Úspěšný přechod z pegcetakoplanu na iptakopan po opakovaných závažných průlomových hemolýzách – kazuistika
U podskupiny pacientů s paroxysmální noční hemoglobinurií (PNH) se vyvíjí klinicky relevantní extravaskulární hemolýza při léčbě inhibitory C5 složky komplementu. Tito pacienti mohou mít prospěch z léčby proximálními inhibitory komplementu, jako jsou pegcetakoplan, danikopan nebo iptakopan. Závažnou komplikací terapie může být průlomová hemolýza. Autoři Füreder a Reinisch popisují případ pacientky s paroxysmální noční hemoglobinurií, která během jednoho roku léčby pegcetakoplanem opakovaně prodělala epizody těžké průlomové hemolýzy s akutním selháním ledvin a byla úspěšně převedena na léčbu iptakopanem [1]. Přechod na iptakopan může představovat možnost pro pacienty léčené pegcetakoplanem, u nichž se průlomová hemolýza objevuje opakovaně navzdory zvýšení dávky léku.
Úvod
Až u 20 % pacientů s PNH léčených inhibitory C5 složky komplementu dochází k rozvoji významné extravaskulární hemolýzy (EVH) [2]. Předpokládá se, že je zprostředkována opsonizací erytrocytů fragmenty komplementu C3, což vede k jejich odstranění v játrech a slezině [3–5]. EVH je spojena s přetrvávající a někdy transfuzně závislou anémií, vysokým počtem retikulocytů a výraznou únavou [6]. Recentně byly schváleny léky inhibující komplementovou kaskádu proximálně od složky C5, které mají EVH řešit. Patří mezi ně pegcetakoplan, inhibitor C3 podávaný subkutánně jako monoterapie [7], perorální inhibitor faktoru D danikopan (jako doplněk k inhibici C5) [8] a perorální inhibitor faktoru B iptakopan (monoterapie) [9,10].
V klinické studii s pegcetakoplanem se průlomová hemolýza (breakthrough hemolysis, BTH) vyskyla u 10 % pacientů [7]. Významné je, že BTH může být u těchto pacientů zvlášť závažná [7,11,12] s nárůstem hodnoty laktátdehydrogenázy (LDH) na více než trojnásobek nad horní hranici normy (ULN). Tento jev je připisován přítomnosti většího klonu PNH erytrocytů ve srovnání s pacienty léčenými inhibitory C5.
Při inhibici C5 je část PNH erytrocytů zničena v důsledku vazby C3 složky komplementu a následné EVH, navzdory inhibici komplementu [5,13,14]. Naproti tomu při léčbě proximálními inhibitory komplementu se tyto buňky destrukci vyhýbají, což vede k většímu klonu erytrocytů v periferní krvi. Pokud ale dojde k amplifikaci komplementu, je zničeno větší množství erytrocytů, což se projeví závažnější BTH [13]. Zajímavé je, že hlášená četnost a závažnost epizod BTH při léčbě iptakopanem se zdají být méně výrazné než u pacientů léčených pegcetakoplanem [9,10,12]. Definice BTH se však mezi dostupnými studiemi liší a chybí přímé srovnání v rámci klinických hodnocení.
Kazuistika
Pacientka byla diagnostikována s PNH v únoru 2017. V období od června 2017 do srpna 2019 se účastnila studie ALXN1210‑PNH‑301 s ravulizumabem a byla jím nadále léčena i po jeho schválení. Zpočátku vedla inhibice terminálního komplementu k dobré léčebné odpovědi, ale postupně se pacientka stala transfuzně závislou s vysokým počtem retikulocytů, což odpovídalo EVH. Poté se žena od listopadu 2020 do září 2021 zapojila do studie BCX9930 s perorálním inhibitorem faktoru D. Po ukončení účasti ve studii z osobních důvodů začala opět užívat ravulizumab.
V září 2021 podstoupila pacientka laparotomii pro bolesti břicha. Zákrok odhalil Crohnovu chorobu a difuzní velkobuněčný B lymfom pozitivní na virus Epsteina−Barrové (klinické stadium IA). Lymfom byl léčen čtyřmi cykly imunochemoterapie (režim rituximab‑CHOP) a od té doby je pacientka v kompletní remisi. Po menší resekci tenkého střeva nebyly v dalším sledování zaznamenány žádné symptomy Crohnovy choroby.
