Přeskočit na obsah

Date rape drugs. Farmakologická modifikace ženského sexuálního chování aneb o amorózním chování, afrodiziakách a tzv. date rape drugs

Souhrn:
Lidské chování je velmi složité, zahrnuje širokou škálu projevů od jednoduché reflexní aktivity přes smyslovou percepci, motorickou koordinaci až po kogni­tivní procesy. Podílí se na něm celá řada vnějších a vnitřních faktorů. Z vnitřních faktorů jsou to především neurotransmitery a hormony, ze zevních faktorů hlavně sociální vlivy a prostředí. Také chemické prvky, např. brom, fluor a lithium, ovlivňují naše chování. Chování je pod vlivem prakticky všech hormonů a neurotransmiterů – hormonů štítné žlázy nebo kůry nadledvin – a sexuální chování je ovlivňováno estrogeny, progesteronem, testosteronem nebo oxytocinem. Léčiva zasahují do našeho chování ovlivněním různých neurotransmiterů. Také běžně užívané přípravky proti hypertenzi ovlivňují sníže-ním tonu sympatiku naše chování. Po aplikaci některých intravenózních anestetik se setkáváme s výskytem tzv. amorózního chování, kdy zejména u žen dochází desinhibicí podkoří k chování se sexuálním obsahem. Již od pradávna jsou používána četná afrodiziaka sloužící k překonání sexuálních zábran žen. Jsou to především alkohol, některé drogy, např. yohimbin nebo španělské mušky nebo Pantokrin. Date rape drugs je pojmenování pro farmaka, která mají usnadnit sexuální násilí. Patří mezi ně především benzodiazepiny, γ hydroxybutyrát, ketamin a v Latinské Americe také scopolamin. V posledních letech vstupuje do hry také neuropeptid oxytocin, který má vedle periferních účinků na prsní žlázu a dělohu také centrální účinky projevující se anxiolýzou, zvýše-ním empatie a redukcí sexuálního studu. Tyto jeho farmakologické účinky mohou být u některých žen zneužity jako tzv. date rape drugs.

Key words:
human behavior – neurotransmitter – hormone – amorous behavior – sexual – aphrodisiac – date rape drugs.

Summary:
Human behavior is a complex phenomenon, comprising a wide range of manifestations from simple reflex activity, sensory perception, motor coordination to cognitive processes. It is influenced by many external and internal factors. The most important internal factors are neurotransmitters and hormones, the crucial external factors being the influence of society and environment. Chemical elements such as bromine, fluorine, and lithium, also influence how we behave. Our behavior is modified by practically all hormones and neurotransmitters, especially thyroid or adrenal hormones; sexual behavior is influenced by estrogens, progesterone, testosterone or oxytocin. Drugs modify our behavior through various neurotransmitters. Common antihypertensives lower the sympathetic tone, which can also be reflected in behavioral changes. Some intravenous anesthetics induce so called amorous behavior, especially in women – in these cases, disinhibition of subcortical structures leads to behavior with sexual content. For ages, many aphrodisiacs have been used to overcome sexual scruples in women. These are especially alcohol, some drugs such as yohimbine, Spanish flies or Pantocrine. Date rape drugs are medications making sexual violence easier: benzodiazepines, γ hydroxybutyrate, ketamin, and – in Latin America – scopolamine. Lately, neuropeptide oxytocin also “joined the play”, exhibiting not only peripheral effects on the breast and womb but also central effects: anxiolysis, increased empathy, and reduction of sexual shame. Owing to these pharmacological characteristics, these substances can be abused in certain women as so called date rape drugs.

Úvod

Lidské chování je velmi komplexní a zahrnuje jednoduchou reflexní aktivitu, smyslovou percepci, motorickou koordinaci a kognitivní procesy – paměť, učení, motivaci a emoční procesy. Na řízení našeho chování se podílí celá řada vnějších i vnitřních faktorů. Z vnitřních faktorů jsou to především hormony a neurotransmitery. V podstatě existují dva neuromodulační systémy: excitační – glutaminergní – systém, kde je neurotransmiterem kyselina glutamová, a inhibiční – GABAergní – systém, kde je hlavním inhibičním neurotransmiterem kyselina γ‑aminomáselná (GABA). GABAergní synapse tvoří celou jednu třetinu synapsí v CNS. Tyto neuromodulační systémy inhibují nebo aktivují naše chování. Ze zevních faktorů ovlivňují naše chování především sociální vlivy a prostředí, složení potravy, ale i třeba takové faktory, jako je počasí.

Prvky

Je velmi překvapivé, že také některé prvky z Mendělejevovy periodické tabulky ovlivňují naše chování. Jedná se především o halogeny – brom, fluor a lithium. Brom byl již od poloviny 19. století používán k sedaci pacientů. Ostatně byl obsažen také v přípravku používaném k celkové anestezii – v tribrommethanolu. Dodnes se vyskytuje v některých farmakách, např. v benzodiazepinu bromazepamu. Populární bylo jeho použití ve formě bromidu draselného k sedaci v armádě. Také fluorid má sedativní účinky. Lithium je kov, který je používán ve formě uhličitanu k redukci manické fáze bipolárních poruch. Inhalační anestetikum halotan, které bylo donedávna používáno, obsahovalo ve své molekule chlor, fluor a brom. Ještě v 19. století a začátkem 20. století byl především v rakouském Tyrolsku a v jižních státech USA používán arzen ve formě arzeniku ve velmi nízkých dávkách (0,002 g), které zvyšují chuť k jídlu a posilují pocity zdraví a blaha. Byla to také jediná droga anorganického původu. Postupně vznikal návyk, při náhlém odnětí docházelo k abstinenčním příznakům. Pojídači arzenu zvaní arzenofágové tolerovali denní dávky až 0,3 g, které u normálních lidí působí smrtelně [1].

