Přeskočit na obsah

Jarní vydání přináší řadu témat z oboru

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., FESC, Předseda výboru PS KVFTtaké v letošním neklidném roce bych vás rád provedl kardiologickým blokem časopisu Remedia, jehož vydání je tradičně spojeno s konáním Výročního sjezdu České kardiologické společnosti.

Profesor Hradec již třetím rokem pro časopis přeložil a okomentoval deset nejdůležitějších událostí v kardiologii uplynulého roku podle Johna Mandroly. Mandrola je americkým kardiologem specializujícím se na elektrofyziologii a autorem pravidelných podcastů připravovaných pro medicínský server Medscape. Podílí se na klinickém výzkumu a často referuje o stavu medicínských důkazů a zamýšlí se nad kritickým myšlením v medicíně. Ačkoliv se samozřejmě jedná o výběr subjektivní, jsou Mandrolovy názory a postřehy zajímavé a inspirující a stojí za to se s nimi ve čtivé formě komentovaného glosáře profesora Hradce seznámit.

Profesor Táborský se ve svém příspěvku věnuje inklisiranu, „novému“ léku pro léčbu dyslipidemií. Inklisiran významně snižuje hodnoty LDL cholesterolu a je indikován u dospělých s primární hypercholesterolemií (heterozygotní familiární a nefamiliární) nebo se smíšenou dyslipidemií jako doplněk k dietním opatřením. Od dubna 2023 je léčba tímto přípravkem hrazena také v České republice, ale prozatím není příliš preskribován, což je určitě škoda především pro naše pacienty.

Profesor Souček se ve svém článku zaměřil na ambulantní monitorování krevního tlaku po dobu 24 hodin, které je zlatým standardem měření krevního tlaku mimo zdravotnické zařízení a do klinické a výzkumné praxe se dostalo na začátku devadesátých let minulého století. Nejdůležitějším parametrem pro hodnocení je 24hodinový průměr krevního tlaku, který má nejlepší reprodukovatelnost. Umožňuje posoudit hypertenzi bílého pláště, maskovanou hypertenzi, variabilitu krevního tlaku, ranní vzestup krevního tlaku a je s výhodou využíván v chronoterapii kardiovaskulárních onemocnění. Biologické rytmy v lidském organismu mají podle dlouhodobých průzkumů význam v patofyziologii kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních onemocnění a jejich komplikací, znalosti o nich jsou proto důležitou součástí diagnostiky, léčby a výzkumu těchto procesů.

Profesor Haluzík se ve svém příspěvku zabývá perorálně aplikovaným sema­glutidem a jeho vlivem na kardiovaskulární riziko a rizikové faktory aterosklerózy a nastiňuje další perspektivy využití v oblasti prevence a léčby kardiovaskulárních komplikací diabetu. Semaglutid − agonista receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP‑1R) − je k dispozici ve dvou aplikačních formách. U injekční formy tohoto neinzulinového antidiabetika jsou potvrzeny kardioprotektivní a renoprotektivní účinky. Možnost podávání sema­glutidu v perorální formě představuje jednu z nejvýznamnějších inovací v diabetologii v posledních letech. Perorální semaglutid je efektivní nejen v kompenzaci diabetu, ale také ve snížení hmotnosti, zlepšení lipidogramu a v pozitivním ovlivnění dalších kardiovaskulárních rizikových faktorů. Z praktického hlediska je důležité, že jej na rozdíl od jiných agonistů GLP‑1R může v režimu základní úhrady předepsat i praktický lékař.

 Doktor Veselý seznamuje čtenáře s léčebnou možností chronického srdečního selhání ve stáří, a to konkrétně kombinací sakubitril/valsartan. Tato kombinace je dle stávajících doporučení Evropské kardiologické společnosti jedním ze základních pilířů terapie pacientů s chronickým srdečním selháním s redukovanou ejekční frakcí levé komory. Účinnost kombinovaného přípravku sakubitril/valsartan napříč věkovými kategoriemi včetně časného a vlastního stáří prokázala subanalýza výsledků studie PARADIGM‑HF. Léčba kombinovaným přípravkem ve srovnání s monoterapií enalaprilem potvrdila vliv na redukci primárního cílového ukazatele složeného z kardiovaskulárního úmrtí a hospitalizace pro srdeční selhání i dalších sledovaných cílových ukazatelů a byla dobře tolerována i ve vyšších věkových kategoriích.

Doktor Lapka představuje studii EMPA‑KIDNEY, která se zaměřila na hodnocení progrese onemocnění ledvin a kardiovaskulárních onemocnění při podávání inhibitoru sodíko‑glukózového kotransportéru 2 (SGLT2) empagliflozinu a na bezpečnostní profil léku u široké škály pacientů s různými typy chronického onemocnění ledvin.

