Propofol a spánková deprivace

Souhrn

Hess L. Propofol a spánková deprivace. Remedia 2025; 35: 306–309.

Spánek je nezbytný pro celou řadu biologických dějů. Poruchou spánku trpí podle Světové zdravotnické organizace přibližně 30 % obyvatel. Na jednotkách intenzivní péče (JIP) dochází u 60–80 % pacientů ke spánkové deprivaci. Poruchy spánku pak přetrvávají i 12 měsíců po propuštění z nemocnice. Spánková deprivace má četné fyzické a psychické účinky – kognitivní poruchy, pokles pozornosti, poruchy paměti a učení, zpomalení reakční doby, úzkost, depresi, systémový zánět a zvýšení oxidačního stresu. Spánková deprivace zvyšuje výskyt deliria. K navození spánku na JIP se používají četná sedativa, především benzodiazepiny, které však podstatně narušují architekturu spánku. Spánková deprivace vede k aktivaci mikroglií, především typu 1, kdy se zvyšuje hodnota zánětlivých cytokinů a vzniká neurozánět. Aktuálně se dostává do centra pozornosti propofol, který má v subhypnotické dávce sedativní, amnestické a anxiolytické účinky. Období probouzení je příjemné, doprovázené mírnou euforií, která je způsobena uvolněním dopaminu, proto je propofol zneužíván jako rekreační droga. Má však nízkou terapeutickou šíři a křivka dávka–účinek je strmá. Při samoaplikaci nebo podání neanesteziologem dochází z tohoto důvodu často k úmrtí. V současné době je propofol testován při spánkové deprivaci. V pokusech na potkanech bylo zjištěno, že po 24hodinové spánkové deprivaci vede sedace propofolem ke stejně rychlému zotavení jako při přirozeném spánku. Propofol podporuje přechod od mikroglií typu 1 (prozánětlivý) k mikrogliím typu 2 (protizánětlivý). Inhibuje aktivaci mikroglií a má neuroprotektivní účinky, zlepšuje metabolismus glukózy v mozku, zvyšuje metabolickou kinetiku glutamátu. Budoucnost ukáže, jaký účinek bude mít propofol při spánkové deprivaci na JIP, redukci výskytu deliria i při užití v případě řešení spánkové deprivace v armádě a ve speciálních jednotkách.

Klíčová slova: poruchy spánku – spánková deprivace – propofol.

Summary

Hess L.Propofol and sleep deprivation. Remedia 2025; 35: 306–309.

Sleep is essential for a number of biological processes. According to the World Health Organization, around 30% of the population suffers from sleep disorders. In intensive care units (ICU), 60–80% of patients experience sleep deprivation. Sleep disorders persist even 12 months after discharge from the hospital. Sleep deprivation has numerous physical and psychological effects – cognitive disorders, decreased attention, memory and learning disorders, slowed reaction time, anxiety, depression, systemic inflammation and increased oxidative stress. Sleep deprivation increases the incidence of delirium. Numerous sedatives, especially benzodi­azepi­nes, are used to induce sleep in the ICU. However, these significantly disrupt the architecture of sleep. Sleep deprivation leads to the activation of microglia, especially type 1 (pro‑inflammatory substances). When type 1 microglia are activated, the level of inflammatory cytokines increases and neuroinflammation occurs. Propofol is now coming into focus. In a subhypnotic dose, it has sedative, amnestic and anxiolytic effects. The awakening period is pleasant, accompanied by a slight euphoria caused by the release of dopamine, which is why propofol is abused as a recreational drug, but it has a low therapeutic range and a steep dose‑effect curve. Therefore, death often occurs when self‑administered or administered by a non‑anesthesiologist. Propofol is currently being tested in sleep deprivation. In experiments on rats, it was found that after 24 hours of sleep deprivation, sedation with propofol leads to recovery as quick as after natural sleep. Sleep deprivation does not occur when sedation with propofol is used. Propofol promotes the transition from type 1 microglia (pro‑inflammatory type) to type 2 microglia (anti‑inflammatory type). It inhibits microglia activation and has neuroprotective effects. It improves glucose metabolism in the brain, increases the metabolic kinetics of glutamate. The future will show what effect propofol will have with respect to sleep deprivation in the ICU, reducing the incidence of delirium, and sleep deprivation in the military and special forces.

Key words: sleep disorders – sleep deprivation – propofol.

