Historia magistra vitae

Vydání časopisu Remedia, které držíte v rukou, obsahuje několik článků zaměřených na onemocnění, pro něž je společným alergický zánět. Je úžasné, že nyní máme k dispozici řadu možností, jak zásadně pomoci většině lidí, kteří trpí různými nemocemi s uvedenou etiopatogenezí.

Abychom tyto okolnosti dostatečně docenili, je podle mého užitečné stručně reflektovat historii poznání alergických onemocnění. První klinická pozorování imunopatologických reakcí různého charakteru a také experimentální práce byly prováděny v prvních letech 20. století. Souvisely s aplikací zvířecích antisér s cílem zachránit životy nemocných především s infekcí Corynebacterium ­diphteriae. Z řady lékařů a vědců můžeme jmenovat především Paula Ehrlicha, který jako první pochopil základní principy fungování specifické humorální imunity. Imunopatologické reakce popisovali např. Richet, Portier, Schick a von Pirquet. Paul Ehrlich zavedl do hematologie barviva, která umožnila odlišit mimo jiné eozinofily a mastocyty. Jejich imunobiologický význam nebyl samozřejmě v té době doceněn. Od těchto objevů však vedla dlouhá cesta, na níž byl např. popsán přenos tzv. reaginové reakce aplikací séra německými vědci Prausnitzem a Küstnerem. Až později byly vyvinuty technologie, které umožnily detekovat třídu protilátek IgE a jejich interakce s mastocyty vedoucí k uvolnění biologicky aktivních látek z těchto buněk a k projevům bezprostřední alergické reakce. O poznání v této věci se zasloužili manželé Ishizakovi v roce 1966. Uvedený koncept však neumožňoval plně vysvětlit komplexnost imunopatologické reakce I. typu.

V dalších letech byla postupně doložena současná koncepce alergického zánětu, který je odpovědný za dlouhodobé poškození tkání, především respiračního traktu. To umožnilo nové léčebné přístupy, především inhalační aplikaci kortikosteroidů jako podstatnou součást komplexní péče o nemocné s alergickým astmatem. Pokrok v molekulární biologii a biotechnologiích zásadním způsobem rozšířil naše chápání patofyziologie alergického zánětu. Umožnil také konstrukci nové skupiny léčiv, biologik, která – přesně podle Ehrlichova konceptu, že protilátka představuje „zázračnou střelu“ -, specificky cílí např. na samotné protilátky IgE, cytokiny zapojené v alergickém zánětu (např. interleukin 5) a na receptory pro inter­leukin 5, 4 a 13. Postupné zavádění biologik, jež v klinických studiích prokázala svoji účinnost, do klinické praxe představuje pro všechny zúčastněné, především lékaře a pacienty, velkou výzvu.