Studie prezentované v sekci HOT lines XXXI. výročního sjezdu ČKS zpracovalo pro časopis několik autorů.

 Otázkou, co nám dala a vzala studie PROMINENT, se ve svém textu zabývá profesor Vrablík. Uvedená studie fáze III srovnávala vliv léčby pemafibrátem oproti placebu v prevenci výskytu kardiovaskulárních příhod u pacientů s diabetes mellitus 2. typu. Pemafibrát v porovnání s placebem snížil koncentraci triglyceridů, VLDL cholesterolu, remnantního cholesterolu a apolipoproteinu CIII, zároveň se zvýšila koncentrace apolipoproteinu B. Studie doplnila naše informace o možnostech ovlivnění aterotrombotického rizika intervencí dyslipidemie a poukázala na nutnost komplexního pohledu na problematiku. Ani PROMINENT podobně jako jiná klinická hodnocení ale finálně nepotvrdila ani nevyvrátila přínos v redukci rizika výskytu závažné kardiovaskulární příhody u některých pacientů s aterogenní dyslipidemií léčených vysokointenzivní statinovou terapií, především z důvodu odlišných vlastností pemafibrátu a dalších používaných fibrátů.

Profesorka Špinarová popisuje výsledky studie ADVOR, která zahrnula pacienty s dekompenzací srdečního selhání a jejímž cílem bylo zjistit, zda přidání acetazolamidu ke kličkovým diuretikům přispěje ke snížení kongesce u těchto nemocných. Primární cílový ukazatel byl definován jako úspěšná dekongesce tři dny po randomizaci bez nutnosti eskalace dekongestivní terapie. Přidání acetazolamidu ke standardní doporučené intravenózní dávce kličkových diuretik vedlo po třech dnech k výraznější dekongesci. Efekt byl mezi předdefinovanými podskupinami konzistentní. Pacienti ve skupině s acetazolamidem měli větší diurézu a natriurézu, byli kratší dobu hospitalizováni a při propuštění měli méně často dekongesci. Podání acetazolamidu bylo bezpečné, bez vyššího výskytu nežádoucích účinků ve srovnání s placebem. Je však třeba zdůraznit, že mortalita ovlivněna nebyla a s acetazolamidem bude nutné provést rozsáhlejší a dlouhodobější studii, abychom jej mohli zařadit do doporučených postupů.

Profesor Vítovec komentuje výsledky studie STRONG‑HF, která sledovala dva léčebné režimy u nemocných s akutním srdečním selháním − intenzivní přístup s titrací do maximálních dávek základních léků pro srdeční selhání a běžnou léčebnou praxi v ordinacích kardiologů. Primární cílový ukazatel zahrnoval celkovou mortalitu a rehospitalizaci pro srdeční selhání 180. den po randomizaci. Výsledkem bylo předčasné ukončení studie pro významně příznivější účinnost intenzivního přístupu. Pacienti přijatí pro akutní srdeční selhání mají velmi vysoké riziko rehospitalizace a úmrtí, zvláště do 90 dnů po propuštění. STRONG‑HF se zaměřila na posouzení účinnosti a bezpečnosti časné optimalizace perorální léčby srdečního selhání několika skupinami léčiv kromě gliflozinů, které v té době ještě nebyly schváleny pro léčbu v této indikaci. Situace se změnila v loňském roce a je žádoucí, aby glifloziny byly zahrnuty do evropských guidelines a abychom jejich potenciál maximálně využívali. Pozitivní efekt této lékové skupiny na metabolické aspekty a zejména prognózu nemocných dokládám ve svém příspěvku na výsledcích studií DELIVER a EMPEROR‑Preserved.

Profesor Václavík komentuje výsledky studie SECURE s podáváním tzv. polypill oproti běžné léčbě u pacientů s infarktem myokardu a studie TIME, která se zaměřila na vhodnost denní doby pro užívání antihypertenziv u pacientů trpících hypertenzí. Profesor Krejčí se věnuje studii IRONMAN, která sledovala účinek železa u nemocných se srdečním selháním. Nedostatek železa je jednou z nejčastějších komorbidit u pacientů se srdečním selháním a často se na něj nemyslí. Studie prokazuje, že koncentraci železa je třeba monitorovat a podle potřeby upravovat.

Nové číslo časopisu Remedia tedy předkládá další zajímavá odborná témata a lze si jen přát, aby chvíle strávené jejich studiem přinášely nejen informace o nejnovějších faktech, ale byly i příležitostí k zamyšlení a ohlédnutí se za tím, čeho se nám v medicíně daří dosahovat a čemu vděčíme za stav současného poznání.

Sdílejte článek

Doporučené