Z dalších prvků, které ovlivňují naše chování, je to především xenon – vzácný plyn, který je v současnosti používán v různých indikacích v anesteziologii. Má nejnižší rozpustnost v krvi ze všech inhalačních anestetik – pouze okolo jedné čtvrtiny rozpustnosti, která je uváděna pro oxid dusný. Proto se vyznačuje velmi rychlým nástupem a odezněním účinku. Jeho velkou nevýhodou je především cena – v Německu je 500krát dražší než oxid dusný. Vstupuje do interakcí s četnými receptory a iontovými kanály. Hlavní je však jeho afinita k N‑methyl‑D‑aspartátovým (NMDA) receptorům, podobně jako je tomu u ketaminu [2].

Hormony

Chování je také pod vlivem různých hormonů a neurotransmiterů. Je znám účinek hormonů hypofýzy, štítné žlázy nebo kůry nadledvin, ale prakticky všechny hormony nějakým způsobem ovlivňují naše chování. Také sexuální chování je pod vlivem hormonů – estrogenů, progesteronu, testosteronu i oxytocinu nebo vazopresinu, které působí zároveň jako neurotransmitery v mozku. Plazmatická koncentrace testosteronu je u žen přibližně desetkrát nižší než u mužů, a přesto hraje v jejich sexuálním životě důležitou roli. Testosteron zvyšuje u žen libido, proto u nich testosteronové náplasti zvyšují sexuální žádostivost. V klinickém testování si 132 dobrovolnic nalepovalo po dobu šesti měsíců náplast s testosteronem a polovina jen náplast bez účinné látky. Žádná ze žen ani personál neznaly pravdu. Výsledky však byly jednoznačné. Aplikace testosteronu vedla k nárůstu sexuálních aktivit, kdy podněty vycházely od žen. Testosteron vedl jednoznačně k nárůstu pocitu uspokojení. U žen s testosteronem v náplasti se sexuální aktivita ve sledovaném časovém intervalu čtyř týdnů zvýšila 4,4krát. Ve skupině bez testosteronu vzrostla jejich aktivita o polovinu, protože účinkoval efekt placeba.

Také antikoncepce zasahuje u žen nejen do hladiny sexuálních hormonů v organismu, ale zároveň ovlivňuje, jak vnímají muže. Podobně jako různé skupiny obratlovců dávají normálně i ženy přednost pachům partnerů, kteří jsou odlišní v genech hlavního histokompatibilního komplexu (major histocompatibility complex, MHC). Tyto geny hrají klíčovou úlohu ve fyziologii imunitního systému. Preference pro MHC odlišných jedinců tak zajišťuje, že vzniklé potomstvo bude odolnější vůči většímu spektru infekčních onemocnění. Ženy tedy pod vlivem antikoncepce ztrácejí schopnost rozeznat muže s odlišným MHC. To znamená, že hormonální antikoncepce mění preferenci žen, které ztrácejí slabost pro geneticky odlišné muže a přitahují je především muži, s nimiž sdílejí větší podíl dědičné informace [3]. Čich tedy hraje velmi důležitou roli v sexuálním životě a patrně vlivem feromonů je ovlivňována koncentrace hormonů. U žen, které čichaly k tričkům nasáklým mužským potem, se pravidelně zvyšovala plazmatická koncentrace testosteronu [4].

Léčiva

Naše chování a emoce jsou určovány jemným vybalancováním různých neurotransmiterů, hormonů a dalších působků. Tato psychosomatická síť je velmi komplexní. Jestliže podáme nějaké léčivo, narušíme tuto jemnou rovnováhu na mnoha úrovních. Například kyselina salicylová ovlivňuje blokádou endogenních prostaglandinů nejen periferní děje, ale i části centrálního nervového systému. Jejím účinkem na hypofýzu dochází k ovlivnění vylučování např. růstového nebo thyreotropního hormonu. Snižuje se účinek vazopresinu nebo naloxonu, ale také účinek antihypertenziv, zejména těch, která snižují tonus sympatiku, např. beta‑blokátorů. Jejich působením dochází k redukci agresivního chování. Beta‑blokátory jako lipofilní látky snadno prostupují hematoencefalickou bariérou a mohou působit depresogenně. Také inhibitory kalciového kanálu mají vliv na náladu. Zdá se, že používání těchto léčiv je spojeno se zvýšeným rizikem sebevraždy. Dlouhodobě známý je vliv dalšího používaného antihypertenziva – reserpinu, který vedl ke snížení zásob noradrenalinu v neuronech a k následné depresi [5]. Také u pacientů užívajících léčiva snižující koncentraci cholesterolu dochází častěji k sebevraždě. Spekuluje se, že se tímto mechanismem sníží mozkový metabolismus serotoninu, což je disponující faktor pro autoagresivní a suicidiální chování [6]. Antidepresiva mohou snižovat hypotenzní účinek antihypertenziv kompeticí o adrenergní receptory.

Anestetika a amorózní chování

V anesteziologické literatuře se opětovně setkáváme s výskytem tzv. amorózního chování po aplikaci zejména některých intravenózních anestetik. Tento jev se týká skoro výhradně žen. Jsou to na prvním místě benzodiazepiny, především midazolam, ale také nebarbiturátové hypnotikum propofol. Již v 19. století se objevují zmínky o tom, že pod vlivem éteru nebo chloroformu se některé ženy (zejména prostitutky) chovaly lascivně a vedly neslušné řeči. Na tzv. éterové párty, oblíbené ve 30.–50. letech 19. století, byly s oblibou zvány spisovatelky a další intelektuálky, u kterých docházelo pod vlivem oxidu dusného a inhalačních anestetik k desinhibici jejich chování. Spisovatel H. Ch. Andersen (1805–1875) navštívil jeden takový večírek a odsoudil použití inhalačních anestetik pro tyto účely. Bylo zjištěno, že dokonce již malé dávky propofolu vedou především u žen k desinhibici slovního projevu se sexuálním obsahem. Propofol navozuje mírnou euforii, která v době probouzení z jeho účinků může vést k amoróznímu chování. K tomu rovněž přispívá velmi rychlé zotavení. Až 12 % žen mělo amorózní a desinhibiční chování po malých gynekologických výkonech v propofolové anestezii. Toto chování však bylo vzácné při břišních laparotomiích. Ve studii Brandnera a kol. z roku 1997 [7] udávalo 43 % pacientů obojího pohlaví příjemné sny ve skupině s propofolem a pouze 13 % ve skupině s thiopentalem. Pouze některé sny byly se sexuálním obsahem. Také při sedaci midazolamem při vědomí se můžeme setkat s amorózním chováním. Při stomatologických vyšetřeních zažívaly některé pacientky pocit orálního sexu. Výskyt amorózního chování po podání anestetik je téměř výhradně vázán na ženy. Závisí to na sexuálních rozdílech v chování, ale také na druhu operačního výkonu (gynekologie, stomatologie, břišní výkony) a pohlaví anesteziologa [8].

