Antisekreční léčba v klinické praxi

Souhrn

Chmelová K. Antisekreční léčba v klinické praxi. Remedia 2023; 33: 346–353.

Antisekreční léčba je i více než 45 let po uvedení cimetidinu a 35 let po uvedení omeprazolu na trh stále na výsluní a patří mezi nejčastěji předepisovaná léčiva. V západní populaci ji denně užívá 10 % dospělé a 20 % seniorní populace. Její vysoká efektivita vedla rychle ke snížení počtu chirurgických výkonů pro acidopeptická onemocnění, na druhé straně však došlo až k jejímu zřejmému nadužívání. V České republice je k dispozici pětice inhibitorů protonové pumpy (PPI), které se liší svými farmakokinetickými vlastnostmi a metabolismem, a jediný zástupce vysoce selektivních antagonistů histaminového receptoru typu 2 (H2RA). Prazany nejsou v ČR dostupné. Čas bezpečně prověřil vysokou účinnost výše zmíněných, ale otevřel také řadu důležitých otázek týkajících se především lékových interakcí a nežádoucích účinků při dlouhodobém užívání. Protože je zpravidla nutné užívat tuto léčbu trvale, je namístě se vždy zamyslet nad správností indikace a možnými následky.

Klíčová slova: antisekreční léčba – inhibitory protonové pumpy – famotidin – acidopeptická onemocnění – nežádoucí účinky.

Summary

Chmelova K. Antisecretory treatment in clinical practice. Remedia 2023; 33: 346–353.

Even more than 45 years after introduction of cimetidine and 35 years after the introduction of omeprazole, antisecretory treatment is still in the center of attention and is among the most frequently prescribed drugs. In the Western population, 10% of adults and 20% of the elderly population use it daily. Its high effectiveness quickly led to a reduction in the number of surgical procedures for acid peptic diseases, but, on the other hand, there is an obvious overuse. Five types of proton pump inhibitors (PPIs) are available in the Czech Republic, which differ in their pharmacokinetic properties and their metabolism, and a single representative of highly selective histamine receptor type 2 antagonists (H2RA). Potassium‑competitive acid blockers (P‑CABs) are not available in the Czech Republic. Time has safely tested the high effectiveness of the above‑mentioned; however, it has also opened a number of important questions regarding mainly drug‑drug interactions and side effects during long‑time treatment. Since i t is usually necessary to take this treatment permanently, it is appropriate to think about the rightness of the indication and possible consequences.

Key word: antisecretory treatment – proton pump inhibitors – famotidine – acid peptic diseases – side effects.

Úvod

Kyselina chlorovodíková (HCl) je produkována parietálními buňkami žaludečních žlázek, kde má svůj enormní význam. Zajišťuje aktivaci pepsinogenu na pepsin, zahajuje degradaci bílkovin, aktivuje vnitřní faktor, a je tedy nezbytná ke vstřebání vitaminu B₁₂, má vliv na vstřebávání železa a dalších stopových prvků, stejně tak i řady léčiv (např. kyselina acetylsalicylová). Nedílnou součástí její funkce je díky nízkému intragastrickému pH prvotní obrana proti patogenům z vnějšího prostředí a podíl na stabilitě střevní mikrobioty. Na druhé straně figuruje v patogenezi acidopeptických onemocnění, tedy vředové choroby gastroduodena (VCHGD) a refluxní choroby jícnu (GERD). Obě onemocnění jsou v populaci i nadále velmi častá a antisekreční léky jsou naprostým základem jejich léčby. Významným hráčem v preskripci inhibitorů protonové pumpy (PPI) i vysoce selektivního antagonisty histaminového receptoru typu 2 (H2RA) je funkční dyspepsie, která přivádí pacienty k lékaři čím dál častěji, a také snaha o gastroprotekci. Výsledkem je pak roční spotřeba těchto léků ve výši 300 milionů definovaných denních dávek. Tak vysoké číslo by jistě mělo především vést k úvaze o indikaci a zvážení možných rizik vyplývajících z dlouhodobé léčby. I zde by mělo platit pravidlo, ostatně jako při jakékoliv jiné preskripci, že pokud není lék indikován, je kontraindikován.

