Přeskočit na obsah

Aktuálně z klinických studií

Multicentrická randomizovaná, dvojitě zaslepená, prospektivní studie provedená u 1 255 pacientů léčených pravidelnou hemodialýzu; byli randomizováni buď k aktivní léčbě ATV 20 mg/den, nebo dostávali placebo. Primární cíl – kompozitní: smrt z kardiálních příčin, nefatální infarkt myokardu, cévní mozková příhoda. Sekundární cíle: celková mortalita, kardiální a cerebrovaskulární příhody. Léčba trvala 4 týdny, poté následovalo sledovací období (medián 4 roky). Během tohoto období dosáhlo primárního cíle 469 (37 %) pacientů: 226 ve skupině ATV a 243 ve skupině placeba; HR = 0,92 (95% CI: 0,70–1,10; p = 0,37). Léčba ATV nesnižovala incidenci jednotlivých komponent primárního cíle, naopak byla v aktivně léčené skupině evidována signifikantně vyšší incidence fatální CMP: RR = 2,03 (95% CI: 1,05–3,93; p = 0,04). Atorvastatin snižoval četnost kardiálních příhod: RR = 0,82 (95% CI: 0,68–0,99; p = 0,03); neovlivňoval četnost cerebrovaskulárních příhod: RR = 1,12 (95% CI: 0,81–1,55; p = 0,49) nebo celkovou mortalitu: RR = 0,93 (95% CI: 0,79–1,08; p = 0,33). Koncentrace LDL cholesterolu byla po 4 týdnech aktivní terapie snížena o 42 % (medián) a ve skupině placeba (medián) o 1,3 %. Autoři se domnívají, že příčinou neočekávaných výsledků může být alespoň zčásti jiná patogeneze vaskulárních onemocnění u diabetiků léčených hemodialýzou oproti diabetikům bez terminálního stadia renálního selhávání. Wanner Ch, Krane V, Mrz W, Olschewski M, Mann JFE, Ruf G, Ritz E, for the German Diabetes and Dialysis Study Investigators*Atorvastatin in Patients with Type 2 Diabetes Mellitus Undergoing Hemodialysis. N Engl J Med 2005; 353: 238–248.

5 292 subjektů ve věku 70 let a starších (4 481, tj. 85 % sledované populace byly ženy) před utrpěním fraktury způsobené malým úrazem pohyblivých bylo randomizováno k terapii 800 IU/den perorálním vitaminem D3, 1 000 mg kalcia, perorálním vitaminem D3 (800 IU/den) kombinovaným s kalciem (1 000 mg/den), nebo dostávali placebo. Pacienti byli sledováni 24–62 měsíců (medián = 45 měsíců). Design studie: faktoriální. Analýza dat: intention-to-treat. Primární cíl: incidence všech nových fraktur způsobených malým úrazem (včetně klinicky rtg potvrzených vertebrálních fraktur nezahrnující fraktury na tváři a lebce). U 698 pacientů (13 %) se vyskytla nová fraktura způsobená malým úrazem, z toho u 183 pacientů (26 %) byla lokalizována na kyčelním kloubu. Incidence nových fraktur se signifikantně nelišila mezi pacienty užívajícími kalcium a těmi, kteří kalcium neužívali (331 = 12,6 % z 2 617 vs 367 = 13,7 % z 2 675), poměr rizik – HR = 0,94 (95% CI: 0,81–1,09), rovněž nebyl pozorován rozdíl mezi pacienty, kteří byli léčeni vitaminem D3, a těmi, kteří nebyli (353 = 13,3 % z 2 649 vs 345 = 13,1 % z 2 643), HR = 1,02 (0,88–1,19); nebo při srovnání skupin užívajících kombinovanou terapii vs placebo (165 = 12,6 % z 1 306 vs 179 = 13,4 % z 1 332), HR = 1,01 (0,75–1,36). Skupiny se nelišily v incidenci všech nových fraktur, fraktur potvrzených rtg, fraktur kyčelního kloubu, počtu pádů, kvalitou života nebo mortalitou.

