Přeskočit na obsah

Postavení antiresorpčních přípravků v léčbě osteoporózy

Souhrn

Palička V. Postavení antiresorpčních přípravků v léčbě osteoporózy. Remedia 2025; 35: 405–408.

Osteoporóza je systémové metabolické onemocnění skeletu s velmi vysokou incidencí a prevalencí. Péče o nemocné touto chorobou, která výrazně zhoršuje kvalitu života ve vyšším věku, je nezbytná pro udržení kvalitního a dlouhodobého zdraví. Zavedení Populačního programu časného záchytu osteoporózy v České republice od roku 2023 a jeho podpora plátci zdravotní péče přinesly výrazný kvalitativní i kvantitativní posun a umožnily zlepšit diagnostické i terapeutické postupy všeobecným praktickým lékařům a ambulantním gynekologům. Uvolnění preskripce perorálních bisfosfonátů podpořilo terapii v terénu, dalším nezbytným krokem je uvolnění preskripce denosumabu. Nové terapeutické algoritmy podporují zahájení léčby těžkých stavů osteoanabolickými přípravky (které zůstávají v rukou specialistů), následná terapie antiremodelačními přípravky, tedy jak bisfosfonáty, tak denosumabem, musí být dominantně zajištěna v ambulancích gynekologů a všeobecných praktických lékařů.

Klíčová slova: osteoporóza – terapie – bisfosfonáty – denosumab – Populační program.

Summary

Palicka V. The role of antiresorptive medication in the treatment of osteoporosis. Remedia 2025; 35: 405–408.

Osteoporosis is a systemic metabolic skeletal disease with a very high incidence and prevalence. Care for patients suffering from this illness – and illness with a great negative impact on the quality of life of the elderly – is essential when aiming at the restoration of lasting good health. The launch of Population program for timely detection of osteoporosis in the Czech republic in 2023 and its coverage by health insurance have led to a significant qualitative and quantitative leap forward and made it possible for outpatient general practitioners and gynecologists to improve their diagnostic and therapeutic approaches. Since the prescription of oral bisphosphonates became open to more physicians, more patients are getting a chance for this therapy. Denosumab prescription should follow these steps. New therapeutic algorithms support the initial treatment of severe cases with osteoanabolic medications (these remain in the hands of specialists); the ensuing therapy with anti‑remodelling drugs, i.e. bisphosphonates and denosumab, must mainly be provided by outpatient gynecologists and general practitioners.

Key words: osteoporosis – therapy – bisphosphonates – denosumab – Population program.

Úvod

Osteoporóza je dle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) systémové onemocnění kostní tkáně charakterizované poklesem hustoty kostního minerálu (bone mineral density, BMD), porušením vnitřní mikroarchitektury kostí a sníženou kvalitou kostní tkáně. Důsledkem těchto změn je snížený práh odolnosti proti zátěži, vznik „křehkých kostí“ a zvýšené riziko vzniku zlomenin i při malém či minimálním úrazovém ději. Podle dat WHO postihuje osteoporóza celosvětově nejméně 200 milionů žen (výskyt u mužů je o něco nižší) a incidence stoupá s věkem. Vzhledem ke stoupajícímu věku dožití prakticky ve všech civilizovaných zemích světa lze očekávat vývoj k vyšším hodnotám. Již v současnosti však osteoporóza postihuje více než 20 % žen ve věku nad 70 let a ve stejné věkové skupině mužů je světově výskyt odhadován na více než 10 % populace. Závažnou komplikací choroby jsou především tzv. křehké, osteoporotické fraktury (definice viz [1]), které typicky postihují páteřní obratle, předloktí, pažní kost nebo proximální část femuru. Osteoporotické fraktury mají časté a velmi závažné komplikace a následky, především fraktury krčku stehenní kosti. V roce 2019 utrpělo dle údajů IOF (International Osteoporosis Foun­da­tion) v České republice nízkotraumatickou, osteoporotickou frakturu 91 349 osob [2]. Všechny osteoporotické fraktury zvyšují nejen riziko vzniku zlomeniny další, ale komplikace, které následují především u zlomenin proximálního femuru, dramaticky zvyšují mortalitu. V roce 2019 zveřejněná data Národního registru hospitalizovaných pacientů v ČR za roky 2008–2016 uvádějí každoroční počet hospitalizovaných s touto diagnózou zhruba 14 000 osob. Jednoleté přežití po fraktuře proximálního femuru bylo 69,1 %, což znamená třicetiprocentní mortalitu, tedy asi 4 200 zemřelých na následky a komplikace osteoporotické zlomeniny ročně. Údaje IOF současně důrazně upozorňují na skutečnost, že ČR patří mezi země s vysokým „diagnostic gap“ a současně s vysokým „treatment gap“, což znamená, že ještě na počátku dvacátých let náš zdravotnický systém měl výrazné nedostatky ve včasném záchytu nemocných, a dokonce u již diagnostikovaných pacientů nebyla ve více než 80 % zahájena adekvátní léčba [3].

