Lze řidiče kamionu nebo obytného přívěsu uspat plynným anestetikem?

Souhrn:
Hess L. Lze řidiče kamionu nebo obytného přívěsu uspat plynným anestetikem? Remedia 2022; 32: 280–284.
V celé Evropě se rozmáhá okrádání řidičů kamionů nebo lidí v obytných přívěsech po předchozím uspání. Také v Německu došlo v lednu 2022 k loupeži součástek kol v hodnotě 250 milionů korun na odpočívadle pro kamiony. Hlavní roli měl hrát „uspávací plyn“. Článek podává přehled o základních farmakologických účincích látek, které by přicházely v úvahu. Jsou to oxid uhličitý, oxid uhelnatý, oxid dusný, stará inhalační anestetika dietyléter a chloroform a nová inhalační anestetika isofluran, sevofluran, desfluran a v poslední době znovu používaný metoxyfluran. Z analýzy vyplývá, že žádná z těchto látek nepřichází v úvahu a že se patrně jedná o tzv. městskou legendu. Neexistuje dosud žádný případ, v němž by bylo prokázáno použití uspávacího plynu. Při osvobozování rukojmích v moskev­ském divadle na Dubrovce v říjnu 2002 použily speciální jednotky ruské armády aerosolovou směs remifentanilu s carfentanilem s nosným plynem – inhalačním anestetikem halotanem. Z počtu 830 rukojmích zahynulo vlivem tohoto uspávacího plynu přibližně 130 osob. Řidiči však mohou být omámeni a následně okradeni po podání četných farmak, která spadají do kategorie tzv. rape drugs.

Summary:
Hess L. Is it possible to put truck drivers and caravaners under with gas anesthetics? Remedia 2022; 32: 280–284.
The robbery of truck drivers or caravaners after being put under is rising across Europe. In January 2022, bicycle parts worth 250 million were robbed at a truck stop in Germany. The central role was attributed to the so‑called sleeping gas. The article provides an overview of the fundamental pharmacological effects of the substances that could be considered. These are carbon dioxide, carbon monoxide, nitrous oxide, diethyl ether and chloroform, the old, inhaled anesthetics, as well as isoflurane, sevoflurane, desflurane and the recently re‑used methoxyflurane as the new inhaled anesthetics. The analysis shows that none of these substances is the possible cause, and it is probably an urban legend. The use of a sleeping gas has not been demonstrated in any case yet. During the release of hostages in the Dubrovka theatre in Moscow in October 2002, special units of the Russian army used an aerosol mixture of remifentanil and carfentanil with a carrier gas – halothane, an inhalation anesthetic. Out of 830 hostages, about 130 died from this sleeping gas. However, drivers may be drugged and subsequently robbed after administering numerous drugs that fall into the category of rape drugs.

Key words: sleeping gas, carbon dioxide, carbon monoxide, nitrous oxide, diethyl ether, chloroform, isoflurane, sevoflurane, desflurane, methoxyflurane, rape drugs.

Největší český výrobce jízdních kol BIKE FUN International z Kopřivnice na Novojičínsku přišel letos při loupeži o důležité díly na kola celkem za 250 milionů korun. Výrazně si tím zkomplikoval a zpozdil výrobu. Loupež se odehrála na dálničním odpočívadle v Německu v noci na 21. ledna a pravděpodobně ji provedla dobře organizovaná skupina. Podle dosavadních zjištění měla skupina celou akci dobře naplánovánu. S největší pravděpodobností totiž kamion sledovala už od nakládky. Zloději počkali na nucenou odpočinkovou pauzu řidiče a poté jej uspali plynem vpuštěným do kabiny. Nakonec zamaskovali důkazy v nákladním prostoru hasicím přístrojem, aby znemožnili zajištění stop. Zájem o jízdní kola během pandemie covid-19 výrazně stoupl. Kvůli současnému nedostatku dílů se však dodací lhůty k novým zákazníkům posunuly v některých případech až o dva roky [1].