Grant AM, Avenell A, Campbell MK, McDonald AM, MacLennan GS, McPherson GC, Anderson FH, Cooper C, Francis RM, Donaldson C, Gillespie WJ, Robinson CM, Torgerson DJ, Wallace WA; RECORD Trial Group. Oral vitamin D3 and calcium for secondary prevention of low-trauma fractures in elderly people (Randomised Evaluation of Calcium Or vitamin D, RECORD): a randomised placebo-controlled trial. Lancet 2005; 365 (9471): 1621–1628.

Byly vybrány randomizované klinické studie (MEDLINE 1990–2004) srovnávající kombinovanou intenzivní léčbu warfarinem (INR > 2,0) a kyselinou acetylsalicylovou (ASA) oproti monoterapii ASA po akutním koronárním syndromu. Kritéria splnilo 10 studií (5 938 pacientů; 11 334 pacientoroků) trvajících 3 měsíce–4 roky. Ve srovnání s monoterapií ASA znamenala kombinovaná léčba snížení roční četnosti infarktů myokardu (0,022 vs 0,041; RR (rate ratio) = 0,56 (95% CI: 0,46–0,69), ischemické CMP (0,004 vs 0,008; RR = 0,46 (95% CI: 0,27–0,77) a nutnosti revaskularizace (0,115 vs 0,135; RR = 80 (95% CI: 0,67–0,95). Léčba warfarinem byla asociována s vyšším výskytem jak závažného krvácení (0,015 vs 0,006): RR = 2,5 (95% CI: 1,7–3,7), tak malého krvácení: RR = 2,6 (95% CI: 2,0–3,3). Mortalita se ve sledovaných skupinách nelišila. Studie trvající 3 měsíce měly nejvyšší incidenci IM, CMP a hemoragických komplikací. U pacientů s nejvyšším kardiovaskulárním rizikem (např. DM nebo městnavým srdečním selháním) může kombinovaná léčba předejít 83 IM a 43 CMP na 1 000 pacientoroků, u pacientů s nejnižším rizikem potom 18 IM a 7 CMP na 1 000 pacientoroků. Přidání warfarinu k aspirinu znamená zvýšení vážných hemoragických komplikací o 6–180/1 000 pacientoroků v závislosti na individuálních rizikových faktorech.

Studie nezahrnovaly koronární stentování, a proto by výsledky neměly být zobecňovány na pacienty se stenty.

Rothberg MB, Celestin C, Fiore LD, Lawler E, Cook JR. Warfarin plus Aspirin after Myocardial Infarction or the Acute Coronary Syndrome: Meta-Analysis with Estimates of Risk and Benefit. Ann Int Med 2005; 143: 241–250.

Autoři vyhledali randomizované kontrolované klinické studie srovnávající pravidelnou každodenní substituční hormonální terapii (HRT) oproti placebu (nebo žádné terapii) trvající přibližně 5 let s nejméně 6měsíčním sledovacím obdobím. Cílem sdělení bylo zjistit, zda HRT je bezpečnou a účinnou prevencí nebo léčbou stávajícího kardiovaskulárního onemocnění u postmenopauzálních žen s kardiovaskulárním onemocněním nebo bez přítomného kardiovaskulárního onemocnění. Zdroj dat: MEDLINE (1998–2002), EMBASE (1998–2002), the Cochrane Controlled Trials Register (CCTR, 4. vydání, 2002), the National Research Register (1998 do současnosti), clinicaltrials.gov (1998 do současnosti), Spanish Clinical Trials (1998 do současnosti) a bibliografie článků. Pro každou studii byly zjišťovány ukazatele: relativní riziko (RR), 95% konfidenční intervaly. Byla vyhodnocována účinnost (kardiovaskulární onemocnění) a vedlejší účinky (hluboká žilní trombóza). Celkem bylo vyhodnocováno 10 studií (8 sledovalo zdravé ženy a 2 studie ženy s onemocněním srdce, celkem 24 000 pacientů). Nebyl zjištěn žádný protektivní účinek HRT na KV onemocnění: celková mortalita, KV mortalita, nefatální infarkt myokardu, žilní tromboembolie, cévní mozková příhoda. U žen randomizovaných k léčbě HRT bylo zjištěno vyšší riziko žilní tromboembolie, RR = 2,15 (95% CI: 1,61–2,86); plicní embolie, RR = 2,15 (95% CI: 1,41–3,28); cévní mozkové příhody RR = 1,44 (95% CI: 1,10–1,89) ve srovnání s placebem/žádnou léčbou.