Populační program časného záchytu osteoporózy

Zásadním přelomovým bodem v problematice diagnostiky a terapie osteoporózy byla dohoda Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP (SMOS) se Sdružením soukromých gynekologů a Sdružením praktických lékařů ČR spolu s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR a následně s ostatními zdravotními pojišťovnami a vznik „Populačního programu časného záchytu osteoporózy v ČR“ (Populační program). Tato aktivita vedla ke vzniku jednoho z nejúspěšnějších screeningových programů ČR a zapojila do diagnostické i terapeutické péče o pacienty/pacientky s osteoporózou gynekology a všeobecné praktické lékaře (VPL). Počet diagnostických přístrojů (dvouenergiová rentgenová absorpciometrie, DXA) a jejich dostupnost se dramaticky zlepšily, bylo však potřeba rozšířit preskripční oprávnění především pro VPL. To bylo úspěšné pro perorální bisfosfonáty, na rozdíl od gynekologů zatím ale VPL nemohou preskribovat moderní léčbu monoklonálními přípravky typu denosumab. V případě osteoanabolických přípravků zůstává terapie nadále vyhrazena pro specialisty. I tak však umožnění terapie především nekomplikované postmenopauzální osteoporózy lékařům „první linie“ představuje zásadní zlepšení a vzhledem ke vstupu biosimilárních přípravků denosumabu na trh lze doufat v pozitivní změny i v této oblasti a v uvolnění jeho preskripce. Má‑li Populační program splnit účel, je nezbytné, aby se VPL a ambulantní gynekologové zapojili nejen do diagnostiky, ale především do léčby osteoporózy a aby jim to úhradové mechanismy umožnily.

Možnosti terapie

Základem prevence i terapie je úprava životního stylu, přiměřený pohyb a přiměřená zátěž kosterního i svalového systému, dostatečný příjem vápníku, vitaminu D a proteinů. Vzhledem ke složení středoevropské stravy a zeměpisné šířce, ve které žijeme, je (nebrání‑li tomu závažné kontraindikace) prakticky vždy nezbytná suplementační, podpůrná terapie vápníkovými přípravky a doplňování příjmu vitaminu D. Celkový příjem vápníku má u postmenopauzálních žen a u starších osob představovat nejméně 1 200 mg denně. Takové množství je stravou těžko dosažitelné, a proto je prakticky vždy součástí terapie suplementace kalcia v dávce 500–600 mg denně. Většina vápníkových přípravků je ve formě uhličitanu vápenatého, jehož dostatečné vstřebávání je podmíněno žaludeční aciditou. U osob s achlorhydrií nebo užívajících inhibitory protonové pumpy je vhodnější kalcium ve formě citrátové sloučeniny. Suplementace vitaminu D je vhodnější v podobě vitaminu D3, který má vyšší účinnost a delší efekt než vitamin D2. Sérové koncentrace 25‑hydroxyvitaminu D, které jsou v současnosti nejlepším indikátorem saturace organismu, by se měly pohybovat v hodnotách 75–150 nmol/l, předávkování je velmi vzácné. Vzhledem k potřebné dvoustupňové hydroxylaci prekurzoru a vzniku aktivní formy vitaminu D (kterým je 1,25‑(OH)2‑D) je potřeba zohlednit funkci jater a ledvin, kde postupné hydroxylační procesy převážně probíhají. Vitamin D jako látka rozpustná v tucích má poněkud odlišný metabolismus a distribuci v těle u obézních osob, které obvykle potřebují vyšší dávky.

