Lurasidon – rozšíření možností léčby schizofrenie s důrazem na kognitivní funkce a kardiometabolické cíle

Souhrn:
Tašková I. Lurasidon – rozšíření možností léčby schizofrenie s důrazem na kognitivní funkce a kardiometabolické cíle.Remedia 2020; 30: 454–459.
Léčba schizofrenie by měla být komplexní. Základním kamenem farmakologické léčby jsou antipsychotika. Lurasidon představuje nejnovější antipsychotikum na českém trhu. Jedná se o látku ze skupiny serotoninových a dopaminových antagonistů s velmi vysokou afinitou k receptorům 5‑HT7, s relativně vysokou afinitou k receptorům D2, 5‑HT1A, 5‑HT2A, α2C a s nízkou afinitou k receptorům α1, H1 a M1. Lurasidon je efektivní antipsychotikum s pozitivním vlivem na kognici, náladu a spánek a s malým rizikem vzniku nežádoucích účinků (nepatrný vliv na interval QTc, koncentraci prolaktinu, hmotnost a metabolismus lipidů a glycidů a s relativně malým rizikem rozvoje extrapyramidové symptomatiky). Zatímco se česká psychiatrie s touto molekulou teprve seznamuje, v zahraničí (zejména v USA) je používána celé desetiletí, a proto máme již dostatek dat, jež nám umožní vytipovat pacienty, kteří by mohli mít z léčby lurasidonem prospěch.

Summary:
Taskova I. Lurasidone – advanced options of schizophrenia treatment with emphasis on cognitive functions and cardiometabolic outcomes. Remedia 2020; 30: 454–459.
Antipsychotics are the cornerstone of pharmacological treatment of schizophrenia. The newest antipsychotic on the Czech market is lurasidone. It is a substance from the group of serotonin and dopamine antagonists, with a very high affinity for 5‑HT7 receptors, with a relatively high affinity for D2, 5‑HT1A, 5‑HT2A and α2C receptors and a low affinity for α1, H1 and M1 receptors. Lurasidone is an effective antipsychotic with a positive effect on cognition, mood and sleep and with very good tolerance (low propensity to cause QTc prolongation and to elevate prolactin, weight, lipid and glucose metabolism and with relatively low risk of extrapyramidal symptoms). While Czech psychiatry is just getting acquainted with this molecule, it has been used abroad already for a whole decade. Consequently, nowadays we have enough data to identify patients who could benefit from lurasidone treatment.

Key words: schizophrenia,  lurasidone, cognitive functions, metabolic risk

Schizofrenie je závažné psychiatrické onemocnění s mnohotvárným psychopatologickým obrazem a chronickým průběhem, které může vést k závažným funkčním změnám a zásadním způsobem ovlivňovat život nemocného. Také zkracuje délku života, a to přibližně o 25 let [1].

Léčba tohoto onemocnění by měla být komplexní (farmakoterapie, psychoterapie) včetně psychosociální rehabilitace. Základním kamenem farmakologické léčby jsou antipsychotika, která se historicky dělí do dvou generací na základě svého potenciálu vyvolávat extrapyramidové nežádoucí účinky. Jednotlivé látky se navzájem liší svým receptorovým profilem, a tudíž i svou účinností na jednotlivé symptomy schizofrenie a spekt­rem svých nežádoucích účinků, které mají velký vliv na compliance pacienta. Jelikož je u většiny pacientů se schizofrenií nutné podávat antipsychotika dlouhodobě, ne li celoživotně, a adherence psychiatrických pacientů k léčbě je obecně nízká, je důležitý pečlivý výběr molekuly právě s ohledem na její dobrou snášenlivost. Cílem léčby je tzv. ušít pacientovi terapii na míru a tím maximálně podpořit jeho adherenci k léčbě. Sebelepší lék nebude mít pro pacienta přínos, pokud ho pacient nebude užívat. Proto je optimální, pokud máme při výběru antipsychotik co nejširší výběr látek, a každé rozšíření terapeutických možností o novou léčivou látku vítáme s povděkem.

