Přeskočit na obsah

Celiprololum

Celiprolol patří mezi kardioselektivní b-blokátory, současně má však i a2-antagonizující a částečně b2-agonizující účinky. Působí periferní vazodilataci cestou stimulace b2-receptorů a nemá membrány stabilizující účinek, vyznačuje se mírnou vnitřní sympatomimetickou aktivitou a nízkou liposolubilitou. Biologická dostupnost celiprololu je na dávce závislá v rozmezí 30 až 70 %. Biologický poločas eliminace je 4 až 6 hodin, vylučuje se převážně v nemetabolizované podobě ledvinami. Nežádoucí účinky celiprololu jsou mírné, s nízkým výskytem bradykardie, srdečního selhání a atrioventrikulární blokády. Také centrální nežádoucí účinky (únava, ospalost a závratě) jsou vzácné. Celiprolol má příznivé účinky na inzulinovou senzitivitu a hladiny lipidů, rovněž nepůsobí bronchokonstrikci v takové míře jako ostatní b-blokátory. Celiprolol je indikován k terapii hypertenze a anginy pectoris s podporou prokázané účinnosti v mnoha klinických studiích. S ohledem na jeho příznivý profil nežádoucích účinků je vhodný pro pacienty s diabetem a bronchospastickým onemocněním. Celiprolol je podáván jednou denně v dávkovém rozmezí 200 až 600 mg.

Farmakologická skupina

Antihypertenzivum, antianginózum, kardioselektivní antagonista adrenergních b1-receptorů.

Chemické a fyzikální vlastnosti

Celiprolol je chemicky N’-[3-acetyl-4-[3-[(1,1-dimethylethyl)amino)]-2-hydroxypropoxy]fenyl]-N,N-diethylurea.

Sumární vzorec: C20H33N3O4 (celiprolol)

C20H34ClN3O4 (celiprolol hydrochlorid)

Molekulová hmotnost: 379,51 (celiprolol)

415,96 (celiprolol hydrochlorid)

pKa: 9,7

V léčivých přípravcích je celiprolol obsažen ve formě hydrochloridu. Celiprolol hydrochlorid je bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, mírně rozpustný v ethanolu, těžce rozpustný v chloroformu. Jedná se o racemickou směs dvou opticky aktivních enantiomerů. Oba enantiomery mají schopnost blokovat b1-receptory, ale (-)-izomer je účinnější.

Mechanismus účinku

Principiálním mechanismem b-blokátorů je antagonizace účinků katecholaminů na b-receptorech. b1-kardioselektivní zástupci působí selektivně v srdečním svalu, tato kardioselektivita ovšem mizí ve vysokých dávkách.

Celiprolol je kardioselektivní antagonista adrenergních b1-receptorů, který má současně slabší a2-antagonizující účinky (obr. 2). Blokáda b1-receptorů je asi 100krát silnější než blokáda b2-receptorů [1–3]. Současně je celiprolol schopen přímo působit relaxaci hladkých svalových buněk cévní stěny [4].

Celiprolol nemá membrány stabilizující účinek, má jen mírnou vnitřní sympatomimetickou aktivitu a nízkou lipofilitu. Nepůsobí bronchokonstrikci a postrádá negativně inotropní účinky [5,6]. Ve studii s 18 pacienty trpícími bronchiálním astmatem neovlivňoval celiprolol na rozdíl od metoprololu a atenololu plicní funkce (FEV1, vitální kapacita) [6].

Farmakodynamické vlastnosti

Antiischemický účinek celiprololu je dán poklesem srdeční frekvence, krevního tlaku a kontraktility myokardu, což v důsledku vede ke snížené spotřebě kyslíku a zlepšené perfuzi myokardu. V pozadí antihypertenzního působení stojí pokles srdečního výdeje, snížení sympatoadrenergní aktivity a inhibice uvolňování reninu.

Antiarytmické účinky b-blokátorů jsou dány sníženou stimulací převodního systému katecholaminy. Klesá aktivita sinusového uzlu a zpomaluje se vedení atrioventrikulárním uzlem. Právě antiarytmické účinky společně s antiischemickými jsou podkladem příznivého působení b-blokátorů u pacientů po infarktu myokardu. Menší roli mají předpokládané, ale podstatně slabší protidestičkové a antitrombotické vlastnosti.