Podobné zprávy se objevují v celé Evropě. Například zloději na italském ostrově Sardinie, kteří řádili v mondénním letovisku Porto Cervo na Costa Smeralda, se vplížili do přepychové vily milánského farmaceutického magnáta a do místnosti vpustili uspávací plyn. V této době ve vile spaly milionářova dcera, manželka, její matka a služebná. Přesto zloděje nikdo nezaslechl a odnesli si z vily hotovost a šperky za 315 000 dolarů. K tomu vykradli ještě sousední vilu, z níž odnesli 15 000 eur v hotovosti a značkové hodinky. Majitelé vily se podle policie ráno cítili slabí a omámení [2]. V létě útočili zloději na karavany ve francouzských kempech. Před lupem vždy omámili turisty plynem a ti ráno cítili bolest hlavy a slabost. Podobná banda vykradla nejméně šest domů ve španělském regionu Costa del Sol.

Narkotizační nebo uspávací plyny používají zločinci k omámení řidičů kamionů nebo táborníků. Plynné anestetikum vpouštějí přes gumy dveří, otevřená okna nebo otvory v oknech do interiéru. Spící táborníci jsou snadno omámeni, a i když se probudí a vnímají vetřelce, často nejsou schopni jednat. Pravděpodobnost takových útoků je kontroverzně diskutována, ale není vyloučena odborníky kriminální policie. MUDr. Michal Sojka, mluvčí České lékařské komory, se k této problematice vyjádřil negativně: „V současnosti používaná anestetika musejí být dávkována velmi přesně podle hmotnosti pacienta, jejich rozprášení do uzavřených prostor typu karavanu, kabiny nákladního vozu nebo stanu s cílem uspat osoby v nich pobývající je tedy skoro nemožné. Nejspíše by téměř nedošlo k jejich uspání, nebo naopak by mohlo dojít k předávkování a ke smrti. Dle mého odborného názoru se s největší pravděpodobností jedná o tzv. městskou legendu.“ [3]

Podobně se kolegium lékařské komory ve Velké Británii domnívá, že není možno uvést jedince do bezvědomí foukáním éteru, chloroformu nebo kteréhokoliv z aktuálně po­uží­va­ných těkavých anestetik oknem obytného vozu, i když oběť v této době spí. Například dietyléter je výrazně dráždivý, relativně slabý a má velmi výrazný dráždivý vliv na dýchací cesty, takže může způsobit kašel. Kromě toho má pronikavou vůni, která je zřejmá ještě další den. Moderní těkavé látky, např. isofluran nebo sevofluran, by musely být injikovány s nosným plynem velkým kompresorem. Pokud by zloději měli k dispozici zcela bezpečné, silné a levné anestetikum bez zápachu, je vysoce pravděpodobné, že by o něm lékařská profese věděla a zkoumala by jeho použití v anesteziologické praxi [4].

V tomto přehledném článku se proto zamýšlíme nad účinkem jednotlivých anestetik a jejich možností působit jako uspávací plyn při omámení řidičů.

Oxid uhličitý

Oxid uhličitý (CO₂) je bezbarvý nehořlavý plyn. Jeho koncentrace v atmosférickém vzduchu je velmi malá (přibližně 0,03 %), je těžší než vzduch. Vzniká jako konečný produkt spalování uhlíku a jeho sloučenin při mnoha biologických procesech. V lidském těle vzniká při látkové výměně v tkáních, odtud je přenášen krví do plic, kde je částečně vydýchán. Ve vydechovaném vzduchu je jeho koncentrace zhruba 4,5 %. Oxid uhličitý stimuluje dýchání, takže jeho větší tvorba v tkáních (např. při fyzické zátěži) zároveň zrychluje a prohlubuje dýchání, což vede k jeho odstranění. Množství (parciální tlak) oxidu uhličitého v tepenné krvi (paCO₂) tak závisí především na dýchání – alveolární ventilaci.

Oxid uhličitý byl první chemickou sloučeninou, která byla popsána jako plyn odlišný od vzduchu. V 17. století vlámský chemik Jean Baptist van Helmont zjistil, že při spalování dřevěného uhlí v uzavřené nádobě je hmotnost zbylého popela menší než hmotnost spalovaného uhlí. Vysvětlil to přeměnou části uhlí na neviditelnou substanci, kterou nazval „spiritus sylvestre“.

V polovině 18. století studoval vlastnosti tohoto plynu podrobněji skotský lékař Joseph Black. Zjistil, že zahříváním vápence, nebo jeho reakcí s kyselinami vzniká plyn, který nazval „fixovatelný vzduch“ (fixed air), protože jej bylo možno vázat silnými zásadami (například hydroxidem vápenatým). Zjistil také, že je těžší než vzduch. Potvrdil, že na rozdíl od vzduchu nepodporuje hoření a živé organismy v něm hynou. Vázání na hydroxid vápenatý použil k důkazu, že je ve vydechovaném vzduchu a rovněž že se uvolňuje při procesu kvašení.