Gabriel SR, Carmona L, Roque M, Sánchez GLM, Bonfill X. Hormone replacement therapy for preventing cardiovascular disease in post-menopausal women. The Cochrane Database of Systematic Reviews 2005, Issue 2.

Metaanalýza byla provedena s cílem zjistit, zda pseudoefedrin způsobuje klinicky signifikantní zvýšení krevního tlaku nebo srdeční frekvence. Autoři vyhledali randomizované kontrolované klinické studie sledující podávání pseudoefedrinu u dospělých, publikované v angličtině. Zdroj dat: MEDLINE, EMBASE, Cochrane Library. Identifikováno bylo 24 studií (45 větví, 1 285 pacientů). Pseudoefedrin způsobuje malé, ale signifikantní zvýšení systolického TK – rozdíl průměrných hodnot (weighted mean diference, WMD) = 0,99 mm Hg (95% CI: 0,08–1,90) a srdeční frekvence WMD = 2,83 tepů/min (95% CI: 2,0–3,6), nemá účinek na diastolický TK WMD = 0,063 mm Hg (95% CI: –0,10–1,35). U pacientů s kontrolovanou hypertenzí byl pozorován podobný vzestup systolického TK WMD = 1,20 mm Hg (95 %CI: 0,56–1,84 mm Hg). Preparáty s okamžitým uvolňováním byly asociovány s větším zvýšením systolického TK WMD = 1,53 mm Hg (95% CI: 0,49–2,56 mm Hg), zatímco preparáty s prolongovaným uvolňováním účinné látky neměly na systolický TK žádný vliv WMD = –0,98 mm Hg (95% CI: –2,44–0,47 mm Hg). Ani jeden typ preparátů neovlivňoval diastolický TK. Srdeční frekvence byla signifikantně ovlivněna jak preparáty s okamžitým uvolňováním WMD = 2,3 tepy/min (95% CI: 1,42–3,19 tepů/min), tak i preparáty s prodlouženým uvolňováním WMD = 4,48 tepů/min (95% CI: 3,31–5,64 tepů/min). U hodnot systolického, diastolického TK a srdeční frekvence byla zjištěna závislost na dávce (p < 0,001). Studie, ve kterých byly zastoupeny více ženy, vykazovaly menší ovlivnění sledovaných hodnot pseudoefedrinem.

Salerno SM, Jackson JL, Berbano EP. Effect of Oral Pseudoephedrine on Blood Pressure and Heart Rate: A Meta-analysis. Arch Int Med 2005; 165: 1686–1704.

Autoři vyhledali randomizované kontrolované studie (databáze: MEDLINE, EMBASE, Cochrane Collaboration´s Trials Register doplněné o vyhledání adekvátních dat ze sborníků konferencí a nepublikovaných dat farmaceutických firem) srovnávající PPI (perorálně nebo i.v.) s placebem nebo antagonistou H2 v terapii endoskopicky potvrzeného krvácení z peptického vředu. Sledovaná data: potřeba transfuze, délka hospitalizace. Vyhledáno bylo 8 studií (1 197 pacientů: 595 PPI a 602 kontrol). PPI mírně snižovaly požadavky na transfuzi WMD (weighted mean difference) = –0,6 jednotek (95% CI: –1,1–0; p = 0,05), mezi studiemi byla zjištěna významná heterogenita (p < 0,0001) a ovlivnění výsledků jednou studií. Jejím vynecháním se zbývající studie staly neheterogenními (p = 0,67) a zvýšila se signifikance rozdílu požadavků na transfuzi ve prospěch terapie PPI WMD = –0,3 (95% CI: –0,6–(–0,1); p = 0,01). 3 studie byly provedeny v Asii a vykazovaly malé signifikantní ovlivnění požadavků na transfuzi. 5 studií provedených v Evropě signifikantní ovlivnění potřeby transfuze neprokázalo. Délka hospitalizace WMD = –1,1 dne (95% CI: –1,5–(–0,7); p < 0,0001). Toto ovlivnění zůstává signifikantní i při provedení analýzy citlivosti (vynechání kterékoliv ze studií). Při subanalýze evropských studií byla hospitalizace zkrácena o WMD = –1,1 den (95% CI: –2,2–0,1, p = 0,06). Všechny asijské studie srovnávaly PPI s placebem, 4 evropské studie pak s antagonisty H2 receptorů. V post hoc analýze bylo zjištěno zkrácení hospitalizace pouze ve studiích, které jako srovnávací terapii užily placebo.

