Garadacimab prokázal účinnost u hereditárního angioedému ve třetí fázi klinického testování
Hereditární angioedém (HAE) představuje onemocnění s autozomálně dominantní dědičností, jež je charakterizováno deficitem inhibitoru C1. Uvedený deficit je příčinou nadměrné tvorby bradykininu a následného rozvoje edému měkkých tkání. Za tvorbu bradykininu je zodpovědný především aktivovaný faktor XII a na inhibici tohoto faktoru je založen mechanismus účinku monoklonální protilátky garadacimabu. Ve studii fáze III VANGUARD prokázal garadacimab podávaný jednou měsíčně subkutánně jako profylaxe u pacientů s HAE významné snížení četnosti záchvatů v porovnání s placebem.
Po zaváděcím období pro ověření výchozí četnosti atak bylo 64 pacientů ve věku 12 let a starších s HAE typu I nebo II randomizováno k podání nasycovací dávky 400 mg následované 200 mg garadacimabu měsíčně nebo k podání placeba. Po šestiměsíčním léčebném období bylo pacientům povoleno pokračovat v otevřené prodloužené studii, která aktuálně probíhá.
U pacientů ve skupině s garadacimabem byla zaznamenána statisticky významně nižší měsíční četnost atak s průměrným poklesem o 86,5 % ve srovnání s placebem. Průměrná redukce četnosti záchvatů ve srovnání s placebem po úpravě na výchozí hodnotu činila 89,2 %. Celkově bylo během šestiměsíční studie 61,5 % pacientů užívajících garadacimab bez záchvatu, zatímco u žádného nemocného v rameni s placebem toto doloženo nebylo. Navíc 74,4 % pacientů užívajících garadacimab dosáhlo ≥ 90% snížení počtu atak ve srovnání se zaváděcím obdobím. U garadacimabu byl prokázán příznivý bezpečnostní profil bez nežádoucích účinků, které by vedly k přerušení léčby. Pouze u malého počtu pacientů v obou skupinách byly zaznamenány mírné reakce v místě vpichu.
Podání žádosti o schválení léku regulačním úřadům je plánováno na konec tohoto roku. Garadacimab je rovněž testován pro další indikace, např. pro léčbu idiopatické plicní fibrózy.
Zdroje: https://firstwordpharma.com/story/5709985; https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK482266/