Setrvalá redukce progrese disability u pacientů s primárně progresivní roztroušenou sklerózou – follow‑up studie ORATORIO

Na minulém kongresu European Committee for Treatment and Research in Multiple Sclerosis (ECTRIMS), který se konal 11.–13. září 2019 ve Stockholmu, byly prezentovány výsledky otevřeného hodnocení (follow‑up) léčby okrelizumabem u nemocných s primárně progresivní roztroušenou sklerózou (PP‑RS). Profesor Jerry S. Wolinsky prezentoval data po šesti a půl roce sledování.

Okrelizumab představuje humanizovanou monoklonální protilátku, která specificky cílí na CD20+ B lymfocyty a způsobuje jejich depleci. Účinnost a bezpečnost léčby okrelizumabem u nemocných s PP RS prokázala oproti placebu randomizovaná klinická studie fáze III ORATORIO. Podávání okrelizumabu v dvojitě zaslepeném uspořádání bylo oproti placebu spojeno s nízkou mírou klinické a magnetorezonanční progrese.

Na kongresu byla nyní prezentována data z otevřené extenze hodnocení, jehož cílem bylo sledovat účinnost podávání okrelizumabu na potvrzenou progresi disability po dobu alespoň 24 týdnů při časném nebo opožděném zahájení terapie. Pacienti, kteří v úvodní dvojitě zaslepené fázi užívali okrelizumab, dále pokračovali v této léčbě (skupina OCR OCR), nemocní z placebové větve byli převedeni (v rozmezí 140–240 týdnů od randomizace) na terapii okrelizumabem (skupina PBO OCR), viz obrázek 1.

Cílovými ukazateli byla potvrzená progrese disability v několika sledovaných parametrech. Analýza měla za cíl vyhodnotit dobu do počátku potvrzené progrese disability oproti počáteční hodnotě (baseline), která byla udržována alespoň 24 týdnů. Potvrzená progrese na škále EDSS (Expanded Dis­abi­li­ty Status Scale) byla definována jako vzestup skóre EDSS alespoň o 1,0 od baseline v počáteční dvojitě zaslepené fázi (vzestup o ≥ 0,5 při baseline EDSS > 5,5). Potvrzená progrese zjištěná prostřednictvím testu 9HPT (9 Hole Peg Test), parametru sledujícího jemnou motoriku horních končetin, byla stanovena jako minimálně 20% vzestup hodnot v měřeném testu od baseline. Jako další ukazatel progrese byl hodnocen test chůze na 25 stop (T25FW, Timed 25 Foot Walk), za progresi byl považován opět minimálně 20% vzestup od baseline. Analyzována byla také doba do progrese postižení s umístěním na invalidní vozík (potvrzené skóre EDSS ≥ 7,0 alespoň 24 týdnů).

Zhruba 72 % pacientů, kteří dokončili fázi dvojitě zaslepeného uspořádání, vstoupilo do otevřeného pokračování studie. Výsledky ukazují (graf 1A, B) důležitost včasného podání léčby; ve skupině s aktivní léčbou okrelizumabem podávanou od počátku studie bylo zjištěno snížení rizika potvrzené progrese asi o 28 % (poměr rizik, hazard ratio [HR] 0,72 [95% CI 0,58–0,89], p = 0,002) oproti rameni s opožděnou léčbou, kde nemocní na léčbu okrelizumabem postupně přešli z podávání placeba.

Obdobně byl doložen rozdíl v době do progrese hodnocené pomocí parametru T25FW (HR 0,77 [95% CI 0,64–0,94], p = 0,002), riziko zde bylo sníženo o 23 % ve prospěch skupiny OCR OCR. U pacientů, kteří započali léčbu okrelizumabem dříve (skupina OCR OCR), bylo riziko toho, že skončí na invalidním vozíku, nižší o 42 % (HR 0,58 [95% CI 0,38–0,89], p = 0,011).

Profesor Wolinsky vyzdvihl pozitivní výsledky studie zaměřené na léčbu PP RS s tak dlouhou dobou sledování a shrnul, že výsledky progrese disability po šesti a půl roce (312 týdnů) svědčí ve prospěch časné a kontinuální terapie okrelizumabem oproti opožděnému zahájení léčby. Přínos podávání okrelizumabu na redukci progrese disability u pacientů s PP RS ve studii ORATORIO byl i za šest a půl roku sledování stabilní.

Redakčně zpracovala PharmDr. Kateřina Viktorová