S vodou tvoří oxid uhličitý kyselinu uhličitou, přičemž vzniká bodavý zápach. Transport probíhá v ocelových lahvích, kde je oxid uhličitý pod tlakem zkapalněn. Má relativně vysokou hustotu ve srovnání se vzduchem, a v uzavřených prostorách se proto hromadí poblíž podlahy, kde může vyvolat intoxikaci. Život ohrožující účinky se vyskytují již při koncentracích 8-10 % ve vdechovaném vzduchu. U člověka se vyskytují bolesti hlavy, závratě, zvýšený krevní tlak, zvracení a poruchy pohybu, a nakonec křeče, které vedou k bezvědomí. Anestetický účinek plynu vzniká okyselením mozkomíšního moku. U psa dochází k zakalení vědomí při hodnotě pH likvoru 7,1, k bezvědomí při pH 6,8. U prasat došlo k bezvědomí při poklesu hodnoty pH likvoru na 6,7 a při inhalaci 90% oxidu uhličitého. Při vdechování vysokoprocentního oxidu uhličitého dochází k rychlému a účinnému potlačení neuronální aktivity. U mladých lidí, kteří dýchali 5% oxid uhličitý ve směsi kyslík–dusík, došlo v průběhu 10 minut ke zřetelné dilataci mozkových cév, což vedlo ke zvýšenému prokrvení mozku. Krátkodobá inhalace 30% oxidu uhličitého spolu s kyslíkem vedla u dementních pacientů ke zlepšení kognitivních schopností. Při použití koncentrací vyšších než 20 % vzniká nebezpečí křečí, a proto je inhalace limitována na 1–2 minuty.

První pokusy s oxidem uhličitým k anestezii prováděl anglický lékař Henry Hill Hickman (1800-1830). Studoval medicínu v Edinburghu, ale odstoupil od závěrečných zkoušek, což v té době nebyla výjimka. V roce 1820 byl přijat do Královské chirurgické koleje v Londýně a svou lékařskou praxi začal provozovat v roce 1821. V roce 1823 začal se svými pokusy na zvířatech, která uvedl do anestezie oxidem uhličitým. Když zvíře takřka udusil oxidem uhličitým, amputoval mu části těla, aby zjistil, zda zvíře v této anestezii cítí bolest. Svoje práce publikoval a zaslal londýnské Královské společnosti. Zemřel ve věku 30 let na syfilis [5].

Je známo, že oxid uhličitý je těžší než vzduch, a proto se hromadí v dolních prostorách. V Campi Flegrei v italské Kampánii se na úpatí sopky Agnano rozkládá jeskyně, která je nazývána Psí jeskyně (italsky Grotta del Cane). Je dlouhá devět metrů a teplota uvnitř dosahuje 52 °C. Nachází se zde fumarola, z níž uniká oxid uhličitý a drží se při zemi. Místní kněží v minulosti předváděli rozdíl mezi oběma plyny na psech, kteří v jeskyni ztratili vědomí a museli být odneseni na čerstvý vzduch. Jeskyni popsal již Plinius Starší v knize Naturalis historia. V 17. století ji prozkoumal jezuitský učenec Athanasius Kircher, který byl znám také svými pokusy se zvířecí hypnózou a éterem. Návštěva Psí jeskyně byla oblíbenou kratochvílí při tzv. kavalírských cestách a zmiňuje se o ní například Johann Wolfgang von Goethe (obr. 1) [6].

Vdechování oxidu uhličitého může způsobit záchvat paniky. Amygdala, malé párové jádro ve spánkových lalocích, je sídlem emocí (obr. 2) [7]. Aktivací neuronů amygdaly vzniká také strach a úzkost. Amygdala strach nejen spouští, ale pracuje zároveň jako senzor registrující zvýšené koncentrace oxidu uhličitého v organismu. Neurobiologové pod vedením Johna Wemmieho z Carver College of Medicine z Univerzity v Iowě zkoumali aktivitu amygdaly v závislosti na koncentraci oxidu uhličitého. Pokusné myši dýchaly oxid uhličitý v koncentraci 4,5 % místo obvyklé koncentrace 0,04 % a byly v této atmosféře výrazně ustrašenější. Při zvýšení koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu nad 10 % byly na myších patrné projevy hrůzy. Zvířata zamrzla a nebyla schopna se pohnout. V amygdale se nachází ve velkém množství bílkovina ASIC1a tvořící iontový kanál, který propouští do neuronu ionty sodíku. Klíčem, který odemyká tato iontová vrátka, je okyselení okolního prostředí - a k němu dochází po průniku oxidu uhličitého do amygdaly. Myši, které postrádají iontovou branku bílkoviny ASIC1a, nereagovaly na zvýšení koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu. Rovněž farmaka, která zabránila okyselení mozku při vdechování oxidu uhličitého, posílila „odvahu“ myší.