Vlastní antiosteoporotická léčba ovlivňuje především dva základní metabolické procesy v kostní tkáni – osteoresorpci nebo novotvorbu kostní tkáně. Tyto procesy jsou mezi sebou metabolicky a regulačně propojeny a provázány, což vede k tomu, že zásah do jednoho z nich se s určitým časovým zpožděním a menší intenzitou projeví i ve druhém. Přesto však obecně rozdělujeme antiosteoporotika na antiresorpční (antiremodelační) a osteoanabolická.

Antiresorptiva

Antiresorptiva jsou v současnosti reprezentována především dvěma typy přípravků – bisfosfonáty a denosumabem.

Bisfosfonáty, chemické sloučeniny se základní strukturou P‑C‑P a s atomem dusíku v molekule, se vyznačují silnou a pevnou vazbou na kostní minerál, kde se lokalizují zejména do míst s výraznou kostní přestavbou. Mezi sebou se liší jak stupněm vazby na kostní minerál, tak retencí v kosti, obecně však lze konstatovat, že zůstávají navázány na kostní minerál poměrně dlouho a pevně. Nejčastěji používanými bisfosfonáty jsou alendronát, risedronát, ibandronát a zoledronát. Nejsilnější (a nejdelší) vazbu na kostní minerál má zoledronát, nejméně se z nich na kostní minerál fixuje risedronát. Alendronát a risedronát jsou perorální přípravky s podáváním jednou týdně, ibandronát existuje jak v perorální podobě (s aplikací 1× měsíčně), tak v parenterální formě aplikované jednou za tři měsíce intravenózně (i.v.). Zoledronát je pouze parenterální přípravek s obvyklou aplikací i.v. v pomalé (15–30 minut) infuzi jedenkrát ročně. Účinek bisfosfonátů spočívá v blokaci intracelulární syntézy cholesterolu (blokace mevalonátové cesty) a poruše prenylace proteinů, což následně vede k apoptóze osteoklastů. Léčebný efekt bisfosfonátů je mohutný, výrazně tlumí kostní remodelaci a tzv. aktivační frekvenci a dlouhodobé studie potvrzují výrazný efekt na snížení rizika zlomenin, jež se pohybuje až k 60procentní redukci.

Perorální přípravky jsou obvykle velmi dobře tolerovány, pokud je správně dodržován pokyn k jejich podávání – mají tendenci iritovat sliznici dolního jícnu a žaludku, a je proto nezbytné přesně dodržovat pokyny v souhrnech údajů o přípravku (podání nalačno, 30 minut po probuzení, dostatečné zapití vodou a další 30minutové lačnění při současně vzpřímené poloze těla). I při dodržení všech pokynů je vstřebáno méně než 1 % podané dávky. U parenterálně aplikovaných bisfosfonátů se občas (především po první aplikaci) objevují pseudochřipkové příznaky (flu‑like syndrom), jsou krátkodobé a lze je mitigovat antipyretiky a antiflogistiky. Eliminace již vstřebaných bisfosfonátů z organismu probíhá především ledvinami, proto je potřeba funkci ledvin sledovat – při poklesu glomerulární filtrace pod 0,5 ml/s je podání bisfosfonátů kontraindikováno.

