Přeskočit na obsah

Vinflunin

Vinflunin je semisyntetický vinka-alkaloid třetí generace. Studie fáze III srovnávající vinflunin v kombinaci s nejlepší podpůrnou léčbou (best supportive care, BSC) versus BSC samotná prokázala na základě sekundární analýzy přínos vinfluninu pro celkové přežití nemocných s invazivním lokálně pokročilým nebo metastatickým karcinomem močového měchýře po předchozí léčbě platinovým derivátem. Vinflunin je indikován pro léčbu druhé linie uroteliálního karcinomu močového měchýře.

Farmakologická skupina

Vinflunin patří mezi vinka-alkaloidy, poprvé získané z barvínku lékařského (Vinca rosea), ATC kód: L01CA05

Chemické a fyzikální vlastnosti

Z původních látek, jako jsou vinkristin a vinblastin, jsou odvozena analoga jako vinorelbin a vinflunin, což je v podstatě hydrogenovaný (poloha 4 a 5) a difluorovaný (1,1-difluorethyl v poloze 4 catharantinu) derivát vinorelbinu (obr. 1). Obr. 1 Chemický strukturní vzorec vinfluninu.

Sumární vzorec: C45H54F2N4O8
Molekulová hmotnost: 816

Mechanismus účinku, farmakodynamika


Vinflunin se pevně váže na buněčné mikrotubuly a tím blokuje jejich funkci (obr. 2). Místem vazby je mikrotubulární protein tubulin, specificky se váže na jeho podjednotky během S fáze buněčného cyklu, ukončuje formaci mikrotubulů, vyvolává jejich depolymerizaci, následně rozpuštění mitotického vřeténka a výsledkem je iObr. 2 Mechanismus účinku vinfluninu. Mikrotubuly slouží k transportu struktur uvnitř buňky. Vznikají řetězením dimerových jednotek α- a β-tubulinu. Vinflunin vazbou na tubulin inhibuje jeho polymerizaci na mikrotubuly, zastavuje se proces buněčného dělení a dochází k apoptóze.nhibice mitózy.


Kromě toho může ovlivňovat další buněčné systémy, jako je syntéza RNA a DNA, cyklický adenosinmonofosfát (cAMP), lipidová biosyntéza a kalmodulin-dependentní Ca2+ transportní ATPáza [1]. V preklinických studiích in vitro u nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) vinflunin demonstroval synergický účinek s cisplatinou, mitomycinem C, doxorubicinem a 5-fluorouracilem. Vinflunin in vitro také synchronizoval buňky v G2/M fázi buněčného cyklu a prokázal následný radiosenzibilizační efekt u různých druhů nádorových onemocnění [2]. Vinflunin v preklinických studiích prokázal in vivo vyšší protinádorovou aktivitu než ostatní inhibitory mikrotubulů. Na základě dat o aktivitě a účinnosti z preklinických hodnocení byl následně hodnocen jak v monoterapii, tak v kombinačních režimech u nádorů prsu, NSCLC, malobuněčného karcinomu plic (SCLC), karcinomu prostaty, žaludku, maligního pleurálního mezoteliomu a karcinomu ledviny.

Farmakokinetické vlastnosti


Vinflunin se u lidí středně váže na plazmatické bílkoviny (67,2 % ± 1,1 %) s poměrem mezi plazmou a celkovými krevními koncentracemi 0,80 ± 0,12. Vazba na bílkoviny zahrnuje především lipoproteiny s vysokou hustotou a sérový albumin. Vazba na α1-kyselý glykoprotein a krevní destičky je zanedbatelná (< 5 %). Konečný distribuční objem je velký (asi 35 l/kg). Všechny identifikovatelné metabolity se tvoří izoenzymem cytochromu CYP3A4, s výjimkou 4-O-deacetylvinfluninu (DVFL), jediného aktivního metabolitu a hlavního metabolitu v krvi, který se tvoří mnohočetnými esterázami. Vinflunin se eliminuje multiexponenciálním koncentračním poklesem, s terminálním poločasem (t1/2) téměř 40 hodin. DVFL se tvoří pomalu a eliminuje se pomaleji než vinflunin, s t1/2 přibližně 120 hodin. Vinflunin a jeho metabolity se vylučují ze dvou třetin stolicí a z jedné třetiny močí [8].