Léky ovlivňující žaludeční sekreci

Selektivní antagonisté histaminového receptoru typu 2 (H2RA) na parietálních buňkách jsou nejstaršími léky na potlačení sekrece HCl. Histamin je uvolňován vlivem gastrinu i acetylcholinu. Nespornou výhodou těchto léků je rychlý nástup účinku, který by se měl projevit zhruba za 60 minut. Tím, že ostatní dráhy sekrece žaludeční kyseliny jsou zachovány, je jejich efekt o něco menší než u PPI. Fenomén tolerance je podmíněn up‑regulací histaminových receptorů při jejich inhibici a lze ho překonat navýšením dávky. H2RA jsou metabolizovány ledvinami, avšak snížení dávky se doporučuje až při závažném renálním poškození. Nespornou výhodou proti PPI je absence lékových interakcí a lepší vstřebání kyseliny acetylsalicylové, nežádoucí účinky vyplývající z dlouhodobé léčby jsou takřka zanedbatelné. Všeobecně je tato léková skupina pacienty dobře snášena, obtíže jako průjmy, zácpa či bolesti hlavy jsou relativně vzácné. První léky z této skupiny, tedy cimetidin a ranitidin, byly již staženy z trhu a v současnosti je dostupný pouze famotidin.

Inhibitory protonové pumpy (PPI) jsou nejvíce předepisovanou skupinou antisekrečních léků. Jsou to slabé zásady, které se musejí nejprve aktivovat na účinný metabolit. Ireverzibilně se váží na alfa (α) podjednotku protonové pumpy (H⁺/K⁺ ATPázy) na kanalikulární straně buňky a blokují tak sekreci vodíkových kationtů do lumina žlázky účinněji. Lze tedy říci, že nástup účinku je ve srovnání s H2RA pomalejší, ale efekt je vyšší a delší. Pro jejich správnou funkci je zapotřebí, aby se aktivovaly protonové pumpy příjmem potravy, proto je optimální PPI užívat 30–60 minut před jídlem. Jednorázové užití inhibuje asi 60 % protonových pump. Jednou z nevýhod, kterou by v budoucnu mohla vyřešit dostupnost prazanů na trhu, je současná inhibice i vakuolární ATPázy (V‑ATPázy). Ta je přítomna na jiných místech organismu, kde je nezbytný kyselý gradient, jako například v osteoklastech, lysozomech, tubulárních epiteliích nefronu, kochleárním epitelu či v epitelu hlavy nadvarlete. Právě tato inhibice je zodpovědná za řadu dalších komplikací. První generace léčiv představují omeprazol, lansoprazol a pantoprazol, druhou potom rabeprazol a esomeprazol. Liší se především farmakokinetickými vlastnostmi a způsobem metabolismu. V něm dominuje u většiny PPI cytochrom CYP2C19, což může působit těžkosti v rámci lékových interakcí. Je třeba si také uvědomit, že zhoršená funkce jater může vést k významné kumulaci léčiva. V klinickém kontextu je však jejich efekt zhruba srovnatelný. Ostatní PPI, jako je dexlansoprazol či tenatoprazol, nejsou v ČR dostupné.

Prazany jsou draslík‑kompetitivní blokátory acidity. Inhibují stejnou H⁺/K⁺ ATPázu jako PPI, ale na jiném místě a pouze reverzibilně. Velkou výhodou je absence inhibice V‑ATPázy, navíc nejsou vázány na příjem potravy. V ČR nejsou zatím prazany dostupné.

Nejčastější indikace k antisekreční terapii

Refluxní choroba jícnu

Refluxní choroba jícnu je dle Lyonského konsenzu z roku 2018 definována jako patologický reflux žaludečního obsahu do jícnu působící obtíže a/nebo komplikace [1]. V západní Evropě má prevalenci dosahující až 25 % [2]. Na mechanismu vzniku se podílí více faktorů, mezi které patří tranzientní relaxace dolního jícnového svěrače (LES), hypotonie nebo anatomické abnormality v oblasti gastroezofageální junkce (GEJ). Klinicky má onemocnění ezofageální i extra­ezo­fa­geál­ní příznaky. Mezi první jmenované patří především pyróza a regurgitace a zpravidla mají lepší odpověď na léčbu. Retrosternální bolest, kašel, bolest v krku či laryngitida se řadí mezi mimojícnovou manifestaci s horší odpovědí na léčbu než u příznaků typických [3]. Stanovení diagnózy není vždy úplně jednoduché. Nejlépe dostupnou alternativou je osmitýdenní terapeutický test s PPI, který je však zatížen relativně nízkou senzitivitou (71 %) a zcela nedostatečnou specificitou (pouze 44 %) [4]. Vzhledem k nízkým nákladům a jednoduchosti testu je velmi oblíben, ale následkem je neadekvátní diagnostika a mnohdy zbytečné nadužívání PPI. Přesto je podle Americké gastroenterologické společnosti (American College of Gastroenterology, ACG) diagnostikou volby [5].

