutler A, et al. Radiographic Progression of Patients With Psoriatic Arthritis Who Achieve Minimal Disease Activity in Response to Golimumab Therapy: Results Through 5 Years of a Randomized, Placebo‑Controlled Study. Arthritis Care Res (Hoboken) 2016; 68: 267–274.
[9]   van Tok M, van Duivenvoorde L, Kramer I, et al. Anti‑IL‑17A Treatment Blocks Inflammation, Destruction and New Bone Formation in Experimental Spondyloarthritis in HLA‑B27 Transgenic Rats. Arthritis Rheumatol 2015; 67(Suppl 10): Abstr. Nr. 981.
[10] McGonagle DG, McInnes IB, Kirkham BW, et al. The role of IL‑17A in axial spondyloarthritis and psoriatic arthritis: recent advances and controversies. Ann Rheum Dis 2019; 78: 1167–1178.
[11] McGonagle D, Aydin SZ, Marzo‑Ortega H, et al. Hidden in plain sight: Is there a crucial role for enthesitis assessment in the treatment and monitoring of axial spondyloarthritis? Semin Arthritis Rheum 2021; 51: 1147–1161.
[12] Schett G, Rahman P, Ritchlin C, et al. Psoriatic arthritis from a mechanistic perspective. Nat Rev Rheumatol 2022; 18: 311–325.
[13] Cambré I, Gaublomme D, Burssens A, et al. Mechanical strain determines the site‑specific localization of inflammation and tissue damage in arthritis. Nat Commun 2018; 9: 4613.
[14] Pachowsky ML, Raimondo MG, Xu C, et al. Concise report: a minimal‑invasive method to retrieve and identify entheseal tissue from psoriatic arthritis patients. Ann Rheum Dis 2022; 81: 1131–1135.
[15] Raimondo MG, Mohammadian H, Alivernini S, et al. Results from the Biopsy Driven Ebio Study: Entheseal Tissue Signature in Response to IL‑17 Blockade in Psoriatic Arthritis. ACR Meeting 2024: Abstr. Nr. 2586.
[16] Croft AP, Campos J, Jansen K, et al. Distinct fibroblast subsets drive inflammation and damage in arthritis. Nature 2019; 570: 246–251.
[17] Rauber S, Mohammadian H, Schmidkonz C, et al. CD200+ fibroblasts form a pro‑resolving mesenchymal network in arthritis. Nat Immunol 2024; 25: 682–692.
[18] Agca R, Heslinga SC, Rollefstad S, et al. EULAR recommendations for cardiovascular disease risk management in patients with rheumatoid arthritis and other forms of inflammatory joint disorders: 2015/2016 update. Ann Rheum Dis 2017; 76: 17–28.
[19] Coates LC, Soriano ER, Corp N, et al. Group for Research and Assessment of Psoriasis and Psoriatic Arthritis (GRAPPA): updated treatment recommendations for psoriatic arthritis 2021. Nat Rev Rheumatol 2022; 18: 465–479.
[20] Queiro R, Aurrecoechea E, Castro SA, et al. Interleukin‑17‑targeted treatment in patients with spondyloarthritis and associated cardiometabolic risk profile. Front Immunol 2023; 14: 1203372.
[21] Robert M, Miossec P. Effects of Interleukin 17 on the cardiovascular system. Autoimmun Rev 2017; 16: 984–991.
[22] Olveira A, Sugustin S, Benlloch S, et al. The Essential Role of IL‑17 as the Pathogenetic Link between Psoriasis and Metabolic‑Associated Fatty Liver Disease. Life (Basel) 2023; 13: 419.
[23] Abdel‑Moneim A, Bakery HH, Allam G. The potential pathogenic role of IL‑17/Th17 cells in both type 1 and type 2 diabetes mellitus. Biomed Pharmacother 2018; 101: 287–292.
[24] Elnabawi YA, Dey AK, Goyal A, et al. Coronary artery plaque characteristics and treatment with biologic therapy in severe psoriasis: results from a prospective observational study. Cardiovasc Res 2019; 115: 721–728.
[25] Landgren AJ, Bilberg A, Eliasson B, et al. Cardiovascular risk factors are highly overrepresented in Swedish patients with psoriatic arthritis compared with the general population. Scand J Rheumatol 2020; 49: 195–199.