Klinické zkušenosti


Bennouna hodnotil vinflunin ve studii fáze I u 31 nemocných s pokročilými karcinomy [3]. Pacienti byli léčeni eskalujícími dávkami v rozmezí 30–400 mg/m2 vinfluninu podávaného i.v. v 21denním intervalu a jako maximálně tolerovatelná dávka bylo autory studie stanoveno 400 mg/m2.

Jako nežádoucí účinky byly hodnoceny mukozitida, zácpa a neutropenie, ale velmi krátkého trvání. U tří hodnocených nemocných bylo dosaženo parciální remise. Pro další hodnocení byla stanovena doporučená dávka vinfluninu 350 mg/m2 podávaná i.v. každé tři týdny.

V roce 2006 představil Johnson s kolektivem výsledky studie fáze I, do níž bylo zařazeno 16 nemocných s pokročilými solidními tumory, jimž byl vinflunin podáván v den 1 a 8 v intervalu 21 dní jako 10minutová infuze [4]. Na základě zácpy a neutropenie, u nichž byla prokázána závislost na podané dávce, byla maximálně tolerovatelná dávka vinfluninu stanovena na 190 mg/m2. Z hlediska hodnocení účinku nebyly zaznamenány žádné objektivní odpovědi. Autoři doporučili pro další podání dávku vinfluninu 190 mg/m2 v den 1 a 8 v intervalu 3 týdnů.

Na základě dobrého bezpečnostního profilu ze studií fáze I a prokázané kompletní remise u pacientů s uroteliálním karcinomem močového měchýře byly s vinfluninem zahájeny studie fáze II právě u uroteliálního karcinomu. Culine a kol. provedli otevřenou multicentrickou nekomparativní studii fáze II (vinflunine 202) u 51 nemocných s uroteliálním karcinomem močového měchýře po předchozí léčbě cisplatinou v první linii v 16 evropských centrech [5]. Nemocní byli léčeni dávkou 320 mg/m2 v intervalu tří týdnů.

Jako primární cíl bylo stanoveno měření odpovědi tumoru, sekundárním cílem byla doba trvání odpovědi, přežití bez progrese, celkové přežití a toxicita léčby. Objektivní odpovědi bylo dosaženo u 24 % nemocných předtím léčených pro pokročilé onemocnění a u 6 % nemocných předléčených neoadjuvantní nebo adjuvantní terapií. Medián doby trvání odpovědi byl 9,1 měsíce (95% interval spolehlivosti – CI: 4,2–15,0) a přežití bez progrese onemocnění 3 měsíce (95% CI: 2,4–3,8). Medián celkového přežití představoval 6,6 měsíce (95% CI: 4,8–7,6). Hematologická toxicita stupně 3–4 zahrnovala leukopenii u 45 % nemocných, neutropenii u 67 % a febrilní neutropenie byla zaznamenána u 10 % pacientů. Pokud jde o nehematologickou toxicitu, nebyly zaznamenány neuropatie nebo renální poškození stupně 3–4 (95% CI: 4,2–15,0).

