Očkování před cestou do rizikových oblastí

Souhrn

Beran O. Očkování před cestou do rizikových oblastí. Remedia 2024; 34: 197–200.

Po proběhlé pandemii covidu‑19 a výrazném omezení cestování v období let 2020–2022 se opět celosvětově oživil cestovní ruch. Cestování do exotických končin může vystavit jedince zvýšenému riziku nákazy různými infekčními nemocemi. Řadě infekcí lze účinně předcházet, a to zejména očkováním. Vakcinace chrání nejen jednotlivého cestovatele, ale pomáhá také zabránit šíření nemocí přes hranice, což přispívá ke globálnímu zlepšení kontroly šíření infekčních chorob. Správné očkování cestovatelů je klíčové pro prevenci a minimalizaci infekčních rizik a spolu s dalšími preventivními opatřeními pomáhá zajistit co nejbezpečnější cestu. Předcestovní poradenství zahrnuje vyhodnocení itineráře a charakteru cesty, zdravotní stav cestovatele a další faktory. Tento přehledový článek poskytuje komplexní informaci o významu očkování před cestou, popisuje běžné i vzácnější nemoci vyskytující se v tropických a subtropických oblastech a uvádí povinná i doporučená očkování. Rovněž se zabývá zvláštními doporučeními pro různé typy cestovatelů.

Klíčová slova: vakcinace – cestování – rizikové oblasti – prevence – povinná očkování – doporučená očkování.

Summary

Beran O. Vaccinations before travelling to high‑risk areas. Remedia 2024; 34: 197–200.

After the COVID‑19 pandemic and significant travel restrictions between 2020 and 2022, tourism has recovered globally. Traveling to exotic places can put individuals at increased risk of contracting various infectious diseases. Many infections can be effectively prevented, especially by vaccination. Vaccination not only protects the individual traveler, but also helps to prevent the spread of diseases across borders, contributing to improving the control of the spread of infectious diseases globally. Proper vaccination for travelers is key to preventing and minimizing infectious risks, and along with other precautionary measures, it helps ensure the safest possible journey. Pre‑travel advice includes an evaluation of the itinerary and nature of the trip, the traveler's health, and other factors. This review article provides comprehensive information on the importance of vaccination before travelling, describing common and rarer diseases occurring in tropical and subtropical regions and lists mandatory and recommended vaccinations. It also covers special recommendations for different types of travelers.

Key words: vaccinations – travelling – high‑risk areas – prevention – mandatory vaccinations – recommended vaccinations.

Úvod

Po proběhlé pandemii covidu‑19 a výrazném omezení cestování v období let 2020–2022 se opět celosvětově oživil cestovní ruch, který výrazně narůstal od konce 20. století [1]. I čeští turisté opět ve vysoké míře vyrážejí do zahraničí za odpočinkem, poznáním či v rámci pracovních aktivit. Cestování do exotických končin může vystavit jedince zvýšenému riziku nákazy různými infekčními nemocemi, které jsou v mírných klimatických podmínkách vzácné. Zejména oblasti tropů a subtropů mají často vyšší výskyt nemocí přenášených vektory, infekcí přenášených potravinami a šířených kontaminovanou vodou. V posledních letech došlo k významným změnám v epidemiologii některých infekcí, například se celosvětově zvýšil výskyt horečky dengue [2]. Zejména v Africe a Asii se objevují epidemie spalniček, stále se vyskytují případy infekcí virem poliomyelitidy, do vyspělých zemí se rozšířila z Afriky infekce virem mpox atd. V Latinské Americe a Africe zůstává velkým problémem žlutá zimnice. Naopak výskyt hepatitidy A a tyfu se díky zlepšení hygienických podmínek v mnoha regionech snížil.

Řadě infekcí lze účinně předcházet, a to zejména očkováním. Vakcinace chrání nejen jednotlivého cestovatele, ale pomáhá také zabránit šíření nemocí přes hranice, což přispívá ke globálnímu zlepšení kontroly šíření infekčních chorob. Správné očkování u cestovatelů je klíčové pro prevenci a minimalizaci infekčních rizik a spolu s dalšími preventivními opatřeními pomáhá zajistit co nejbezpečnější cestu. Předcestovní poradenství zahrnuje vyhodnocení itineráře a charakteru cesty, zdravotní stav cestovatele a další faktory. Tento přehledový článek poskytuje komplexní informaci o významu očkování před cestou, popisuje běžné i vzácnější nemoci vyskytující se v tropických a subtropických oblastech a uvádí povinná i doporučená očkování. Rovněž se zabývá zvláštními doporučeními pro různé typy cestovatelů.