Úvod

Průměrně třetinu života strávíme ve spánku. Je to stav útlumové relaxační fáze organismu se změněným vědomím a sníženou citlivostí na vnější podněty. Ve spánku převládají anabolické děje, které obnovují činnost nervového, imunitního, kosterního, srdečního a dalších systémů. Spánek je nezbytný pro normální kognitivní funkce a paměť.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) dosahuje celosvětově míra poruch spánku 27 % a krátkodobá nespavost postihuje 30–50 % populace. Zejména na jednotkách intenzivní péče (JIP) dochází u 60–80 % pacientů k poruchám spánku, jako jsou spánková latence, fragmentace a poruchy cirkadiánního rytmu. Poruchy spánku se mohou vyskytovat i u pacientů přeživších na JIP až po dobu 12 měsíců po propuštění. Spánková deprivace v sobě zahrnuje fyzické a psychologické účinky – kognitivní poruchy, úzkost, depresi, systémový zánět a oxidační stres [1]. Kromě toho je spánková deprivace úzce spojena s výskytem deliria. Zlepšení kvality spánku u takovýchto pacientů tak může snížit závažnost deliria. K léčbě poruch spánku se běžně používají sedativa, nejčastěji benzodiazepiny. Nežádoucí účinky jsou však časté včetně nespavosti po vysazení této léčby. Propofol představuje v klinické praxi nejčastěji užívané anestetikum, které vytlačilo z úvodu do anestezie thiopental. Je součástí totální intravenózní anestezie spolu s opioidem. Používá se u pacientů s chronickou primární nespavostí a je účinný i při zlepšení kvality spánku.

Život v armádě se vyznačuje vysokou mírou nepředvídatelnosti, spánek výrazně ovlivňují práce na směny, časté přesuny, hlučné prostředí a neustálý tlak na výkon. Důsledkem spánkové deprivace jsou výrazný psychický stres a s ním spojené poruchy koncentrace, zpomalení reakční doby a zvýšené riziko nehod. Základním řešením je zlepšení spánkové hygieny, která je základním kamenem klidného spánku. Američané se v současné době zabývají spánkovou deprivací a jejím příznivým ovlivněním propofolem ve vojenském kontextu [2].

Propofol – krátkodobé hypnotikum

Propofol je nebarbiturátové hypnotikum s rychlým nástupem a odezněním účinku, jeho metabolismus je rychlý a probíhá především v játrech. Nekumuluje se, v subhypnotickém dávkování má sedativní, amnestické a anxiolytické účinky a na jeho podávání může vzniknout závislost. Zvláště u žen po krátkých gynekologických výkonech působí příjemné sny se sexuálním obsahem. Má výrazně depresivní účinek na respiraci, kardiodepresivní efekt je způsoben negativně inotropním vlivem a poklesem periferní cévní rezistence. Propofol zatlačil do pozadí podávání thiopentalu k indukci anestezie. Je častou součástí totální intravenózní anestezie (total intravenous anaesthesia, TIVA) a je používán k dlouhodobé sedaci pacientů na JIP [3].

Mechanismus účinku propofolu

Propofol působí několika mechanismy. Především potencuje aktivitu receptoru kyseliny gama‑aminomáselné (GABA), působí jako pozitivní alosterický modulátor receptoru GABA_A, čímž zpomaluje dobu uzavření chloridového kanálu. Při vysokých dávkách je schopen aktivovat receptory GABA_A rovněž v nepřítomnosti GABA a chovat se tak jako agonista receptoru GABA_A. Dále působí jako blokátor sodíkového kanálu. K anestetickým účinkům propofolu přispívají také endokanabinoidy, které hrají důležitou roli při fyziologické kontrole spánku, zpracování bolesti a zvracení. Podle elektroencefalografických (EEG) studií se ukázalo, že propofol má vliv na výrazné snížení kapacity mozkové integrace informací. Podání propofolu tedy vede k restrukturalizaci ko­gni­tiv­ních nervových sítí velkého mozku i mozečku. Propofol podporuje přechod od fenotypu mikroglií typu 1 (M1, prozánětlivý typ) k fenotypu M2 (protizánětlivý typ). Aktivací tohoto typu mikroglií redukuje koncentraci prozánětlivých cytokinů a tím i neurozánět mozku.