V experimentálních studiích zvyšoval celiprolol kontraktilitu myokardu. Tento pozitivně inotropní účinek lze vysvětlit b2-agonizujícím účinkem (pozitivní zpětná vazba zvyšuje vyplavování adrenalinu) a přímým účinkem na srdeční sval [7,8]. Zmíněný účinek však nebyl pozorován v klinických studiích [9].

Po jednorázovém podání snižuje celiprolol (200–800 mg) námahou vyvolanou tachykardii u zdravých dobrovolníků [10]. Tento účinek byl slabší než u atenololu. Také pokles systolického tlaku v klidu byl nižší než u atenololu, propranololu a metoprololu. V jiné studii se zdravými dobrovolníky vedlo intravenózní podání celiprololu (2x 0,5 mg/kg) ke zvýšenému průtoku krve kosterním svalem o 74 %, snížení periferní rezistence o 40 %, poklesu diastolického tlaku z 82 na 73 mm Hg a vzestupu srdeční frekvence z 61 na 68 úderů za minutu [11].

Na rozdíl od propranololu nesnižuje celiprolol významně funkci levé komory srdeční, end-diastolický tlak nebo srdeční výdej [12]. Také bradykardizující účinky celiprololu jsou slabší ve srovnání s propranololem, atenololem a metoprololem [13]. Oproti jiným

b1-selektivním b-blokátorům má celiprolol u pacientů s esenciální hypertenzí menší vliv na klidovou srdeční frekvenci a srdeční výdej [14]. V průběhu 24hodinového ambulantního monitorování krevního tlaku neovlivňoval celiprolol diurnální změny v hodnotách tlaku krve.

Celiprolol je schopen působit dilataci lidských cév, které byly vystaveny vazokonstrikčnímu působení serotoninu nebo draslíku. Celiprolol však nemá vliv na acetylcholinem indukovanou vazokonstrikci koronárních tepen u pacientů s ischemickou chorobou srdeční, jak ukázala malá studie s celiprololem (0,3 mg/kg) a atenololem (0,15 mg/kg) podanými intravenózně [15].

Studie s malým počtem pacientů s bronchiálním astmatem ukazují, že celiprolol do dávky 400 mg nemá nepříznivý vliv na rezistenci dýchacích cest a neovlivňuje účinek inhalačních b2-mimetik [16,17]. Tato snášenlivost však mizí při vyšších dávkách.

Některé studie naznačují, že celiprolol příznivě ovlivňuje hladiny plazmatických lipoproteinů (mírná redukce celkového a LDL cholesterolu, vzestup HDL cholesterolu) [18–20]. Celiprolol v dávce 300 mg denně po dobu jednoho týdne mírně snižuje agregabilitu trombocytů [21]. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin celiprolol a isosorbid dinitrát na rozdíl od atenololu prodlužovaly interval bez klaudikací a vzdálenost, kterou byli pacienti schopni ujít. Také sonografické vyšetření potvrdilo zvýšení průtoku femorální tepnou [22].

Farmakokinetické vlastnosti

Celiprolol je po perorálním podání nekompletně absorbován, míra absorpce je závislá na podané dávce (30 % po 200 mg; 70 % po 300 a 400 mg). Tím je dána nelineární farmakokinetika celiprololu, hodnota plochy pod křivkou plazmatické koncentrace (AUC – area under curve) roste nelineárně s podanou dávkou. Maximální plazmatické koncentrace je dosaženo během 2–3 hodin [23]. Biologická dostupnost celiprololu není významně ovlivněna současným příjmem potravy [24]. Plný rozvoj antihypertenzního účinku celiprololu je možné očekávat do 3 týdnů od zahájení terapie [25].

V cirkulaci je celiprolol vázán na plazmatické bílkoviny v rozmezí 22 až 24 %. Molekula celiprololu má hydrofilní povahu, a proto neprostupuje významně hematoencefalickou bariérou. Ve srovnání s propranololem a timololem také hůře proniká placentou [26].

Celiprolol je v organismu jen zanedbatelně metabolizován a je vylučován v nezměněné podobě především ledvinami a méně také žlučí. Renální exkrece celiprololu se pohybuje v rozmezí 35 až 42 % po intravenózní aplikaci. Za 72 hodin po intravenózní aplikaci celiprololu se v moči objevilo 51 % a ve stolici 31 % nezměněného celiprololu [27].