Denosumab, monoklonální protilátka typu IgG2 vyráběná technologií rekombinantní DNA, je lék se zcela odlišným mechanismem účinku, jinou vazbou na kostní tkáň a retencí v ní. Zasahuje především do mezibuněčných vazeb a vzájemných regulací osteoblastů a osteoklastů. V devadesátých letech minulého století byla objasněna jedna z těchto vazeb – konkrétně produkce RANKL (ligand receptoru aktivátoru pro nukleární faktor kappa B), který ovlivňuje dozrávání a aktivitu osteoklastů (po vazbě na receptor RANK na povrchu cílových buněk). Osteoblasty jsou ale současně producentem osteoprotegerinu (OPG), který je schopen v mezibuněčném prostoru RANKL vyvázat, a zabránit tak dozrávání a aktivaci osteoklastů a jejich prekurzorů. Denosumab obdobně jako OPG váže RANKL a zabraňuje jeho interakci s receptorem RANK. To vede k útlumu diferenciace preosteoklastů a vyvolává apoptózu již existujících osteoklastů [4]. Tím razantně snižuje resorpci kostní tkáně a riziko osteoporotických fraktur. Denosumab je v léčbě osteoporózy podáván formou subkutánní injekce 60 mg účinné látky jednou za šest měsíců. Rozsáhlé studie (FREEDOM, FREEDOM Extension a další) prokázaly nejen velmi dobrou snášenlivost a minimum nežádoucích účinků, ale především velmi dobrý efekt léčby. Riziko nových vertebrálních fraktur pokleslo na 0,62 (při 95% hladině spolehlivosti na hodnoty 0,47–0,80) a současný vzestup BMD v bederní páteři byl o 16,5 %.

Dostupnost denosumabu je po parenterálním podání velmi vysoká (78 %) a po podání 60 mg subkutánně je maxima plazmatické koncentrace dosaženo asi za 10 dnů [5]. Eliminace denosumabu probíhá v retikuloendotelovém systému (RES) s průměrným eliminačním poločasem 26 dnů. Po šesti měsících od aplikace tak u většiny pacientů už není koncentrace denosumabu v plazmě měřitelná. Vzhledem k eliminaci cestou RES je možno používat denosumab i při poklesu glomerulární filtrace a funkce ledvin a nežádoucí účinky jsou vzácné a vesměs velmi mírné. Zkušenosti v současné době prokazují velmi dobrý efekt denosumabu i po dlouhém podávání (10 a více let) a velmi dobrou toleranci. Vzhledem k potřebě aplikovat přípravek ve zdravotnickém zařízení je velmi dobře sledovatelná i compliance pacientů.

Velmi zajímavé jsou rovněž údaje o efektu denosumabu na mikroarchitekturu kostní tkáně. Tu je možno sledovat pomocí systému TBS (Trabecular Bone Score), tedy počítačového systému, který při měření BMD hodnotí vnitřní strukturu kostní tkáně a převádí ji do obrazu trojrozměrné tkáňové mikroarchitektury. Zohledňuje přitom i podíl měkké tkáně. TBS je doplňujícím nezávislým prediktorem rizika zlomenin, především při hodnocení současně s BMD a počítačovým programem rizika zlomenin FRAX (Fracture Risk Assessment Tool). Retrospektivní analýzou dat ze studie FREEDOM a její otevřené extenze se podařilo zjistit, že při dlouhodobé léčbě denosumabem BMD stoupá i po deseti letech podávání a současně stoupá i TBS adjustované na tloušťku měřené tkáně. Souběžně s tím klesá signifikantně i podíl pacientů ve vysokém riziku osteoporotické zlomeniny [6].

V současné době se v praxi začínají objevovat biosimilární přípravky (CT‑P41, SB16 ad.) [5,7,8], u nichž je potvrzen velmi dobrý efekt na BMD obratlů bederní páteře, proximálního femuru i krčku stehenní kosti při obdobném bezpečnostním profilu jako u originálního přípravku.

Osteoanabolické přípravky

Osteoanabolické přípravky jsou na českém trhu v současnosti reprezentovány v podstatě jen dvěma typy léků.

Teriparatid je syntetický peptid sestávající z 34 aminokyselin aminoterminální sekvence struktury parathormonu vyráběný rekombinantní technologií. Na rozdíl od kontinuální produkce parathormonu příštítnými tělísky, která reguluje metabolismus kalcia a udržuje jeho sérovou koncentraci v potřebných mezích i za cenu uvolnění vápníku z kostní tkáně, vede diskontinuální, intermitentní podávání teriparatidu ke stimulaci osteoblastů a k anabolickému efektu. Tento efekt je vyjádřen jak v trámčité, tak v kortikální kosti a je charakterizován nárůstem BMD a novotvorbou kostní tkáně. Přípravek je podáván v dávce 20 mg denně cestou subkutánní aplikace. Léčba je limitována dobou 18–24 měsíců a po jejím ukončení je nutné pokračovat vhodným antiresorptivem.