Nejnovějším antipsychotikem druhé generace, které bylo uvedeno na český trh, je lurasidon. Jedná se o dalšího zástupce skupiny serotoninových a dopaminových antagonistů (serotonin and dopamine antagonists, SDA). Zatímco se česká psychiatrie s touto molekulou teprve seznamuje, v zahraničí (zejména v USA) je používána již celé desetiletí.

Lurasidon je látka s velmi vysokou afinitou k receptorům 5 HT₇, s relativně vysokou afinitou k receptorům D₂, 5 HT_1A, 5 HT_2A α_2C a s nízkou afinitou k receptorům α₁, H₁ a M₁ [2].

Vysoká afinita k receptoru D₂ zaručuje účinek na pozitivní příznaky schizofrenie, afinita k 5 HT_2A (i parciální agonismus na receptoru 5 HT_1A) je pozvánkou do klubu antipsychotik druhé generace, tj. látek s účinkem na negativní příznaky schizofrenie a s nižším potenciálem vyvolávat extrapyramidovou symptomatiku. Parciální agonismus na receptoru 5 HT_1A je také v odborné literatuře dobře zdokumentován jako nositel antidepresivního a protiúzkostného účinku. Lurasidon dále vykazuje jednu z nejvyšších afinit k receptoru 5 HT₇ (mezi všemi antipsychotiky) a tento mechanismus účinku mimo jiné stojí za jeho pozitivním vlivem na kognici, spánek a náladu [3].

Mezi jeho nejčastější nežádoucí účinky patří sedace a akatizie, případně polékový parkinsonismus a nauzea. Akatizie představuje účinek závislý na dávce. Pompili ve své práci uvádí, že se při dávce 40 mg vyskytla u 11 % pacientů a při dávce 120 mg u 19 % osob [4]. Sedace se vyskytla u 11 % pacientů [5]. K jeho výhodám v oblasti nežádoucích účinků patří zejména nízké riziko prodloužení intervalu QTc, malý vliv na sekreci prolaktinu, téměř žádné anticholinergní nežádoucí účinky a jeho nízká afinita k receptorům H₁ a 5 HT_2C s největší pravděpodobností podmiňuje minimální metabolické riziko tohoto léčiva [2,3,5].

Efektivita lurasidonu byla ověřena mnoha randomizovanými kontrolovanými studiemi (např. Correll, 2016; Loebel, 2013; Citrome, 2012 a Meltzer, 2011) [6‒9]. Pokud bychom chtěli srovnat lurasidon s ostatními antipsychotiky stran jeho potenciálních nežádoucích účinků a zařadit ho tak na konkrétní místo pomyslné antipsychotické palety, můžeme vycházet z výsledků nedávno uveřejněných metaanalýz. Jedna z nich byla publikována v roce 2019 v časopise Lancet a srovnává účinnost 32 perorálních antipsychotik a také jejich nežádoucí účinky – schopnost zvyšovat hmotnost, vyvolávat akatizii, zvyšovat koncentraci prolaktinu, prodlužovat QTc a vyvolat sedaci nebo anticholinergní nežádoucí účinky. Lurasidon v této metaanalýze vychází jako léčivo, které neprodlužuje interval QTc, rozdíl průměrných hodnot oproti placebu (dále mean difference, MD) činil ‒2,21 ms (95% interval spolehlivosti [CI] ‒4,54‒0,15, n = 1 131). Hodnota risk ratio (RR) pro vznik akatizie činila 3,93 (95% CI 2,70‒5,38, n = 1 385). Hodnotu prolaktinu lurasidon zvýšil mírně, MD byla rovna 7,04 ng/ml (95% CI 3,03‒11,05, n = 1 192) oproti například risperidonu (MD = 37,98 ng/ml) a amisulpridu (MD = 26,87 ng/ml). Tělesnou hmotnost lurasidon ovlivnil též minimálně, hodnota MD nárůstu tělesné hmotnosti činila 0,32 kg (95% CI ‒0,22‒0,87, n = 1 253) [10].