S ovlivněním chování působením farmak úzce souvisí problematika afrodiziak a date rape drugs. Nejprve se však musíme stručně zmínit o sexuálním studu.

Sexuální stud hraje důležitou roli v mužské, ale především v ženské sexualitě. Jak uvádí britský sexuální psycholog Havelock Ellis (1859–1939) na přelomu 19. a 20. století, ženský stud v nejprimitivnějších formách u zvířat je založen na pohlavní periodicitě, je to podle něj projev pohlavního odmítnutí u zvířecí samice, která ještě není schopna zabřeznutí. Ellis dále uvádí, že sexuální stud je u žen součástí námluv a projevem koketerie. V sexuálním chování zvířat vypadá jako opakované přibližování a unikání samičky samci. Slouží k většímu vydražďování samců a je důležitou součástí námluv a dává samici čas orientovat se ve skupině nápadníků a vybrat si nejkvalitnějšího samce.

Sexuálním studem se zabýval také Charles Darwin ve své knize Výraz emocí u člověka a zvířat z roku 1872. Tato kniha vyšla po publikování epochálních děl O původu druhů a O původu člověka. Hartlův psychologický slovník definuje sexuální stud jako specificky lidskou emoci získanou výchovou. O jeho neurofyziologii toho víme velmi málo. Patří k emocím vyššího řádu, které souvisejí s procesem sebeuvědomování. Projevy sexuálního studu jsou četné, osoba stojí se sklopenou hlavou a dívá se úkosem. Někdy jsou oči zavřené. Občas vidíme, že horní končetiny zakrývají prsy [9].

Afrodiziaka

Již alchymisté se snažili o vynález univerzálního nápoje lásky, který měl sloužit k překonání sexuálních zábran žen a ke zvýšení jejich neodolatelného puzení ke svému vyvolenému. Součástí afrodiziak byly nejrůznější komponenty jako žraločí ploutev, spermacet, roh nosorožce, kořen mandragory i další nejrozmanitější látky rostlinného, živočišného i minerálního původu. V historii je popsáno nejméně 500 takových látek, kterým byly připisovány afrodiziakální účinky. Název afrodiziaka je odvozen od řecké bohyně krásy Afrodité, která byla zrozena z mořské pěny a přináší lidem jako zvláštní dar sexuální žár a temperament.

Mezi afrodiziaka, tj. látky stupňující libost a zvyšující sexuální prožitek, patří alkohol, stimulancia, antidepresiva, hormony, lithium, „pouliční drogy“ i různé rostlinné substance a parfémy.

Potrava

Mnoho potravin a koření je různým způsobem spojeno s lidskou sexualitou. K vytvoření intimní a smyslové radosti jsou používány speciálně připravené potraviny pro jejich vůni, chuť nebo vzhled a používány jako afrodiziakum. Jsou to například kandované plody, šlehačka, rozpuštěná čokoláda, ústřice nebo chřest.

Alkohol

Alkohol patří historicky mezi nejstarší afrodiziaka. Je to „tekuté relaxans“, které bylo používáno již ve starověku ke zvýšení „sexuální povolnosti žen“. Právě v této indikaci byl záměrně podáván žádostivým mužem. Často poskytoval ženám určité morální alibi – „neudělala bych to střízlivá“. Alkohol zvyšuje celkovou vzrušivost. Důležitým faktorem je snížení rozpoznávacích schopností, zde je ovšem důležitým činitelem koncentrace alkoholu v krvi. Alkohol v malých dávkách může uvolňovat inhibiční kontrolu prostřednictvím subkortikální sexuální aktivace, velké dávky však působí opačně [10].

Požívání alkoholu tedy velmi výrazně ovlivňuje sexuální chování. Jeho účinky balancují mezi supresivním působením na sexuální fyziologické funkce, kdy dochází k poklesu sexuální aktivity, a mezi supresí psychologické inhibice, kdy naopak dochází ke zvýšení sexuální touhy.

Účinkem nižších dávek alkoholu dochází k elaci a euforii, ale podle výchozího psychického stavu může dojít také k pocitu strachu a deprese. Jedním z nejvýraznějších účinků alkoholu je redukce inhibice, která vede ke zvýšení sexuální aktivity. Účinek alkoholu na muže a ženy se výrazně liší. U mužů působí alkohol inhibici produkce testosteronu ve varlatech. Protože testosteron je rozhodující pro libido a fyzické sexuální vzrušení, snížení jeho plazmatické koncentrace vede ke snížení mužské sexuální výkonnosti [11]. Studie prokázaly vztah mezi plazmatickou koncentraci alkoholu a prodloužením času k ejakulaci při masturbaci. Stoupající koncentrace alkoholu snižuje u mužů sexuální vzrušení, potěšení a intenzitu orgasmu a zvyšuje potíže při jeho dosažení. Jiná situace je u žen, u nich alkohol zvyšuje sexuální vzrušení a žádostivost. Účinek alkoholu zvyšuje plazmatickou koncentraci testosteronu a estradiolu [12], a protože testosteron je u žen důležitý pro libido, zvyšuje jejich zájem o sex. Vaginální pletysmografií bylo po požití alkoholu prokázáno zvýšení průtoku krve vaginou. Alkohol vedl u žen k psychické relaxaci a ke ztrátě inhibice, a proto zvláště u některých žen je alkohol považován za sexuální desinhibitor.

