Studie EXSCEL

Klinická hodnocení s perorálními antidiabetiky se v současné době zaměřují na kardiovaskulární bezpečnost. Studie EXSCEL (Exenatide Study of Cardiovascular Event Lowering) porovnávala analog GLP 1 (glukagonu podobný peptid 1) exenatid s placebem. Exenatid je látka ze skupiny inkretinových mimetik, která snižují koncentrace krevního cukru stejným mechanismem jako přirozené lidské hormony nazývané inkretiny. Jejich hlavním působením je stimulace schopnosti organismu uvolňovat dostatečné množství inzulinu na popud zvýšené glykemie a inhibovat uvolňování glukagonu.

Primární hypoglykemizující účinek exenatidu zahrnuje jeho akutní vliv a chronický efekt. Po podání exenatidu dochází okamžitě k následujícím dějům [1]:

• zvýšení sekrece inzulinu v betabuňkách na podnět zvýšené koncentrace glukózy v krvi,
• normalizace porušené bifázické inzulinové odpovědi,
• potlačení neadekvátně zvýšené produkce glukagonu,
• zpomalení vyprazdňování žaludečního obsahu.

Pokud je exenatid podáván dlouhodobě, uplatňují se následující pochody:

• snížení příjmu potravy (díky snížené chuti k jídlu),
• redukce hmotnosti nemocného,
• zvýšeni inzulinové citlivosti periferních tkání,
• podpora syntézy proinzulinu.

Do studie EXSCEL bylo zařazeno 14 752 nemocných s diabetes mellitus 2. typu, kteří byli randomizováni buď k aplikaci subkutánní injekce postupně se uvolňujícího (extended re­lease) exenatidu v dávce 2 mg, nebo k podání placeba jedenkrát týdně. Primární cílový ukazatel byl složený a zahrnoval úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu a nefatální cévní mozkovou příhodu. Statisticky byla bezpečnost testována na non inferioritu a účinnost na superioritu exenatidu oproti placebu [2].

Z celkového souboru pacientů jich mělo 10 782 (73,1 %) anamnézu kardiovaskulárního onemocnění. Primární složený cílový ukazatel se vyskytl u 839 ze 7 356 nemocných (11,4 %) ve skupině s exenatidem a u 905 ze 7 396 nemocných (12,2 %) v placebové skupině. Bezpečnost exenatidu byla statisticky významná (p < 0,001 pro non inferioritu), avšak nebyla významná pro kardiovaskulární účinnost (p = 0,06 pro superioritu). Výskyt úmrtí z kardiovaskulárních příčin, fatálního či nefatálního infarktu myokardu či cévní mozkové příhody, hospitalizace pro srdeční selhání či akutní koronární syndrom obdobně jako výskyt akutní pankreatitidy, nádoru pankreatu či medulárního karcinomu tyreoidey či jiné závažné příhody byly v obou skupinách stejné bez statistického rozdílu (tab. 1, graf 1A‒D).

Závěr

V rámci klinického hodnocení EXSCEL nebyl mezi nemocnými s diabetes mellitus 2. typu s kardiovaskulárním postižením či bez něj zaznamenán statisticky významný rozdíl jak ve výskytu kardiovaskulárních příhod, tak ve výskytu nežádoucích účinků při podání exenatidu ve srovnání s placebem.