Klinické studie tedy ukazují, že lurasidon je účinné a bezpečné antipsychotikum s minimálními nežádoucími účinky na metabolismus a kardiovaskulární systém a s pozitivním vlivem na spánek, náladu a kognici [2].

Pacienti se schizofrenií mají třikrát vyšší riziko vzniku obezity a dvakrát až čtyřikrát vyšší riziko vzniku diabetes mellitus (DM) 2. typu, což jsou jedny z hlavních příčin kardiovaskulární morbidity a mortality, a to nejen u psychiatrických nemocných. Důvodů vyššího výskytu kardiovaskulárních onemocnění u těchto pacientů je více, a ne všechny souvisejí s farmakologickou léčbou (např. kouření, nedostatek fyzické aktivity, nevyvážená strava, nízký ekonomický příjem aj.). Na druhou stranu léčba antipsychotiky, zejména látkami druhé generace, je spojována s výskytem zvýšené tělesné hmotnosti, vyšší chuti k jídlu, dyslipidemie, hyperglykemie, inzulinové rezistence a také s rozvojem DM 2. typu [11].

Mechanismus, jímž antipsychotika ovlivňují lipidový a glycidový metabolismus, je komplexní a zdá se, že se nejedná pouze o sekundární vliv nárůstu tělesné hmotnosti. Antipsychotika jednak přímo ovlivňují koncentrace neuro­peptidů, které se podílejí na regulaci metabolismu (např. leptin, adiponektin a ghrelin), ale mají také přímý vliv na funkci α a β buněk pankreatu s následnou změnou sekrece inzulinu a glukagonu. Existují experimentální data, která dokládají, že inhibice receptorů 5 HT₂ v játrech potlačuje syntézu glykogenu, což by mohla být jedna z příčin vzniku hyperglykemie při užívání antipsychotik. Studie na buňkách kosterního svalstva rovněž potvrdily snížení obsahu glykogenu po podání olanzapinu, a navíc také inhibici transportu glukózy do těchto buněk. Dále byla pozorována modulace inzulinové signalizační kaskády, a to blokádou fosforylace regulačních proteinů jednotlivých signálních drah, zejména inhibice fosforylace substrátu inzulinového receptoru 1 (IRS 1) a snížení fosforylace AKT syntázy a glykogen syntázy kinázy 3 (GSK 3), což má ve výsledku vliv na výše zmiňovaný transport glukózy a syntézu glykogenu ve svalových buňkách [11]. Nicméně i obezita sama je příčinou vzniku hypertriglyceridemie a možného rozvoje inzulinové rezistence s postupným rozvojem DM 2. typu, a to i u pacientů neužívajících antipsychotika.

Receptory, jejichž blokáda se na nárůstu hmotnosti podílí nejvíce, jsou 5 HT_2A, 5 HT_2C, D₂, D₃, H₁ a M₃. Různá schopnost antipsychotik způsobovat obezitu se vysvětluje právě jejich různou afinitou k těmto receptorům [12]. Vlivem receptorového profilu na metabolismus se zabývá mnoho dalších prací. Montastruc a kol. zaměřili svoji studii na identifikaci receptorů, které s nejvyšší pravděpodobností stojí za diabetogenním efektem antipsychotik, a to pomocí analýzy databáze Světové zdravotnické organizace (WHO) VigiBase^© (farmakovigilanční databáze). Porovnáním výskytu DM 2. typu (u pacientů užívajících antipsychotika) s receptorovým profilem 15 látek zjistili, že na rozvoj polékového diabetu má zřejmě zásadní vliv právě kombinace blokády receptorů 5 HT_2C a H₁ [13]. Pokud se podíváme na receptorový profil klozapinu a olanzapinu, antipsychotik s nejvyšším metabolickým rizikem, a na jejich afinitu ke zmíněným receptorům, zdá se, že závěr studie je v souladu i s naší zkušeností z praxe.