Ženy mají větší množství tělesného tuku a méně vody než muži. Účinek alkoholu je proto u nich rychlejší a odeznění pomalejší. Do alkoholu se často přidávají různá psychofarmaka a tím se jeho účinek dramaticky zvyšuje. V posledních letech to byl zejména flunitrazepam (Rohypnol®). Tato kombinace vedla k mnohahodinovému spánku s následným okradením obětí.

Tzv. španělské mušky

K oblíObr. 1 Puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria) – zdroj kantharidinu. Zdroj: archiv autora.beným prostředkům ke zvýšení sexuální aktivity žen i mužů patřily tzv. španělské mušky (Lytta vesicatoria). Tento hmyz obsahuje aktivní substanci kantharidin (obr. 1). JObr. 2 Markýz de Sade (1740–1814) – používal kantharidinové bonbony. Zdroj: archiv autora.e to látka s dráždivým účinkem, která po zevní aplikaci může způsobit puchýře. Bonbony s kantharidinem rozdával známý markýz de Sade (1740–1814) (obr. 2). Účinkem kantharidinu dochází k zánětlivému podráždění močové trubice, což vede reflexně k vazokongesci, která může být značně bolestivá a nepříjemná. Kromě toho dráždí kantharidin gastrointestinální a ledvinový trakt.

Yohimbin

Další oblíbenou látkou k zesílení pohlavní aktivity byl yohimbin. Jde o alkaloid s indolovou skupinou získávaný extrakcí ze šedohnědé nebo rezavohnědé kůry západoafrického stromu (Pausinystalia yohimbe). Kůra obsahuje 0,5–1 % yohimbinu. Zvyšuje hladinu noradrenalinu v centrálním nervovém systému a tím posiluje bdělost a sexuální pohotovost. Noradrenalin také zvyšuje krevní průtok v topořivých tělesech. Kromě toho zužuje vény v penisu a tím zabraňuje předčasnému odtoku krve z topořivých těles.

Amylnitrit

Inhalace amylnitritu vede k vazodilatačnímu účinku zejména v oblasti genitálu. U žen může způsobit multiorgastický prožitek, ale v reakci na toto farmakon existují velké individuální rozdíly.

Pantokrin

Z drog živočišného původu je to především extrakt z nastrouhaného paroží sibiřského jelena marala. Přípravek byl i u nás zkoušen jako afrodiziakum.

Drogy

K drogám a léčivům, jež mohou mít afrodiziakální účinek, patří již zmíněný alkohol, dále cannabis, γ‑hydroxybutyrát a 3,4‑methylendioxy‑N‑methylamfetamin. Mohou zvyšovat sexuální prožitek nebo snižovat sexuální zábrany. Mnohé drogy, např. kokain nebo amfetamin, mají dopaminergní účinek. Kokain zvyšuje sexuální představivost, renesance kokainu nastala v šedesátých letech ve Spojených státech amerických (hnutí hippies). Jako sexuální stimulans je nejvíce účinný v nízkých dávkách při inhalaci, žvýkání nebo šňupání.

Date rape drugs

V současné době se setkáváme se snahou ovlivnit pomocí různých farmak sexuální stud a usnadnit sexuální násilí. Tato farmaka jsou označována jako date rape drugs (date = schůzka, rape = znásilnění) nebo také predators drugs [13]. Slouží k tomu, aby se oběť stala bezmocnou nebo pozbyla vůle se bránit sexuálnímu násilí. Název zavedla v roce 1975 americká feministka Susan Brownmiller (nar. 1935) v knize Against our will. Men, women and rape [14]. Optimálně nemají mít tato farmaka žádnou chuť, zápach a vůni, takže mohou být lehce vmísena do nápoje bez vědomí oběti. Ve Spojených státech amerických se rozšiřuje použití date rape drugs k vynucení sexuálního kontaktu při první schůzce mezi mladistvými a mladými dospělými. Aby se ulehčilo násilí, jsou obětem nabízena farmaka s hypnotickými a anestetickými účinObr. 3 Blín černý (Hyoscyamus niger). Zdroj: archiv autora.ky.

Nejčastěji užívaným zástupcem skupiny date rape drugs je bezesporu alkohol. Ger­rig a Zimbardo citují v roce 2008 [15] jednu americkou studii, která zahrnovala 4 446 žen z amerických univerzit, z nichž 12,8 % mělo vynucený pohlavní styk a u celých 35 % byly činěny pokusy o znásilnění během schůzky.

Mezi nejznámější date rape drugs patří benzodiazepiny, ketamin a γ‑hydroxybutyrát. Celkem se však uvádí asi dvacet farmak, která mohou usnadnit sexuální násilí. Setkáváme se s nimi v barech, klubech a studijních campusech. Nejstarší drogou užívanou k odstranění psychických zábran a sebekontroly je alkohol. Již staří Římané říkali In vino veritas. Alkohol však není počítán v pravém slova smyslu mezi date rape drugs, protože každá žena zná účinky alkoholu, a měla by si tedy být vědoma jeho potenciálního nebezpečí. Již ve 30.–50. letech 19. století byl s oblibou používán při tzv. éterových párty rajský plyn a inhalační anestetika diethylether a chloroform, neboť působením těchto látek docházelo zejména u žen k desinhibici chování se sexuálním zabarvením. Také Sir James Young Simpson (1811–1879), který zavedl inhalační anestetikum chloroform v roce 1847 do klinické praxe a provedl chloroformovou anestezii u královny Viktorie při porodu syna Leopolda, pořádal takové večírky.

