Jak antidepresiva napomáhají vzniku antibiotické rezistence

Vznik antibiotické rezistence je dáván obvykle do souvislosti s nadužíváním a nesprávným dávkováním antibiotik u lidí a hospodářských zvířat. Vědci z Australian Centre for Water and Environmental Biotechnology (University of Queensland, Brisbane) zjistili potenciální příčinu rezistence: antidepresiva.

Rezistence vůči antibiotikům je celosvětově významnou hrozbou pro veřejné zdraví. Odhaduje se, že v roce 2019 v jejím přímém důsledku zemřelo 1,2 milionu lidí, a podle předpovědí toto číslo dále poroste.

Hlavní autor uvedené studie Jianhua Guo se začal zajímat o možný vliv neantibiotických léčiv na vznik antibiotické rezistence v roce 2014, kdy jeho laboratoř prokázala, že vzorky odpadních vod z domácností obsahují více genů rezistence vůči antibiotikům než ve vzorcích odpadních vod z nemocnic, kde se antibiotika používají častěji.

Guova skupina a další týmy také pozorovaly, že antidepresiva, která patří mezi nejčastěji předepisované léky na světě, zabíjejí nebo brzdí růst některých bakterií. Vyvolávají tzv. SOS reakci a spouštějí buněčné obranné mechanismy, v jejichž důsledku bakterie „přežijí“ následnou léčbu antibiotiky. V článku z roku 2018 skupina uvedla, že Escherichia coli se stala rezistentní vůči více antibiotikům poté, co byla vystavena fluoxetinu. Nejnovější studie zkoumá pět dalších antidepresiv a 13 antibiotik ze šesti tříd.

Mechanismus vzniku rezistence

U bakterií v aerobních laboratorních podmínkách způsobila antidepresiva tvorbu reaktivních forem kyslíku – toxických molekul, které aktivují obranné mechanismy mikroorganismů. Nejvýrazněji se aktivovaly systémy efluxních pump, které mnoho bakteriálních kmenů používá k eliminaci molekul, včetně antibiotik. To pravděpodobně vysvětluje, jak bakterie dokázaly odolávat antibiotikům, aniž by měly specifické geny pro rezistenci. Vystavení E. coli antidepresivům také vedlo ke zvýšení míry genových mutací a následné selekci nejrůznějších genů rezistence.

Avšak u bakterií v anaerobních podmínkách byly koncentrace reaktivních forem kyslíku mnohem nižší a rezistence vůči antibiotikům se vyvíjela mnohem pomaleji.

Navíc nejméně jedno antidepresivum (sertralin) podporovalo přenos genů mezi bakteriálními buňkami nejen u téhož kmene, ale i mezi různými druhy bakterií, a to včetně přenosu genů rezistence z nepatogenních bakterií na patogenní.

Kiran Patil (univerzita v Cambridge, Velká Británie), který se zabývá interakcemi mezi mikroorganismy a chemickými látkami, říká, že v posledních pěti letech se stále více diskutuje o tom, že mnoho neantibiotických léků může ovlivňovat také bakterie a přispívat k rezistenci vůči antibiotikům.

V roce 2018 Lisa Maierová a její kolegové na univerzitě v německém Tübingenu zkoumali 835 léků, které necílí na mikroorganismy, a zjistili, že 24 % z nich inhibuje růst alespoň jednoho kmene lidských střevních bakterií.

Australská laboratoř nyní zkoumá mikrobiomy myší, jimž jsou podávána antidepresiva. První, dosud nepublikované údaje naznačují, že léky mohou měnit střevní mikroflóru zvířat a podporovat přenos genů.

Dosavadní poznatky nasvědčují, že půjde o závažný problém, který bychom neměli přehlížet.

Zdroj: Drew L, et al. Nature 2023 January 24; doi: https://doi.org/10.1038/d41586-023-00186-y.