Propofol působí inhibicí enzymu amidhydrolázy mastných kyselin, který metabolizuje endokanabinoid anandamid. Aktivace endokanabinoidního systému propofolem prostřednictvím inhibice katabolismu anandamidu vede k významnému zvýšení jeho hodnoty v celém mozku, což přispívá k sedativním účinkům propofolu prostřednictvím aktivace kanabinoidních receptorů 1. To může vysvětlovat psychomimetické a antiemetické vlastnosti propofolu [4]. Podání těkavých anestetik, jako je izofluran nebo sevofluran, působí vysoký výskyt pooperační nauzey a zvracení. Tato anestetika významně snižují hodnotu anandamidu v celém mozku.

Rekreační použití propofolu

Rekreační použití propofolu samoaplikací je relativně vzácné, protože má úzkou terapeutickou šíři. Bezpečné podání vyžaduje monitoraci. Rozhodující je strmá křivka dávka–účinek, která činí rekreační používání propofolu velmi nebezpečným a byla již hlášena úmrtí způsobená vlastní aplikací.

Propofol je vyhledáván k rekreačnímu užívání pro mírnou euforii, která vzniká uvolněním dopaminu z center odměny v mozku, a dochází tak ke ztrátám zábran. Rekreační užívání propofolu bylo popsáno zejména u zdravotnického personálu, především v řadách anesteziologů, kteří mají k droze přístup a využívají ji k vyvolání pocitu odpočatosti. Dlouhodobé podávání látky ale vede ke vzniku závislosti. Znám je případ zpěváka Michaela Jacksona, jenž zemřel 25. června 2009 po užití 25 mg propofolu, který mu spolu s lidokainem podal jeho lékař Conrad Murray. Jackson však již měl v tu dobu v organismu směs benzodiazepinů lorazepamu, midazolamu a diazepamu [1].

Podnikatel Leo Tsoukernik z Chodové Plané na Tachovsku zkolaboval při neodborném podání propofolu a v těžkém stavu byl transportován do plzeňské nemocnice. Není vhodné, aby nezdravotník aplikoval propofol. K předávkování může dojít tím způsobem, že při opakovaném podání se zvyšuje dávka. Jedinec se může propofolem snadno předávkovat, když se k jeho užívání vrací po určité době a neuvědomí si, že musí začít od základního dávkování. Zvýšená dávka propofolu pak vede k respirační depresi. Tsoukernik se po 40 hodinách probudil z kómatu a postupně se jeho stav zlepšoval. S velkou dávkou štěstí přežil a patrně nebyly ovlivněny jeho kognitivní funkce.

Spánková deprivace

Nedostatek optimálního spánku představuje obecný problém, navíc je tento nedostatek kumulativní. Ztracený spánek v důsledku toho, že jedinec zůstane vzhůru celou noc, se přenáší do následujícího dne. Dobře vyspalý a zdravý člověk stráví méně času v tzv. REM fázi, tedy nejhlubší části spánku. Studie prokázaly inverzní vztah mezi časem stráveným v REM spánku a následným bděním. Důsledky spánkové deprivace zahrnují sníženou schopnost zasadit emocionální událost do perspektivy, ovlivnění nálady, nepozornost včetně snížené schopnosti řízení, redukci pracovní paměti, výskyt mikrospánků a pocit, že jsme starší.

Negativní účinky spánkové deprivace na bdělost a ko­gni­tiv­ní výkon spočívají ve snížení mozkové aktivity. Týká se především dvou mozkových oblastí – thalamu (struktury zapojené do bdělosti a pozornosti) a prefrontální kůry (oblast sloužící k bdělosti, pozornosti a kognitivním procesům vyššího řádu). Vliv spánkové deprivace je stejný jak u „nočních sov“, tak u „ranních ptáčat“.

Deprivace REM spánku způsobuje zbobtnání mitochondrií v neuronech. Studie na potkanech ukázaly, že reakce na poškození neuronů v důsledku akutní spánkové deprivace je adaptivní při ztrátě spánku tři hodiny za noc. Studie na myších ukazují, že po dvou dnech deprivace REM spánku dochází v hipokampu, locus coeruleus a v prefrontální kůře k odumírání neuronů. U lidí je snížená kvalita spánku spojena s redukcí objemu šedé hmoty, k níž dochází v oblastech, jako je např. prekuneus. Je to část temenního laloku na vnitřní straně každé mozkové hemisféry zapojená do procesu sebeuvědomování. Spánek je nezbytný k nápravě buněčného poškození způsobeného oxidačním stresem a narušením DNA. Nedostatek REM spánku způsobuje zvýšení hodnot noradrenalinu. Osoba ve spánkové deprivaci je ve stresu. Neurony v locus coeruleus, které produkují noradrenalin, způsobují zvýšení aktivity sodno‑draselné pumpy, jež sama aktivuje apoptózu. Spánek mimo REM fázi přispívá k reparaci neuronů způsobené volnými radikály. Vysoká metabolická aktivita v bdělém stavu brání v účinné opravě [5].

