Přeskočit na obsah

Vyšší nebo standardní perioperační tlak u hypertoniků? Studie HISTAP zpochybňuje dosavadní hranici 65 mm Hg

Perioperační hypotenze je již řadu let považována za jeden z hlavních modifikovatelných rizikových faktorů pooperačních komplikací. Řada observačních studií prokázala souvislost mezi nižším středním arteriálním tlakem (mean arterial pressure, MAP) během operace a vyšším výskytem akutního poškození ledvin (acute kidney injury, AKI), myokardiálního poškození i neurologických komplikací. Přesto však zůstává nejasné, jakého tlaku by mělo být během operace skutečně docíleno, zejména u pacientů s dlouhodobou arteriální hypertenzí.

Právě hypertonici představují zvláštní skupinu nemocných. Jejich autoregulační mechanismy jsou dlouhodobě přizpůsobeny vyšším perfuzním tlakům a teoreticky mohou být citlivější i na relativně mírný pokles krevního tlaku během anestezie. Některé předchozí studie proto naznačily, že univerzální cíl MAP ≥ 65 mm Hg nemusí být pro tyto pacienty optimální. Současně však dosud chyběl dostatečně velký randomizovaný důkaz, který by ukázal, zda aktivní udržování vyššího krevního tlaku skutečně vede k lepším klinickým výsledkům. Studie HISTAP byla navržena tak, aby tuto otázku zodpověděla v populaci starších hypertoniků podstupujících velké plánované břišní operace za použití kontinuálního hemodynamického monitorování a standardizované fluidní terapie.

Cílem studie bylo zjistit, zda u starších hypertenzních pacientů podstupujících velkou elektivní břišní operaci vede cílení intraoperačního MAP ≥ 80 mm Hg ke snížení výskytu pooperační orgánové dysfunkce a mortality ve srovnání se standardně používaným cílem MAP ≥ 65 mm Hg [2].

Metodika

HISTAP byla multicentrická randomizovaná studie provedená v 18 italských centrech mezi roky 2023 a 2025. Zařazeni byli pacienti ve věku alespoň 60 let s arteriální hypertenzí vyžadující chronickou farmakoterapii, kteří podstupovali velkou elektivní břišní operaci s očekávanou délkou nejméně tři hodiny. Všichni museli současně splňovat alespoň jedno další kritérium zvýšeného pooperačního rizika.

Celkem bylo randomizováno 636 pacientů, z nichž 630 bylo zahrnuto do finální analýzy. Jedna skupina byla léčena s cílem udržet intraoperační MAP alespoň 65 mm Hg, zatímco ve druhé skupině byl cílový tlak nastaven na minimálně 80 mm Hg. Všichni pacienti byli monitorováni invazivně a řízeni jednotným algoritmem hemodynamické a tekutinové terapie. Primárním sledovaným ukazatelem byl kombinovaný výskyt mortality do 30 dnů nebo alespoň jedné závažné orgánové dysfunkce během prvního pooperačního týdne.

Výsledky

Studii se podařilo dosáhnout jasného rozdílu v dosažených tlacích. Průměrný intraoperační MAP činil 77 mm Hg ve standardní skupině a 88 mm Hg ve skupině s vyšším cílem. K dosažení vyššího tlaku však bylo nutné častější podávání norepinefrinu a o něco častější použití krevních transfuzí. Přesto byly objemy podaných tekutin i výsledná tekutinová bilance v obou skupinách prakticky stejné.

Hlavní výsledek studie byl příznivý pro strategii vyššího krevního tlaku. Kombinovaný primární cílový ukazatel zahrnující úmrtí nebo závažnou orgánovou dysfunkci se objevil u 48,9 % pacientů ve skupině s cílem MAP ≥ 65 mm Hg, zatímco při cílení MAP ≥ 80 mm Hg se vyskytl u 38,1 % nemocných. To představovalo relativní snížení rizika o 22 % a absolutní rozdíl téměř 11 procentních bodů. Kaplanovy–Meierovy analýzy navíc ukázaly nižší pravděpodobnost rozvoje pooperačních komplikací během celého třicetidenního sledování.

Při detailnějším rozboru se však ukázalo, že téměř celý efekt studie byl způsoben snížením výskytu AKI. Akutní poškození ledvin se rozvinulo u 33,7 % pacientů ve standardní skupině oproti 23,5 % pacientů s vyšším cílovým tlakem. Rozdíl byl patrný jak u mírnějších forem renálního poškození (AKIN stadium 1), tak u středně závažných forem (AKIN stadium 2). Naopak ve výskytu kardiovaskulárních, respiračních, infekčních ani neurologických komplikací nebyly nalezeny významné rozdíly. Stejně tak se mezi skupinami nelišila třicetidenní mortalita, která zůstala v obou ramenech nízká.

Z klinického pohledu je zajímavé, že pacienti léčení vyšším cílovým tlakem strávili v nemocnici o něco kratší dobu. Medián hospitalizace činil šest dní oproti sedmi dnům ve standardní skupině. Ostatní sekundární cílové ukazatele, včetně délky pobytu na jednotce intenzivní péče nebo potřeby reoperace, byly mezi skupinami obdobné.

Interpretace ze strany autorů

Studie HISTAP naznačuje, že u starších hypertoniků podstupujících velké břišní operace nemusí být tradiční hranice MAP 65 mm Hg optimální. Udržování vyššího intraoperačního tlaku kolem 80 mm Hg vedlo k nižšímu výskytu pooperační orgánové dysfunkce, především díky významnému snížení výskytu AKI. Výsledky podporují individualizovaný přístup k perioperačnímu řízení krevního tlaku u pacientů s chronickou hypertenzí.

Literatura

[1] Cecconi M, Cortegiani A, Noto A, et al.; SIAARTI Study Group. HIgh versus STAndard blood Pressure target in hypertensive high-risk patients undergoing elective major abdominal surgery: the HISTAP multicenter randomized clinical trial. Intensive Care Med 2026; 52: 1619–1634.

Sdílejte článek

Doporučené