Druhou volbou bývá zpravidla gastroskopie. Její význam spočívá jednak v pozitivním potvrzení GERD (konkluzivní jsou stupně C a D klasifikace Los Angeles – LA) a stanovení případných komplikací, jako je stenóza nebo Barrettův jícen. Prospěšné může být provedení biopsie k vyloučení eozinofilní ezofagitidy, pomůže také při pozitivní pH‑metrii odlišit ne­ero­ziv­ní reflux (NERD) od refluxní hypersenzitivity či funk­čních obtíží. Velice výhodné může být využití 24hodinové pH‑metrie, optimálně s multikanálovou impedancí, která má význam také v posouzení složení refluxátu [6]. Ke stanovení motilitní dysfunkce jícnu nebo hypotonie v oblasti GEJ je výhodné využití high‑resolution manometrie (HRM) [7], obr. 1.

Léčba GERD by měla začít snahou o změnu životního stylu (rizikovými faktory jsou obezita a kouření), pomoci mohou některá dietní omezení (kofein, čokoláda, alkohol, citrusy, máta, kořeněné jídlo apod.) či elevace trupu na noc. Samotná režimová opatření však málokdy dostačují. Lékem volby v terapii erozivní ezofagitidy jsou PPI podávané optimálně 30–60 minut před jídlem. Při úplné léčebné odpovědi by však měla být léčba ukončena nebo změněna na režim tzv.on demand. V ostatních případech je vhodné titrovat léčbu na nejnižší účinnou dávku, případně step‑down na H2RA. Udržovací léčba je indikovaná v případě těžké ezofagitidy (LA C a D) či výskytu komplikací (např. Barrettova jícnu) [8]. U nemocných s trvajícími nočními obtížemi (nocturnal acid breakthrough, NAB) je výhodné přidání famotidinu těsně před spaním [9]. U těch nemocných, kde při léčbě přetrvávají známky těžké ezofagitidy (LA C a D) nebo mají velkou hiátovou hernii, lze uvažovat o antirefluxním endoskopickém či chirurgickém zákroku. V takovém případě je vždy nutné nejprve provést HRM k vyloučení achalázie jícnu či absence kontraktility. Problematika GERD je pochopitelně mnohem obsáhlejší, ale překračuje rámec tohoto textu.

Vředová choroba gastroduodena

Vředová choroba gastroduodena představuje druhé ze skupiny acidopeptických onemocnění. Obvyklou lokalizací je žaludek a proximální duodenum a znamená narušení sliznice až do submukózy nebo muscularis propria. Incidence tohoto onemocnění je asi 5–10 %, nicméně v posledních dvou dekádách dochází k postupnému poklesu [2,10]. Byla popsána řada stavů asociovaných se zvýšenou incidencí VCHGD, a to zejména infekce Helicobacter pylori, abúzus alkoholu, tabákových výrobků, nesteroidních antiflogistik (NSAID) či Zol­lin­ge­rův–Ellisonův syndrom. U pětiny pacientů se nepodaří příčinu identifikovat. Asi 70 % žaludečních a až 90 % vředů v bulbu duodena je asociovaných s infekcí H. pylori, proto je základem léčby jeho eradikace. I v současnosti je základem léčby triple terapie složená z PPI a dvojkombinace antibiotik (obvykle klaritromycin a amoxicilin nebo metronidazol) po dobu 1–2 týdnů se 70–85% úspěšností eradikace [11].

Velmi obvyklé jsou vředy asociované s léčbou NSAID nebo kyselinou acetylsalicylovou, které blokují syntézu prostaglandinů, jež jsou součástí ochranné bariéry žaludeční sliznice. Základem léčby jsou i v tomto případě PPI, které obvykle v průběhu 6–8 týdnů ulceraci zhojí, vždy je však nutná endoskopická kontrola hojení k ev. vyloučení méně obvyklých příčin, zejména malignity, Crohnovy nemoci, vaskulitidy apod. Vždy je ale lépe rozvoji VCHGD předcházet, u dlouhodobější či intenzivní léčby NSAID je gastroprotekce pomocí H2RA nebo PPI nezbytná. V případě antiagregační a antikoagulační léčby je situace výrazně složitější a zaslouží si vlastní text.