Spánková deprivace má tedy širokou škálu kognitivních a neurobehaviorálních účinků včetně nestabilní pozornosti, zpomalení reakční doby, poklesu výkonu paměti, sníženého učení se kognitivním úkolům, zhoršení výkonu v úkolech, které vyžadují divergentní myšlení, a zhoršení výkonů s prodlužující se délkou provedení úkolu (obr. 1). Vzrůstá také zanedbání činností považovaných za nepodstatné. Nedostatek pozornosti vede ke zvýšení počtu autonehod a k průmyslovým katastrofám. Stoupá rovněž počet mikrospánků jako důsledek nedostatku spánku [6].

Podle studie z roku 2000 může mít spánková deprivace stejně nebezpečné účinky jako opilost. Lidé, kteří řídili po bdění po dobu 17–19 hodin, měli horší výsledky než lidé s hladinou alkoholu v krvi 0,5 promile, což je zákonný limit pro řízení pod vlivem alkoholu ve většině západoevropských zemí a v Austrálii [7].

Spánková deprivace aktivuje mikroglie – malé buňky vyskytující se v nervové soustavě, které se účastní imunologických dějů. Jsou považovány za gliové buňky, ale také za druh makrofágů. Účastní se zánětlivých dějů, ale i obnovy neuronů, komunikují s neurony a s astrocyty. Jsou zdrojem cytokinů, růstových faktorů, mozkových neurotrofních faktorů (BDNF) a neurotrasmiterů (oxid dusnatý, glutamát) a zbavují nervovou tkáň odpadních látek. Mají vysoce plastickou morfologii, která úzce souvisí s jejich biologickým stavem. V klidovém stavu jsou vysoce rozvětvené, po spánkové deprivaci jsou dendrity kratší a tělo buněk větší. Při aktivaci mikroglií ve spánkové deprivaci se zvyšuje koncentrace zánětlivých cytokinů interleukinu (IL) 1β a IL‑6, což vede k neurozánětu. A právě propofol tlumí aktivaci těchto mikroglií.

Spánková deprivace vede k narušení cirkadiánních rytmů [8]. Deficity pozornosti a pracovní paměti patří k nejdůležitějším. Výpadky pozornosti ve všední rutině sahají od zapomínání ingrediencí při vaření až po vynechání věty při psaní poznámek. Nedostatek spánku má většinou negativní dopad na náladu. U člověka vzniká podrážděnost, jakmile však deficit spánku dožene, jeho nálada se často vrátí do normálu [9]. Spánková deprivace však má také některé pozitivní účinky při léčbě určitých typů deprese. Ospalost rovněž zvyšuje subjektivní pocit stáří [10]. Nedostatek spánku dysreguluje cyklus spánku a bdění. Důležitou roli zde hraje hypothalamus a další nervové systémy řídící cirkadiánní rytmy a homeostázu [11].

Mikrospánek představuje období krátkého spánku, k němuž dochází při významné spánkové deprivaci. Netrvá obvykle déle než 15 vteřin. Osoba upadá do mikrospánku zejména při provádění monotónní činnosti, jako je řízení, čtení knihy nebo práce s počítačem. Spánková deprivace má mnohé nepříznivé kardiovaskulární důsledky. Je rizikovým faktorem pro nepříznivé kardiometabolické profily. Osoby, které spí méně než šest hodin denně, jsou vystaveny zvýšenému riziku rozvoje hypertenze, hypertriglyceridemie a metabolického syndromu [12]. Dochází u nich také k 20% zvýšení rizika vzniku infarktu myokardu. Avšak rizikový faktor představuje také délka spánku více než devět hodin za noc. Dostatečný spánek je nezbytný pro správné fungování imunitního systému, pomáhá konsolidovat jeho paměť. Je zajímavé, že mírné narušení spánku může ovlivnit reakci těla na původce virových respiračních infekcí. Lidé s dostatečným spánkem mají významně vyšší počet T a B lymfocytů v krvi než lidé se špatnou kvalitou spánku. Tyto typy lymfocytů jsou hlavním orgánem imunitních funkcí v těle. Dostatečné množství spánku zlepšuje účinky vakcín, které využívají adaptivní imunitu. Lidé, kteří v noci po podání vakcíny nespí, mají zvýšené riziko, že se u nich nevyvine správná imunitní odpověď na vakcínu. Neposkytují svému tělu také dostatek času na vytvoření adekvátní imunologické paměti. Jedinci, kteří spí méně než šest hodin, jsou náchylnější k rozvoji infekcí. Spánková deprivace může rovněž prodloužit dobu zotavení pacientů na JIP [13,14].