Během léčby ravulizumabem přetrvávala potřeba transfuzí spolu se splenomegalií, pravděpodobně spojenou s EVH. Proto byla v prosinci 2022 léčba PNH změněna na inhibitor C3 pegcetakoplan se standardním subkutánním dávkováním 1 080 mg dvakrát týdně. Po této změně léčby se hodnoty hemoglobinu rychle zvýšily, počet retikulocytů se snížil a koncentrace LDH zůstaly stabilní (< 1,5 × ULN), graf 1A, B, 2A, B [1].
V červenci 2023 došlo u pacientky k masivní BTH po gastrointestinální infekci. Akutní poškození ledvin si vyžádalo kontinuální renální substituční terapii. Byla podána jednorázová dávka ekulizumabu 900 mg spolu s tekutinami a transfuzemi. Tento režim vedl k úpravě krevního obrazu a funkcí ledvin. Druhá BTH bez zjevného stavu amplifikace komplementu (complement amplifying condition, CAC) se objevila v říjnu 2023 a pacientce bylo opět podáno 900 mg ekulizumabu, tentokrát bez nutnosti dialýzy. Po druhé BTH byla dávka pegcetakoplanu zvýšena na 1 080 mg třikrát týdně. Navzdory tomuto zvýšení byla v prosinci 2023 zaznamenána třetí BTH (bez předchozího CAC), kterou se rovněž podařilo zvládnout jednorázovou dávkou 900 mg ekulizumabu.
Vzhledem k opakovaným příhodám BTH, které se vyskytovaly i přes zvyšování dávky pegcetakoplanu, byla pacientka převedena na léčbu perorálním inhibitorem faktoru B iptakopanem (poskytovaným v té době společností Novartis v rámci programu Named Patient/Managed Access Program). Po podepsání informovaného souhlasu byla pacientka léčena iptakopanem v dávce 200 mg perorálně dvakrát denně od 3. března 2024. Před zahájením léčby iptakopanem byla očkována proti infekcím způsobeným Neisseria meningitidis, Streptococcus pneumoniae a Haemophilus influenzae.
Jelikož ustáleného stavu při léčbě iptakopanem je dosaženo po pěti dnech [15], byl souběžně s ním podáván pegcetakoplan do pátého dne terapie a poté vysazen. Krevní obraz a biochemie včetně hemoglobinu, retikulocytů a LDH, stejně jako skóre únavy FACIT (Functional Assessment of Chronic Illness Therapy), byly během přechodu na novou léčbu monitorovány týdně a poté měsíčně. Byla analyzována i celková aktivita komplementu (CH50), která se během léčby pegcetakoplanem ani iptakopanem nesnížila. Hodnoty hemoglobinu, retikulocytů a LDH byly v průběhu terapie pegcetakoplanem většinou v normě (vyjma BTH epizod popsaných výše) a zůstaly stabilní při přechodu i během monoterapie iptakopanem. Hodnoty hemoglobinu byly při terapii iptakopanem normální, byť nižší než při léčbě pegcetakoplanem (mimo epizody BTH). Velikost klonu granulocytů a erytrocytů PNH dosáhla 100 % krátce před změnou léčby a v měsících po ní. Během 12měsíčního sledování nebyly zaznamenány žádné další epizody BTH a pacientka také nehlásila žádné nežádoucí události.
Diskuse
Inhibice komplementu podstatně zlepšila výsledky léčby pacientů s PNH [16]. Průlomová hemolýza, často spouštěná CAC (např. infekce), však zůstává problémem [6]. U pacientů léčených inhibitory C5 s výskytem BTH bylo navrženo buď zkrátit dávkovací interval, nebo zvýšit dávku léku [17]. Podobně u pacientů léčených pegcetakoplanem bylo doporučeno zvýšení dávky [18], a bylo dokonce popsáno intravenózní (off‑label) podávání [19]. Avšak ani častější dávkování pegcetakoplanu (3× týdně) v případě reportované pacientky dalším epizodám BTH nezabránilo. Všechny tři akutní epizody BTH byly úspěšně zvládnuty jednorázovým podáním 900 mg ekulizumabu stejně, jako je popsáno v literatuře [18]. Vzhledem k tomu, že pegcetakoplan u sledované pacientky nezabránil častým a závažným příhodám BTH, byla žena převedena na monoterapii iptakopanem. Alternativním přístupem místo iptakopanu by byla duální inhibice komplementu s použitím kombinace ravulizumabu a danikopanu [8]. Tento režim byl s pacientkou také prodiskutován, ale rozhodla se pro perorální monoterapii. Další možností by byla prodloužená kombinovaná terapie pegcetakoplanem a inhibitorem C5. Takový režim by však byl mimo schválené indikace a refundace obou léků by v takovém případě byla nepravděpodobná.