Specifickou skupinou jsou potom stresové vředy u pacientů v intenzivní péči. Endoskopická studie prokázala, že 75–100 % pacientů přijatých na intenzivní lůžko má na žaludeční sliznici drobné epiteliální a subepiteliální eroze. U 2,5 % mohou tyto, jinak obvykle asymptomatické a superficiální léze, progredovat do submukózy a muscularis propria a způsobit významné krvácení [12]. U těchto pacientů je tedy vhodná profylaxe krvácení do horní části GIT. Multicentrická a velmi rozsáhlá observační studie PEPTIC neprokázala rozdíl v podání PPI a H2RA [13].

Funkční dyspepsie

Pacienti s funkční dyspepsií (FD) nadále plní ambulance praktických lékařů i gastroenterologů, její léčba je svízelná a bohužel zpravidla nepřináší uspokojení lékařům ani pacientům. Jedná se o nesmírně heterogenní onemocnění, jehož podstatu lze jen obtížně uchopit, natož objasnit pacientům, kterým často významně snižuje kvalitu života. Podle Římských kritérií IV odlišujeme především obtěžující postprandiální pocit sytosti (PDS) a syndrom epigastrické bolesti (EPS), obr. 2 [14]. Často se bohužel tyto příznaky překrývají, nejednou i s funkčními poruchami dolní části GIT. Dle zmiňovaných kritérií z roku 2016 se největší důraz klade na osu mozek‑střevo [15]. Pacienti udávají viscerální hypersenzitivitu, sníženou akomodaci žaludku a zhoršené žaludeční vyprazdňování. Patofyziologicky se potom snažíme FD vysvětlit duodenální hypersenzitivitou k luminálnímu obsahu, střevní dysmotilitou, psychickým rozrušením, příčinami v centrálním nervovém systému či infekcí H. pylori [16]. Navzdory jisté kontroverzi některá doporučení již akceptují FD jako indikaci k eradikaci této infekce, neboť se předpokládá, že může mít vliv na gastroduodenální motilitu a viscerální senzitivitu [17].

V léčbě FD opět vycházíme z režimových opatření, měli bychom doporučit častější malé porce jídla, vyhýbat se tučným jídlům, která mohou u některých pacientů zvyšovat pocit nauzey a bolesti břicha, a naopak doporučovat kaloricky vyvážená jídla s vyšším obsahem sacharidů [18]. Volíme‑li antisekreční léčbu, pak zde můžeme považovat H2RA za léky volby, protože mají stejnou účinnost jako PPI, ale jsou zatíženy menším množstvím nežádoucích účinků. FD jistě není důvodem ke kompletnímu potlačení sekrece HCl [19]. V případě PDS volíme již zmíněný itoprid; metoklopramid a domperidon nejsou vhodné. Často nezbytnou součástí komplexní léčby je antidepresivní medikace. Mnohdy letité obtíže pochopitelně zhoršují psychiku pacienta, působí anxietu a deprese. Zde jsou lékem volby tricyklická antidepresiva [20]. Jednotlivé skupiny léků mezi sebou můžeme pochopitelně kombinovat ve snaze přizpůsobit léčbu pacientům „na míru“. Přesto je nepříjemné, že přes veškerou snahu dokážeme přinést alespoň částečnou úlevu asi 60 % pacientů [21].

Nežádoucí účinky plynoucí z dlouhodobé antisekreční léčby

Antisekreční léčba je mimořádně oblíbená, o čemž vypovídá předpis více než 300 milionů definovaných denních dávek v České republice za rok 2020. Obdobná situace je pochopitelně i v ostatních zemích. Rozsáhlá britská studie uskutečněná mezi lety 1998–2018 a shrnující data téměř 15 milionů pacientů prokázala expozici antisekrečnímu léku u 21,3 % dotazovaných. Z této studie (graf 1) je patrný prudce vzestupný trend užívání PPI v prvních 15 testovaných letech, po kterém již následuje plateau. Preskripce H2RA je nesrovnatelně nižší, po iniciálním poklesu na vrub PPI však posledních pět let naopak prokazuje mírně vzestupný trend [20]. Nesmírně alarmující je fakt, že 40–55 % pacientů v primární péči ve Spojených státech amerických a Velké Británii nemá správnou indikaci k léčbě [23]. Ještě smutnější byla skutečnost, že u celé pětiny nemocných nebyla v lékařských záznamech indikace vůbec žádná. Pravděpodobnou příčinou obliby těchto léků je zřejmě všeobecná představa o jejich úplné bezpečnosti. Není proto od věci připomenout si některá fakta o dlouhodobé antisekreční léčbě.