Biologický poločas eliminace celiprololu se pohybuje v rozmezí 4 až 6 hodin. Ve stáří nedochází k významným změnám farmakokinetických vlastností celiprololu. Při poruše renálních funkcí je doporučeno redukovat dávku celiprololu na 50 % u pacientů s clearance kreatininu 15–40 ml/min. Při poklesu hodnoty pod 15 ml/min není vhodné celiprolol podávat [13]. Pro nízký podíl jaterní biotransformace není nutné upravovat dávkování celiprololu u pacientů s jaterní insuficiencí.

Klinické zkušenosti

Hypertenze

Celiprolol je indikován k terapii mírné až středně závažné hypertenze v dávkovém rozmezí 100 až 600 mg denně. Průměrný pokles krevního tlaku v klinických studiích byl v rozmezí 5–30 mm Hg systolického a 6–23 mm Hg diastolického krevního tlaku [28]. K normalizaci krevního tlaku při monoterapii celiprololem došlo v klinických studiích u 70 až 87 % léčených pacientů. Ve velké otevřené multicentrické studii s 15 236 pacienty s esenciální hypertenzí dosáhlo normalizace krevního tlaku (pod 90 mm Hg) 81 % pacientů.

Jednoletá léčba celiprololem u 41 starších pacientů (průměrný věk 67 let) vedla k průměrnému poklesu krevního tlaku ze 170/95 mm Hg na 147/84 mm Hg (p <0,01). Celkem 78 % pacientů dosáhlo cílových hodnot. Průměrný puls poklesl z 77 na 70 za minutu a také redukce cholesterolu a triacylglycerolů dosáhla statistické významnosti.

Ve srovnávacích studiích byl celiprolol srovnatelně účinný jako jiné b-blokátory, atenolol [29], acebutolol [30] a metoprolol. V 18týdenní studii byl pokles krevního tlaku srovnatelný ve skupinách celiprololu a metoprololu, po metoprololu byl pozorován také pokles srdečního výdeje, na antihypertenzním účinku celiprololu se podílela periferní vazodilatace [31].

Další srovnávací studie ukazují, že celiprolol (200 mg denně) má srovnatelnou antihypertenzní účinnost jako enalapril (10 mg denně) u 60 hypertenzních pacientů.

V jiné studii byl celiprolol srovnatelně účinný jako kalciový blokátor nicardipin, oproti kombinaci diuretik (hydrochlorothiazid + amilorid) dosáhlo cílových hodnot 70 % pacientů na celiprololu a 55 % na kombinaci diuretik [28].

Vliv celiprololu a jiných antihypertenziv (blokátory kalciových kanálů, inhibitory ACE, b-blokátory) na lipidový profil byl sledován v 21měsíční studii s 25 hypertenzními pacienty. V průběhu terapie došlo ke zvýšení inzulinové senzitivity ve skupině celiprololu o 32 % ve srovnání s ostatními antihypertenzivy (p <0,0001), poklesla sekrece inzulinu o 26 % (p = 0,006), hladina triglyceridů o 11 % a vzrostl poměr HDL/LDL cholesterolu o 15 % (p = 0,012) [32].

Angina pectoris

Ve srovnávací studii s propranololem (40–160 mg denně) měl celiprolol (200–600 mg denně) u 140 pacientů se stabilní anginou pectoris srovnatelný účinek na počet anginózních záchvatů, spotřebu nitroglycerinu a čas do deprese ST segmentu o 1 mm. Ve skupině celiprololu byl nižší výskyt bradykardie [33]. Celiprolol méně ovlivňuje kardiovaskulární funkce v klidu a v období mezi anginózními záchvaty [34].

Výsledky byly rozšířeny v novější studii s 53 pacienty s nestabilní anginou pectoris. Celiprolol byl účinnější především díky svým periferním vazodilatačním účinkům [35].

Ve srovnání s atenololem u 16 pacientů se stabilní anginou pectoris byla antianginózní účinnost obou léčiv srovnatelná [36].

Účinnost kombinace celiprololu a nifedipinu byla předmětem studie s 30 pacienty se stabilní anginou pectoris. Účinnost kombinace byla ve srovnání s jednotlivými léčivy v monoterapii významně vyšší [37].