Konzultace a očkování před cestou

Konzultace a plánování minimalizace zdravotních rizik před cestou by měly začít v dostatečném předstihu. Prvotní informaci by v případě organizovaného zájezdu měl cestovatel dostat od cestovní kanceláře. Bohužel tyto rady jsou často v případě infekčních rizik poměrně obecné a nedostatečné, respektive většinou je doporučeno obrátit se na specialisty v cestovní medicíně a na očkovací centra. Během konzultace s vakcinologem by měli cestovatelé obdržet personalizované rady, kdy se posoudí jednotlivá rizika dle destinace, typu a délky cesty, zdravotního stavu, anamnézy a očkovací historie. Větší riziko infekcí hrozí u cest do venkovských oblastí v tropech a subtropech, při kempování a pobytech v přírodě, konzumaci místní stravy, při rizikovém chování a delších či opakovaných cestách. Riziko a závažnost jednotlivých infekcí jsou uvedeny v tabulce 1 [3]. Na základě pečlivého pohovoru se lékař dohodne s klientem na plánu očkování a jeho načasování. V této souvislosti je klíčové, v jakém předstihu se cestovatel dostaví k první konzultaci. Některé vakcíny vyžadují několik dávek v průběhu týdnů nebo měsíců, takže včasné plánování je zásadní. Ideálně by měla první návštěva zejména u hodně rizikových destinací proběhnout 3–4 měsíce před odjezdem i s ohledem na občasné výpadky vakcín v distribuci. To se ale bohužel ve většině případů nepodaří a minimem by tak mělo být alespoň 6–8 týdnů. Naopak v době oblíbených „last minute“ zájezdů je očkování často nutno realizovat za kratší dobu, kdy je pak třeba více využívat podání kombinovaných vakcín a zrychlená schémata, aby se zajistil dostatečný čas na rozvoj imunity.

Rutinní očkování

U dětí i dospělých cestovatelů je třeba na prvním místě zkontrolovat absolvování a platnost rutinních očkování, která jsou v České republice povinná nebo doporučená. Jedná se zejména o tetanus, záškrt a černý kašel (Tdap), kde by nemělo být přeočkování starší 10 let i s ohledem na horší dostupnost zdravotní péče při poranění. Dále je to očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR), což jsou vysoce nakažlivé virové nemoci a cestovatelé by měli mít aplikovány dvě dávky vakcíny MMR, a to i vzhledem k nedávným epidemiím v různých oblastech. Importované spalničky a příušnice mohou navíc způsobit po návratu lokální epidemii. Děti ve věku 6–11 měsíců by měly obdržet jednu dávku MMR před cestováním [4]. Díky eradikační kampani proti poliomyelitidě zůstává onemocnění endemické již pouze v Afghánistánu a Pákistánu, ale v dalších zemích zejména v Africe jsou občas hlášeny lokální epidemie. Proto je u cestovatelů do těchto zemí doporučeno přeočkování inaktivovanou vakcínou (Imovax Polio). Dále je vhodné rovněž doplnění očkování proti viru varicella zoster dvěma dávkami s odstupem čtyř týdnů pro cestovatele, kteří onemocnění neprodělali a nemají protilátky. Obecně jsou časté u cestovatelů zejména respirační infekce, a proto je z doporučených očkování vhodné ověřit a případně doplnit vakcinaci proti pneumokokům (dle věkové či zdravotní indikace), nejlépe konjugovanými vakcínami (Prevenar 20, Vaxneuvance). V sezoně je samozřejmě vhodné i očkování proti chřipce a covidu‑19 dle aktuálních doporučení a požadavků jednotlivých zemí [5]. Chřipka i covid‑19 jsou v době výskytu nejčastějšími infekcemi u cestovatelů [4].