Obrovské množství převážně observačních studií se nyní zabývá problematikou nežádoucích účinků plynoucích především z chronické léčby PPI. Ty vycházejí jak z inhibice protonové pumpy, tak z inhibice V‑ATPázy. Navzdory tomu, že některé nežádoucí účinky můžeme považovat za relativně nevýznamné (např. výskyt fundických polypů v žaludku), jiné musíme brát velmi seriózně (např. zvýšená incidence infekce Clostridium difficile). Mezi nejčastěji sledované nežádoucí účinky patří následující:

•          pneumonie,
•          infekce Clostridium difficile, změna střevní mikrobioty, kolagenní kolitida,
•          spontánní bakteriální peritonitida, jaterní encefalopatie,
•          riziko lékových interakcí, kardiovaskulární riziko,
•          nemoci ledvin,
•          riziko snížení kostní denzity, hypomagnezemie, deficience vitaminu B₁₂,
•          karcinom žaludku, karcinoid žaludku.

Jistě by nebylo správné označit všechny tyto nežádoucí účinky za dokonale prokázané, dovolím si podrobněji popsat alespoň některé z nich.

Pneumonie

Existuje již velké množství observačních studií popisujících asociaci mezi užíváním PPI a komunitní pneumonií [24,25]. Toto riziko je dle studií zvýšeno již po několika měsících léčby, v mnohých z nich se PPI dokonce staly nejvýznamnějším rizikovým faktorem. Tento rozdíl byl patrný i v přímém srovnání PPI a H2RA, famotidin tento efekt nemá [26]. Riziko ventilátorové pneumonie není dokumentováno ve stejné míře a reportované studie nejsou ve svých výsledcích jednotné. Předpokládaným mechanismem vzniku pneumonie je bakteriální přerůstání a kolonizace trachey při zvýšeném intragastrickém pH, podíl na vzniku může mít i protizánětlivý efekt PPI, který s oblibou pozorujeme např. při léčbě eozinofilní ezofagitidy.

Klostridiové infekce

V průběhu desítek let ukazují epidemiologická data asociaci mezi klostridiovou infekcí a užíváním PPI. Studií zohledňujících toto riziko je více než deset, týkají se jak primoinfekcí, tak reinfekcí a závěr je u všech zpravidla shodný. I v tomto případě se ale jedná o studie většinou pouze observační. Jako příčinu uvádějí snížení diverzity střevního mikrobiomu, jež nastává již během prvního měsíce léčby. Právě ztráta diverzity snižuje bariéru pro rozvoj střevních infekcí. Toto riziko je natolik průkazné, že americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration, FDA) vydal varovné prohlášení [27]. U H2RA podobné riziko zaznamenáno nebylo [28].

Riziko lékových interakcí, ischemická choroba srdeční

Od počátku byl nejvíce studovaným lékem klopidogrel, tedy proléčivo, které vyžaduje přeměnu na účinný metabolit právě cytochromem CYP2C19. Některé PPI, jako např. omeprazol, tento cytochrom kompetitivně inhibují. Studie z roku 2009 prokázala u pacientů po angioplastice o 25 % vyšší destičkovou aktivitu právě při léčbě omeprazolem [29]. I v tomto případě vydal FDA upozorňující prohlášení o rizikovosti této lékové kombinace. Navzdory tomu jediná multicentrická prospektivní dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie COGENT žádné takové riziko neprokázala. Limitem zde je ovšem podání klopidogrelu a omeprazolu v jedné tabletě, tedy s odlišnou farmakokinetikou, než je u komerčně vyráběných léčiv, a předčasné ukončení studie [30]. Nutno také dodat, že pantoprazol, který se metabolizuje především cestou cytochromu CYP3C4, toto riziko pravděpodobně nenese. Dále byla provedena řada menších observačních studií s odlišnými výsledky, především ve vztahu ke klinickému významu [31].