Detekce zvýšených koncentrací oxidu uhličitého rozhoduje o našem přežití. Když se začneme dusit, amygdala spustí mechanismus, který nás nutí k útěku před hrozbou. Z klinické praxe je známo, že lidé s chronickými dechovými obtížemi jsou zvýšeně anxiózní a náchylní k panice. Zároveň pozorování Johna Wemmieho znovu nastolila diskuse o tom, zda je oxid uhličitý vhodný k eutanazii malých laboratorních zvířat [8].

Jak vidíme na příkladu Psí jeskyně, může vdechování oxidu uhličitého vést k navození bezvědomí a následné smrti psa. Terapeutický index mezi dávkou navozující hypnotický účinek a nástupem bezvědomí je velmi úzký. Navíc má stoupající koncentrace oxidu uhličitého výrazný anxiogenní účinek. Kromě toho dochází při jeho vdechování k hlubokým změnám acidobazické rovnováhy směrem k acidóze. Z těchto důvodů není oxid uhličitý vhodný jako uspávací plyn.

Oxid uhelnatý

Oxid uhelnatý (CO) je bezbarvý jedovatý plyn bez chuti a zápachu, nedráždivý. Ve vodě je málo rozpustný, je obsažen ve svítiplynu, v generátorovém plynu a ve vodním plynu. V nepatrném množství je přítomen v atmosféře. Spolu s oxidem dusným a sirovodíkem patří mezi tzv. gasotransmitery – působí relaxačně na hladkou svalovinu ve stěnách cév. Oxid uhelnatý je velmi jedovatý. Silně se váže na hemoglobin a vytváří s ním karboxyhemoglobin, čímž znemožňuje přenos kyslíku v podobě oxyhemoglobinu z plic do tkání. Jeho afinita k hemoglobinu je až 300krát větší než u kyslíku. Vazba oxidu uhelnatého je velmi pevná a jeho odstranění z krve trvá několik hodin až dní. Příznaky otravy se objevují až při přeměně 10 % hemoglobinu na karboxyhemoglobin. Lidé, kteří kouří okolo 20 cigaret denně, mají 4-7 % hemoglobinu zablokovaného působením oxidu uhelnatého.

Oxid uhelnatý je používán k eutanazii laboratorních zvířat. Jako uspávací plyn nepřipadá pro svou toxicitu v úvahu [9].

Oxid dusný

Oxid dusný (N₂O) je nejstarším anestetikem používaným v současné anestezii. Již před více než dvěma sty lety prokázal slavný chemik Humphry Davy jeho analgetický účinek. V roce 1844 neúspěšně demonstroval jeho anestetický účinek Horace Wells v Bostonu, ukázalo se tedy, že tento efekt je slabý. V současné době je podáván v kombinaci 50 % oxidu dusného s 50 % kyslíku pod obchodním názvem Entonox. Mezi hlavní účinky oxidu dusného na centrální nervový systém patří efekt anxiolytický, amnestický a analgetický. Anestetický účinek je limitován, protože minimální al­veolár­ní koncentrace (minimum alveolar concentration, MAC; koncentrace, při níž 50 % pacientů nereaguje na kožní řez) oxidu dusného je vysoká - 104 %. Anxiolytický účinek je zprostředkován interakcí oxidu dusného s benzodiazepinovými vazebnými místy. Euforizujícího a psychicky relaxačního efektu oxidu dusného se využívalo na party s rajským plynem již od začátku 19. století, ještě před poznáním jeho analgetických účinků. Oxid dusný aktivuje mezokortikální dopaminergní systém a tím vzniká jeho euforizující účinek. Inhalační sedaci oxidem dusným pravidelně provází v různém stupni vyznačení amnestický účinek. Ten je výraznější především u malých dětí. Analgetický účinek je zprostředkován interakcí oxidu dusného s opioidními receptory. Podílejí se však na něm také noradrenergní dráhy, které jsou pod vlivem tonické inhibice GABAergních drah pontu. Anestetický účinek oxidu dusného je limitován a k navození celkové anestezie musejí být hyperbarické podmínky. Ovlivnění kardiorespiračního systému je malé. Oxid dusný není v organismu metabolizován [10].