Romosozumab je monoklonální protilátka typu IgG2 proti sklerostinu, glykoproteinu produkovanému především osteocyty. Sklerostin má razantní inhibiční efekt na kostní formaci tím, že blokuje Wnt/β‑kateninovou signalizaci v osteoblastech. Blokací jeho účinku romosozumab podporuje diferenciaci a vývoj osteoblastů se zvýšenou produkcí kostní matrice a výrazným osteoanabolickým efektem. Romosozumab navíc současně snižuje kostní resorpci potlačením aktivity osteoklastů. V klinických studiích (ARCH, FRAME) prokázal romosozumab snížení rizika nových vertebrálních fraktur o 48 % [4]. Lék je podáván subkutánně jednou za měsíc v dávce 210 mg (rozdělené do dvou injekcí po 105 mg) po dobu jednoho roku. I po ukončení léčby romosozumabem musí následovat adekvátní antiresorpční léčba.

V doporučeních odborných společností v současnosti převažují stanoviska, která preferují u těžkých případů osteoporózy zahájit léčbu osteoanabolickým přípravkem (použít jej tedy jako lék první volby) s následující léčbou antiresorptivy. K stejnému stanovisku se přiklání i doporučení Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP.

Komplikace a rizika

Osteoporóza je systémové onemocnění s mnohaletým průběhem. Vzhledem k tomu, že léčba primární osteoporózy je sice velmi účinná, ale de facto neodstraňuje vyvolávající příčiny, je mnohdy nezbytné podávat ji mnoho let, respektive trvale. To zvyšuje nároky na minimalizaci dlouhodobých závažných nežádoucích účinků a pečlivé monitorování léčby, jejího efektu a známek případných rizikových situací. Nežádoucí účinky antiosteoporotické léčby jsou zřídkavé a většinou málo závažné. Patří k nim již zmiňovaný flu‑like syndrom, objevující se především při parenterální aplikaci, hypokalcemie a některé další vzácné příznaky. Vyšší závažnost mají v podstatě jen dvě možné komplikace při dlouhodobé terapii – osteonekróza čelisti a atypické fraktury femuru. Obě jsou při dávkách medikamentů používaných při léčbě osteoporózy velmi vzácné – na rozdíl od výskytu při léčbě kostních metastáz týmiž přípravky v mnohonásobně vyšších dávkách.

Mezi rizikové faktory vzniku osteonekrózy čelisti patří nedostatečná ústní hygiena, větší stomatochirurgické výkony, kouření a paralelní onkologické onemocnění s chemoterapií či léčba glukokortikoidy. Obecně je proto doporučováno zjištění orálního zdraví před zahájením léčby (zvláště před léčbou bisfosfonáty), pečlivá ústní hygiena a pečlivě provedený (a případně antibiotickou clonou překrytý) případný neplánovaný stomatochirurgický zákrok při léčbě. Přerušení terapie bisfosfonáty před stomatochirurgickým výkonem při dlouhodobé léčbě bisfosfonáty nemá velký smysl, s ohledem na dlouhodobou retenci léku v kostní tkáni. Při léčbě denosumabem je možno s výhodou využít období před další dávkou, kdy sérová koncentrace denosumabu dramaticky klesá. V každém případě je riziko vzniku osteonekrózy čelisti velmi nízké (při dlouhodobé léčbě bisfosfonáty přibližně 1 případ na 10 000 osoboroků).

Atypické fraktury femuru, typicky diafyzární zlomeniny bez úrazového děje, jsou obdobně jako osteonekrózy čelisti vázány na dlouhodobou léčbu antiremodelačními přípravky a jsou velmi vzácné. V každém případě se doporučuje po 3–5 letech přehodnotit efekt léčby, a pokud byl dostatečný, je vhodné zahájit jedno‑ až dvouleté „lékové prázdniny“ s pečlivým sledováním markerů kostní remodelace a BMD a s včasným obnovením léčby bisfosfonáty. Léčbu denosumabem přerušovat (ani ukončovat bez dalších opatření) nelze. Jsou popsány multietážové vertebrální kompresivní fraktury jako důsledek rebound fenoménu. Při případném ukončení léčby denosumabem z jakýchkoliv důvodů musí terapie pokračovat jiným vhodným přípravkem, např. zoledronátem.