Povinná očkování

Žlutá zimnice

Žlutá zimnice je virové hemoragické horečnaté onemocnění přenášené infikovanými komáry, zejména druhy Aedes a Haemagogus. Endemická je v tropických částech Afriky a Ameriky, naopak v Asii se žlutá zimnice nevyskytuje navzdory přítomnosti komárů schopných přenosu. Riziko infekce je hlavně v oblastech, kde probíhá epidemické šíření. Například během epidemie v Brazílii v roce 2018 se nakazilo 10 neočkovaných turistů [4]. Příznaky infekce sahají od horečky a bolestí hlavy po závažné onemocnění jater s krvácením a žloutenkou. Očkování proti žluté zimnici se spolu s vystavením certifikátu v mezinárodním očkovacím průkazu provádí na specializovaných pracovištích cestovní medicíny a je aktuálně povinně vyžadováno u cestovatelů starších devíti měsíců nebo jednoho roku při cestách do 19 států v Africe, jejichž seznam je pravidelně aktualizován na stránkách Světové zdravotnické organizace (WHO) [6]. Další země vyžadují certifikát o očkování proti žluté zimnici při příjezdu ze země, kde se žlutá zimnice vyskytuje. Do většiny endemických zemí v Africe a Jižní Americe je očkování pro české turisty doporučeno, ale je třeba vždy individuálně vyhodnotit přínos i rizika očkování. Například Brazílie očkování striktně nevyžaduje, ale i ve městech jako Rio de Janeiro nebo São Paulo existuje riziko přenosu žluté zimnice, které je turisty často podceňováno.

Na očkování proti žluté zimnici se používá živá atenuovaná vakcína Stamaril, která je vysoce účinná již po 10 dnech od aplikace a obvykle poskytuje celoživotní imunitu po jedné dávce. Indikovat se může osobám ve věku od devíti měsíců, podání je subkutánní. Simultánně lze očkovat neživými vakcínami (tyfus, virové hepatitidy, meningokoky), dalšími živými vakcínami po pečlivém zvážení. Mezi kontraindikace vakcinace proti žluté zimnici patří věk do šesti měsíců, významný imunodeficit, hypersenzitivita na vaječnou a kuřecí bílkovinu či akutní febrilní onemocnění.

Z nežádoucích účinků se u přibližně 15 % osob mohou objevit lokální reakce, systémové reakce (bolest hlavy, zvracení, průjem, myalgie nebo lymfadenopatie se mohou rozvinout do 12 dní). Zejména u osob starších 60 let se vzácně objevily závažné případy neurotropní a viscerotropní nemoci s nástupem do 10–30 dní po očkování. U těchto osob je posouzení přínosu očkování obzvlášť důležité [7].

Meningokokové onemocnění

Meningokoková invazivní onemocnění probíhají jako závažná meningitida nebo sepse. Gramnegativní bakterie Neisseria meningitidis se šíří kapénkami, což činí přeplněná prostředí zvláště rizikovými. Dle kapsulárních antigenů se meningokoky rozlišují na séroskupiny, z nichž nejvýznamnější jsou A, C, W‑135, Y a B. Tetravalentní ACWY vakcíny (u nás používané Menquadfi, Menveo, Nimenrix) se doporučují pro cestovatele do subsaharské Afriky, tzv. pásu meningitidy, hlavně v období sucha od prosince do června, a pro účastníky hromadných shromáždění, jako jsou poutní cesty do Mekky (Hadždž a Umra) v Saúdské Arábii, kde je očkování ne starší než pět let vyžadováno [7]. Podává se jedna dávka intramuskulárně, u imunosuprimovaných osob dvě dávky s odstupem minimálně jednoho měsíce. Přeočkování je vhodné po pěti letech. Vakcinace proti meningokoku B (Bexsero, Trumenba) není standardně doporučována, pokud není u cestovatele přítomna zdravotní indikace, např. asplenie a další imunodeficity [4].

Doporučená očkování

Mezi nejčastěji doporučovaná cestovatelská očkování patří jmenovaná níže.

Hepatitida A a B

Hepatitida A je virové onemocnění postihující játra, které se typicky šíří požitím kontaminovaných potravin a vody. Způsobuje příznaky, jako jsou horečka, únava, nevolnost, bolest břicha a žloutenka. Očkování proti hepatitidě A na rozdíl od he­pa­titi­dy B nepatří mezi povinná a hrazená očkování, a proto je u nás proočkovanost v dětské i dospělé populaci relativně nízká. Dlouhodobě je považováno očkování proti he­pa­ti­ti­dě A za základní cestovatelské očkování, a i když riziko v posledních desetiletích při cestách do Afriky, Asie a Latinské Ameriky v důsledku zlepšení hygienických podmínek pokleslo, je výskyt onemocnění celosvětově kromě vyspělých zemí relativně vysoký. U cestovatelů se udává riziko 3,5 případu na 100 000 cestovatelů do endemických regionů [4]. Proto se očkování proti hepatitidě A doporučuje pro všechny cestovatele do oblastí, kde je virus rozšířen. V České republice jsou dostupné neživé vakcíny Avaxim, Havrix a Vaqta, které se podávají ve dvou dávkách s odstupem 6–12 měsíců a poskytují dlouhodobou ochranu. Cestovateli je důležité zdůraznit význam dokončení základního schématu a podání druhé dávky po návratu.