[26] Exarchou S Di Giuseppe D, Klingberg, et al. Mortality in patients with psoriatic arthritis in Sweden: a nationwide, population‑based cohort study. Ann Rheum Dis 2024; 83: 446–456.
[27] Leung YY, Eder L, Orbai AM, et al. Association between obesity and likelihood of remission or low disease activity status in psoriatic arthritis applying index‑based and patient‑based definitions of remission: a cross‑sectional study. RMD Open 2023; 9: e003157.
[28] Zhao SS, Robertson S, Reich T, et al. Prevalence and impact of comorbidities in axial spondyloarthritis: systematic review and meta‑analysis. Rheumatology (Oxford) 2020; 59(Suppl4): iv47–iv57.
[29] Haberman RH, Chen K, Howe C, et al. Burden and determinants of multi‑b/tsDMARD failure in psoriatic arthritis. Arthritis Res Ther 2025; 27: 46.
[30] Haberman RH, Um S, Catron S, et al. Paradoxical Effects of Depression on Psoriatic Arthritis Outcomes in a Combined Psoriasis‑Psoriatic Arthritis Center. J Psoriasis Psoriatic Arthritis 2023; 8: 134–140.
[31] Ramonda R, Lorenzin M, Chimenti MS, et al. Four‑year effectiveness, safety and drug retention rate of secukinumab in psoriatic arthritis: a real‑life Italian multicenter cohort. Arthritis Res Ther 2024; 26: 172.
[32] Schäkel K, Asadullah K, Pinter A, et al. GUIDE trial results after withdrawal in part 3: Long‑term remission in patients with psoriasis treated with guselkumab within 15 months from onset of symptoms. JAAD 2024; 91(Suppl): Abstr. Nr. 50236.
[33] Lebwohl M, Iversen L, Eidsmo L, et al. Investigation of plaque psoriasis relapse after secukinumab withdrawal in patients from two phase III studies. Clin Exp Dermatol 2024; 49: 793–800.
[34] Conrad C, Gaulis S, Bier K. Early intervention with secukinumab may affect the establishment of tissue memory in psoriasis: Results from a DNA methylation analysis. J Invest Dermatol 2023; 143: S142.
[35] Gisondi P, Ballinato F, Targher G, et al. Biological disease‑modifying antirheumatic drugs may mitigate the risk of psoriatic arthritis in patients with chronic plaque psoriasis. Ann Rheum Dis 2022; 81: 68–73.
[36] Kampylafka E, Simon D, d’Oliveira I, et al. Disease interception with interleukin‑17 inhibition in high‑risk psoriasis patients with subclinical joint inflammation‑data from the prospective IVEPSA study. Arthritis Res Ther 2019; 21: 178.
[37] Massa S, Saeedi E, Francis A, et al. Early intensive therapy with combination csDMARDs or TNF inhibitors are superior to standard step up care for the treatment of moderate to severe psoriatic arthritis: the 3‑arm parallel group SPEED RCT. Ann Rheum Dis 2025; 84(Suppl. 1): 77–78.
[38] Koc GH, Kok MR, Kasiem FR, et al. Using an Intensive Treat‑to‑Target Strategy to Improve Outcomes In Early PsA: 1 Year Results From The STAMP Study. Ann Rheum Dis 2025; 84(Suppl. 1): 80–81.
[39] Kirkham B, de Vlam K, Li W, et al. Early treatment of psoriatic arthritis is associated with improved patient‑reported outcomes: findings from the etanercept PRESTA trial. Clin Exp Rheumatol 2015; 33: 11–19.
[40] Ritchlin C, Kivitz A, Nash P, et al. Efficacy of Secukinumab Treatment in Patients with Early Psoriatic Arthritis: A Pooled Analysis of 4 Phase 3 Studies. Arthritis Rheumatol 2020; 72 (Suppl. 10): Abstr. Nr. 0889.
[41] Theander E, Husmark T, Alenius GM et al. Early psoriatic arthritis: short symptom duration, male gender and preserved physical functioning at presentation predict favourable outcome at 5‑year follow‑up. Results from the Swedish Early Psoriatic Arthritis Register (SwePsA). Ann Rheum Dis 2014; 73: 407–413.