Prvním klinickým příznakem účinku oxidu dusného je pocit omámení a individuálně motání hlavy. Zároveň dochází k paresteziím v horních a dolních končetinách, případně i v dutině ústní. Dostavuje se pocit tepla v těle, který probíhá ve vlnách. Dochází k pocitu euforie. Krevní tlak a srdeční frekvence nejprve mírně stoupají, stejně tak respirační frekvence. Dochází k periferní vazodilataci.

Oxid dusný by byl kandidátem na uspávací plyn, k podstatnému omámení by však musel být vdechován v koncentraci 60-70 %. Pro kabinu řidiče by tedy byl zapotřebí velký objem a z těchto důvodů je jeho použití nepraktické.

Nejstarší inhalační anestetika

Dietyléter

Dietyléter (éter) byl poprvé připraven alchymisty. V této souvislosti je uváděn německý lékař, botanik a farmakolog Valerius Cordus (1515-1544). Chemickou strukturu určil o několik století později Joseph L. Gay Lussac (1778-1850), francouzský chemik a fyzik. V roce 1540 popsal hypnotické účinky dietyléteru známý švýcarský lékař Paracelsus, který s jeho pomocí prováděl pokusy na slepicích.

Dietyléter - (C₂H₅)₂O - je jasná bezbarvá, lehce pohyblivá tekutina s charakteristickou vůní, odpařuje se při teplotě 35 °C a je velmi hořlavá. S vodou se mísí v poměru 1 : 10 a v každém poměru se mísí s alkoholem. Dříve byl používán k celkové anestezii v koncentraci 3-4 %. Stadia anestetických účinků dietyléteru popsal Arthur Ernest Guedel (1883–1956) v roce 1930. Nejprve je lehce ovlivněno vědomí, postupně vnímání bolesti, reflexy kosterního svalstva, a nakonec ochranné reflexy dýchacího a oběhového centra v mozkovém kmeni. Obraz účinku dietyléteru se podobá popisu působení etylalkoholu, ale omamující účinek nastupuje rychleji. Již v roce 1818 upozornil na anestetické účinky dietyléteru anglický přírodovědec a experimentální fyzik Michael Faraday. V letech 1841-1842 konal Charles Thomas Jackson, který byl lékařem, geologem a mineralogem v Bostonu, pokusy na sobě s vdechováním dietyléteru smíšeného s atmosférickým vzduchem. William Green Morton (1819-1868) pracoval v Jacksonově laboratoři, kde se seznámil s omamným působením dietyléteru a po sérii pokusů na zvířatech vyzkoušel jeho účinky v roce 1846 sám na sobě. Anesteziologické účinky dietyléteru pak veřejně předvedl dne 16. října 1846 při operaci vedené chirurgem Johnem Collinsem Warrenem. U dvacetiletého tiskaře Gilberta Abbotta odstranil Warren během tří minut tumor na krku. Ihned po demonstraci éterové anestezie vznikl spor mezi Jacksonem a Mortonem o uznání prvenství, ačkoliv první éterovou anestezii provedl již 30. března 1842 americký lékař Crawford W. Long. Už za 114 dní po Mortonově demonstraci provedl v pražské Nemocnici Na Františku anestezii éterem 7. února 1847 magistr chirurgie František Opitz, zvaný také bratr Celestýn, který patřil k řeholnímu řádu milosrdných sester. Anesteziolog Jakub Vetešník z Olomouce toto tvrzení zpochybnil, neboť zjistil, že už 4. února 1847, tedy tři dny před Opitzem, operoval v brněnské Všeobecné nemocnici dr. August Göttinger v éterové anestezii Annu Dlouhou, jíž provedl během tří minut amputaci paže [11].

