Komentář : Perzistence na léčbě roztroušené sklerózy

Časopis PLoS ONE uveřejnil v dubnu loňského roku studii autorů S. Zhornitsky a kol., která hodnotí dlouhodobou perzistenci na injekční terapii u pacientů s relabující-remitující roztroušenousklerózou (Long-Term Persistence with Injectable Therapy in Relapsing-RemittingMultiple Sclerosis: A, 18-Year Observational Cohort Study) [1].

Výsledky

Medián doby setrvání na léčbě injekčními přípravky první linie činil 11,1 roku. Medián do ukončení léčby prvním injekčním přípravkem trval 8,6 roku. Pacienti, jimž byl jako první předepsán GA, setrvali na léčbě déle. Pacienti s větší disabilitou při zahájení terapie častěji ukončovali terapii injekčními přípravky první linie. Mladší pacienti (do 30 let) a pacienti, kterým byla injekční terapie předepsána mezi lety 2006 a 2011, taktéž dříve ukončili terapii injekčními přípravky. Perzistence na léčbě injekčními přípravky první generace byla v této populační studii vysoká. Většina nemocných, kteří injekční léčbu první linie ukončili, bez terapie nezůstala.

Nemocní, kteří byli na začátku terapie léčeni GA, setrvávali v léčebném režimu déle než ti, kteří byli primárně léčeni IFNβ. K přerušení léčby/ke změně přípravku došlo u 46 % nemocných ze skupiny léčené GA a u 56 % nemocných ze skupiny s léčbou na IFNβ. Pokud sledujeme konkrétní časový horizont, pak v prvním roce došlo k ukončení/změně u pacientů s léčbou GA ve 12 % a ve skupině s léčbou IFNβ v 16 %, ve třetím roce ve 25 % vs. ve 32 %. V pátém roce představoval tento poměr 34 % vs. 43 % a po deseti letech 53 % ve skupině GA a 60 % ve skupině IFNβ. Ve dvanáctém roce ukončilo/změnilo terapii 57 % pacientů ze skupiny s GA a 71 % ze skupiny s IFNβ.

Nejčastější příčinou ukončení léčby byla její nesnášenlivost (48 %), dále volba nemocného (8 %), náklady na léčbu (3 %), potíže spojené s injekční aplikací (3 %), vysoká koncentrace neutralizačních protilátek (3 %), neobjasněné příčiny (9,1 %) a osobní problémy bez vztahu k medicínským záležitostem (8,1 %). Nesnášenlivost léčby byla o něco vyšší ve skupině léčených IFNβ než ve skupině GA (27 % u IFNβ vs. 22 % u GA). Přerušení léčby v důsledku ztráty účinnosti se u obou skupin nelišilo.

Význam citované kanadské studie spočívá v prospektivním sběru dat u 1 471 pacientů s RR RS a v délce jejího trvání – po dobu 18 let (1996–2014). Jde o největší a nejdéle trvající klinickou studii u pacientů s RR RS na injekční léčbě první linie.

Bylo potvrzeno, že i dlouhodobá injekční terapie je bezpečná, velmi dobře tolerovaná a většinou není spojena se závažnými nežádoucími účinky. Hlavním důvodem pro ukončení léčby byly komplikace spojené s injekční aplikací. Včasné zahájení léčby, dlouhodobá aplikace a optimalizace terapie vedou nejen ke zmírnění zánětlivého procesu, ale také zabraňují následnému rozvoji neurodegenerativního procesu a trvalé invalidity nemocných.

Data z roku 2016

Dlouhodobou snášenlivost injekční terapie zejména GA potvrdila stejně jako kanadská studie práce Adherence to Glatiramer Acetate 40 mg versus Oral Disease Modifying Therapies for Multiple Sclerosis (Halpern R, Wolbeck R, Blauer Peterson C, Wu Y, Gandhi KS), která byla publikována jako poster na kongresu Evropské neurologické akademie (EAN 2016) v Kodani [2]. Cílem této studie bylo porovnat adherenci k léčbě a ukončení terapie mezi pacienty léčenými GA 40 mg třikrát týdně a těmi, kdo užívali perorální léky. Zdrojem údajů byla americká databáze, jež zahrnuje pacienty z reálné praxe. Počet pacientů aplikujících si GA 40 mg, kteří přerušili terapii na více než 30 dní, byl nižší oproti počtu nemocných léčených per os, a to ve všech analýzách.

Poměr incidence přerušení léčby (per­orální terapie vs. GA 40 mg) činil 1,99 (p < 0,01). V prvních 90 dnech přerušilo léčbu GA 40 mg 10 % nemocných a 27 % pacientů na perorální terapii; v prvních 180 dnech bylo méně pacientů, kteří přerušili léčbu ve skupině GA 40 mg (23,5 %) oproti perorálně léčeným nemocným (36,1 %; p = 0,001).

Adherence byla posuzována podle poměru počtu dní v terapii oproti počtu dní bez ní. U kohorty pacientů léčících se GA 40 mg byl poměr 0,87 (tedy 87 % dní v léčbě) oproti 0,7 u nemocných užívajících perorální léky. V prvních 180 dnech terapie byl poměr adherence ve skupině GA 40 mg 0,9 ± 0,17, ve skupině perorálně léčených 0,85 ± 0,17 (p = 0,002), a poměr léčbou pokrytých dnů dokonce 0,88 ± 0,19 vs. 0,76 ± 0,26 (p < 0,001).

Reálná praxe tedy ukazuje, že GA 40 mg podávaný třikrát týdně vykazuje lepší setrvání na léčbě i lepší adherenci než perorální přípravky.

Redakčně zpracovala
MUDr. Marta Šimůnková