Role VPL a ambulantních specialistů

Vzhledem k výše zmíněné velmi vysoké incidenci osteoporózy v populaci, vzhledem ke stoupajícímu počtu starších osob, které jsou chorobou více ohroženy, a vzhledem k tomu, že počet nemocných narůstá a bude narůstat, nelze situaci řešit bez zapojení lékařů „první linie“, v tomto případě především ambulantních gynekologů a VPL. Jejich role v diagnostice se potvrdila již během prvních dvou let Populačního programu, kdy počet vyšetřených přesáhl 300 000 osob a počet vyšetřených v roce 2024 byl proti počtu vyšetřených v roce 2021 téměř trojnásobný. Zásadní je nyní potřeba adekvátně posílit roli zmíněných ambulantních odborníků v terapii. Pomohlo jistě uvolnění (zrušení) preskripčních limitací u perorálních bisfosfonátů, nyní je potřeba uvolnit i preskripci denosumabu pro VPL. Zásadní je dlouhodobá zainteresovanost zmíněných kategorií v diagnostice a terapii a další edukace.

Závěr

Péče o pacienty s osteoporózou, závažným onemocněním s těžkými komplikacemi, které zvyšuje mortalitu a jehož incidence i prevalence stoupají, se v posledních letech v České republice výrazně zlepšila. Zásadním přelomem bylo spuštění Populačního programu časného záchytu osteoporózy v ČR a podpora tohoto programu všemi zdravotními pojišťovnami. Nezbytná edukace lékařů vstupujících do nové oblasti péče je dobře zajišťována Společností pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP ve spolupráci s Katedrou klinické osteologie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Větší důraz na terapii nemocných a na sekundární prevenci po případných osteoporotických frakturách je nezbytným dalším krokem.

Podpořeno MZ ČR – RVO (FNHK, 00179906) – a programem Cooperatio, vědní oblast DIAG.

Prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., dr. h. c.
Osteocentrum, LF UK a FN Hradec Králové
Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové
e‑mail: palicka@lfhk.cuni.cz

Literatura

[1]   Pikner R, Palička V, Vyskočil V, et al. Definice osteoporotické (křehké) zlomeniny: stanovisko Společnosti pro metabolická onemocnění ske­letu České lékařské společnosti J. E. Purkyně (SMOS ČLS JEP). Clin Osteol 2020; 25: 83–84.
[2]   Kanis JA, Norton N, Harvey NC, et al. SCOPE 2021: a new score card for osteoporosis in Europe. Arch Osteoporosis 2021; 16: 82.
[3]   Vrablíková K, Palička V, Pikner R. Systém koordinované péče o osteoporotické pacienty v České republice. Clin Osteol 2024; 29: 5–11.
[4]   Kroupova K, Palicka V, Rosa J. Monoclonal antibodies for treatment of osteoporosis. Drugs Today 2023; 59: 195–204.
[5]   Urbánek K. Biosimilární denosumab CT‑P41 v terapii osteoporózy. Clin Osteol 2025; 30: 96–99.
[6]   Hans D, McDermott M, Huang S, et al. Long‑term effect of denosumab on bone microarchitecture as assessed by tissue thickness‑adjusted trabecular bone score in postmenopausal women with osteoporosis: results from FREEDOM and its open‑label extension. Osteoporos Int 2023; 34: 1075–1084.
[7]   Chung Y‑S, Langdahl B, Plebanski R, et al. SB16 versus reference denosumab in postmenopausal women with osteoporosis: 18‑month outcomes of a phase III randomized clinical trial. Bone 2025; 192: 117371.
[8]   Langdahl B, Chung Y‑S, Plebanski R, et al. Proposed Denosumab Biosimilar SB16 vs Reference Denosumab in Postmenopausal Osteoporosis: Phase 3 Results Up to Month 12. J Clin Endocrinol Metab 2025; 110: e1951–e1958.

Sdílejte článek

Doporučené