Dietyléter má vyšší terapeutický index než chloroform, je větší rozdíl mezi doporučovaným dávkováním a toxickým předávkováním (1,5–2,2). Dietyléter nezpůsobuje depresi myokardu – nemá negativně inotropní účinek. Stimuluje sympatikus, zvyšuje srdeční frekvenci a krevní tlak. Proto byl doporučen jako celkové anestetikum při hemoragickém šoku, protože je zachována baroreceptorová aktivita. Kromě toho ovlivňuje v klinickém dávkování relativně málo dýchání, zato často při jeho použití dochází k pooperační nauzei a zvracení. Ještě do roku 2005 byl na seznamu základních léčiv Světové zdravotnické organizace (WHO) pro použití jako celkové anestetikum. Anestetické a omamující účinky z něj učinily rekreační drogu, která má dlouhou historii. Kromě inhalace byl dietyléter používán rovněž perorálně - mezi pijáky éteru patřil i známý francouzský spisovatel Guy de Maupassant. Velmi populární hoffmanské kapky sestávaly ze tří dílů alkoholu a jednoho dílu dietyléteru. Při koncentraci dietyléteru 3-5 % ve vzduchu lze docílit anestezie za 15-20 minut při spotřebě 15-20 ml dietyléteru. Úvod je ale dlouhý a je často provázen excitačními příznaky. Dietyléter má charakteristický zápach a způsobuje dráždění sliznice dýchacích cest.

Z uvedených důvodů jej nelze použít jako uspávací plyn. Nástup účinku by trval dlouho, pronikavý zápach dietyléteru by oběť včas varoval před nebezpečím.

Chloroform

Chloroform – další inhalační anestetikum – byl zaveden do anesteziologické praxe o rok později než éter, v roce 1847. James Young Simpson, známý porodník a výrazná postava historie medicíny, zkoumal na podzim roku 1847 účinky chloroformu na sobě a svých přátelích a následně jej uvedl do své porodnické praxe. Chloroform - CHCl₃ - je bezbarvá, sladce chutnající, charakteristicky páchnoucí tekutina, která vře při 61,5 °C. Tekutina je jasná, transparentní, vysoké specifické hmotnosti 1,450 (u dietyléteru je to pouze 0,7). Chloroform je nehořlavý a kromě metoxyfluranu je to vůbec nejsilnější inhalační anestetikum. Jeho MAC činí 0,5 %, u dietyléteru je to 12 %. Chloroform je tedy daleko silnějším anestetikem než di­etyl­éter, k indukci anestezie stačí pouhých 100-120 kapek, u některých jedinců ještě méně. Nástup účinku je rychlý - během 1-2 minut - a klidný, často postačuje 10-20 vdechů. Excitační stadium chybí. U dietyléteru nastupuje chirurgické stadium anestezie za 10-15 minut. Na rozdíl od dietyléteru netvoří chloroform výbušné páry, rozkládá se účinkem světla a z tohoto důvodu musí být přechováván v hnědých lahvičkách. Profesor František Hájek ve svých pracích zabývajících se soudní kriminalistikou nastoluje zajímavou otázku, zda je možné anestezovat spícího člověka přiložením kapesníku nasáklého chloroformem nebo éterem, a dodává, že opatrným podáváním zejména chloroformu, jehož účinek nastupuje velmi rychle, by bylo patrně možné člověka uspat bez jeho probuzení [12].

Z domácí historie uvedeme případ bratří Mašínů, kteří v rámci ozbrojené antikomunistické skupiny operovali na území Československa v letech 1951-1953. V Hloubětíně se zmocnili sanitky a zdravotnické pracovníky Kavina a Turina spoutali a uspali chloroformem. Při přepadení policejní stanice v Čelákovicích 28. září 1951 byl policista Honzátko před usmrcením podříznutím rovněž omámen chloroformem.

Chloroform byl od svého zavedení do anesteziologie po­uží­ván kriminálními živly k omámení a následnému okradení obětí a také využíván jako tzv. date rape drug (droga používaná k sexuálnímu násilí). Sériový vrah dr. Holmes používal předávkování chloroformem k zabití žen. I ve 20. století je známo několik případů zneužití chloroformu ke kriminálním účelům a sexuálním útokům. Nejznámějším případem je zneužití Mary Traversové. Otec dramatika Oscara Wilda nechal v říjnu 1842 Mary Traversovou inhalovat chloroform a poté ji znásilnil [13].

Chloroform jako uspávací plyn by se tedy mohl za určitých okolností uplatnit. Přispívá k tomu jeho vysoce potentní účinek s nástupem anestezie za 1-2 minuty od aplikace a chybějící excitační stadium.