Scopolamin

V Latinské Americe je s oblibou používán scopolamin, který se vyskytuje v lilkovitých rostlinách. Mezi lilkovité rostliny patří kromě brambor, rajčete, papriky také tabák a celá řada druhů rostlin s omamnými látkami – mandragora (Mandragora officinalis), blín černý (Hyoscyamus niger, obr. 3), rulík zlomocný (Atropa belladonna, obr. 4) nebo durman (Datura stramoniObr. 4 Rulík zlomocný (Atropa belladonna). Zdroj: archiv autora.um). V Jižní Americe je jako zdroj scopolaminu používán výtažek z roObr. 5 Okrasná rostlina Brugmansia, která je využívána v Jižní Americe jako zdroj scopolaminu. Podle tvaru květů je nazývána andělská trumpeta. Zdroj: archiv autora.stliny Brugmansia, která také patří mezi lilkovité (obr. 5).

Účinky alkaloidů z lilkovitých rostlin jsou využívány již po staletí. První zprávy pocházejí již z doby 3 000 let před naším letopočtem z Mezopotámie. Před operačními výkony byly k navození omámení používány výtažky z blínu, máku a mandragory. V 9. století našeho letopočtu se objevila tzv. uspávací houba – spongia somnifera. Houba byla namočena do směsi obsahující výtažky z mandragory, opia a blínu a následně usušena. Když byla opět navlhčena, uvolňovaly se páry, které potom omámily pacienta a umožnily operační výkon.

Francouzský chirurg Gui de Chauliac (1300–1367) popisuje ve svém chirurgickém díle Chirurgia magna „uspávací houbu“, ale udává, že její použití je nebezpečné, protože může způsobit asfyxii a smrt.

Mezi alkaloidy lilkovitých rostlin patří především atropin a scopolamin, který nás bude zajímat z hlediska psychotropních účinků. Jeho hlavním účinkem je především útlum a omámení. V kombinaci s morfinem byl často používán k premedikaci pacientů před operací. V omamném spánku (anglicky „twilight sleep“, německy „Dämmerschlaf“) může vyvolat živé snové obrazy. Vyšší dávky scopolaminu vedou k polovědomému stavu, ve kterém je vůle omámeného značně omezena. Řečové a myšlenkové schopnosti však zůstávají zachovány. Omámený působí jako hypnotizovaný v hlubokém transu. Odpovídá často na otázky, o kterých by jinak pomlčel. Kromě toho scopolamin navozuje anterográdní amnézii. Z těchto důvodů byl dříve používán jako tzv. sérum pravdy. Některé přírodní národy používají alkaloidy lilkovitých rostlin jako nápoj lásky. Ve Španělsku se mísí semena durmanu s likérem. Z rostliny brugmansie jsou připravovány výtažky, které jsou přidávány do nápoje nebo do jídla nebo mohou být také podávány kontaktně, např. potřením platební karty. Jsou rovněž doloženy zprávy o tom, že tyto výtažky byly podány ve formě spreje nebo v cigaretách. Po omámení oběti dochází k jejímu okradení. První zprávy o brugmansii a jejích alkaloidech podal švýcarský přírodovědec Johann Jakob von Tschudi (1818–1899).

Zajímavou úlohu sehrály lilkovité rostliny v tzv. čarodějnických mastech. Čarodějnice si natíraly celé tělo včetně sliznic (např. poševní) výtažky z lilkovitých rostlin, opia, konopí i živočišných produktů (např. kantharid). Tato směs byla smíchána s tukem ropuchy, nebo dokonce s tukem novorozence. Čarodějnické masti vyvolávaly sedaci s anterográdní amnézií a halucinace Obr. 6 Sabat čarodějnic, při kterém byly využívány čarodějnické masti obsahující výtažky z lilkovitých rostlin. Zdroj: archiv autora.s erotickými fantaziemi. Omámený člověk působil jako v hypnotickém stavu a docházelo k aktivaci sexuálních přání. Většinou byly čarodějnicemi ženy. V patriarchální společnosti byla žena považována za nástroj ďábla (obr. 6).

Scopolamin může být aplikován orálně, subkutánně, intravenózně, konjunktiválně i ve formě transdermální náplasti.

Benzodiazepiny

Klasickými date rape drugs moderní doby jsou však benzodiazepiny, především flunitrazepam a midazolam. Flunitrazepam je vysoce potentní hypnotikum s anxiolytickými, sedativními a amnestickými účinky. Biologická dostupnost je vysoká i po perorální aplikaci. Ženy pod vlivem flunitrazepamu ztrácejí veškeré zábrany, takže pak nejsou schopny vzdorovat sexuálnímu násilí. V současné době je možnost získání flunitrazepamu značně omezena, a proto se začíná používat midazolam, ve vodě rozpustný benzodiazepin. Má krátký biologický poločas a lze ho aplikovat tradičními i netradičními způsoby, např. nazálně, transbukálně nebo ve spreji. Příbuzným benzodiazepinů je γ‑hydroxybutyrát, zvaný také tekutá extáze. Je to tekutina bez chuti a zápachu. Někteří lidé však pociťují slanou nebo hořkou chuť. K nástupu účinku dochází za 15 minut po požití dávky 10–20 mg/kg per os. Gamahydroxybutyrát zvyšuje libido, sugestibilitu a pasivitu a působí euforicky. Látku lze podat do jakéhokoliv nápoje. Je často kombinována s alkoholem.

Ketamin

Disociativní anestetikum ketamin je dalším farmakem používaným jako date rape drug. Ve formě bílého prášku nebo tekutiny může být šňupán, požit v nápojích nebo kouřen. Účinky nastupují asi za 15 minut po požití, kdy dochází k euforii, ospalosti, amnézii a k omámení. Tyto účinky trvají asi dvě hodiny. Ketamin je rychle metabolizován v těle a je vylučován do moči v průběhu 24 hodin.