Hepatitida B je virové onemocnění přenášené kontaktem s infikovanými tělními tekutinami, včetně krve, spermatu a vaginálního sekretu. Může vést k akutní hepatitidě i chronickému zánětu jater, cirhóze a karcinomu jater. Očkování proti hepatitidě B se doporučuje pro rutinně neočkované cestovatele do zemí s rizikem nákazy hepatitidou B při expozici ve zdravotnickém zařízení nebo u osob, které mohou vykonávat činnosti zvyšující riziko expozice, jako je nechráněný pohlavní styk. Vakcína Engerix se podává v sérii tří injekcí ve standardním schématu 0–1–6 měsíců s dvěma dávkami před cestou. Pro osoby, které potřebují rychlejší ochranu, je možné navrhnout zrychlené schéma 0–7–21 dní a čtvrtá dávka za 12 měsíců [1]. Pro osoby starší 16 let je k dispozici i kombinovaná vakcína Twinrix proti hepatitidě A a B podávaná ve schématu 0–1–6 měsíců, ve zrychleném schématu 0–7–21 dní se čtvrtou dávkou za 12 měsíců. Další přeočkování není nutné, nicméně lze je zvážit individuálně dle cestovatelského rizika a zdravotního stavu.

Břišní tyfus

Břišní tyfus je závažná bakteriální infekce způsobená bakterií Salmonella typhi přenášená kontaminovanými potravinami a vodou. Příznaky zahrnují vysokou horečku, slabost, bolest břicha a ztrátu chuti k jídlu. Bez léčby může být smrtelná. Očkování proti břišnímu tyfu je doporučeno cestovatelům starším dvou let cestujícím do endemických oblastí zahrnujících zejména indický subkontinent, většinu jihovýchodní Asie a Pacifiku, Afriku a Latinskou Ameriku. Důležité je zejména při delších cestách, pobytech na venkově mezi místním obyvatelstvem, naopak není vždy nutné u cestovatelů do luxusnějších a zabezpečených turistických resortů [4]. Očkování má účinnost 50–70 %, která je poměrně krátkodobá. Dostupné je ve dvou formách: injekční polysacharidová vakcína (Typhim Vi) podávaná intramuskulárně a perorální živá atenuovaná vakcína (Vivotif). Injekční vakcína se podává v jedné dávce, zatímco perorální vakcína se užívá jako tři kapsle ve dnech 1, 3 a 5. Obě vakcíny poskytují účinnost zhruba za 10 dní, přeočkování se doporučuje v obou případech za 2–3 roky.

Vzteklina

Vzteklina je virové onemocnění postihující centrální nervový systém a přenášené kousnutím nebo škrábnutím infikovaným zvířetem. Jakmile se objeví příznaky, je téměř vždy smrtelné. Počáteční příznaky zahrnují horečku a brnění v místě expozice a postupují k neurologickým příznakům a smrti. Očkování proti vzteklině se doporučuje pro cestovatele, kteří mohou být vystaveni pokousání v rámci pobytu v přírodě, venkovních aktivit či práce se zvířaty. Největší riziko je při delších či opakovaných pobytech v Asii (zejména indický subkontinent, Thajsko, Vietnam), Africe, Latinské Americe či jihovýchodní Evropě. Aktuální výskyt vztekliny lze ověřit na internetu nebo konzultovat specializované infektologické pracoviště [8]. V České republice je k dispozici inaktivovaná vakcína Verorab. Preventivní schéma před cestou zahrnuje tři dávky ve schématu 0–7–21 (28) dní, posilovací dávka za jeden rok. Recentní doporučení adoptované WHO a dalšími autoritami umožňují využití zkráceného dvoudávkového schématu 0–7 dní zejména v případě časových omezení [9]. I u preventivně očkovaného cestovatele je nutná postexpoziční profylaxe a je třeba postupovat podle doporučených postupů [10]. Podávají se dvě dávky vakcíny v intervalu tří dnů bez nutnosti podání specifického imunoglobulinu.