Nemoci ledvin

Dlouhodobé užívání PPI je jedním z rizikových faktorů rozvoje akutní intersticiální nefritidy. I v tomto případě existuje řada studií, které tuto souvislost popisují, a to již relativně brzy po uvedení omeprazolu na trh [32,33]. Patofyziologický mechanismus není spolehlivě popsán, je možné, že se jedná o idiosynkratickou imunitní reakci. V posledních letech se však čím dál více hovoří také o souvislosti s rozvojem či progresí chronického onemocnění ledvin (CKD). Podle švédské kohorty byla tato asociace závislá na kumulativní dávce PPI. Toto riziko opět nebylo popsáno v případě H2RA. Mechanismus rozvoje CKD není ani v tomto případě dobře popsán. Některé studie uvádějí vyšší riziko infekce a zánětu v příčinné souvislosti [34], jiné sníženou regeneraci renálních tubulárních buněk či zvýšený oxidativní stres [35].

Spontánní bakteriální peritonitida, jaterní encefalopatie

Velmi specifickou skupinou nemocných jsou pacienti s jaterní cirhózou. Poměrně velmi často se stává, že pacient přicházející do hepatologické ambulance má od odesílajícího lékaře indikovánu jaterní dietu, doporučena hepatoprotektiva a předepsány PPI. První dvě jmenované nejsou předmětem tohoto textu. PPI jsou nejspíše intuitivně předepisovány cirhotikům z důvodu očekávaných jícnových varixů, zde je ale dobré si připomenout konsenzus Baveno VII. Ten sice doporučuje podávat PPI v případě krvácení do horní části GIT, ale pouze do doby provedení endoskopie a ošetření zdroje (samozřejmě jedná‑li se o variceální krvácení) [36]. V praxi ale více než 60 % cirhotiků užívá PPI bez uvedené indikace. Problémem dlouhodobé léčby u pacientů s dekompenzovanou cirhózou je vysoká plazmatická koncentrace léku („povolen“ je pouze esomeprazol [37]), ale především zvýšená celková mortalita [38], graf 2. Jedním z důvodů je, podobně jako u klostridiové infekce, zvýšené intragastrické pH vedoucí ke snížení diverzity střevního mikrobiomu. To má za následek jak zvýšenou bakteriální translokaci do ascitické tekutiny s rozvojem spontánní bakteriální peritonitidy, tak pravděpodobně častější výskyt jaterní encefalopatie [39]. Správné je ovšem dodat, že pacienti s jaterní cirhózou mají vyšší incidenci peptického vředu a za všech okolností je u nich nezbytná eradikace H. pylori. Prospektivní randomizované zhodnocení rizika a prospěšnosti PPI u nemocných s jaterní cirhózou by měla přinést v budoucnu německá studie STOPPIT [40].

Karcinom žaludku

Recentně publikovaná metaanalýza studií provedených mezi lety 1990–2022 hodnotila riziko rozvoje karcinomu žaludku u pacientů užívajících PPI. Analýza uvádí zvýšené riziko s poměrem rizik 1,82 a intervalem spolehlivosti 1,46–2,29. Dále hodnotila možný vyšší výskyt kolorektálního karcinomu, ten však prokázán nebyl [41].

Závěr

Antisekreční léčba patří mezi široce oblíbené a dostupné léky. Mají skvělou účinnost, ale problémem je všeobecné přesvědčení o naprosté bezpečnosti těchto léků, především PPI. Bohužel je třeba podotknout, že i v tomto případě je nutno nad danou léčbou uvažovat a lék, který není indikovaný, považovat za kontraindikovaný. Posledních nejméně 15 let totiž prokázalo řadu nežádoucích účinků souvisejících s dlouhodobou terapií PPI. Jedná se o skvělé léky, které je však třeba správně indikovat, tedy zaměřit se především na vředovou chorobu gastroduodena, GERD, eradikaci H. pylori a gastroprotekci při abúzu NSAID a na některá vzácnější onemocnění (eozinofilní ezofagitida, Zollingerův–Ellisonův syndrom). V ostatních případech, kdy z patofyziologického hlediska není nutná kompletní inhibice žaludeční sekrece, je přínosné zvažovat možnost užití H2RA, a to především v případě funkčních dyspepsií.