V roce 2009 provedli Vaughn a kol. ve Spojených státech studii (CA 001), která hodnotila bezpečnost a účinnost u nemocných s uroteliálním karcinomem močového měchýře s progresí během 12 měsíců po chemoterapii založené na cisplatině [6]. Pacienti byli léčeni iniciální dávkou vinfluninu 280 mg/m2, která byla následně po dvou cyklech při dobré toleranci eskalována na 320 mg/m2. Dávka byla upravována podle věku nemocných (> 75 let), Karnofského indexu (> 80), radioterapie na oblast pánve a renálních funkcí. Celkem bylo hodnoceno 151 ze 175 nemocných. Parciální remise bylo dosaženo u 15 % nemocných (95 % CI: 9–21 %), stabilizace onemocnění ve 42 % a celkem bylo odpovědi dosaženo u 14,6 % léčených. Medián doby trvání odpovědi byl 6,0 měsíců (95% CI: 5,4–9,5 měsíce), medián trvání stabilizace onemocnění 4,0 měsíce (95% CI: 3,5–4,7 měsíce). Medián doby do progrese byl 2,8 měsíce a medián celkového přežití 8,2 měsíce. Z hlediska hodnocení bezpečnosti přípravku byla z hematologické toxicity stupně 3–4 nejvíce zaznamenána neutropenie – u 58 % nemocných, leukopenie u 49 %, febrilní neutropenie u 7 % a anémie u 26 % léčených. Nehematologická toxicita stupně 3–4 zahrnovala zácpu (17 %), únavu (13 

%), ileus (5 %) a bolesti břicha (5 %). Při podávání vinfluninu nebyl zaznamenán vliv na zhoršení renálních funkcí.
Na základě výsledků dvou studií fáze II provedli Bellmunt a kol. [7] randomizovanou mezinárodní studii fáze III sledující vinflunin v kombinaci s nejlepší podpůrnou léčbou (BSC, best supportive care) oproti BSC samotné jako léčbu druhé linie u pacientů, u nichž došlo k progresi onemocnění po absolvování chemoterapeutického režimu s platinou. Studie se zúčastnilo 370 nemocných, 253 bylo zařazeno do ramene s kombinací vinflunin a BSC a 117 do ramene s BSC. Vstupní kritéria byla stejná jako ve studiích fáze II. Pacienti s performance status 0 (stav výkonnosti) podle kritérií ECOG byli léčeni dávkou 320 mg/m2 a nemocní s performance status 1 nebo nemocní s performance status 0, ale po předchozí radioterapii zaměřené na oblast pánve, byli léčeni dávkou 280 mg/m2 s následným navýšením dávky na 320 mg/m2, pokud to jejich stav dovolil. Celkem 40 % nemocných bylo léčeno pro uzlinové postižení, tzv. bulky disease, 74 % zařazených mělo viscerální metastázy a u 80 % pacientů došlo k relapsu nebo progresi onemocnění během 6 měsíců od ukončení první linie léčby platinovým derivátem. V rameni s vinfluninem byla zaznamenána vysoká frekvence neutropenií (50 %), ale pouze 6 % z těchto pacientů mělo febrilní neutropenii. Statistická hypotéza této studie stanovila přínos pro prodloužení celkového přežití pro skupinu nemocných léčenou vinfluninem na 2 měsíce (6 měsíců vs. 4 měsíce). Při zhodnocení studie byla sice zaznamenána výhoda dvouměsíčního přežití v rameni s vinfluninem, ale nejednalo se o statisticky signifikantní rozdíl (p = 0,29).

Následná multivariantní analýza pracující s prognostickými faktory ukázala statisticky signifikantní efekt vinfluninu na celkové přežití (p = 0,04), také faktory jako hladina hemoglobinu, metastatické postižení viscerálních orgánů nebo performance status mají výrazný vliv na přežití při léčbě vinfluninem. V rameni s vinfluninem bylo zaznamenáno 8,6 % objektivních odpovědí, což je méně než v předchozích studiích fáze II. Kontroly onemocnění bylo dosaženo ve 41,1 %, doba do progrese onemocnění byla tři měsíce. Medián trvání odpovědi byl 7,4 měsíce, doba trvání kontroly onemocnění 5,7 měsíce. U nemocných léčených vinfluninem probíhala terapie 9,5 měsíce.