Leonidas GI, Sharma VK, Hoden WC. Systematic review and meta-analysis: proton-pump inhibitor treatment for ulcer bleeding reduces transfusion requirements and hospital stay – results from the Cochrane Collaboration. Am J Gastroenterol 2005; 100: 1226–1231.

Autoři provedli metaanalýzu anglicky publikovaných studií (MEDLINE (1955–2004), EMBASE (1980–2004), Cochrane Controlled Trials Register, abstrakty ze sborníků gastroenterologických sympozií (1993–2004). Cílem studie bylo: 1. zjistit vliv krátkodobé terapie PPI na bolest na hrudi nekardiálního původu; 2. PPI jako diagnostika ezofageálního refluxu.

Do analýzy účinnosti (ad 1) byly zahrnuty randomizované kontrolované studie srovnávající terapii PPI oproti placebu. Analýza efektivity diagnostického testu (ad 2) – nekontrolované studie srovnávající test se standardem (24hod. monitorování pH; endoskopie). 1) Analýza účinnosti zahrnovala 8 studií; souhrnné relativní riziko pro pokračující bolest na hrudi po terapii PPI bylo RR = 0,54 (95% CI: 0,41–0,71). NNT = 3 (95% CI: 2–4). 2) Diagnostický test: souhrnné hodnoty – senzitivita 80 %, specifita – 74 % a OR = 13,83 (PPI versus standard) (95% CI 5,48–34,91).

Cremonini F, Wise J, Moayyedi P, Halley NJ. Diagnostic and Therapeutic Use of Proton Pump Inhibitors in Non-Cardiac Chest Pain: A Metaanalysis. Am J Gastroenterol 2005; 100 (6): 1226–1232.

Autoři vyhledali randomizované studie (MEDLINE, EMBASE, Cochrane Controlled Trials Register, abstrakty ze sborníků gastroenterologických sympozií). Cílem bylo 1) prověřit prospěšnost eradikace Helicobacter pylori (HP) u uživatelů NSAID a 2) srovnat eradikaci vs terapii PPI u této skupiny pacientů jako prevenci vzniku peptického vředu. Primární proměnná: nový nález endoskopicky potvrzeného peptického vředu během nebo na konci sledovacího období. I. Identifikováno bylo 5 studií (939 pacientů), u 34 pacientů z 459 (7,4 %) ve skupině s provedenou eradikací se vyvinul peptický vřed oproti 64 z 480 (13,3 %) pacientů v kontrolní skupině (s neprovedenou eradikací). OR = 0,43 (95% CI: 0,20–0,93). Analýzy podskupin: 3 studie, 572 pacientů: a) bez předchozí anamnézy peptického vředu – v kontrolní skupině se peptický vřed vyvinul u 9,5 % pacientů oproti 4 % pacientů s provedenou eradikací, OR = 0,36 (95% CI: 0,19–0,70); b) předchozí expozice NSAID: 3 studie (532 pacientů bez předchozí expozice NSAID) – neeradikovaná skupina – peptický vřed se vyvinul u 13,7 % pacientů oproti 3,8 % v eradikované skupině, OR = 0,26 (95% CI: 0,14–0,49). 2 studie (407 pacientů s pozitivní předchozí expozicí NSAID) neeradikovaná skupina – peptický vřed se vyvinul u 12,8 % pacientů oproti 12,1 % v eradikované skupině, OR = 0,95 (95% CI: 0,53–1,72); c) prevence duodenálních a gastrických vředů: 4 studie – snížení rizika obdobné, duodenální vředy, OR = 0,25 (95% CI: 0,11–0,59) a gastrické vředy – snížení rizika, OR = 0,40 (95% CI: 0,91–0,84); d) krvácení z vředu: 4 studie, OR = 0,13 (95% CI: 0,02–0,92). II. 2 studie (385 pacientů), incidence peptického vředu byla následující: 2,6 % pacientů ve skupině s eradikací oproti 0 % ve skupině PPI, OR = 7,43 (95% CI: 1,27–43,64).