Sekundární prevence infarktu myokardu

V mortalitních studiích bylo prokázáno, že b-blokátory prodlužují život u pacientů po srdečním selhání, snižují riziko reinfarktu a náhlé smrti. Zdá se, že všechny dostupné b-blokátory mají srovnatelný účinek, nezáleží na selektivitě vůči b1- a b2-receptorům, ale protektivní účinek klesá při použití b-blokátorů s vnitřní sympatomimetickou aktivitou (ISA).

Srdeční selhání

V otevřené klinické studii se 145 pacienty s hypertenzí snižoval celiprolol (200 mg denně) významně hypertrofii levé komory a byl v tomto parametru účinnější než atenolol, metoprolol, pindolol a propranolol [14].

Postavení celiprololu v terapii srdečního selhání bylo testováno ve studii CELICARD se 124 pacienty s NYHA II–III a ejekční frakcí nižší než 40 %. Dávka celiprololu byla postupně titrována od 25 do 100 mg denně a studie trvala 1 rok. Nebyly zjištěny rozdíly v mortalitě, zhoršení srdečního selhání nebo výskytu arytmií oproti placebu [38].

Zařazení do současné palety léčiv

Podle doporučení WHO patří b-blokátory k lékům volby v terapii hypertenze. Jejich účinnost je srovnatelná s ostatními skupinami antihypertenziv (diuretika, inhibitory ACE, blokátory kalciového kanálu, antagonisté angiotenzinu II).

Výhodou b-blokátorů jsou dlouhodobé zkušenosti a nižší cena. Jsou určeny především pacientům s ischemickou chorobou srdeční, sklonem k tachyarytmii, hypertrofickou kardiomyopatií, hyperdynamickou cirkulací, vysokými hladinami reninu, po infarktu myokardu, s třesem nebo vaskulární bolestí hlavy. Na druhou stranu nejsou vhodné u pacientů s bradykardií, AV blokádou, postižením periferních tepen, sick-sinus syndromem, astmatem nebo chronickou obstrukční plicní nemocí. Kardioselektivní zástupci jsou také vhodní pro pacienty s diabetem, pro celiprolol existují důkazy o zlepšení glukózové tolerance a lipidového profilu.

Celiprolol má některé vlastnosti, které jej odlišují od ostatních b-blokátorů. Vedle blokády b1-receptorů je to především částečná stimulace b2-receptorů a vazodilatační účinky. Vazodilatační účinek se podílí na jeho antihypertenzním účinku a snižuje afterload, což přispívá také k antianginózní aktivitě. Další výhodou je, že v klidu nesnižuje srdeční výdej a srdeční frekvenci.

Ve srovnání s jinými antihypertenzivy má celiprolol nejpříznivější vliv na glukózovou toleranci a hladiny lipidů, když zvyšuje inzulinovou senzitivitu (obr. 3), a bylo zjištěno, že snižuje hladiny triacylglycerolů a upravuje poměr HDL/ LDL cholesterolu [39].

Jeho účinnost byla potvrzena v indikacích hypertenze a anginy pectoris. Je srovnatelně účinný jako jiná antihypertenziva (atenolol, metoprolol, acebutolol, enalapril, nicardipin, hydrochlorothiazid, amilorid) a antianginóza (propranolol, nifedipin, atenolol). Předběžné povzbudivé výsledky u pacientů se srdečním selháním nebyly potvrzeny v pilotní studii CELICARD. Tato oblast vyžaduje v případě celiprololu další výzkum.

Celiprolol je velmi dobře snášen v míře srovnatelné s placebem a ve srovnání s jinými b-blokátory působí především méně závažnou bradykardii, bronchokonstrikci a neovlivňuje nepříznivě metabolismus sacharidů a lipidů. Je velmi dobře snášen také u starších pacientů a v této věkové skupině se nemění jeho farmakokinetika.

Indikace

Celiprolol je indikován k terapii hypertenze všech stupňů v monoterapii i v kombinaci s jinými antihypertenzivy. Druhou indikací je ischemická choroba srdeční k profylaxi záchvatů anginy pectoris.

Kontraindikace

K absolutním kontraindikacím b-blokátorů patří AV blokáda II. a III. stupně, SA blok, sick-sinus syndrom a bradykardie pod 50/min, srdeční selhání v akutní fázi, kardiogenní šok, těžká hypotenze, nedostatečně kompenzované chronické srdeční selhání, pokročilá stadia ischemické choroby dolních končetin s klidovými bolestmi nebo trofickými defekty, metabolická acidóza, asthma bronchiale i v anamnéze, neléčený feochromocytom a samozřejmě známá přecitlivělost na účinné nebo pomocné látky obsažené v přípravku.