Literatura

[1]   Gyawali CP, Kahrilas PJ, Savarino E, et al. Modern diagnosis of GERD: the Lyon Consensus. Gut 2018; 67: 1351–1362.
[2]   Lanas A, Chan FKL. Peptic ulcer disease. Lancet 2017; 390: 613–624.
[3]   Dean BB, Gano AD Jr, Knight K, et al. Effectiveness of proton pump inhibitors in nonerosive reflux disease. Clin Gastroenterol Hepatol 2004; 2: 656–664.
[4]   Dent J, Vakil N, Jones R, et al. Accuracy of the diagnosis of GORD by questionnaire, physicians and a trial of proton pump inhibitor treatment: the Diamond Study. Gut 2010; 59: 714–721.
[5]   Katz PO, Dunbar KB, Schnoll‑Sussman FH, et al. ACG clinical guideline for the diagnosis and management of gastroesophageal reflux disease. Am J Gastroenterol 2022; 117: 27–56.
[6]   Ayazi S, Lipham JC, Portale G, et al. Bravo catheter‑free pH monitoring: normal values, concordance, optimal diagnostic thresholds, and accuracy. Clin Gastroenterol Hepatol 2009; 7: 60–67.
[7]   Kwiatek MA, Pandolfino JE, Kahrilas PJ. 3D‐high resolution manometry of the esophagogastric junction. Neurogastroenterol Motil 2011; 23: e461–e469.
[8]   Savarino V, Marabotto E, Zentilin P, et al. Pathophysiology, diagnosis, and pharmacological treatment of gastro‑esophageal reflux disease. Expert Rev Clin Pharmacol 2020; 13: 437–449.
[9]   Peghini PL, Katz PO, Bracy NA, Castell DO. Nocturnal recovery of gastric acid secretion with twice‑daily dosing of proton pump inhibitors. Am J Gastroenterol 1998; 93: 763–767.
[10] Sonnenberg A. Review article: historic changes of Helicobacter pylori‐associated diseases. Aliment Pharmacol Ther 2013; 38: 329–342.
[11] Malfertheiner P, Megraud F, O’Morain CA, et al. Management of Helicobacter pylori infection‑the Maastricht V/Florence consensus report. Gut 2017; 66: 6–30.
[12] Plummer MP, Blaser AR, Deane AM. Stress ulceration: prevalence, pathology and association with adverse outcomes. Crit Care 2014; 18: 213.
[13] Young PJ, Bagshaw SM, Forbes AB, et al. Effect of stress ulcer prophylaxis with proton pump inhibitors vs histamine‑2 receptor blockers on in‑hospital mortality among ICU patients receiving invasive mechanical ventilation: the PEPTIC randomized clinical trial. JAMA 2020; 323: 616–626.
[14] Harer KN, Hasler WL. Functional Dyspepsia: A review of the symptoms, evaluation, and treatment options. Gastroenterol Hepatol (N Y) 2020; 16: 66–74.
[15] Stanghellini V, Chan FKL, Hasler WL, et al. Gastroduodenal disorders. Gastroenterology 2016; 150: 1380–1392.
[16] Wilmer A, van Cutsem E, Andrioli A, et al. Ambulatory gastrojejunal manometry in severe motility‑like dyspepsia: lack of correlation between dysmotility, symptoms, and gastric emptying.Gut 1998; 42: 235–242.
[17] Sugano K, Tack J, Kuipers EJ, et al. Kyoto global consensus report on Helicobacter pylori gastritis. Gut 2015; 64: 1353–1367.
[18] Pilichiewicz AN, Feltrin KL, Horowitz M, et al. Functional dyspepsia is associated with a greater symptomatic response to fat but not carbohydrate, increased fasting and postprandial CCK, and diminished PYY. Am J Gastroenterol 2008; 103: 2613–2623.
[19] Moayyedi P, Soo S, Deeks J, et al. Pharmacological interventions for non‐ulcer dyspepsia. Cochrane Database Syst Rev 2006; 4: CD001960.
[20] Lu Y, Chen M, Huang Z, Tang C. Antidepressants in the treatment of functional dyspepsia: a systematic review and meta‑analysis. PloS One 2016; 11: e0157798.
[21] Mönkemüller K, Maltferheiner P. Drug treatment of functional dyspepsia. World J Gastroenterol 2006; 12: 2694–2700.
[22] Abrahami D, McDonald EG, Schnitzer M, Azoulay L. Trends in acid suppressant drug prescriptions in primary care in the UK: a population‑based cross‑sectional study. BMJ Open 2020; 10: e041529.