Další inhalační anestetika

Z dalších inhalačních anestetik byl dříve používán halotan, který je velmi potentní. Byl použit jako nosný plyn při osvobozování rukojmích v moskevském divadle na Dubrovce (viz dále). Halotan představoval velmi potentní anestetikum, v současné době však již z důvodu hepatotoxicity není po­uží­ván. V tomto případě by dosažení dostatečné koncentrace v kabině řidiče vyžadovalo velké množství anestetika, navíc je zde poměrně vysoké riziko usmrcení oběti.

Moderní inhalační anestetika isofluran, sevofluran nebo desfluran mají podobné farmakologické účinky, jsou však finančně nákladná a bylo by třeba jejich větší množství, z těchto důvodů tedy nepřipadají v úvahu.

Renesanci slaví po 40 letech metoxyfluran. Je to mocné inhalační anestetikum s ovocnou vůní, vysoce rozpustné v tucích. V současné době je používán jako analgetikum v tzv. Penthrane píšťale. Opět by bylo potřeba větší množství metoxyfluranu, což s sebou nese vysoké náklady.

Hodnoty MAC inhalačních anestetik uvádí tabulka 1.

Útok v moskevském divadle na Dubrovce

Často se objevuje téma použití uspávacího plynu při osvobozování rukojmích v moskevském divadle na Dubrovce. Ve dnech 23.-26. října 2002 asi 40 čečenských islámských teroristů během představení muzikálu obsadilo divadlo na Dubrovce a vzalo více než 850 lidí jako rukojmí. Požadovali stažení ruských vojsk z Čečenska a ukončení druhé čečenské války. Dne 26. října 2002 ruské speciální síly vypustily do prostoru divadla blíže neurčený uspávací plyn. Dlouho nebylo známo, o co se jednalo, později plynovou chromatografií zachráněných rukojmích bylo zjištěno, že byla použita směs remifentanilu s carfentanilem a jako nosný plyn inhalační anestetikum halotan. Remifentanil je ultrakrátce působící opioid s velmi rychlým nástupem účinku, který je asi dvakrát silnější než fentanyl. Carfentanil je nejsilnějším známým analgetikem používaným ve veterinární medicíně k imobilizaci velkých savců a je přibližně 10 000krát silnější než morfin a 20krát silnější než fentanyl [14]. Oba opioidy byly podány ve formě aerosolu nebo odpařeny sublimací. Po více než hodině od vypuštění uspávacího plynu obsadily ruské speciální jednotky celou budovu a zneškodnily všechny teroristy. Následně byla zahájena rozsáhlá evakuace rukojmích. Přesto počet mrtvých vlivem otravy zmiňovanými látkami dosáhl počtu 130. Většinou došlo k dechové depresi s následnou zástavou srdeční. Situace byla výrazně zkomplikována tím, že lékaři neznali podstatu uspávacího plynu a jeho chemické složení, které bylo zpočátku utajováno. Všichni rukojmí, kteří přežili, museli být hospitalizováni, a ještě dva dny po útoku bylo v nemocnicích přes 640 bývalých rukojmích, z toho asi 150 ve vážnějším stavu [15].

Celá akce s uspávacím plynem musela být velmi drahá, a proto použití těchto látek do kabiny řidiče je nepravděpodobné. Toleranční šíře mezi výraznou respirační depresí a imobilizací je velmi úzká a individuální, to znamená, že použití je velmi nebezpečné.

Rape drugs

Knock out farmaka neboli rape drugs jsou zastřešující termíny pro různé látky, které mohou člověka zneschopnit, učinit ho manipulativním, bezmocným, ev. navodit bezvědomí.

Farmaka jsou obvykle smíchána s nápojem nebo přidána do jídla. Nejběžnější látkou navozující změnu chování je alkohol. Dále jsou to benzodiazepiny jako midazolam nebo další hypnotika. Gamahydroxybutyrát působí ve velmi nízkých až středních dávkách euforii a sexuálně stimuluje. Ve vyšších dávkách navozuje sedaci a spánek, a to zejména v kombinaci s alkoholem. Slouží jako party droga a je často zneužíván jako tzv. date rape drug – droga ke znásilnění [16]. U řidičů stačí často chvilka nepozornosti na odpočívadlech, aby mohl pachatel nepozorovaně podat do nápoje nebo jídla hypnotikum. Dokonce i jeho pes může být předmětem útoku. Po navození ospalosti nebo spánku je pak okradení oběti velmi snadné.