Lurasidon oproti výše zmíněným látkám vykazuje zanedbatelnou afinitu k receptorům 5 HT_2C a H₁, což z něj teoreticky činí antipsychotikum s minimálním nežádoucím vlivem na metabolismus lipidů a glycidů a současně i na tělesnou hmotnost [5]. Tento předpoklad dokládají i studie, které srovnávají jednotlivá antipsychotika navzájem. Výsledky jedné recentní metaanalýzy byly již popsány výše [10]. Nyní se zaměříme na další dostupná data v rámci medicíny založené na důkazech.

Zhang a kol. publikoval síťovou metaanalýzu srovnávající 12 antipsychotik a jejich vliv na koncentraci glukózy, který byl vyjádřen opět jako MD nárůstu glykemie při užívání jednotlivých látek oproti placebu. Lurasidon změnil hodnotu glykemie pouze nepatrně, resp. záporně, a vyšel ze studie nejlépe. Hodnota MD pro lurasidon činila ‒1,68 (95% CI ‒7,04‒3,67) a pro ziprasidon ‒1,63 (95% CI ‒6,82–3,56) oproti olanzapinu – 3,95 (95% CI 0,14–7,76) – a klozapinu – 3,78 (95% CI −1,61­–9,17) [14].

Z analýzy Leuchta a kol., která také srovnává účinnost a snášenlivost jednotlivých antipsychotik, vyplývá opět velmi malý vliv lurasidonu na nárůst hmotnosti, kterou autoři popisují tentokrát ve formě standardizovaného rozdílu průměrných hodnot (standardized mean difference, SMD) oproti placebu. Konkrétní hodnoty SMD jsou tedy pro lurasidon ‒0,12 (95 % CI ‒0,24‒0,00, n = 2 026), v těsném závěsu za ziprasidonem s hodnotou ‒0,07 (95 % CI ‒0,27‒0,14, n = 584). Ten vyšel z analýzy nejlépe – na rozdíl od zotepinu s hodnotami ‒1,02 (95 % CI ‒1,31 až ‒0,72, n = 225), který naopak způsobil největší nárůst hmotnosti [15].

Poslední metaanalýza, která bude zmíněna v tomto článku, je práce Pillingera a kol. srovnávající vliv antipsychotik tentokrát na různé metabolické parametry (vyjádřeno opět v hodnotách MD). Lurasidon i zde patřil mezi léčiva s velmi malým vlivem na sledované ukazatele. Konkrétně byl jeho efekt následující: vliv na hmotnost – MD = 0,48 kg (95% CI ‒0,01‒0,97), vliv na index tělesné hmotnosti (BMI) – MD = 0,24 kg/m² (95% CI 0,08‒0,41), vliv na hodnotu celkového cholesterolu – MD = ‒0,03 mmol/l (95% CI ‒0,15‒0,09), vliv na hodnotu LDL cholesterolu – MD = ‒0,05 mmol/l (95% CI ‒0,14‒0,04), vliv na hodnotu HDL cholesterolu – MD = 0,02 mmol/l (95% CI ‒0,05‒0,09), vliv na hodnotu triacylglycerolů (TAG) – MD = 0 mmol/l (95% CI ‒0,14‒0,13) a vliv na koncentraci glukózy – MD = ‒0,29 mmol/l (95% CI ‒0,55 až ‒0,03). Práce také zobrazuje vliv na tyto parametry ve formě skóre p s hodnotou 0 až 1. Čím je hodnota skóre p vyšší, tím je také vyšší vliv antipsychotika na sledovaný parametr a následně hrozí i vyšší riziko metabolických nežádoucích účinků. Skóre p pro sledované metabolické parametry bylo u lurasidonu následovné – hmotnost 0,32, BMI 0,37, glykemie 0,09, LDL cholesterol 0,27, celkový cholesterol 0,27, HDL cholesterol 0,45 a TAG 0,26 – oproti olanzapinu – hmotnost 0,92, BMI 0,93, glykemie 0,67, LDL cholesterol 0,96, celkový cholesterol 0,91, HDL cholesterol 0,76, TAG 0,83 – a např. oproti risperidonu/paliperidonu – hmotnost 0,58, BMI 0,56, glykemie 0,46, LDL cholesterol 0,54, celkový cholesterol 0,55, HDL cholesterol 0,51 a TAG 0,39 [16].