Pegcetakoplan vedl k normalizaci hodnot LDH a hemoglobinu, ale během prvních 12 měsíců léčby C3 inhibitorem došlo ke třem závažným epizodám BTH, prvních sedm měsíců po zahájení léčby. K určení frekvence a závažnosti epizod BTH v průběhu léčby iptakopanem zvolili autoři srovnatelnou dobu sledování 12 měsíců [1]. Během této doby nebyly zaznamenány žádné epizody BTH. Přesto nelze vyloučit možnost opětovného výskytu BTH v delším časovém horizontu. Výskyt BTH se zdá být častější u pegcetakoplanu ve srovnání s iptakopanem [9,10,12], ale přímé srovnávací studie chybějí a jejich provedení v budoucnu je nepravděpodobné. Příčinu opakovaných BTH u pacientů léčených pegcetakoplanem je třeba objasnit. Například Griffin a kol. spekulovali, že potenciální roli by mohly mít germinální varianty regulátoru komplementu faktoru H [11].
Recentně byl popsán výrazný pokles hodnot hemoglobinu po ukončení monoterapie perorálním inhibitorem faktoru D vemirkopanem po ukončení studie [20]. K poklesu došlo během přechodu z léčby inhibitorem C5 na terapii iptakopanem. Hemoglobin dosáhl výchozích hodnot až po zahájení léčby iptakopanem. Naproti tomu pacientka z této kazuistiky byla převedena z jednoho proximálního inhibitoru (pegcetakoplan) na druhý (iptakopan) bez intermitentního nasazení inhibitoru C5 a žádný pokles hodnot hemoglobinu nebyl pozorován. To naznačuje, že vyhnutí se fázím monoterapie inhibitorem C5 může být v takových případech vhodnější [1].
Absorpce perorálních léků u pacientů trpících Crohnovou chorobou může být omezena [21]. U sledované pacientky byla absorpce dostatečná k zabránění hemolýze i navzdory drobné resekci tenkého střeva. Je zajímavé, že pacientka po operaci nezaznamenala žádné další příznaky Crohnovy choroby. Rozsah absorpce iptakopanu u pacientů se závažnějším zánětlivým onemocněním střev není v současné době znám.
Dodržování léčby může být u perorální medikace ve srovnání s intravenózní terapií problémem. To by mohlo potenciálně vést k obtížím s rozlišením mezi nedostatečnou odpovědí na léčbu a špatnou adherencí k léčbě. Měření koncentrací iptakopanu nebylo na pracovišti, které se o sledovanou pacientku staralo, možné a celková aktivita komplementu nekorelovala s klinickou odpovědí na terapii iptakopanem. Hodnoty hemoglobinu a LDH byly při všech následných návštěvách normální nebo téměř normální, což naznačuje dobrou kontrolu onemocnění, a tedy dobrou spolupráci pacientky [1]. Dále se autoři domnívají, že perorální medikace je pohodlnější než subkutánní aplikace, což dále zlepšuje adherenci k terapii.
Monoterapie iptakopanem byla u sledované pacientky úspěšná v prevenci dalších epizod BTH, které se při léčbě pegcetakoplanem objevovaly i přes zvýšení dávky.
Literatura
[1] Füreder W, Reinisch A. Successful switch from pegcetacoplan to iptacopan after repeated severe breakthrough hemolysis events – case report. Hematology 2025; 30: 2559333.
[2] Kulasekararaj A, Mellor J, Earl L, et al. PB2056: prevalence of clinically significant extravascular hemolysis in stable C5 inhibitor‑treated patients with PNH and its association with disease control, quality of life and treatment satisfaction. Hemasphere 2023; 7(Suppl): e35238f0.
[3] Risitano AM, Notaro R, Marando L, et al. Complement fraction 3 binding on erythrocytes as additional mechanism of disease in paroxysmal nocturnal hemoglobinuria patients treated by eculizumab. Blood 2009; 113: 4094–4100.