Horečka dengue

Horečka dengue je virová infekce přenášená komáry, která se stala významným problémem v tropických a subtropických oblastech. Je způsobena čtyřmi různými sérotypy viru dengue (DENV 1–4) přenášeného především komáry rodu Aedes. Příznaky se pohybují od mírné horečky a vyrážky až po těžkou hemoragickou horečku dengue, která může vést k šokovému stavu. V současnosti je pro cestovatele schválena nová živá vakcína Qdenga. Byla vyvinuta pro obyvatele endemických oblastí, ale je indikována i v prevenci onemocnění u cestovatelů [11]. Bylo prokázáno, že Qdenga poskytuje imunitu proti všem čtyřem sérotypům viru dengue s účinností 80 %. Vakcína je vhodná pro použití u jedinců ve věku od čtyř let, kteří žijí v endemických oblastech nebo do nich cestují a kde je horečka dengue běžnou hrozbou – jihovýchodní Asie, Latinská Amerika včetně Karibiku a Afrika. Výhodná je zejména u osob, které horečku dengue již prodělaly a jsou ohroženy vyšším rizikem těžšího průběhu při další infekci. U osob ve věku nad 60 let nejsou k dispozici údaje o podávání a je potřeba indikaci pečlivě zvážit. Kontraindikací je těhotenství, kojení a vakcínu nelze využít ani u imunosuprimovaných osob. Podává se subkutánně v dvoudávkovém schématu v odstupu tří měsíců mezi dávkami. Ačkoliv i podání jedné dávky poskytuje účinnou ochranu, je vhodné schéma dodržet a eventuálně podat druhou dávku po návratu z cesty. Potřeba posilovací dávky zatím nebyla určena. Nežádoucí účinky jsou zejména lokální – zarudnutí a bolestivost v místě vpichu, z celkových potom bolest hlavy, bolest svalů, malátnost, celková slabost, horečka.

Japonská encefalitida

Japonská encefalitida je virová infekce šířená komáry Culex rozšířená ve venkovských oblastech jihovýchodní Asie. Infekce může způsobit závažný zánět mozku vedoucí k neurologickým komplikacím nebo smrti. Příznaky zahrnují horečku, bolest hlavy, zvracení, zmatenost a záchvaty. Riziko je nízké pro krátkodobé cestovatele. Proto se očkování proti japonské encefalitidě inaktivovanou vakcínou Ixiaro doporučuje pro cestovatele, kteří plánují trávit delší období (více než měsíc) ve venkovských oblastech nebo do lokality cestují během období zvýšeného přenosu. Vakcína se podává intramuskulárně již od věku dva měsíce ve dvou dávkách s odstupem 28 dní, u dospělých osob do 65 let lze využít zrychlené schéma 0–7 dní. Pro cestovatele, kteří zůstávají v riziku, se doporučuje přeočkování po jednom roce.

Cholera

Cholera je bakteriální onemocnění, které způsobuje těžký průjem a dehydrataci a typicky se šíří kontaminovanou vodou. Je běžná v oblastech s nedostatečnou sanitací a omezeným přístupem k čisté vodě. Příznaky zahrnují vodnatý průjem, zvracení a křeče v nohou. Očkování proti choleře (perorální inaktivovaná vakcína Dukoral) se doporučuje pro cestovatele, zdravotníky nebo humanitární pracovníky do oblastí s aktivním přenosem cholery. Poskytuje krátkodobou ochranu a podává se ve dvou dávkách s odstupem 1–6 týdnů. U dětí ve věku od dvou do šesti let se podávají tři dávky v minimálně týdenním intervalu. Účinnost je vysoká a vakcína chrání i proti průjmu vyvolanému enterotoxigenní Escherichia coli s udávanou účinností 50 % [4].

Vybrané skupiny cestovatelů

Některé skupiny cestovatelů vyžadují specifické úvahy při rozhodování o očkování.

Kojenci a malé děti

Očkovací plány pro kojence a malé děti mohou být pro cestování upraveny. Rodiče by měli postup konzultovat se specialistou na cestovní medicínu, aby jejich děti byly dostatečně chráněny. Vakcíny jako MMR a varicella (plané neštovice) mohou být podávány v dřívějším věku pro účely cestování. Děti jsou také náchylnější k nemocem jako břišní tyfus a hepatitida A, a proto je u nich očkování velmi důležité.

Těhotné ženy

Těhotné ženy by měly řádně konzultovat použití živých vakcín a jejich přínos. Některé vakcíny, jako je inaktivovaná vakcína proti chřipce, covidu‑19 nebo kombinovaná vakcína proti tetanu, záškrtu a černému kašli, jsou bezpečné a doporučené během těhotenství. Těhotné ženy by měly také zvážit rizika nákazy infekcemi, jako jsou hepatitida B či vzteklina, které mohou být závažné pro matku i dítě.