[23] Walsh K, Kwan D, Marr P, et al. Deprescribing in a family health team: a study of chronic proton pump inhibitor use. J Prim Health Care 2016; 8: 164–171.
[24] Maret‑Ouda J, Panula J, Santoni G, et al. Proton pump inhibitor use and risk of pneumonia: a self‑controlled case series study. J Gastroenterol 2023; 58: 734–740.
[25] Zirk‐Sadowski J, Masoli JA, Delgado J, et al. Proton‐pump inhibitors and long‐term risk of community‐acquired pneumonia in older adults. J Am Geriatr Soc 2018; 66: 1332–1338.
[26] MacLaren R, Reynolds PM, Allen RR. Histamine‑2 receptor antagonists vs proton pump inhibitors on gastrointestinal tract hemorrhage and infectious complications in the intensive care unit. JAMA Intern Med 2014; 174: 564–574.
[27] US Food and Drug Administration. FDA drug safety communication: Clostridium difficile‑associated diarrhea can be associated with stomach acid drugs known as proton pump inhibitors (PPIs). Dostupné na: https://www.fda.gov/drugs/drug‑safety‑and‑availability/fda‑drug‑safety‑communication‑clostridium‑difficile‑associated‑diarrhea‑can‑be‑associated‑stomach
[28] Dial S, Delaney JAC, Barkun AN, Suissa S. Use of gastric acid–suppressive agents and the risk of community‑acquired Clostridium difficile–associated disease. JAMA 2005; 294: 2989–2995.
[29] Gilard M, Arnaud B, Cornily JC, et al. Influence of omeprazole on the antiplatelet action of clopidogrel associated with aspirin: the randomized, double‑blind OCLA (Omeprazole CLopidogrel Aspirin) study. JAAC 2008; 51: 256–260.
[30] Bhatt DL, Cryer BL, Contant CF, et al. Clopidogrel with or without omeprazole in coronary artery disease. N Engl J Med 2010; 363: 1909–1917.
[31] Ho PM, Maddox TM, Wang L, et al. Risk of adverse outcomes associated with concomitant use of clopidogrel and proton pump inhibitors following acute coronary syndrome. JAMA 2019; 301: 937–944.
[32] Ruffenach SJ, Siskind MS, Lien YH. Acute interstitial nephritis due to omeprazole. Am J Med 1992; 93: 472–473.
[33] Geevasinga N, Coleman PL, Webster AC, Roger SD. Proton pump inhibitors and acute interstitial nephritis. Clin Gastroenterol Hepatol 2006; 4: 597–604.
[34] Klatte DCF, Gasparini A, Xu H, et al. Association between proton pump inhibitor use and risk of progression of chronic kidney disease. Gastroenterology 2017; 153: 702–710.
[35] Xie Y, Bowe B, Li T, et al. Long‑term kidney outcomes among users of proton pump inhibitors without intervening acute kidney injury. Kidney Int 2017; 91: 1482–1494.
[36] de Franchis R, Bosch J, Garcia‑Tsao G, et al. Baveno VII–renewing consensus in portal hypertension. J Hepatol 2022; 76: 959–974.
[37] Weersink RA, Bouma M, Budger DM, et al. Safe use of proton pump inhibitors in patients with cirrhosis. Br J Clin Pharmacol 2018; 84: 1806–1820.
[38] De Roza MA, Kai L, Kam JW, et al. Proton pump inhibitor use increases mortality and hepatic decompensation in liver cirrhosis. World J Gastroenterol 2019; 25: 4933.
[39] Dam G, Vilstrup H, Watson H, Jepsen P. Proton pump inhibitors as a risk factor for hepatic encephalopathy and spontaneous bacterial peritonitis in patients with cirrhosis with ascites. Hepatology 2016; 64: 1265–1272.
[40] Wehmeyer MH, Horvatits T, Buchholz A, et al. Stop of proton‑pump inhibitor treatment in patients with liver cirrhosis (STOPPIT): study protocol for a prospective, multicentre, controlled, randomized, double‑blind trial. Trials 2022; 23: 302.
[41] Guo H, Zhang R, Zhang P, et al. Association of proton pump inhibitors with gastric and colorectal cancer risk: A systematic review and meta‑analysis. Front Pharmacol 2023; 14: 1129948.