V závislosti na dávce má ketamin sedativní, amnestické, analgetické, kataleptické, hypnotické a anestetické účinky [16]. Klinický účinek ketaminu bývá označován jako disociativní anestezie, která je charakterizovánObr. 7 Disociativní anestezie ketaminem u kočky. Charakteristicky široce otevřené oči s mydriázou a znamením „hadího jazyka“. Zdroj: archiv autora.a menším ovlivněním vědomí a významnou analgezií. Ovlivnění vědomí se blíží halucinatorním stavům. Funkčně a elektrofyziologicky dochází k rozpojení mezi neokortikálními oblastmi – thalamickými a limbickými strukturami v CNS. Disociativní anestezie je kataleptický stav podobný transu, kdy je pacient oddělen (disociován) od zevního prostředí, ale má zpravidla otevřené oči a zdá se, že nespí. Tento stav podobný transu je charakterizován hlubokou analgezií, sedací, anterográdní amnézií, zachováním protektivních reflexů horních cest dýchacích, zachovanou spontánní respirací a kardiovaskulární stabilitou. Oči jsou často široce otevřené s vertikálním a horizontálním nystagmem. Osoba je nekomunikativní. Je vyjádřen různý stupeň zvýšeného svalového napětí a nevědomých pohybů nezávisle na chirurgickém podnětu (obr. 7).

Na rozdíl od ostatních farmak používaných k sedaci a k analgezii nepozorujeme u ketaminu kontinuum mezi velikostí dávky a účinkem. Disociativní stav po podání ketaminu má práh přibližně 1–1,5 mg/kg při dávce podané intravenózně (i.v.) a 3–4 mg/kg při intramuskulárním (i.m.) podání. Když je jednou dosaženo disociativního prahu, přidání ketaminu nezvyšuje nebo neprohlubuje sedaci, jako je tomu v případě sedativ nebo inhalačních anestetik [17]. Pacienti v disociativním stavu nejsou schopni reagovat na zevní podněty a na bolestivou stimulaci. Tento stav neodpovídá tradičním definicím mělké nebo hluboké sedace. Ztráta reakce na zevní podněty vede k tomu, že je účinek ketaminu označován za celkovou anestezii.

Psychomimetické účinky ketaminu

Baer a Parkas sledovali ve studii z roku 1981 [18] na skupině dobrovolníků změny psychiky po podání ketaminu v dávce 1 mg/kg i.v. Již v průběhu injekce došlo ke ztrátě kontaktu s pokusnou osobou. Oči zůstaly většinou otevřené s nepřítomným pohledem. Byl zřetelný nystagmus. U některých osob byly pozorovatelné grimasy a bezděčné pohyby končetin nebo prstů. Byly viditelné polykací pohyby. Kontakt pokusné osoby s okolím se objevoval postupně. Po návratu vědomí byly často ještě zjevné artikulační obtíže. Za 20–30 minut po injekci však již pokusná osoba mohla chodit, ale udávala poruchy rovnováhy a dvojité vidění. Subjektivně udávaly pokusné osoby, že nástup účinku neodpovídal usnutí. Postupně docházelo ke ztrátě vnímání okolního světa a těla (derealizace) a konečně také došlo ke ztrátě vlastního já (depersonalizace). Zpětný návrat tohoto psychického stavu následoval pomaleji než jeho navození. Postupně se stupňovitě vracel pocit vlastního já a konečně i vnímání okolního světa, který se zdál zpočátku cizí. V průběhu probouzení byly pozorovány živé sny až halucinace. Šlo o pocity létání, cesty rourovitým labyrintem, pokusné osoby viděly různé barevné mozaiky. V probouzecí fázi se skoro vždy vyskytovala hyperakuze a často celková hyperestezie.

Zneužití ketaminu jako date rape drugs

Ketamin je často zneužíván jako date rape drugs. Jeho výhodou je možnost netradičních způsobů aplikace, např. orálně, nazálně nebo rektálně.

V letech 1996–1997 studoval biolog Patrick Ryan s kolegyní Jenny Cashman biologii medvědů baribalů. K uspání používali ketamin nebo tiletamin. V průběhu tohoto období přidával Ryan své kolegyni Jenny do nápoje nebo do jídla tato anestetika. Po nástupu účinku ji sexuálně zneužíval a někdy pořizoval videozáznam. Jenny se cítila špatně, ale usuzovala na otravu oxidem uhelnatým, třikrát musela být odvezena do nemocnice. Po prohlídce jejich obydlí byly nalezeny videozáznamy, které svědčily o sexuálním zneužívání Jenny. Ronald K. Siegel, národní expert pro farmakologickou imobilizaci, prohlásil, že žádný člověk na této planetě nedostal takovou dávku disociativních anestetik jako Jenny Cashman.

Od srpna 2009 řádil v Bratislavě muž, jemuž se přezdívalo „ketaminový fantom“. Jeho první obětí se stala v srpnu 2009 třiadvacetiletá žena, které aplikoval ketamin v nápoji a následně ji okradl. V září téhož roku aplikoval jiné dvaadvacetileté ženě ketamin intramuskulárně do stehna a hýždí. Následně jí ukradl kabelku, šperky a peníze a u postižené chyběly kalhotky a měla v pochvě tampon. Opět udeřil v listopadu, kdy po intramuskulární aplikaci ketaminu do stehna a hýždí okradl šestadvacetiletou ženu. Následující den napadl devítiletou školačku, která se probudila po intramuskulární aplikaci ketaminu za několik hodin u kontejneru. Pachatelem byl padesátiletý taxikář. Nejméně v jednom případě mu bylo prokázáno sexuální zneužití a krádeže. Od 1. ledna 2010 je ketamin na Slovensku veden jako droga a jeho použití je přísně sledováno, stejně jako by se jednalo o opioidy.