Spánková deprivace zvyšuje koncentraci ghrelinu (hormonu hladu) a snižuje koncentraci leptinu (hormonu sytosti), což má za následek zvýšený pocit hladu a touhu po vysoce kalorických potravinách. Dochází rovněž ke snížení hodnot růstového hormonu a zvýšení hodnot kortizolu – hormonů, které jsou spojeny s obezitou [15]. Jedinci se spánkovou deprivací metabolizují glukózu pomaleji než ti, kteří spí osm hodin. To zvyšuje pravděpodobnost vzniku diabetes mellitus 2. typu. Při špatné kvalitě spánku dochází ke zvýšení glykemie. Nedostatek spánku ovlivňuje hodnoty inzulinu, kortizolu a oxidační stres, jež následně působí na glykemii.

Propofol a spánková deprivace

Na začátku 21. století začali Tung a kol. studovat vztahy mezi spánkem a celkovou anestezií a publikovali několik článků zabývajících se tím, jak působení propofolu napodobuje přirozený spánek [16,17].

V první sérii pokusů na potkanech zjišťovali, zda při sedaci propofolem v délce 12 hodin (což se zcela překrývalo s jejich přirozeným spánkem) dochází ke spánkové deprivaci. V pokusech monitorovali EEG a elektromyografickou (EMG) křivku. Po ukončení sedace nebyly pozorovány žádné změny v EEG a behaviorální změny v chování svědčící o spánkové deprivaci. Sedace propofolem je tedy spojena s regeneračním účinkem přirozeného spánku. Ve druhé sérii pokusů byli potkani vystaveni 24hodinové spánkové deprivaci a následně část dostala sedaci propofolem v délce šest hodin a druhá část pouze intralipid a možnost přirozeného spánku od ukončení spánkové deprivace. Získaná data ukázala, že proces regenerace při sedaci propofolem probíhá podobně jako regenerace u přirozeně se vyskytujícího spánku. To svědčí o tom, že sedace a anestezie propofolem mají podobné regulační mechanismy. Fyziologické důsledky spánkové deprivace jsou antagonizovány při dlouhodobé sedaci propofolem [18].

Dlouhodobá sedace propofolem u potkanů tedy nevede ke spánkové deprivaci. U potkanů se spánkovou deprivací, kteří dostávali propofol, nedošlo téměř k žádnému rebound fenoménu, tj. zmnožení spánkových fází. Část spánkového dluhu byla kompenzována během sedace propofolem. Tím se propofol liší od ostatních anestetik, jako jsou těkavá anestetika izofluran nebo sevofluran. Propofol podporuje REM spánek po spánkové deprivaci, zvyšuje prefrontálně funkční konektivitu ovlivněnou spánkovou deprivací. Zlepšuje metabolismus glukózy v mozku o 30 % a kinetiku glutamátu. Zvyšuje glutaminergní synaptický přenos a rychlost spontánního výboje dopaminových neuronů. Ve ventrálním tegmentu to přispívá ke vzniku euforie. Zdravý mozek vyžaduje dokonalý metabolismus glukózy, která je spánkovou deprivací redukována až o 50 % [19].

Propofol podporuje přechod od fenotypu M1 k fenotypu M2. Při spánkové deprivaci dochází k porušení cirkadiánních rytmů se specifickými proteiny regulovanými supraoptickým jádrem hypothalamu. U potkanů se snižuje hodnota hipokampálních hodinových genů BMAL1, což vede ke zhoršení pracovní paměti i k zánětlivé reakci. Je redukována exprese BDNF, jehož hodnota se poté zvyšuje při podání propofolu. Neuroprotektivní účinky propofolu souvisejí s uvolňováním BDNF. Tento růstový faktor má řadu neurobiologických rolí včetně ochrany morfologie dendritů a synaptické plasticity a je základem kognitivních procesů v hipokampu. BDNF má protizánětlivé účinky vyvolané přímým působením na mikroglie. Propofol inhibuje aktivaci mikroglií prostřednictvím BDNF. Fenotyp M2 je schopen vylučovat a podporovat tvorbu synapsí souvisejících s učením.