Vergara M, Catala M, Gilbert JP, Calvet X. Meta-analysis: role of Helicobacter pylori eradication in the prevention of peptic ulcer in NSAID users. Aliment Pharmacol Ther 2005; 21: 1411–1418.

Ovlivňuje terapie atorvastatinem u diabetiků 2. typu léčených hemodialýzou riziko kardiovaskulárního onemocnění nebo mortalitu?

Odpověď ve zkratce: Atorvastatin (ATV) neměl signifikantní vliv na kompozitní primární cíl studie (úmrtí z kardiální příčiny, nefatální IM, cévní mozkové příhody – CMP), naopak v aktivně léčené skupině bylo zaznamenáno signifikantně více fatálních CMP. ATV snižoval incidenci kardiálních příhod.

Má suplementace perorálním vitaminem D3 a kalciem vliv na prevenci sekundárních fraktur u starších pacientů?

Odpověď ve zkratce: Autoři neprokázali pozitivní efekt podávání jednotlivých látek ani jejich kombinace na snížení rizika sekundárních zlomenin.

Mají pacienti s akutním koronárním syndromem prospěch ze současné léčby warfarinem a aspirinem oproti léčbě aspirinem samotným?

Odpověď ve zkratce: Pacienti léčení kombinací warfarin, aspirin s nízkým nebo středním rizikem krvácení mají prospěch z kombinované terapie.

Z observačních studií se objevují zprávy o možném preventivním účinku HRT na výskyt kardiovaskulárních onemocnění u postmenopauzálních žen. Lze tuto léčbu doporučit?

Odpověď ve zkratce: Autoři nezjistili žádný důkaz, že by HRT byla přínosem v primární nebo sekundární prevenci KV onemocnění u postmenopauzálních žen. Naopak, ženy užívající HRT měly signifikantně častěji nefatální IM, CMP, plicní embolii a tromboembolické příhody.

Ovlivňuje perorálně užívaný pseudo-efedrin krevní tlak a srdeční frekvenci?

Odpověď ve zkratce: Pseudoefedrin způsobuje malé, ale signifikantní zvýšení systolického TK a srdeční frekvence. Zvýšení hodnot je pozorováno zejména po aplikaci preparátů s okamžitým uvolňováním po podání vyšších dávek.

Jak se uplatňují inhibitory protonové pumpy (PPI) v terapii krvácení z peptického vředu?

Odpověď ve zkratce: PPI v této indikaci mírně snižují nutnost podávání transfuze a zkracují dobu hospitalizace.

Lze použít PPI v terapii a diagnostice bolesti na hrudi nekardiálního původu?

Odpověď ve zkratce: PPI snižují výskyt bolesti a mohou být použity jako diagnostický test ezofageálního refluxu.

Má eradikace H. pylori vliv na výskyt peptických vředů u pacientů léčených NSAID?

Odpověď ve zkratce: Eradikace Helicobacter pylori snižuje incidenci peptického vředu u pacientů léčených NSAID. V prevenci peptického vředu u této populace pacientů se zdá být výhodnější terapie PPI oproti eradikaci H. pylori. 

Sdílejte článek

Doporučené