Za zmínku stojí ještě studie Meyera a kol. srovnávající nárůst hmotnosti u pacientů se schizofrenií, kteří byli léčeni lurasidonem, quetiapinem XR (s prodlouženým uvolňováním) a risperidonem. Průměrná změna hmotnosti byla (po roce užívání těchto léčiv) u pacientů s lurasidonem ‒0,4 kg, s risperidonem +2,6 kg a s quetiapinem XR +1,2 kg. Minimálně 7% přírůstek tělesné hmotnosti zaznamenalo po roce léčby 16 % pacientů užívajících lurasidon (risperidon 25,8 % a quetiapin XR 15,2 %), naopak pokles o nejméně 7 % tělesné hmotnosti byl pozorován u 18,5 % pacientů užívajících lurasidon (risperidon 6,7 % a quetiapin XR 9,1 %) [17].

Meyer publikoval ještě jednu práci, v níž testoval změnu hmotnosti u pacientů po ročním užívání lurasidonu, přičemž sledované pacienty (n = 439) rozdělil do dvou skupin: na ty, kteří před léčbou lurasidonem užívali antipsychotika s vyšším/středním metabolickým rizikem (klozapin, olanzapin, quetiapin, risperidon), a na ty, kteří užívali antipsychotika s nízkým metabolickým rizikem (aripiprazol, ziprasidon, antipsychotika první generace)/žádná antipsychotika. Na konci prvního roku užívání lurasidonu činila průměrná změna hmotnosti u celé skupiny pacientů ‒0,77 kg, přičemž u pacientů, kteří užívali v předchozím období antipsychotika s vysokým/středním metabolickým rizikem, došlo k poklesu hmotnosti v průměru až o 1,68 kg [18].

Z výše citovaných dat tedy jasně vyplývá, že lurasidon je antipsychotikum s velmi nízkým potenciálem zvyšovat tělesnou hmotnost nebo negativně ovlivňovat metabolické parametry (glykemii, koncentraci LDL cholesterolu a celkového cholesterolu). Lurasidon tedy může sekundárně pozitivně ovlivnit kardiovaskulární morbiditu a mortalitu pacientů, kteří ho užívají. Mezi antipsychotiky druhé generace v tomto ohledu zaujímá svým způsobem výjimečné postavení.

U pacientů se schizofrenií se velmi často objevuje kognitivní deficit. Až u 90 % nemocných s touto diagnózou je přítomen určitý kognitivní deficit minimálně v jedné z těchto oblastí: paměť, pozornost, exekutivní funkce a jazykové dovednosti. Je často zachycen již při první epizodě schizofrenie, dále přetrvává a může se prohlubovat při dalších epizodách. Udávané zhoršení je o 1 nebo až o 2 směrodatné odchylky (SD) oproti zdravé populaci. Významnou roli hraje premorbidní stav pacientovy kognice. Doposud mezi odbornou veřejností nepanuje shoda ohledně mechanismu vzniku, dynamiky a obrazu kognitivního deficitu u nemocných se schizofrenií [19,20].

Je známo, že dopamin (D), noradrenalin (NA), acetylcholin (Ach), serotonin (5 HT), glutamát (Glu) a kyselina gama aminomáselná (GABA) jsou neurotransmitery, které se podílejí na správném fungování kognice, a abnormality v jejich koncentracích přispívají ke vzniku kognitivního deficitu u těchto pacientů [21].