Závěr

Současné studie předestírají závěry, že spánková deprivace vede ke kognitivním deficitům, narušené architektuře spánku a k aktivaci mikroglií. Propofol působí tak, že inhibuje zvýšenou aktivaci mikroglií, podporuje přechod jejich fenotypu M1 k M2 a redukuje neurozánět. Zlepšuje kvalitu spánku a v konečném důsledku antagonizuje kognitivní deficity způsobené spánkovou deprivací. Propofol má obrovský terapeutický potenciál v léčbě poruch spánku na JIP. Také v armádě by se mohl význačně uplatnit při řešení spánkové deprivace.

Doc. MUDr. Ladislav Hess, DrSc.
Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví
Ruská 2421/85, 100 00 Praha 10
e-mail: ladislav.hess48@gmail.com

Literatura

[1]    Hess L, Slíva J. Mozek a farmaka. Farmakologická modifikace chování. Praha: Grada Publishing, 2021.
[2]    Good CH, Brager AJ, Capaldi VF. Sleep in the United States military. Neuropsychopharmacology 2020; 45: 176–191.
[3]    Hess L. Nitrožilní anestetika a benzodiazepiny. In: Málek J, et al. Praktická anesteziologie. Praha: Grada Publishing, 2025, s. 35–41.
[4]    Patel S, Wohlfeil ER, Rademacher DJ, et al. The general anesthetic propofol increases brain N‑arachidonylethanolamine (anandamide) content and inhibic fatty acid amide hydrolase. Brit J Pharm 2003; 139: 1005–1013.
[5]    Cushida CA (ed.). Sleep deprivation: clinical issues, pharmacology, and sleep loss effects. New York: CRC Press, 2005.
[6]    Alhola P, Polo‑Kantola P. Sleep deprivation: Impact on cognitive performance. Neuropsych Dis Treat 2007; 3: 553–567.
[7]    Dawson D, Reid K. Fatigue, alcohol and performace impairment. Nature 1997; 388: 235.
[8]    Goel N, Rao H, Durmer JS, Dinges DF. Neurocognitive Consequences of Sleep Deprivation. Semin Neurol 2009; 29: 320–339.
[9]    Kramer M, Roehrs T, Roth T. Mood change and the physiology of sleep. Compr Psychiatry 1976; 17: 161–165.
[10]  Balter LJ, Axelsson J. Sleep and subjective age: protect your sleep if you want to feel young. Proc R Soc B 2024; 291: 20240171.
[11]  Liu H, Yang CH, Wang X, et al. Propofol improves sleep deprivation‑induced sleep structural and cognitive deficits via upregulating the BMAL1 expression and suppressing microglial M1 polarization. CNS Neurosci Ther 2024; 30: 1–11.
[12]  St‑Onge MP, Grandner MA, Brown D, et al. Sleep Duration and Quality: Impact on Lifestyle Behaviors and Cardiometabolic Health: A Scientific Statement From the American Heart Association. Circulation 2016; 134: 367.
[13]  Irwin MR. Sleep and inflammation: partners in sickness and in health. Nat Rev Immunol 2019; 19: 702–715.
[14]  Prather AA, Janicki‑Deverts D, Hall MH, et al. Behaviorally Assessed Sleep and Susceptibility to the Common Cold. Sleep 2015; 38: 1353–1359.
[15]  Taheri S, Lin L, Austin D, et al. Short sleep duration is associated with reduced leptin, elevated ghrelin, and increased body mass index. PLOS Medicine 2004; 1: e62.
[16]  Tung A, Lynch JP, Mendelson WB. Prolonged sedation with propofol in the rat does not result in sleep deprivation. Anesth Analg 2001; 92: 1232–1236.
[17]  Tung A, Bergmann BM, Herrera S, et al. Recovery from sleep deprivation occurs during propofol anesthesia. Anesthesiology 2004; 100: 1419–1426.
[18]  Nelson L, Franks N, Maze M, et al. Rested and Refreshed after Anesthesia? Overlapping Neurobiologic Mechanisms of Sleep and Anesthesia. Anesthesiology 2004; 100: 1341–1342.
[19]  Zhu P, Chen C, Wu J, et al. Effects of propofol and sevoflurane on social and anxiety‑related behaviours in sleep‑deprived rats. Brit J Anaest 2023; 131: 531–541.