Dosavadní klinické zkušenosti ukazují, že u pacientů s asthma bronchiale je podání celiprololu v doporučeném dávkovém rozmezí bezpečné.

Protože není dostatek zkušeností s podáváním celiprololu u dětí, nedoporučuje se podávat přípravek pacientům této věkové skupiny.

U feochromocytomu je možné podávat b-blokátory až po provedené a-blokádě. U nemocných s koronární insuficiencí se nesmí léčba okamžitě přerušit. Náhlé vysazení b-blokátorů u nemocných s ischemickou chorobou srdeční může vést k vyvolání anginózních záchvatů nebo zvýšení jejich frekvence či tíže nebo ke zhoršení kardiální kompenzace. Dávku je třeba postupně snižovat po dobu 1–2 týdnů. V případě nutnosti je třeba ve stejnou dobu zahájit náhradní terapii k zabránění exacerbace anginózních obtíží.

Opatrnosti je třeba u pacientů s hypertyreózou, myastenia gravis nebo s depresivním onemocněním. V průběhu léčby může dojít k exacerbaci onemocnění u pacientů s psoriázou.

Terapii celiprololem je třeba před celkovou anestezií hlásit anesteziologovi. V případě rozhodnutí o vysazení celiprololu před operací je třeba ponechat nejméně 48hodinový interval mezi poslední dávkou a anestezií. V případě pokračujícího podávání celiprololu je třeba zvláštní pozornosti při užití celkových anestetik, neboť by mohlo dojít k prohloubení jejich negativně ionotropního účinku.

Ačkoli celiprolol většinou neinterferuje s metabolismem cukrů, může podobně jako ostatní b-blokátory maskovat příznaky hypoglykémie.

Nežádoucí účinky

V rakouské studii s 2 311 pacienty jen 2,15 % přerušilo léčbu v důsledku nežádoucích účinků. Bradykardie nižší než 50 úderů za minutu se vůbec neobjevila. Z 248 pacientů s onemocněním periferních cév si jen jeden pacient stěžoval na zhoršení příznaků. Nejčastějšími nežádoucími účinky byly gastrointestinální příznaky u 13 pacientů, nespavost u 8, stejně jako kožní projevy, závratě a ospalost vždy v 6 případech, bolesti hlavy ve 4, impotence ve 3 a tremor ve 2 případech [25].

Další metaanalýza 18 klinických studií s 2 884 pacienty ukazuje, že celiprolol má celkovou incidenci nežádoucích účinků v míře srovnatelné s placebem [40]. Ve srovnání s ostatními b-blokátory má celiprolol (2 %) podobný výskyt závratí jako propranolol (3 %) a atenolol (4 %). Výskyt bolestí hlavy (3 %) byl srovnatelný s propranololem (5 %) a placebem (5 %). Únava se objevila u 2 % pacientů na celiprololu a 3 % na atenololu. Centrální nežádoucí účinky celiprololu jsou v důsledku jeho hydrofility vzácnější než u jiných lipofilních

b-blokátorů. Také výskyt gastrointestinálních příznaků (dyspepsie, gastritis, nauzea a zvracení) je po celiprololu vzácný [40], stejně jako nežádoucí účinky spojené s blokádou b2-receptorů (bronchokonstrikce, periferní vazokonstrikce) [33].

Ve studii s pacienty trpícími hypertenzí a anginou pectoris byl celiprolol srovnáván s jinými b-blokátory (metoprolol, atenolol, sotalol) a blokátory kalciového kanálu (nifedipin, diltiazem). V 16týdenní studii se 172 pacienty byla antihypertenzní účinnost srovnatelná, ale snášenlivost celiprololu byla výrazně lepší, včetně výskytu únavy, závratí a edémů [41].

Studie u pacientů s diabetem ukázaly, že celiprolol neovlivňuje hodnoty glykémie ani sekreci inzulinu. Přesto by měl být pro riziko maskování příznaků akutního stavu používán u této skupiny s opatrností.