Preklinická data ukazují, že antipsychotika druhé generace mohou zlepšovat kognitivní funkce [21]. Lurasidon prokázal v mnoha studiích také jasný prokognitivní potenciál [5]. Zdá se, že za pozitivním vlivem lurasidonu na kognici stojí jeho silná afinita k receptoru 5 HT₇ a dále afinita k receptorům 5 HT_1A, 5 HT_2A a α_2C. Současně je výhodou jeho velmi nízká afinita k receptorům M₁, H₁ a α₁, jejichž blokáda může mít naopak za následek zhoršení kognice [2,3].

Ve studii Huanga a kol. lurasidon prokazatelně zvýšil uvolňování neurotransmiterů D, Ach a Glu v oblastech hipokampu a prefrontální kůry myší (wild type vs. 5 HT₇ knockoutované myši předléčené fencyklidinem, tj. animální model pro kognitivní dysfunkce). Závěrem studie je, že mechanismem, který stojí za zlepšením kognitivních funkcí u myší, je blokáda receptoru 5 HT₇, která má za následek zvýšený eflux glutamátu a GABA, a agonismus na receptorech 5 HT_1A, který má za následek zvýšený eflux Ach a D v korových oblastech [21]. Závěr další studie zkoumající vliv receptorového profilu, a to zejména nízké afinity lurasidonu k receptoru D₄, na jeho prokognitivní efekt u kosmanů, naznačuje, že současná blokáda receptorů D₂ a D₄ (receptorový profil mnoha antipsychotik) může vést ke zhoršení kognice, a naopak nedostatečná schopnost blokovat receptor D₄, kterou vykazuje lurasidon, může minimálně částečně přispívat k jeho prokognitivnímu účinku [22].

Chronické podávání lurasidonu dále zvýšilo koncentrace mozkového neurotrofního faktoru (brain derived neurotrophic factor, BDNF), mediátoru neuronální plasticity, v prefrontální kůře potkanů. Lurasidon také posílil transkripci BDNF (zvýšil obsah BDNF mRNA) v hipokampu a prefrontální kůře po akutním stresu, což může posilovat schopnost organismu zvládat náhlé nepříznivé situace [2,5].

Z klinických dat lze citovat studie, jejichž autory jsou Harvey a kol. V rámci prvního sledování je zde posuzován vliv lurasidonu na kognici. Po této krátké dvojitě zaslepené šestitýdenní studii (lurasidon vs. placebo vs. quetiapin XR) následovalo šestiměsíční prodloužení. V této multicentrické studii (n = 488) byli pacienti s diagnózou schizofrenie, kteří byli hospitalizováni pro relaps onemocnění, náhodně rozděleni do skupin, v nichž po šest týdnů užívali 80 mg nebo 160 mg lurasidonu, 600 mg quetiapinu XR denně nebo placebo. Prodloužení studie bylo realizováno následný rok po ukončení krátké fáze (n = 292), kdy byly pacientům podávány dávky lurasidonu (40‒160 mg/den) či quetiapinu XR (200‒600 mg/den). Nemocní byli testováni baterií kognitivních testů a testů zaměřených na fungování v běžném životě (CogState, University of California San Diego Performance Based Skills Assessment Brief ‒ UPSA B) před zahájením léčby, po šesti týdnech a dále během prodloužení (3. a 6. měsíc). V krátké fázi studie nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v neurokognitivním výkonu pacientů léčených lurasidonem oproti quetiapinu XR ani oproti placebu. Nicméně po vyloučení skupiny pacientů s extrémními hodnotami výsledků testů (např. chybovost více než 25 %) bylo u zbylé skupiny zlepšení neurokognitivního výkonu statisticky významné pro vyšší dávku lurasidonu (160 mg/den). V prodloužené fázi studie byl kognitivní výkon statisticky významně lepší u pacientů s lurasidonem oproti quetiapinu XR [23]. V post hoc analýze této studie nemocní se všemi dávkami lurasidonu vykazovali vyšší míru kognitivního zlepšení než nemocní léčení quetiapinem XR [24].