Indikace


Studie fáze III srovnávající kombinaci vinfluninu a BSC s BSC samotnou prokázala na základě sekundární analýzy přínos kombinované terapie pro celkové přežití u nemocných s invazivním lokálně pokročilým nebo metastatickým karcinomem močového měchýře po předchozí léčbě platinovým derivátem [7].
Vinflunin byl na základě dat z této studie dne 21. září 2009 schválen Evropskou lékovou agenturou (EMA, European Medicines Agency) jako léčba druhé linie u nemocných s uroteliálním karcinomem močového měchýře po první linii léčby platinovým derivátem pro pokročilé nebo metastatické onemocnění [8].



Zařazení do současné palety léčiv

Léčba metastatického uroteliálního karcinomu prošla několikaletým vývojem. Režim M-VAC (methotrexát, vinblastin, doxorubicin, cisplatina) v nerandomizované klinické studii prokázal regresi tumoru u 72 % nemocných, z toho v 36 % bylo dosaženo kompletní remise [10]. Po dobu tří let přežívalo 55 % léčených, kteří této kompletní remise dosáhli.
Randomizovaná studie fáze III, do níž bylo zařazeno 405 pacientů, srovnávala čtyřkombinaci M-VAC s dvojkombinací gemcitabin/cisplatina [11]. Počet odpovědí (49 % vs. 46 %), doba do progrese onemocnění (7,4 vs. 7,4 měsíce) i celkové přežití (13,8 vs. 14,8 měsíce) byly v obou ramenech stejné. Bezpečnostní profil se ale prokázal jako jednoznačně lepší v rameni s gemcitabinem. Tyto výsledky posunuly kombinaci gemcitabin/cisplatina
na místo standardního režimu určeného pro léčbu pokročilého uroteliálního karcinomu močového měchýře.
U metastatického karcinomu močového měchýře se uskutečnila celá řada studií s taxany. Ve studii EORTC fáze III (protokol #30987) byl ke kombinaci gemcitabin/cisplatina přidán paklitaxel. V tripletu bylo sice dosaženo vyššího počtu objektivních odpovědí (57 % vs. 46 %) a kompletních remisí (15 % vs. 10 %), ale statisticky signifikantního rozdílu v celkovém přežití dosaženo nebylo (15,7 vs. 12,8 měsíce) [12].

Řadě studií byla podrobena i druhá linie léčby. Německá studie fáze III srovnávala krátkodobou terapii (maximálně 6 cyklů chemoterapie po 21 dnech) a dlouhodobou terapii (léčba do progrese onemocnění) kombinací paklitaxel/gemcitabin ve druhé linii léčby metastatického uroteliálního karcinomu po selhání terapie první linie založené na cisplatině [13]. Výsledky neprokázaly rozdíl v celkovém přežití (7,8 vs. 8,0 měsíce), době do progrese (4 vs. 3,1 měsíce) ani v počtu objektivních odpovědí (37,5 % vs. 41,5 %). Vyšší výskyt anémií (26 % vs. 6,7 %) byl zjištěn v rameni s dlouhodobou léčbou.


Studií Hoosier Oncology Group byla hodnocena účinnost pemetrexedu ve druhé linii léčby [14]. Objektivních odpovědí bylo dosaženo ve 27,7 %, doba do progrese představovala 2,9 měsíce a doba celkového přežití 9,6 měsíce.
Pokud se podíváme na statisticky signifikantní efekt na celkové přežití, redukci rizika úmrtí, procento objektivních odpovědí, procento kontroly nemoci a dobu do progrese onemocnění u vinfluninu ve srovnání s ostatními cytostatiky ve druhé linii léčby metastatického uroteliálního karcinomu močového měchýře a pokud vezmeme v úvahu ještě dobrý bezpečnostní profil vinfluninu, můžeme toto léčivo doporučit pro druhou linii léčby uroteliálního karcinomu po selhání nebo intoleranci cisplatiny v první linii.


