Komentář: Duální inhibice prozánětlivých cytokinů přináší novou naději v léčbě hidradenitis suppurativa
Hidradenitis suppurativa (HS) je závažné onemocnění, jehož prevalence je značně variabilní, protože nemáme žádný specifický test k průkazu této choroby. V diagnostice se proto opíráme o typický obraz a lokalizaci kožních projevů a dále o chronický průběh onemocnění.
Prevalence HS je třikrát vyšší u žen, nejvyšší výskyt je zaznamenán ve věkové skupině 30–39 let. Vzácně se onemocnění vyskytuje prepubertálně a prevalence také klesá ve věku po 55. roce. Hidradenitis suppurativa ovlivňuje všechny aspekty kvality života pacientů. Pacienti s HS mají horší kvalitu života než pacienti s alopecií, středně těžkou psoriázou a jinými dermatologickými chorobami. Onemocnění má statisticky významnou souvislost s celou řadou komorbidit, z nichž některé – např. metabolický syndrom či kardiovaskulární postižení – mohou významně ovlivňovat délku života a zvyšovat riziko úmrtí.
Opožděná diagnostika HS je velmi častá, vede k progresi onemocnění a k opožděné léčbě. Průměrné diagnostické zpoždění je 7,2 roku. Včasná diagnostika a zahájení terapie ve stadiu zánětlivých nodulů a abscesů jsou terapeutickým cílem, který může zabránit vzniku chronických píštělí, a tedy chronicitě a progresi HS.
Aktuální léčebné guidelines rozlišují léčbu neaktivních a aktivních forem HS podle tíže onemocnění hodnocené dle klasifikace Hurley I–III, nověji dle IHS4 či IHS4‑55 (International Hidradenitis Suppurativa Severity Scoring System), pro lepší monitoraci dynamiky choroby a léčebného efektu. S ohledem na etiopatogenetické znalosti o tomto onemocnění, k průkazu zvýšených koncentrací prozánětlivých cytokinů v krvi, v kožních lézích i mimo ně stojí cílená blokáda těchto cytokinů na vrcholu terapeutických možností. První a doposud stále jedinou schválenou biologickou léčbou je blokáda tumor nekrotizujícího faktoru alfa.
Podobně jako při léčbě dalších autoimunitních onemocnění se ukazuje, že u některých pacientů může tato léčba selhávat, či její efekt slábne. V takových případech jsou velmi potřebné další léčebné modality. Jako další terapeutický cíl se ukazuje blokáda interleukinů 17A a 17F. Navzdory příznivým výsledkům studií se doposud nepodařilo získat úhradu těchto léčiv pro terapii HS.
Posledním v řadě v této skupině je bimekizumab. Léčebný efekt má podporu v registračních studiích BE HEARD I a II. Recentní výsledky těchto studií prezentované na kongresu EADV (European Academy of Dermatology and Venereology) 2024 jsou velmi pozitivní. V 96. týdnu sledování 85,4 % pacientů dosáhlo léčebné odpovědi HiSCR 50 (50% zlepšení dle Hidradenitis Suppurativa Clinical Response). Dosažení HiSCR 75 a HiSCR 100 vykázalo 77,1 %, resp. 44,2 % pacientů. Přibližně jeden ze tří pacientů léčených bimekizumabem udával minimální nebo žádný vliv onemocnění na kvalitu života. Pokles počtu drénujících píštělí, hlavního ukazatele chronicity onemocnění, byl v 96. týdnu 3,8 ± 4,3 oproti výchozí hodnotě. Procentuálně byl prokázán progresivní pokles oproti týdnu 48. Terapie probíhala při velmi dobré toleranci léku a bez nárůstu neočekávaných nežádoucích účinků.
Je tedy velkou nadějí pro pacienty s tímto závažným onemocněním, že se spektrum léčebných možností rozšiřuje o další léčivo s významným terapeutickým potenciálem.
MUDr. Jiří Horažďovský, Ph.D.
Dermatovenerologické oddělení
Nemocnice České Budějovice a.s.
B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice 1
e-mail: horazdovsky.jiri@nemcb.cz