Efekt lurasidonu na kognici byl hodnocen i u pacientů s rezistentní schizofrenií. Ti nemocní, kteří byli po šesti týdnech užívání lurasidonu v dávce 80 mg/den (a dvou dalších antipsychotik užívaných v předchozím období) bez zmírnění projevů schizofrenie, tj. prohlášeni rezistentními na léčbu, byli randomizováni do dvou skupin (80 mg nebo 240 mg lurasidonu denně) a sledováni po dobu dalších 24 týdnů. Kontrolní skupina nebyla součástí uspořádání studie. Během tohoto období byl hodnocen jednak ústup pozitivních a negativních příznaků (Positive and Negative Syndrome Scale ‒ PANSS), jednak stav kognice (Wisconsin Card Sorting Test ‒ WCST, Wechsler Intelligence Scale for Children Revised ‒ WISC R, Digit Symbol Substitution Test ‒ DSST, Reyův auditorně verbální test učení aj.). Účinek na pozitivní a negativní příznaky, ale i na kognici byl statisticky významný a srovnatelný u obou dávek lurasidonu. Zlepšení bylo zaznamenáno u 42 % rezistentních pacientů, což odpovídá i předchozím poznatkům, že léčba atypickými antipsychotiky je u části rezistentních nemocných (přibližně 40 %) nakonec s efektem, nicméně je potřeba delší doba podávání oproti pacientům nerezistentním. Zlepšení kognice proběhlo nezávisle na zmírnění psychopatologie. Při léčbě vyšší i nižší dávkou lurasidonu bylo zaznamenáno výraznější zlepšení exekutivních funkcí, čímž se dle autorů lurasidon od ostatních antipsychotik odlišuje, jelikož zlepšení v této doméně není pro pro tato léčiva typické [25].

Z dostupných dat vyplývá, že kognitivní zhoršení předchází negativním i pozitivním příznakům onemocnění již v období před potvrzením diagnózy. Je také popisováno, že rozsah kognitivního zhoršení po první epizodě schizofrenie může být podobný (rozsah, závažnost) jako u pacientů s již chronickým průběhem tohoto onemocnění. Lurasidon by mohl být vhodný k zahájení léčby v rámci časné intervence (v období prodromálních příznaků/u osob s vysokým rizikem) a u některých pacientů by mohl redukovat závažnost průběhu a dopady první epizody. Jelikož se ovlivnění kognitivních funkcí u nemocných se schizofrenií stalo jedním z hlavních cílů léčby, je otázkou, zda by tedy časné zahájení léčby prokazatelně prokognitivně účinného lurasidonu (v rámci časné intervence) nemohlo snížit riziko rozvoje kognitivního deficitu u těchto pacientů [2].

Pozn.: Dávky lurasidonu ve výši 18,5; 37; 55,5; 74 mg jsou ekvivalentní množství 20, 40, 60 a 80 mg lurasidon hydrochloridu užívanému v klinických hodnoceních prováděných v USA.

Přehled publikovaných dat i zkušenosti z praxe naznačují, že lurasidon má dostatečnou klinickou účinnost a dobrou snášenlivost. Mezi ostatními atypickými antipsychotiky má svým způsobem výjimečné postavení. V rámci strategie tzv. terapie šité na míru lze využít jeho přínosy jako nízké riziko prodloužení intervalu QTc, malý vliv na sekreci prolaktinu, nízké riziko metabolických nežádoucích účinků a také jeho prokognitivní efekt. Existují data účinnosti pro převod z léčby antipsychotiky druhé generace na terapii lurasidonem se zachováním terapeutické účinnosti (beze změny ve skóre PANSS, nebo dokonce s jeho poklesem) a se zlepšením sledovaných parametrů (hmotnost, cholesterol, koncentrace prolaktinu) [26,27]. Je potřeba učinit s lurasidonem osobní klinickou zkušenost, ale potenciál získat status vhodného antipsychotika pro mnoho pacientů s diagnózou schizofrenie tento přípravek jistě má.