[4] Sica M, Barone F, Nannelli C, et al. The long‑acting anti‑C5 ravulizumab results in C3 binding to PNH red cells similar to its parental molecule eculizumab. Br J Haematol 2023; 201: e1–e4.
[5] Sica M, Notaro R. The inhibition of several components of terminal complement pathway results in C3 binding to PNH red blood cells. Am J Hematol 2024; 99: 505–507.
[6] Debureaux PE, Kulasekararaj AG, Cacace F, et al. Severe aplastic anemia working party of the European group for bone marrow transplantation. Categorizing hematological response to eculizumab in paroxysmal nocturnal hemoglobinuria: a multicenter real‑life study. Bone Marrow Transplant 2021; 56: 2600–2602.
[7] Hillmen P, Szer J, Weitz I, et al. Pegcetacoplan versus eculizumab in paroxysmal nocturnal hemoglobinuria. N Engl J Med 2021; 384: 1028–1037.
[8] Kulasekararaj A, Griffin M, Piatek C, et al. Long‑term efficacy and safety of danicopan as add‑on therapy to ravulizumab or eculizumab in PNH with significant EVH. Blood 2025; 145: 811–822.
[9] Peffault de Latour R, Röth A, Kulasekararaj AG, et al. Oral iptacopan monotherapy in paroxysmal nocturnal hemoglobinuria. N Engl J Med 2024; 390: 994–1008.
[10] Risitano AM, Kulasekararaj AG, Scheinberg P, et al. Oral iptacopan monotherapy in paroxysmal nocturnal haemoglobinuria: final 48‑week results from the open‑label, randomised, phase 3 APPLY‑PNH trial in anti‑C5‑treated patients and the open‑label, single‑arm, phase 3 APPOINT‑PNH trial in patients previously untreated with complement inhibitors. Lancet Haematol 2025; 12: e414–e430.
[11] Griffin M, Kelly R, Brindel I, et al. Real‑world experience of pegcetacoplan in paroxysmal nocturnal hemoglobinuria. Am J Hematol 2024; 99: 816–823.
[12] Fattizzo B, Versino F, Barcellini W. Breakthrough hemolysis in paroxysmal nocturnal hemoglobinuria throughout clinical trials: from definition to clinical practice. Blood 2025; 146: 411–421.
[13] Notaro R, Luzzatto L. Breakthrough hemolysis in PNH with proximal or terminal complement inhibition. N Engl J Med 2022; 387: 160–166.
[14] Sica M, Rondelli T, Ricci P, et al. Eculizumab treatment: stochastic occurrence of C3 binding to individual PNH erythrocytes. J Hematol Oncol 2017; 10: 126.
[15] James AD, Kulmatycki K, Poller B, et al. Absorption, distribution, metabolism, and excretion of [14C]iptacopan in healthy male volunteers and in in vivo and in vitro studies. Drug Metab Dispos 2023; 51: 873–883.
[16] Hillmen P, Muus P, Röth A, et al. Long‑term safety and efficacy of sustained eculizumab treatment in patients with paroxysmal nocturnal haemoglobinuria. Br J Haematol 2013; 162: 62–73.
[17] Kelly R, Arnold L, Richards S, et al. Modification of the eculizumab dose to successfully manage intravascular breakthrough hemolysis in patients with paroxysmal nocturnal hemoglobinuria. Blood 2008; 112: 3441.
[18] Griffin M, Muus P, Munir T, et al. Experience of compassionate‑use pegcetacoplan for paroxysmal nocturnal hemoglobinuria. Blood 2023; 141: 116–120.
[19] Griffin M, Kelly R, Deeren D, et al. Intensive pegcetacoplan dosing in the management of acute hemolysis as part of the 307 open‑label extension study. Blood 2022; 140(Suppl 1): 2937–2939.
[20] Risitano AM, Frieri C, Marano L, et al. Massive hemolysis in paroxysmal nocturnal hemoglobinuria after switching from proximal complement inhibitor to anti‑C5 therapy: a lesson not to be forgotten. Am J Hematol 2025; 100: 163–167.
[21] Effinger A, O’Driscoll CM, McAllister M, et al. Impact of gastrointestinal disease states on oral drug absorption – implications for formulation design – a PEARRL review. J Pharm Pharmacol 2019; 71: 674–698.