Vliv celiprololu na plicní funkce u pacientů s asthma bronchiale sledovala zkřížená studie s 10 pacienty. Po jednorázové dávce celiprololu (400 mg) stoupla významně hodnota FEV1 (forced expiratory volume in one second) o 12 % a FVC (forced vital capacity) o 8 % (p <0,05), zatímco po propranololu poklesla hodnota FEV1 o 9 %. Tento účinek je dán schopností celiprololu stimulovat b2-receptory [17].

Lékové interakce

Biologická dostupnost celiprololu byla snížena současným podáním chlortalidonu, hydrochlorothiazidu a theophyllinu. Klinický význam této farmakokinetické interakce však nebyl stanoven.

Kardioselektivní b-blokátory jako celiprolol mají nízké riziko interference s antiastmatickou terapií, přesto byly popsány případy bronchokonstrikce při použití vyšších dávek.

Synergní antihypertenzní účinek

b-blokátorů s ostatními skupinami antihypertenziv (především diuretiky) je využíván v kombinované terapii hypertenze. Přestože jsou b-blokátory často s výhodou kombinovány s blokátory kalciového kanálu, je třeba myslet na možná rizika této kombinace, která spočívají v synergním kardiodepresivním účinku s poklesem srdečního výdeje a následnou hypotenzí. Obecně je třeba při kombinaci jiného antihypertenziva s b-blokátorem počítat s oslabenou kompenzační sympatoadrenergní reakcí a větším rizikem hypotenze.

Kombinace b-blokátorů s amiodaronem vede k prohloubení bradykardie a prodloužení AV vedení s následným rizikem sníženého minutového výdeje a hypotenze [42]. Podobné doporučení platí také pro digoxin.

Těhotenství a laktace

Reproduktivní experimentální studie na různých zvířecích druzích až do dávky 320 mg/kg neodhalily teratogenní vlastnosti celiprololu. V humánní farmakokinetické studii dosahoval celiprolol ve fetálním oběhu 25 až 50 % koncentrace, kterou lze stanovit v krevním oběhu matky.

U některých b-blokátorů (atenolol, propranolol) byly zachyceny případy intrauterinní růstové retardace. Nebylo však potvrzeno, že se jedná o skupinový efekt b-blokátorů. Americká FDA (Food and Drug Administration) zařadila celiprolol do rizikové skupiny B, která umožňuje podání celiprololu těhotným ženám.

Průnik celiprololu do mateřského mléka nebyl dosud studován, ale na základě podobnosti s jinými b-blokátory jej lze předpokládat.

Dávkování

Obvyklá dávka u dospělých a mladistvých starších 15 let je 200 mg denně (1 tableta) v 1 denní dávce. Tuto dávku lze zvýšit po několika týdnech na 400 mg nebo postupně na maximálně 600 mg v závislosti na terapeutické odpovědi. U nemocných se snížením funkce ledvin se dávka snižuje až na 100 mg (1/2 tablety) denně. Léčba je dlouhodobá.

Přípravek je vhodné užívat ráno nalačno nejméně 30 minut před jídlem nebo alespoň 2 hodiny po jídle. Tablety se polykají celé a zapíjejí se vodou nebo jiným nealkoholickým nápojem.

Balení

(viz tab. 2)