Kontraindikace


Léčba vinfluninen je kontraindikována u nemocných s přecitlivělostí na léčivo, jiné alkaloidy z rodu Vinca rosea a u nemocných s nedávno proběhlou (v předchozích dvou týdnech) nebo současnou závažnou infekcí. Léčba je dále kontraindikována u nemocných s výchozím počtem neutrofilů < 1500/mm3nebo s počtem krevních destiček < 100 000/mm3. Kontraindikací je rovněž laktace.


Nežádoucí účinky


Nejčastějšími nežádoucími reakcemi souvisejícími s léčbou vinfluninem byly hematologické poruchy jako neutropenie, anémie, dále gastrointestinální poruchy, především zácpa, anorexie, nauzea, stomatitida/mukozitida, zvracení, bolest břicha, průjem a astenie. Neutropenie je častým nežádoucím účinkem léčby vinfluninem, febrilní neutropenie se objevila ve studii fáze III u 6 % nemocných.

U 15,3 % léčených pacientů se objevila závažná zácpa, která je však reverzibilní a nezhoršuje se. Od 1. do 5. nebo 7. dne léčebného cyklu je potřeba dodržovat speciální dietní opatření, jako je perorální hydratace a podání laxativ. U nemocných s vysokým rizikem zácpy (např. současná léčba opiáty, metastatická infiltrace peritonea, chirurgický výkon v dutině břišní) se má před podáním vinfluninu podávat od 1. do 7. dne jedenkrát denně před snídaní polyethylenglykol. V případě zácpy 2. stupně trvající déle než 7 dní a při zácpě 3. stupně a vyššího bez ohledu na dobu trvání je potřeba dávku vinfluninu upravit. Při podání vinfluninu bylo zaznamenáno podráždění žil 1. stupně (22 % pacientů, 14,1 % cyklů), 2. stupně (11,0 % pacientů, 6,8 % cyklů) nebo 3. stupně (0,8 % pacientů, 0,2 % cyklů). Ve všech případech podráždění ustoupilo rychle bez nutnosti přerušení léčby. Po podání vinfluninu bylo pozorováno prodloužení intervalu QT [7].

Lékové interakce

Souběžnému podání vinfluninu a silných inhibitorů CYP3A4 (jako je ritonavir, ketokonazol, itrakonazol a grapefruitový džus) anebo silných induktorů (jako je rifampicin) je potřeba se vyhýbat, protože mohou zvyšovat nebo snižovat koncentrace vinfluninu a DVFL. Nedoporučuje se podání vinfluninu s léky, které prodlužují interval QT/QTc. Mezi vinfluninem a lipozomálním doxorubicinem byla pozorována farmakokinetická interakce, která vedla ke zvýšení expozice vinfluninu o 15–30 % a ke 2–3násobnému snížení AUC doxorubicinu, zatímco metabolity doxorubicinu nebyly ovlivněny.


Těhotenství a kojení

Nejsou k dispozici žádná data o používání vinfluninu u gravidních žen. Vinflunin se nemá používat během gravidity, pokud to není jednoznačně nevyhnutelné.


Dávkování


tb1.jpgDoporučená dávka je 320 mg/m2 vinfluninu jedenkrát za 3 týdny ve formě intravenózní infuze po dobu trvání 20 minut, nesmí se podávat rychlým intravenózním bolusem. Přehled úprav dávek u jednotlivých podskupin nemocných uvádí tab. 1. Vinflunin se musí aplikovat pouze intravenózně, intratekální podání může být smrtelné. Objem koncentrátu, který odpovídá vypočítané dávce vinfluninu, se rozmíchá ve 100ml vaku s infuzním roztokem chloridu sodného 9 mg/ml (0,9 %). Může se použít také infuzní roztok glukózy 50 mg/ml (5 %) [9].