Kombinace ketaminu s ostatními drogami

Ketamin je v nízkých dávkách občas kombinován s LSD (diethylamid kyseliny lysergové). Po nástupu plného účinku LSD je tento trip zintenzivněn dávkou 20–25 mg ketaminu podaného nazálně. Také je možná kombinace ketaminu s extází. Extáze je pocitová droga. Mnoho konzumentů uvádí, že se cítí nabiti energií a emocionálně otevřeni a pociťují lásku k okolnímu světu. Jestliže extázi doplníme malou dávkou ketaminu, dojde k zintenzivnění vnímání pocitů, pocit vlastní identity a vnímání okolí přitom zůstává zachován. Další možností je kombinace s γ‑hydroxybutyrátem.

MDMA (extáze)

V různých klubech jsou při elektronické „techno‑muzice“ oblíbeny amfetaminy a jejich deriváty, zejména je populární MDMA (3,4‑methylenedioxymethamfetamin). Tato látka, která je známa pod označením extáze, způsobuje výraznou stimulaci sympatiku a u uživatelů alteruje nebo zvyšuje smyslovou percepci. Expanduje vědomí a zvyšuje intenzitu dotyků. Rovněž je zvýšena intenzita vnímání barev a světel, proto se používají v klubech světelné stěny a blikající světla, rovněž je zvýšeno chuťové vnímání. Tyto změny činí mladé ženy vysoce vnímavými na dotyk, který je hodnocen vesměs vysoce pozitivně, což je výhodné pro sexuální predátory.

Oxid dusný

Již kolem roku 1800 pozoroval Humphrey Davy, že inhalace oxidu dusného vede u některých osob k libidinózním pocitům. V souObr. 8 Living made easy neboli Prescriptions for scolding wives. Karikatura od G. Cruikshanka (1792–1878) ukazuje účinky rajského plynu v roce 1830. Zdroj: archiv autora.časnoObr. 9 První experimentoval s oxidem dusným Humphrey Davy (1778–1829). Zdroj: archiv autora.sti je ve Spojených státech amerických oxid dusný používán v některých nemocnicích k léčbě dyspareunie. V 19. století byly velmi populární už zmíněné tzv. éterové párty, kde docházelo k omámení žen i mužů diethyletherem, chloroformem nebo oxidem dusným. I v puritánské Anglii pak ženy, zejména intelektuálky, vedly pod vlivem inhalačních anestetik lascivní řeči a celkově se sexuálně i psychicky uvolnily.

Nakonec se musím zmínit o oxytocinu, u něhož byly v posledním desetiletí objeveny centrální účinky, které by mohly být zneužity jako date rape drugs (obr. 89).

Oxytocin

Oxytocin je neuropeptid syntetizovaný v magnocelulárních buňkách supraoptického a paraventrikulárního jádra hypothalamu. Odtud se dostává do neurohypofýzy a je vylučován jako hormon do krve. Působí však také jako neurotransmiter na oxytocinové receptory v mozku. Největší hustota těchto receptorů je v amygdale, septu, v nucleus accumbens a v globus pallidus [19].

Oxytocin hraje roli v sexuální reprodukci, zejména během porodu a po porodu. Je vylučován ve větším množství při distenzi děložního krčku a kontrakcích dělohy při porodu, čímž porod usnadňuje a urychluje. Dále se vylučuje při stimulaci prsních bradavek matky novorozencem a tím usnadňuje ejekci mléka. Současné studie prokázaly, že má však daleko větší spektrum účinků. Podílí se na tvorbě emoční vazby mezi matkou a dítětem, mezi pohlavními partnery, na orgasmu a na snížení míry strachu. Zvyšuje důvěru a empatii ve skupině [20].

Koncentrace oxytocinu se u mužů a žen výrazně zvyšuje při orgasmu. Také při masturbaci dochází ke zvýšení hodnot oxytocinu. Účinky oxytocinu na svalovou kontraktilitu usnadňují transport spermií a vajíček [21]. Oxytocin redukuje anxietu a navozuje psychický klid a pocit bezpečí [22]. Četné studie ukázaly význam oxytocinu pro lidskou vazbu, vzrůst důvěry a pokles míry strachu. Prokázala se také souvislost mezi plazmatickou koncentrací oxytocinu a stupněm anxiolýzy při romantické lásce [23].

Vyšetření u monogamního hraboše prériového (Microtus ochrogaster) prokázala, že oxytocin hraje důležitou úlohu také při tvoření páru. Na rozdíl od polygamního hraboše horského (Microtus montanus) má hraboš prériový dlouhodobou vazbu na partnera. Různá vyšetření potvrdila kritickou roli oxytocinu při tvorbě preference vazby na pohlavního partnera. Jestliže injikujeme hraboši prériovému antagonisty oxytocinu, začne se chovat podobně jako polygamní hraboš horský a opustí dlouhodobou sociální vazbu na partnera. U hraboše je tedy oxytocin nezbytný k preferenci určitého partnera. Nerozhoduje však jenom množství endogenně uvolněného oxytocinu, ale také hustota specifických oxytocinových receptorů v různých oblastech mozku. Tak se rozdělení receptorů v mozku odlišuje charakteristickým způsobem mezi hrabošem prériovým a horským. Kromě toho hraboš horský má podobné rozdělení oxytocinových receptorů jako ostatní monogamně žijící druhy hrabošů, například hraboš luční. Je dále zajímavé, že samičky hraboše horského, které mají určitou dobu bezprostředně po porodu mláďat dlouhodobější vazbu k mláďatům, prodělávají v tomto čase také změnu v rozdělení oxytocinových receptorů [24].

Oxytocin hraje také roli při vytváření emoční vazby mezi psem a člověkem. V roce 2003 bylo prokázáno, že dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací endorfinů, oxytocinu a dopaminu při interakci pes–člověk, a to u obou zúčastněných. Je zajímavé, že koncentrace oxytocinu u člověka stoupá více při hlazení vlastního než cizího psa [25].