Seznam použité literatury

  • [1] Pittner H. Does the beta1-adrenoceptor blocking agent celiprolol have alpha2- adrenoceptor blocking properties? Arch Int Pharmacodyn Ther 1987;285:199–210.
  • [2] Taylor SH. Celiprolol and the heart. Am J Cardiol 1988;61:34C–40C.
  • [3] Wolf PS, Pruss TP, Rand MJ, Smith RD, et al. Celiprolol, a potent cardioselective beta1-adrenoceptor antagonist with mild alpha2-adrenoceptor antagonist properties. J Hypertens Suppl 1985;3 Suppl 3:S195–7.
  • [4] Taylor SH, Beattie A, Silke B. Celiprolol in the treatment of hypertension: a comparison with propranolol. J Cardiovasc Pharmacol 1986;8 Suppl 4:S127–31.
  • [5] Doshan HD, Rosenthal RR, Brown R, et al. Celiprolol, atenolol and propranolol: a comparison of pulmonary effects in asthmatic patients. J Cardiovasc Pharmacol 1986;8 Suppl 4:S105–8.
  • [6] Schindl R, Wurtz J, Hoffmann H. The effect of the cardioselective beta blocker celiprolol on pulmonary function in asthmatic patients. J Cardiovasc Pharmacol 1986;8 Suppl 4:S99–101.
  • [7] Thulesius O, Gjores JE, Berlin E. Vasodilating properties of beta-adrenoceptor blockers with intrinsic sympathomimetic activity. Br J Clin Pharmacol 1982;13:229S–230S.
  • [8] Wolf PS, Smith RD, Khandwala A, et al. Celiprolol – pharmacological profile of an unconventional beta-blocker. Br J Clin Pract Suppl 1985;40:5–11.
  • [9] Silke B, Verma SP, Frais MA, Reynolds G, Taylor SH. A rest and exercise haemodynamic evaluation of a new cardio-selective beta-adrenoceptor blocker celiprolol alone and in combination with nitroglycerine in ischaemic heart disease. Br J Clin Pharmacol 1986;22:697–706.
  • [10] Wheeldon NM, McDevitt DG, Lipworth BJ. Selectivity of antagonist and partial agonist activity of celiprolol in normal subjects. Br J Clin Pharmacol 1992;34:337–43.
  • [11] Malminiemi K, Laine H, Knuuti MJ, et al. Acute effects of celiprolol on muscle blood flow and insulin sensitivity: studies using [150]-water, [18F]-fluorodeoxyglucose and positron emission tomography. Eur J Clin Pharmacol 1997;52:19–26.
  • [12] Gensini G, Dator C, Esente P, Caruso FS, Solomon T. Comparison of the acute hemodynamic effects of intravenous celiprolol and propranolol in patients with suspected coronary disease. J Cardiovasc Pharmacol 1986;8 Suppl 4:S83–5.
  • [13] Dunn CJ, Spencer CM. Celiprolol. An evaluation of its pharmacological properties and clinical efficacy in the management of hypertension and angina pectoris. Drugs Aging 1995;7:394–411.
  • [14] Vyssoulis GP, Karpanou EA, Pitsavos CE, Paleologos AA, Toutouzas PK. Regression of left ventricular hypertrophy in systemic hypertension with beta blockers (propranolol, atenolol, metoprolol, pindolol and celiprolol). Am J Cardiol 1992;70:1209–11.
  • [15] Burger W, Hampel C, Kaltenbach M, et al. Effect of atenolol and celiprolol on acetylcholine-induced coronary vasomotion in coronary artery disease. Am J Cardiol 2000;85:172–7.
  • [16] Fogari R, Zoppi A, Tettamanti F, Poletti L, Rizzardi G, Fiocchi G. Comparative effects of celiprolol, propranolol, oxprenolol, and atenolol on respiratory function in hypertensive patients with chronic obstructive lung disease. Cardiovasc Drugs Ther 1990;4:114–49.
  • [17] Pujet JC, Dubreuil C, Fleury B, Provendier O, Abella ML. Effects of celiprolol, a cardioselective beta-blocker, on respiratory function in asthmatic patients. Eur Respir J 1992;5: 196–200.
  • [18] Hitzenberger G. The effects of the beta-adrenoceptor blocking agent, celiprolol, on blood lipids. Br J Clin Pract Suppl 1985;40:85–7.
  • [19] Hunninghake DB. Effects of celiprolol and other antihypertensive agents on serum lipids and lipoproteins. Am Heart J 1991;121: 696–701.
  • [20] Hunninghake DB. The effects of cardioselective vasodilating beta-blockers on lipids. Am Heart J 1991;121:1029–32.
  • [21] Okrucka A, Pechan J, Balazovjech I. The effect of short-term celiprolol therapy on platelet function in essential hypertension. Cardiology 1993;82:399–404.
  • [22] Schweizer J, Kaulen R, Nierade A, Altmann E. Beta-blockers and nitrates in patients with peripheral arterial occlusive disease: long-term findings. Vasa 1997;26:43–6.