Seznam použité literatury

  • [1] Oktábec Z, Jampílek J. Stručná historie chemoterapie. Chemické listy 2013; 107: 151–159.
  • [2] Simoens C, Vermorken JB, Korst AE, et al. Cell cycle effects of vinflunine, the most recent promising Vinca Alkaloid, and its interaction with radiation, in vitro. Cancer Chemother Pharmacol 2006; 58: 210–218.
  • [3] Bennouna J, Fumoleau P, Armand JP, et al. Phase I and pharmacokinetic study of the new vinca alkaloid vinflunine administered as a 10--min infusion every 3 weeks in patients with advanced solid tumors. Ann Oncol 2003; 14: 630–637.
  • [4] Johnson P, Geldart T, Fumoleau P, et al. Phase I study of vinflunine administered as a 10-minutes infusion on days 1 and 8 every 3 weeks. Invest New Drugs 2006; 24: 223–231.
  • [5] Culine S, Theodore C, De Santis M, et al. A phase II study of vinflunine in bladder cancer patients progressing after first-line platinum-containing regimen. Br J Cancer 2006; 94: 1395–1401.
  • [6] Vaughn DJ, Srinivas S, Stadler WM, et al. Vinflunine in platinum-pretreated patients with locally advanced or metastatic urothelial carcinoma: results of a large phase 2 study. Cancer 2009; 115: 4110–4117.
  • [7] Bellmunt J, Theodore C, Demkov T, et al. Phase III trial of vinflunine plus best supportive care compared with best supportive care alone after a platinum-containing regimen in patients with advanced transitional cell carcinoma of the urothelial tract. J Clin Oncol 2009; 27: 4454–4461.
  • [8] Gerullis H, Ecke T, Eimer CH, et al. Vinflunine as second-line treatment in platin-resistant metastatic urothelial carcinoma: a review Anti-Cancer Drugs 2011; 22: 9–17.
  • [9] Summary of product characteristics Javlor 25 mg/mL concentrate for solution for infusion (11/2011), dostupné na http://www.ema.europa.eu/, (navštíveno 10. 5. 2013).
  • [10] Sternberg CN, Yagoda A, Scher HI, et al. Methotrexate, vinblastine, doxorubicin and cisplatin for advanced transitional cell carcinoma of the urothelium. Efficacy and patterns of response and relapse. Cancer 1989; 64: 2448–2458.
  • [11] von der Maase H, Hansen SW, Roberts JT, et al. Gemcitabine and cisplatine versus metho-trexate, vinblastine, doxorubicin and cisplatin in advanced or metastatic bladder cancer: results of a large, randomized, multinational, multicenter, phase III study. J Clin Oncol 2000; 18: 3068–3077.
  • [12] Bellmunt J, von der Maase H, Mead GM, et al. Randomized phase III study comparing paclitaxel/cisplatin/gemcitabine (PCG) and gemcitabine/cisplatin (GC) in patients with locally advanced (LA) or metastatic (M) urothelial cancer without prior systemic therapy. EORTC Intergroup Study 30987. J Clin Oncol 2012; 30: 1107–1113
  • [13] Albers P, Park SI, Niegisch G, et al. Randomized phase III trial of 2nd line gemcitabine and paclitaxel chemotherapy in patients with advanced bladder cancer: short-term versus prolonged treatment (German Association of urological Oncology (AUO) trial AB 20/99. Ann Oncol 2011; 22: 288–294.
  • [14] Sweeney CJ, Roth BJ, Kabbinavar FF, et al. Phase II study of pemetrexed for second-line treatment of transitional cell cancer of the urothelium. J Clin Oncol 2006; 24: 3451–3457.

Sdílejte článek

Doporučené

Elafibranor

29. 9. 2025

Úvod Primární biliární cholangitida (PBC) představuje chronické autoimunitní onemocnění jater, které se rozvíjí na podkladě kombinace genetických a…

Iptakopan

30. 6. 2025

Úvod Iptakopan se dle ATC klasifikace řadí mezi Imunosupresiva, Inhibitory komplementu (L04AJ08). Komplementový systém zahrnuje více než 40…

Komentář: Osilodrostat

31. 3. 2025

Cushingův syndrom patří mezi vzácná onemocnění s předpokládanou incidencí 2–4 nové případy na jeden milion obyvatel a jeden rok. Příčinou je nadměrná…