Starší cestovatelé

Starší cestovatelé mohou mít vyšší riziko komplikací in­fek­čních nemocí. Proto je důležité u nich zajistit, aby byli aktuálně očkováni rutinními vakcínami, a zvážit další očkování na základě jejich zdravotního stavu a cestovního itineráře. Věkem podmíněný pokles imunitních funkcí může způsobit nižší účinnost vakcinace, proto je důležité včasné a řádné očkování. U živých vakcín (žlutá zimnice, horečka dengue) je třeba pečlivě zvážit poměr přínosu a rizika.

Cestovatelé s chronickými nemocemi

Jedinci s chronickými nemocemi mohou mít oslabený imunitní systém a měli by konzultovat specialistu na očkování i svoje dispenzarizující lékaře, aby byla určena nejlepší očkovací strategie. Mnohá chronická onemocnění včetně např. diabetes mellitus či chronických onemocnění srdce a plic mohou zvýšit riziko závažného průběhu infekce. Zvláštní skupinou jsou pacienti s oslabenou imunitou včetně HIV pozitivních osob, u nichž je na jedné straně očkování velmi důležité, na druhé straně mohou být některé vakcíny kontraindikované (žlutá zimnice, horečka dengue).

Závěr

Očkováním lze předcházet řadě infekčních onemocnění, jimiž se lze nakazit během cestování nejen do rizikových oblastí. Návštěvu a konzultaci cestovatele u lékaře poskytujícího očkování je třeba využít nejen k edukaci o cestovatelských rizicích a k jejich prevenci, ale také k aktualizaci rutinních a věkově specifických doporučených očkování pro děti i dospělé. Kromě očkování je třeba cestovatele poučit o dalších opatřeních v minimalizaci infekčních rizik – antimalarické profylaxi, prevenci cestovatelského průjmu, edukaci stran pohlavně přenosných chorob apod.

Doc. MUDr. Ondřej Beran, Ph.D.
Klinika infekčních nemocí 1. LF UK a ÚVN, 1. LF UK, Praha
Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha
U Vojenské nemocnice 1200, 169 02 Praha 6
e-mail: ondrej.beran@lf1.cuni.cz

Literatura

[1]   Chlíbek R, et al. Očkování dospělých. Praha: Mladá fronta, 2019: 654 s.
[2]   Bhatt S, Gething PW, Brady OJ, et al. The global distribution and burden of dengue. Nature 2013; 496: 504–507.
[3]   Steffen R, Chen LH, Leggat PA. Travel vaccines‑priorities determined by incidence and impact. J Travel Med 2023; 30: taad085.
[4]   Freedman DO, Chen LH. Vaccines for International Travel. Mayo Clin Proc 2019; 94: 2314–2339.
[5]   Goeijenbier M, van Genderen P, Ward BJ, et al. Travellers and influenza: risks and prevention. J Travel Med 2017; 24: taw078.
[6]   World Health Organization (WHO). Dostupné na: https://www.who.int/publications/m/item/countries‑with‑risk‑of‑yellow‑fever‑transmission‑and‑countries‑requiring‑yellow‑fever‑vaccination‑(november‑2022) [citováno 2024‑05‑20]
[7]   World Health Organization (WHO). International travel and health. Dostupné na: https://www.who.int/ith/en/ [citováno 2024‑05‑20]
[8]   UK Health Security Agency. Dostupné na: https://www.gov.uk/government/publications/rabies‑risks‑by‑country/rabies‑risks‑in­‑terrestrial­‑animals‑by‑country) [citováno 2024‑05‑20]
[9]   Chantasrisawad N, Jantarabenjakul W, Anugulruengkitt S, et al. Immunogenicity of 2‑dose pre‑exposure rabies vaccine co‑administered with quadrivalent influenza vaccine in children. Int J Infect Dis 2021; 112: 89–95.
[10] Beneš J, Kümpel P, Matouch O. Profylaxe lyssy: Konsenzus představitelů infekčních pracovišť v ČR a NRL pro vzteklinu. Klin Mikrobiol Inf Lék 2003; 9: 186–196.
[11] Angelin M, Sjölin J, Kahn F, et al. Qdenga^® – A promising dengue fever vaccine; can it be recommended to non‑immune travelers? Travel Med Infect Dis 2023; 54: 102598.