  • [23] Hartmann C, Frolich M, Krauss D, et al. Comparative enantioselective pharmacokinetic studies of celiprolol in healthy volunteers and patients with impaired renal function. Eur J Clin Pharmacol 1990;39:573–6.
  • [24] Riddell JG, Shanks RG, Brogden RN. Celiprolol. A preliminary review of its pharmacodynamic and pharmacokinetic properties and its therapeutic use in hypertension and angina pectoris. Drugs 1987;34:438–58.
  • [25] Hoffmann W, Hoffmann H. Results of the Austrian celiprolol postmarketing surveillance study. J Cardiovasc Pharmacol 1986;8 Suppl 4:S88–90.
  • [26] Schneider H, Proegler M. Placental transfer of beta-adrenergic antagonists studied in an in vitro perfusion system of human placental tissue. Am J Obstet Gynecol 1988;159:42–7.
  • [27] Hitzenberger G. The cardiovascular effects of celiprolol in healthy volunteers and patients with coronary heart disease. Br J Clin Pract Suppl 1985;40:46–51.
  • [28] Milne RJ, Buckley MM. Celiprolol. An updated review of its pharmacodynamic and pharmacokinetic properties, and therapeutic efficacy in cardiovascular disease. Drugs 1991;41: 941–69.
  • [29] Silke B, Rosenthal F, Taylor S. A randomized double-blind study of atenolol and celiprolol in mild to moderate hypertension. J Cardiovasc Pharmacol 1986;8 Suppl 4:S122–6.
  • [30] Terziivanov D, Vlahov V, Belovezhdov N, Gerova Z. Comparison of the antihypertensive effects of celiprolol and acebutolol. Eur J Clin Pharmacol 1988;34:125–8.
  • [31] Trimarco B, Lembo G, De Luca N, et al. Effects of celiprolol on systemic and forearm circulation in hypertensive patients: a double-blind cross-over study versus metoprolol. J Clin Pharmacol 1987;27:593–600.
  • [32] Malminiemi K, Lahtela J, Malminiemi O, Ala-Kaila K, Huupponen R. Insulin sensitivity in a long-term crossover trial with celiprolol and other antihypertensive agents. J Cardiovasc Pharmacol 1998;31:140–5.
  • [33] Frishman WH, Heiman M, Soberman J, Greenberg S, Eff J. Comparison of celiprolol and propranolol in stable angina pectoris. Celiprolol International Angina Study Group. Am J Cardiol 1991;67:665–70.
  • [34] McLenachan JM, Dargie HJ. A review of the clinical experience with celiprolol in angina. Am Heart J 1991;121:688–90.
  • [35] Cleophas T J, van t Leven M, Kauw FH, et al. Celiprolol vs propranolol in unstable angina pectoris: a double-blind, randomized, parallel-group study. Angiology 1995;46:137–44.
  • [36] McLenachan JM, Findlay IN, Henderson E, Wilson JT, Dargie HJ. Atenolol and celiprolol for stable angina pectoris. Am J Cardiol 1988;61:52C.
  • [37] Silke B, Verma SP, Guy S. Hemodynamic interactions of a new beta blocker, celiprolol, with nifedipine in angina pectoris. Cardiovasc Drugs Ther 1991;5:681–7.
  • [38] Witchitz S, Cohen-Solal A, Dartois N, et al. Treatment of heart failure with celiprolol, a cardioselective beta blocker with beta-2 agonist vasodilatory properties. The CELICARD Group. Am J Cardiol 2000;85:1467–71.
  • [39] Jacob S, Rett K, Henriksen EJ. Antihypertensive therapy and insulin sensitivity: do we have to redefine the role of beta-blocking agents? Am J Hypertens 1998;11:1258–65.
  • [40] Lamon KD. Safety profile of celiprolol. Am Heart J 1988;116:1438–40.
  • [41] Cleophas TJ, van der Mey N, van der Meulen J, Niemeyer MG. Quality of life before and during antihypertensive treatment: a comparative study of celiprolol and atenolol. Int J Clin Pharmacol Ther 1996;34:312–7.
  • [42] Leor J, Levartowsky D, Sharon C, Farfel Z. Amiodarone and beta-adrenergic blockers: an interaction with metoprolol but not with atenolol. Am Heart J 1988;116:206–7.

Sdílejte článek

Doporučené

Desmopresin

30. 4. 2024

Souhrn Vranová V. Desmopresin. Remedia 2024; 34: 162–164. Desmopresin acetát je syntetickým analogem antidiuretického hormonu. Jeho indikací je…

Dostarlimab

30. 4. 2024

Dostarlimab je humanizovaná monoklonální protilátka izotypu IgG4, která se váže na receptory programované buněčné smrti 1 (PD‑1), a blokuje tak…

Lebrikizumab

28. 3. 2024

V posledních letech se výrazně rozšířily možnosti léčby těžkých forem atopické dermatitidy, ke klasické biologické léčbě přibyly i inhibitory Janus…