Z toho vyplývá, že oxytocin „vstupuje do hry“ zcela specificky jen v mezilidských vztazích. Oxytocin sehrál významnou roli v evoluci člověka a při vzniku lidské společnosti. Hormon potlačuje strach ze zrady a zklamání a tím otupuje naši vrozenou nedůvěru k jiným lidem. Pracovní skupina Beaty Ditzenové vyšetřovala vliv oxytocinu v testu, při kterém byl manželský partner požádán, aby diskutoval na téma, o které se manželé spolu často přou. Výsledky studie prokázaly uklidňující a deeskalující účinek tohoto neuropeptidu [26]. K vyloučení oxytocinu také dochází při taktilní stimulaci kůže například při hlazení a vede to k uklidnění a k dobrému pocitu, který ještě zvyšuje vazbu na zúčastněného partnera. Oxytocin je vylučován při příjemných tělesných kontaktech, jako je objímání, něžnosti nebo masáže, rovněž tak při zpívání. Výzkumy dále prokázaly uvolnění oxytocinu při příjmu potravy, čichovými, zvukovými a světelnými podněty, jakož i psychologickými mechanismy [22]. U některých žen snižuje oxytocin sexuální stud, zvyšuje schopnost rozmlouvat o intimních otázkách, zvyšuje důvěřivost. Tím by se u části žen mohl oxytocin uplatnit zejména po nazální aplikaci jako date rape drugs.

Práce vznikla s přispěním grantů VG20102015014 a VG20102015041.

Seznam použité literatury

  • [1] Schmidbauer W, vom Scheidt J. Handbuch der Rauschdrogen. Fischer Taschenbuch Verlag,1990; 755.
  • [2] Marx T, Schmidt M, Schirmer U, Reinelt H. Xenon anaesthesia. J. R Soc Med 2000; 93: 513–517.
  • [3] Roberts SC, Gosling LM, Carter V, Petrie M. MHC cor­related odour preferences in humans and the use of oral contraceptives. Proceedings of the Royal Society B. Proc Biol Sci 2008; 1652: 2015–2722.
  • [4] Wedekind C, Seebeck T, Bettens F, Paepke AJ. HMC dependent mate preferences in humans. Proc Biol Sci 1995; 260: 245–249.
  • [5] Freis ED. Mental depression in hypertensive patients treated for long periods with large doses of reserpine. N Engl J Med 1954; 251: 1006–1008.
  • [6] Richardson K, Schoen M, French B, et al. Statins and cognitive function: a systematic review. Ann Intern Med 2013; 159: 688–697.
  • [7] Brandner B, Blagrove M, McCallum G, Bromley LM. Dreams, images and emotions associated with propofol anaesthesia. Anaesthesia 1997; 52: 750–755.
  • [8] Schneemilch C, Schiltz K, Meinshausen E, Hachenberg T. Sexualbezogene Halluzinationen und Träume unter Anästhesie und Sedierung. Medizinische und rechtliche Aspekte. Anaesthesist 2012; 61: 234–241.
  • [9] Lukavec J. Jak dlouho už se lidé stydí. Lidové noviny 5. 4. 2008.
  • [10] Uzel R, Čepický P, Podroužek P. Afrodisiaka v gynekologii. Československá gynekologie 1990; 55: 525–530.
  • [11] Ellingboe J, Varanelli CC. Ethanol inhibits testosterone biosynthesis by direct action on Leydig cells. Res Commun Chem Pathol Pharmacol 1979; 24: 87–102.
  • [12] Sarkola T, Fukunaga T, Mäkisalo H, Eriksson Peter CJ. Acute Effect of Alcohol on Androgens in Premenopausal Women. Alcohol Alcohol 2000; 35: 84–90.
  • [13] LeBeau MA. Drug facilitated Sexual Assault: A Forensic Handbook. Academic Press, 2001.
  • [14] Brownmiller S. Against our will. Men, women and rape. New York: Simon and Schuster, 1975. Gegen unseren Willen. Vergewaltigung und Männerherr­schaft. (Übersetzt von Ivonne Carroux). Frankfurt am Main: Fischer Taschenbuch, 1978.
  • [15] Gerrig RJ, Zimbardo PG. Psychologie. Dt. Bearb. von Ralf Graf. 18. aktualisierte Auflage. München: Pearson Studium, 2008; 744 s.
  • [16] Roewer N, Thiel H. Taschenatlas der Anästhesie. Stuttgart: Georg Thieme Verlag KG, 2010; 402 s.
  • [17] Green SM, Krauss B. The semantics of Ketamine. Ann Emerg Med 2000; 36: 480–482.
  • [18] Baer G, Parkas P. Von Ketamin verursachte psychopathologische Veränderungen unter den für eine experimentelle Psychose üblichen Versuchsbedingungen. Anaesthesist 1981; 30: 251–256.
  • [19] Gimpl G, Farhenholz F. The oxytocin receptor systém: structure, function, and regulation. Physiol Rev 2001; 81: 629–683.
  • [20] Hynie S, Klenerová V. Centrální regulační úloha oxytocinu. Psychiatrie 2008; 12 (suppl. 2): 4–10.
  • [21] Blaicher W, Gruber D, Bieglmayer C, et al. The role of oxytocin in relation to female sexual arousal. Gynecol Obstet Invest 1999; 47: 125–126.
  • [22] Cardoso C, Ellen Bogen MA, Orlando MA, et al. Intranasal oxytocin attenuates the cortisol to physical stress: a dose response study. Psychoneuroendocrinology 2013; 38: 399–407.
  • [23] Marazziti D, Dell´Osso B, Baroni S, et al. A relationship between oxytocin and anxiety of romantic attachment. Clin Pract Epidemiol Ment Health 2006; 28: 23–28.
  • [24] Vacek M, High on Fidelity: What can voles teach us about monogamy? http://www.americanscientist.org/issues/pub/high on fidelity
  • [25] Odendaal J. Zvířata a naše mentální zdraví. Brázda, 2007.
  • [26] Ditzen B, Bodenmann G, Ehlertc U, Heinrichs M. Intranasal oxytocin increases positive communication and reduces cortisol levels during couple conflicts. Biol Psychiatry 65; 2008: 728–731.

Sdílejte článek

Doporučené